TOPlist

Víza

Chystáme-li se do nějaké exotické země, považujeme víza, neboli povolení k pobytu, za samozřejmost. Stejně tak považujeme za samozřejmost, že jsou drahá a jejich vyřizování nám zabere spoustu času. Vízum je pro nás smutnou nutností. Proč smutnou? Protože bohužel nejsou ničím jiným než legalizovaným rasismem a paradoxně země, které se považují za „nejvyspělejší“, mají tento systém rasistického škatulkování nejpropracovanější.

V tomto ohledu se země „třetího“ světa učí tak rychle, že již jen získání víza se pro vás může stát vzrušujícím dobrodružstvím. Ukažme si jeden příklad, na kterém pak vysvětlíme možné zákruty a záludnosti jednání s konzulárními úřady.

Příklad

Před několika léty jsme hodlali jet do Indie „severní“ cestou přes Čínu. V té době jsme ještě měli bezvízový styk s Běloruskem, Ruskem a Kazachstánem, takže jejich víza byla bez problémů, jelikož jsem žádná nepotřebovali. Indické vízum jsme dostali na počkání za 1000,– Kč a pákistánské zadarmo do tří dnů (to už dnes také není tak úplně pravda). Jen to čínské ne a ne získat. Podmínkou byla zpáteční letenka a nepomohlo nám ani čínsky psané pozvání od známé Číňanky, ani koupené lístky na vlak do Moskvy (s vysvětlením následné cesty). Číňané zkrátka předstírali, že do Číny žádné silnice nevedou. A basta.

Datum odjezdu se blížilo, proto jsem sáhnul k poslednímu možnému kroku, totiž získat vízum přes letenky. Samozřejmě jsem do Číny letět nehodlal, ale letenky jsem alespoň na chvíli potřeboval. Tak jsem je koupil. Abych však při jejich vracení dostal od letecké společnosti zpátky celou částku, nemohl jsem koupit ty nejlevnější, protože ty většinou není možné vrátit. Musel jsem koupit letenky poměrně drahé: za jednu jsem dal 49 000 korun jen to fiklo. Jakmile jsme Číňany uspokojili a dostali vytoužená razítka do pasu, odklusal jsem do letecké společnosti, vyzvednul si svých 98 tisíc za dvě letenky a měl jsem po starostech. A vlastní cesta do Číny se vším všudy samozřejmě stála daleko daleko méně než samotná letenka.

Co všechno po vás mohou chtít

Podívejme se, co všechno po vás úředníci mohou chtít a co všechno se může pokazit. Nebudu uvažovat víza pracovní, jejichž získávání je o něčem úplně jiném a téměř vždy již musíte mít v zemi zajištěnu nějakou práci. Zaměstnavatel musí v takovém případě většinou dokázat, že pracovní místo není obsaditelné nikým z místního pracovního trhu.

Pro běžné cestování budete nejčastěji žádat o vízum turistické, případně tranzitní (platí jen několik dní, ale bývají levnější – ne však vždy!) a pro jeden nebo více vstupů.

Země světa se zjednodušeně dají rozdělit do tři skupin:

  • Země, se kterými máme bezvízový styk.
  • Země, jejichž vízum získáme snadno.
  • Země, jež k získání víza kladou více či méně vynalézavé překážky.

Bezvízový styk

Nejpříjemnější je, když váš vytoužený cíl najdete v seznamu zemí, s nimiž máme bezvízový styk. Kromě většiny evropských zemí jde i o některé země mimoevropské, namátkou Singapur, Mexiko, Malajsie a další. Bezvízový styk je vždy omezen délkou pobytu. V Evropě je to nejčastěji do 90 dní, mimoevropské země povolují 15 až 30 dní. Pokud chcete pobýt déle, musíte požádat o vízum. Seznam zemí, s nimiž má ČR bezvízový styk najdete na konci tohoto článku.

Snadno získatelná víza

Snadno získatelná víza poskytují země, které vědí, že čím menší budou klást byrokratické obstrukce, tím více přijede turistů. Většinou vám stačí pas, fotky, typicky 0 až 50 dolarů, k tomu jeden až tři dny a vízum je vaše. Mezi tyto země patří Indie, Pákistán (ten však bohužel zrušil své zastoupení v Praze, pro vízum tak musíte do Varšavy), Sýrie, Egypt, Turecko (avšak už není možné o vízum požádat na hranicích, jako v minulosti), Bangladéš, Nepál a některé další.

Hůře získatelná víza

Do této kategorie bohužel patří nejvíce zemí, a to včetně takových, jako je třeba Čína, Indonésie, Austrálie a další. Nejběžnější požadavky jsou dva:

  • Prokázání dostatečné finanční hotovosti na cestu (výpis z účtu). Finanční hotovost se dá „nasimulovat“ půjčením peněz, uložením na účet a předložením výpisu s balíkem peněz, který už se mezitím z vašeho účtu nastěhoval zpět k původnímu majiteli. Této finty s půjčováním peněz si ale velvyslanectví začala být vědoma, proto některá z nich již požadují výpisy za více měsíců
  • a/nebo vlastnictví zpáteční letenky. Zpáteční letenka se obejít nedá, snad jedině pokud s velvyslancem chodíte do hospody a říkáte mu familiérně „vole“ (v příslušném jazyce). Někdy pomůže finta zmíněná v úvodu, ale i ta nemusí být zadarmo. Když jsem například v Malajsii žádal o indonéské vízum, také po mně chtěli zpáteční letenku. „Dočasně“ jsem ji tedy koupil, musel jsem se však smířit s tím, že nedostanu zpět všechny peníze. V jihovýchodní Asii ať si koupíte, jak drahou letenku chcete, vždy vám při stornování strhnou pokutu pár desítek dolarů. Navíc mi číslo letenky napsali do pasu. Naštěstí se však ukázalo, že v indonéské byrokracii neví pravá ruka, co dělá levá, protože na hraničním přechodu vůbec nepoznali, že mám v pasu číslo letenky.
  • Další možné požadavky k žádosti o vízum (příklady zemí v závorkách): potvrzení o zaměstnání (Austrálie); potvrzení, že dostáváte dovolenou a zaměstnavatel vás po návratu zaměstná (Austrálie); vysvětlující dopis (jihoamerické země); potvrzení ubytování (Indonésie, Rusko).

Pár tipů pro získávání víz

  • Vytáhněte z úředníků co nejpodrobnější seznam požadavků k získání víza, ať vás nic nepřekvapí dva dny před odjezdem.
  • Počítejte s tím, že se můžete setkat s téměř jakýmkoliv požadavkem (např. ženy předkládající žádost o íránské vízum musí být na přiložené fotce zahaleny). Nedivte se, podřiďte se. V podstatě jedete na návštěvu, i když v dnešní éře cestování jako konzumního zboží si to málokdo uvědomuje. Proto by mělo být přinejmenším slušností, spíše však povinností, respektovat místní etiketu. Pokud ji respektovat nechcete, raději nikam nejezděte. Zní to možná tvrdě, ale určitě byste doma nestrpěli hosta, který by třeba plival na koberec a čural na zeď, protože se to tak dělá u něho doma.
  • Obrňte se trpělivostí a se zařizováním cesty začněte včas – některé procedury trvají déle než dlouho.
  • Nevažte se jen na jeden zastupitelský úřad – často se setkáte s tím, že velvyslanectví jedné země může v některém městě vydávat víza snadno, v jiném ho ale nedostanete ani za boha. Takové vízum většinou v Evropě dostanete těžko, na příslušném kontinentu však snadno. Např. peruánské vízum jsem v Santiagu de Chile získal během jednoho dne bez jakýchkoliv dalších požadavků, kdežto v Praze by po mně chtěli přinejmenším zpáteční letenku. Vízum do Pobřeží slonoviny mi v ghanské Akkře vydali automaticky za dva dny, kdežto v Evropě (u nás na francouzském konzulátu) bych je musel „zásobit“ zpáteční letenkou a potvrzením o ubytování.

Seznam zemí, do nichž turisté z ČR nepotřebují vízum

(102 zemí k 26. 6. 2015, převzato ze serveru MZV ČR – viz odkaz pod tabulkou)

Stát Platí od Dnů
Albánie 1. 6. 2003 30
Andorra 3. 4. 1998 90
Antigua a Barbuda   3 měsíce během šestiměsíčního období
Argentina 2. 1. 2000 90
Bahamy   3 měsíce během šestiměsíčního období
Barbados   3 měsíce během šestiměsíčního období
Belgie 1. 5. 2004 *
Belize 1. 7. 2005 30
Bolívie 1. 1. 2003 90
Bosna a Hercegovina 1. 4. 2005 90
Botswana   90 (kumulativně) během jednoho roku
Brazílie 3. 10. 2005 90
Brunej 1. 11. 2005 90
Bulharsko 9. 11. 2003 *
Černá Hora 3. 6. 2006 90
Dánsko 15. 6. 1990 *
Dominikánská republika 1995 90
Ekvádor 16. 1. 1991 90
Estonsko 1. 5. 2004 *
Federativní státy Mikronésie   30
Filipíny   30
Finsko 1. 5. 2004 *
Francie, též Martinique, Reunion, Guadeloupe, Fr. Guayana, Wallis a Futuna, Fr. Polynésie – Tahiti, Nová Kaledonie, Francouzská jižní a antarktická území 1. 5. 2004 *
Gambie 7. 12. 2007 3 měsíce
Grenada   90
Gruzie 15. 6. 2005 90
Guatemala 1. 7. 2003 3 měsíce v průběhu 6 měsíců od prvního vstupu
Honduras 6. 9. 2001 3 měsíce v průběhu 6 měsíců od prvního vstupu
Hong Kong – Zvláštní administrativní oblast ČLR 4. 10. 2001 90
Chile 24. 10. 1996 90
Chorvatsko 9. 6. 1996 90
Indonésie 15. 6. 2015 30
Irsko 1. 5. 2004 *
Island 15. 7. 1990 90
Itálie 1. 5. 2004 *
Izrael 19. 7. 1996 90
Jamajka   30
Japonsko 1. 1. 2002 90
Jihoafrická republika 9. 4. 2003 90
Kanada 15.11.2013 180
Kolumbie 10. 2. 2004 180
Korea 5. 11. 2004 90
Kosovo   90 dnů během 6 měsíců
Kostarika 11. 11. 2000 90
Kuvajt   1 měsíc
Kypr 1. 5. 2004 *
Kyrgyzstán   60
Lichtenštejnsko 15. 8. 1990 90
Litva 1. 5. 2004 *
Lotyšsko 1. 5. 2004 *
Lucembursko 1. 5. 2004 *
Macao – Zvláštní administrativní oblast ČLR 3. 10. 2001 90
Maďarsko 1. 5. 2004 *
Makedonie 23. 2. 2006 90
Malajsie 15. 8. 1991 90
Maroko 1. 11. 2005 90
Mauritius 1. 11. 2004 3 měsíce během šestiměsíčního obdobi
Malta 1. 5. 2004 *
Mexiko 24. 1. 2000 3 měsíce v průběhu 6 měsíců od prvního vstupu
Mikronésie   30
Moldávie 1. 1. 2007 90 dnů během šestiměsíčního obdobi
Monako 1. 1. 2002 90
Mongolsko   30 (přechodně do 31. 12. 2015)
Německo 1. 5. 2004 *
Nikaragua 26. 10. 1999 3 měsíce v průběhu 6 měsíců od prvního vstupu
Nizozemsko 1. 5. 2004 *
Norsko 15. 7. 1990 90
Nový Zéland 1. 1. 2003 90
Palau   30
Panama 15. 4. 2004 90
Paraguay 9. 7. 2004 3 měsíce v průběhu 6 měsíců od prvního vstupu
Peru 9. 10. 2003 183
Polsko 1. 5. 2004 *
Portugalsko 1. 5. 2004 *
Rakousko 1. 5. 2004 *
Rumunsko 5. 9. 1991 *
Řecko 1. 5. 2004 *
Salvador 1. 8. 2004 90
Samoa 28. 5. 2015 90
San Marino 1. 1. 2002 90
Seychely   3 měsíce během šestiměsíčního období
Singapur 8. 1. 1998 90
Slovensko 1. 5. 2004 *
Slovinsko 1. 5. 2004 *
Spojené arabské emiráty 22. 3. 2014 30
Srbsko 31. 5. 2003 90
Svatá Lucie   30 pracovních dní
Svatý Kryštof a Nevis   3 měsíce během šestiměsíčního období
Svatý Vincenc a Grenadíny 28. 6. 2015 90
Svazijsko   30
Španělsko 1. 5. 2004 *
Švédsko 1. 5. 2004 *
Švýcarsko 15. 8. 1990 90
Thajsko   30 (15 při překročení pozemní hranice)
Tchaj-wan 1. 9. 2007 90
Trinidad a Tobago 13. 2. 2006 30
Turecko 1. 1. 2005 90 dnů v průběhu 180 dnů od prvního vstupu
Ukrajina 1. 5. 2005 90 dnů v průběhu 180 dnů od prvního vstupu
Uruguay 9. 11. 1999 90
USA 17. 11. 2008 90
Vanuatu 28. 5. 2015 90
Vatikán 1. 1. 2002 90
Velká Británie 1. 5. 2004 *
Venezuela 30. 4. 2004 90
Východní Timor 26. 5. 2015 90

* členská země EU, kde se každý občan ČR může dovolávat práva svobodného pohybu na základě článku 45 Listiny základních práv Evropské unie, článku 3 Smlouvy o Evropské unii a článku 21 Smlouvy o fungování Evropské unie.

  • Seznam byl převzat ze stránky Ministerstva zahraničních věcí ČR.
  • Bezvízový styk pro občany ČR ne vždy znamená také bezvízový styk pro občany cílové země (viz poznámky na stránce MZV).

Kde hledat informace?

  • Ministerstvo zahraničních věcí ČR (www.mzv.cz) – konzulární a vízové informace
  • Ministerstvo zahraničných vecí SR (www.foreign.gov.sk) – vízové informácie
  • Ministerstvo vnitra ČR – informace o cestovních dokladech
  • EmbassyWeb (www.embassyweb.com

DODATEK 2. 5. 2004 – Změny vízového režimu po vstupu ČR do EU

Od 1. 5. mohou občané ČR bez omezení pobývat ve všech 24 zemích EU a nově máme možnost cestovat bez víza do Venezuely (přesněji řečeno vízum dostaneme automaticky na letišti v Caracasu). Zároveň vstupuje v platnost bezvízový styk s Austrálií, Brunejí, Brazílií, Paraguayí a Salvadorem, zatím však pouze pro občany těchto zemí, Češi vízum stále potřebují.

DODATEK 9. 2. 2004 – Bezvízový styk

V souvislosti s přibývajícími změnami vízové politiky jsem na eCesty přidal informace o bezvízovém styku, které budu pravidelně aktualizovat. Zatím poslední změnou je bezvízový styk s Kolumbií od 10. 2. 2004. Počet zemí Jižní a Střední Ameriky, do nichž běžný český smrtelník nepotřebuje vízum, se tak od léta 2003 příjemně rozrostl o Bolívii, Guatemalu, Peru a teď i Kolumbii, kam bylo získání víza obzvlášť složité. V současnosti se můžeme bez víza vydat do 57 zemí, další změny jsou pravděpodobné po vstupu ČR do EU v květnu tohoto roku.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit