Změna v Zemi svobodných

Thajsko se jako jediná země jihovýchodní Asie nikdy neocitlo pod koloniální nadvládou. Ani Khmerům a Barmánů, kteří v něm občas zařinčeli svými zbraněmi, se nepovedlo vytrhnout Thajce z jejich buddhistického snění. Proto si nemohlo zvolit vhodnější jméno než to, které nyní nese - „Země svobodných“.

Dnes však i tato poslední svobodná bašta jihovýchodní Asie začíná podléhat, a to co se nepovedlo minulým vetřelcům nejspíš „úspěšně“ dokončíme my, Evropané přelomu 20. a 21. století. Thajsko se pod naším náporem mění každým dnem a vcelku ochotně vstřebává západní životní styl, který přišel s ekonomickou prosperitou. Na tom by nebylo nic špatného, pokud by v jeho závěsu do životů klidných thajských duší dosti necitlivě nevpadly davy západních konzumentů toužících po exotice.

Buddha za každým úsměvem

„Proč bychom se k sobě chovali nepříjemně, když víme, že tím ničemu nepomůžeme“ charakterizují Thajci sami sebe a odkrývají tak svou po staletí neměnnou životní filosofii. Skoro nikomu sice nerozumíte, protože v Thajsku jen málokdo hovořím některým z evropských jazyků, ale k tomu abyste pochopili úsměv, nebo vřelý pohled, to ani nepotřebujete. Thajskou přirozeností je zachovávat tvář a pokud možno se vyhýbat nepříjemným situacím a negativním vlivům. Na jednu stranu sice vědí, že by tím ničemu nepomohli, ale na druhou stranu jim hrozí zastírání problémů a přetvářka. Thajci jako buddhisté jsou si však vědomi, že oni sami by neměli hodnotit cizí životy, a tak se snaží porozumět hlavně životu svému. Křesťani by se v takovéhle duševní konstelaci už dávno pozabíjeli, Thajci však jdou díky ní stále kupředu a výš.

Khao a phrík - mňam!

Thajci jedí všude a rádi. Ulice měst i městeček jsou přeplněné stoly a vozíky na dálku vonícími a zblízka svádějícími k ochutnání. Thajská kuchyně je díky tropickému podnebí a přítomnosti moře rozmanitá a zdravá. Dát si jídlo je však někdy skoro nemožné. Záleží na tom, jestli můžete ukázat na jídlo které chcete, nebo musíte vysvětlovat. Thajština je totiž jazyk tonální, takže s naším zvykem vyjadřovat změnou rytmu řeči citové zabarvení a ne jiný význam, jak je tomu v Thajsku, jsem občas dostal něco úplně jiného než co jsem chtěl. Pokud máta rádi rýži (khao) a chilli (phrík), budete v Thajsku v sedmém nebi. Obojího se vám dostane vrchovatě a k tomu spousta zeleniny, ovoce, bambusových výhonků, koření, ryb, čerstvých džusů, prostě čeho si budete přát. Občas se sice neubráníte proklínání své zvědavosti, jak se stalo i mě v případě čerstvě opečeného kalamáru na špejli, ze kterého se vyklubal „zásobník“ bílého slizu, ale to jsou jen detaily, většinou zaviněné nepochopením naší konzervativní mysli.

A ještě jeden postřeh - vidlička v puse je v Thajsku stejný prohřešek jako olíznutý nůž v naší staré Evropě.

Jednotvárná nádhera

V thajských buddhistických chrámech je nejčastější barevnou kombinací zlatá a červená. Chrámy se lesknou v tropickém slunci a udivují svou čistotou a elegancí. Zdobené střešní štíty, barevnými kameny a perletí vykládané stěny, ozdobné rohy, vyřezávané dveře a uvnitř, na čestném místě, buddha. Zobrazování Buddhy se řídí přísnými pravidly zakotvenými v buddhistických textech ze 3. století n. l. Buddhu je dovoleno ukázat pouze v jedné ze čtyř daných asan (pozic), v nichž velkou roli hraje zachycení mudry (polohy rukou). Buddhisté se k Buddhovi nemodlí, ale uctívají jej. To je taky hlavní důvod proč Thajci neradi povolují vývoz buddhů ze země.Obávají se totiž, a často právem, že mu nebude vzdáván dostatečný respekt.

Buddhistických chrámu jsou v Thajsku stovky, podobně jako u nás kostelů. Všechny jsou krásné a všechny hodně podobné. S trochou barbarského zjednodušení lze říct, že jich stačí vidět pět šest a máte přehled. To samozřejmě nebude platit pro vážné zájemce o buddhismus.

Alláh žije na jihu, Višnu na východě

Ne všechny náboženské stavby v Thajsku jsou buddhistické. Jakmile se odchýlíte od hlavní turistické osy Čiang Mai - Bangkok - Phuket, dostanete se do úplně jiného světa.

Thajská východní hranice s Kambodžou je i hranicí se zaniklou khmerskou říší. Ta je většinou spojována s svým hlavním městem Angkorem, jedním z nejúžasnějších stavitelských počinů jaké kdy lidstvo vykonalo. Jako chapadla chobotnice zasáhl khmerský vliv i Thajsko a jeho pozůstatkem jsou monumentální kamenné hinduistické chrámy „rozprášené“ na východě Thajska. Phanom Rung a Phimai patří mezi ty nejzachovalejší a svou kamennou podstatou a hinduistickými motivy představují příjemnou změnu od trochu monotónního buddhismu.

Višnu žije na východě a Alláh na jihu. Jih Thajska je díky muslimské víře úplně odlišný od zbytku země. Svými mešitami, muži v čepičkách a dlouhých sukních a ženami zahalenými od hlavy až po paty se už vůbec neliší od sousední Malajsie. Chudé rybářské vesničky jsou plné barevných loděk, stolů se sušícími se rybami a domků na kůlech, před kterými občas zahlédnete automatickou pračku. Klidný a prakticky bez turistů je jih tím pravým Thajskem. A doufejme, že ještě dlouho zůstane.

Možná mu křivdím

Do Thajska jsem přiletěl po zhruba třech měsících strávených na indickém subkontinentě. Po té živočišné zkušenosti, která mi pronikla až do morku kosti a zpřeházela dosavadní žebříček hodnot, jsem se najednou ocitl v čistém, klidném a uhlazeném Thajsku. Po pár dnech jsem však začal ten tlak, který mě provázel celou cestu subkontinentem, postrádat a Thajsko se v mých očích naopak začalo stávat stále nudnější a nudnější. Prozatím nedokážu posoudit bylo-li to jen oním ostrým přechodem ze subkontinentu, nebo skutečnou podstatou Thajců a Thajska. Z nedostatku zkušenosti se kloním k tomu prvním, ale odpověď mi dá až další cesta do téhle mystické země. Možná...