V Litvě se stále mluví rusky. V Lotyšsko se stále ještě mluví rusky. V Estonsku se taky stále mluví rusky. V Rusku - tam se samozřejmě pořád mluví rusky. Jaký je tedy mezi těmito zeměmi, kromě jejich jmen, rozdíl? Dívám-li se na tuhle a podobné otázky s dnešní zkušeností měsíčního pobytu v Pobaltí, zdá se mi hloupá, ba až ignorantská. Před onou cestou tomu tak, přiznávám bez bázně a hany, nebylo. Co jsme zažili a o čem si přečtete?
|
Dozvíte se, že:
- pobaltské země se hodně podobají zemím středoevropským
- lidé jsou skvělí, ve všem vám vyjdou vstříc
- ruština a Rusko mají stále velký vliv, s dobou před pádem komunismu však nesrovnatelně menší a neustále se zmenšující
- proč už se vůbec nedivím, že Estonsko je po našem boku v první řadě čekatelů pro vstup do EU
- Rusko je spící medvěd a asi nic s ním hned tak nehne - v Kremlu je sice Jelcin, ale v lidech jsou stále zavedeny (ostatně jako u nás) staré pořádky
- a spoustu autentických zážitků z této, svým tragickým osudem nám tak blízké, oblasti Evropy
|
|
| ZEMĚ |
Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rusko
|
| DÉLKA |
29 dní (2. – 30. 8. 1997) |
| NÁKLADY |
21 075 Kč |
| DENÍK |
46 stran (stáhnout) |
| FOTOGRAFIE |
259 |
|
|
