TOPlist

eCesty O webu Autor

Autor

David Kučera

david(@)eCesty.cz

Pár slov o eCestách... aneb jak jsem nevěrný České republice

DomaBolívieAfghánistánThajsko

„Zpracován“ masovými médii a tedy dokonale „informován“ o všech špatnostech světa jsem se v roce 1992 vydal na svou první samostatnou cestu mimo Evropu. Co jsem viděl mě mírně řečeno překvapilo. Nikde žádní krvežízniví domorodci, atentátníci s výbušninami ani lapkové s mačetami. Místo toho jen usměvaví muži, veselé děti a ostýchavé ženy. Média lhala. A lžou se stále větší drzostí a rafinovaností. Vybírají si jen negativní stránky života, které samozřejmě existují, avšak ve zcela jiných proporcích než jaké se nám snaží vnutit. Jak se přesvědčit o skutečnosti? Vidět ji na vlastní oči. A o tom jsou eCesty.

Pár slov o mně... aneb kdo tyhle stránky spáchal (a stále ještě troufale páchá)

Na tento svět jsem se tentokrát prodral roku 1970 AD (2514 buddhistické éry, 4667 čínské éry, 1389 islámské hidžry, 1891 hindu éry, 5730 židovské éry). Moje první slova určitě musela být „chči ši zarežervovat letenkú”, protože se od té doby intenzivně pohybuju po celé zeměkouli.

Nejprve byl pro mě život pouhým poznáváním vnějšího světa. To do té doby, než jsem pochopil, že skrze mě můžou jeho exotické vůně, barvy, tvary, radosti ale i utrpení, poznat další lidé. Ale především než jsem pochopil, že poznáváním světa začínám poznávat sám sebe.

Etapa první – „Prohnilá“ Evropa

Cestování pro mě, jako pro většinu smrtelníků v naší zemi, začalo po roce 1989. Byla to doba poznávání něčeho úplně nového, do té doby zapovězeného, a tak jsem se do roku 1992 orientoval hlavně na onu část Evropy, již nám komunisté vykreslovali jako „prohnilou”:

  • 1989 Rakousko – moje úplně první cestovatelská zkušenost, hned po pádu „Železné” opony
  • 1990 Německo – týden v okolí Regensburgu
  • 1990 Belgie – desetidenní návštěva Antverp, Bruselu a Brugg
  • 1990 Izrael – dva týdny cestování spojené s odborným ekonomickým programem
  • 1991 Skandinávie – dva měsíce na odborné praxi ve Finsku zakončené cestou po Finsku, Švédsku, Norsku a Dánsku
  • 1992 Francie – na týden stopem do Paříže

Etapa druhá – Propadl jsem „třetímu“ světu

Zkušenost z Izraele mě přivedla na myšlenku podívat se na blízkovýchodní problém nejen z pohledu Židů, ale taky očima Arabů. Výsledkem byla první zdokumentovaná cesta v roce 1992, která vedla do Jordánska. Další cesty následovaly:

  • 1992 Blízký východ – první samostatná cesta mimo Evropu. Během měsíce jsem navštívil Turecko, Kypr, Sýrii a Jordánsko
  • 1993–4 Západní Afrika – devítiměsíční pracovní pobyt v Ghaně, cesta po Pobřeží slonoviny, Mali, Burkině Faso, Beninu a Togu (zase jsem jel sám)
  • 1995 Střední východ – další měsíční cesta do „horké” i horké arabské oblasti. Přes Turecko a Írán do pákistánských hor až k samotné čínské hranici a zpět – tentokráte už ve třech
  • 1997 Pobaltí – měsíční cesta po zemích našich bývalých přátel NaVěčnéČasyANikdyJinak – Litvě, Lotyšsku, Estonsku a Rusku, k níž jsem zlákal další 3 duše – takže ve čtyřech
  • 1998–9 Cesta kolem světa – z Evropy do Evropy východním směrem přes jihovýchodní Asii, Austrálii, Oceánii a Jižní Ameriku

Etapa třetí – Od poznávání světa k poznávání sebe

Až po cestu kolem světa jsem po zeměkouli cestoval jako zabedněnec nejvyššího ražení. Možná proto postřehnete velký rozdíl, ba až rozpor, mezi mým nazíráním na svět v textech do roku 1999 (včetně CKS) a v textech pozdějších (především v Rádci cestovatele). Teprve potom následovaly události, které úplně změnily můj pohled na svět. A teprve potom jsem zjistil proč vlastně má smysl cestovat.

V roce 1999 jsem oslavil deset let od počátku svého cestování, ale pořád si připadám jako bych byl teprve na začátku. Míst, která jsem viděl je pořád daleko míň než těch, kam jsem se ještě nedostal. Snad ještě míň je však míst, která jsem alespoň trochu pochopil. Navíc se všechny země mění, nezůstávají takové jaké jsem je viděl a i já se měním, takže bych je teď už viděl jinak. Cestování je zkrátka na celý život, stejně jako poznávání sebe sama.

Roky 2000 a 2001 se nám scvrkly téměř na cestovatelskou nulu. Po dlouhé době totiž nešly všechny peníze do cestování, ale na opravu naší budoucí „základny”, domečku v Benátkách nad Jizerou. Po dvanácti letech cestování přišel čas alespoň mírně se zabezpečit, abychom už pak mohli nerušeně cestovat. Až do důchodu :).

  • 2002 Blízký východ – po deseti letech zpět na Blízký východ, na známá, ale hlavně neznámá místa Libanonu, Sýrie a Jordánska.
  • 2004 Afghánistán – do země nejpohostinnějších lidí světa, prokleté dědictvím nejbezohlednějších vládců světa
  • 2007 Albánie – do „Země orlů”, kterou jsem během cesty překřtil na „Zemi orlů za prašného úsvitu”

Etapa čtvrtá – Už necestujeme sami

Cestování s dětmi už vlastně ani není cestování, ale spíš hra. Co oči dospělého nevidí, nebo přehlíží, to oči dětské fascinuje. A oči dospělého pak taky – když zjistí, co všechno vlastně přehlížel. Vřele doporučuju...

Komentáře   

 
# PoděkováníMichaela Sedláková 2013-09-18 12:24
Milý Davide, mohuli vás tak oslovovat.
Nyní si právě čtu vaši cestu kolem světa 1998-99.
Moc krásně se to čte. Nádherné fotky.
My s manželem jsme Evropani v pravém slova smyslu, tak jezdíme po Evropě.
Do třetího světa nepojedeme, alespoň si o něm čtu.
Díky vám se hodně dozvídám.
M.S.
Odpovědět
 

Přidat komentář

reklama


Bezpečnostní kód
Obnovit