TOPlist

eCesty Archív Cestopisy Střední východ 1995

Střední východ 1995

Zpět do Čech

Metrem jsme za chvíli na autobusovém nádraží. Je něco po čtvrté, tak si necháváme věci v kumbále společnosti se kterou jedeme a jdeme do čekárny. Je tady televize a kulečníkový stůl. Už tu sedí několik Čechů. Jeden po druhém si jdeme koupit pití do autobusu a pak už jen vychutnáváme poslední minuty pobytu na Středním východě...

İstanbul

Hned vedle Hippodromu je Modrá mešita. Říká se jí tak podle vnitřní výzdoby, která je celá laděna do modra. Musíme chvíli počkat, protože je jedna hodina a právě v ní je modlitba. Ležíme tedy na trávnících Hippodromu a pozorujeme lidi kolem. Z nedalekého bistra k nám doléhá „Zombie” od Cranberries...

Ankara

Atatürkovo mauzoleum je vystavěno na kopci a obklopeno parkem. Je k němu velice důstojný přístup. Dole pod kopcem je strážní budka ve které hlídkují vojáci. Každý kdo přijde pěšky v ní musí nechat svoje věci a pak jít nahoru po asfaltce...

Východní Turecko

Za tu dobu co jsme tady nebyli se kurz turecké liry vůči dolaru změnil ze 44 000 na 47 500 lir za dolar – pokles téměř o 8 % za měsíc!! I tak mi ale turecké hospodářství připadá daleko úspěšnější než íránské nebo pákistánské. Vyrábí dokonce svoje vlastní auto...

Tabríz

Před Tabrizem zase nastupují hory, mezi kterými je uzavřen. Do Tabrizu přijíždíme asi po 22 hodinách v jednu odpoledne. Kupujeme si na zítra na 730 ráno jízdenku do Maku. Našli jsme si hotel. Je stejně drahý jako ostatní v Íránu. Má ale evropský záchod v koupelně, televizi i ledničku. Pohodlnější rozloučení s Íránem jsme si ani nemohli přát.

Šíraz a Persepolis

Jednou z opravdu unikátních staveb Šírazu je Boghe-ye Šah-e Čerargh – hrobka „Krále lamp”, kde je pochován Sayyed Mir Ahmad, bratr Imáma Rezy, který zemřel roku 835. Mauzoleum tu bylo poprvé postaveno ve 14. století a od té doby je to význačné poutní místo šíitů...

Zahedán

Zahedan se nám minule zdál jako strašná díra na konci světa, ale teď po příjezdu z Pákistánu je pro nás téměř kouzelně čistým městem. Je tu sice vidět vliv Pákistánců: hodně lidí v pákistánských „pyžamech”, občas bordel na ulicích, ale jinak je to OK.

Cesta přes poušť II. (zpět)

Poušť je tady úplně plochá, občas narušená nějakým keřem nebo domkem. V jedné z vesniček vidíme mezky a velbloudy. Když se tak na ně dívám, tak si říkám, že tyhle tradiční prostředky budou v téhle zemi ještě nějakou dobu spolehlivější než ty moderní – náš autobus totiž neustále stávkuje a něco se mu nelíbí...

Láhaur a Quetta

Letiště v Lahauru je zvenčí celkem malá budova, uvnitř vypadá jako přestavěný kravín. Není v ní klimatizace, jen les větráků visících ze stropu. Stěny natřeli na bílo, přibili na ně cedule PIA a hned je z toho odbavovací hala...

Péšavár

Po třech hodinách přijíždíme do Péšaváru, kde už snad zase bude levněji než v horách. Na druhou stranu jsme na severu měli alespoň klid a nikde nebyla ta hektika velkých pákistánských měst. Člověk si tam mohl krásně sednout a vypít čaj, aniž stále viděl neprostupnou clonu lidí a aut. To ale k velkým městům, a tedy i k Péšaváru, patří. Tak vzhůru do toho.

Mingora a okolí

K Butkaře 1 jsme dorazili celkem snadno (s menší pomocí jednoho dalšího nezávislého cestovatele). Je to místo se zbytky buddhistických stup (schránek na relikvie) ze 3. století př. n. l. až 10. století n. l. Dost mi to připomíná zříceniny majských observatoří na Yucatánu v Mexiku...

Gilgit a Kargahský buddha

Po chvíli uhýbáme z prašné cesty a přicházíme ke skále, kde ho konečně spatřujeme – buddhu vytesaného ve skále vysoko nad námi. Pochází možná až ze 7. století. Pod ním je val z kamenů a studánka s vodopádem, stíněná stromem. Je to místo jako stvořené pro rituál, který tu chceme vykonat...

Karakoram Highway

Za městem Havelian už začíná Karakoramská dálnice (KKH – Karakoram Highway). Je to silnice spojující Pákistán s Čínou, procházející napříč horskými masívy Pákistánu a Číny...

Rawalpindi a Islámábád

Islamabád začal být stavěn asi před 40 léty jako náhrada za Karáčí, bývalé hlavní město Pákistánu, které je svou polohou na pobřeží příliš daleko ode všeho v Pákistánu. Navrhl jej architekt Konstantinos Doxiades a rozdělil do sektorů. Každý ze sektorů má mít vlastní obchody, parky a obytné plochy...

Láhaur

Vstup do Starého města poznáme ihned – právě procházíme jednou ze třinácti vstupních bran, za níž se najednou objevují úzké uličky s domy, které se od doby vlády Mogulů asi příliš nezměnily. Za branou se prudce zvyšuje koncentrace odpadků. Vše se tu prodává na ulici – od jídla, přes oblečení až po náhradní díly na motorky...

Quetta

V Quettě žije asi 350 000 lidí, z nichž 70 % jsou Paštuni. Jméno města je odvozeno od slova kwatta, což v jazyce paštu znamená pevnost. Většina města byla poškozena při velkém zemětřesení v roce 1935, které tak umožnilo znovu celé město naplánovat a postavit budovy, které do teď odolávají zdejším zemětřesením...

Cesta přes poušť I. (tam)

Chlupi asi začíná blouznit. Pořád vykřikuje něco jako „Maminko já už budu hodný.” v narážce na ne zrovna ideální cestovní podmínky a v domnění, že to dostal od maminky za trest...

Zahedán

Ubytováváme se v hotýlku přímo v centru nad trhem. Podle chodeb a recepce už by se mu dalo říkat hotel, podle toalety a pokoje ale ještě ne. Nad mojí postelí je ve zdi zazděná díra jako po ručním granátu...

Isfahán

Konečně jsme v Imámově mešitě, kvůli které jsme sem vlastně jeli. Je na jižním konci Chomejního náměstí. Někdy se mi stává, že na některé věci v úžasu civím a nechápu. Teď mám jeden z takových pocitů. Byla postavena za 26 let a dokončena v roce 1638 šáhem Abbasem I. Zvenčí i zevnitř je celá vykachličkovaná a vypadá úžasně...

Teherán

Cestou si kupuju Tehran Times. Dnes je 9. mordada (pátého měsíce) roku 1374 AH (po hidžře). Muslimové považují za počátek svého letopočtu rok 622 n. l., kdy musel Mohamed utéct z Mekky. Podle našeho kalendáře je to tedy 1373 let...

DOMŮ Archív Cestopisy Střední východ 1995