TOPlist

eCesty Archív Media

Media

Mrtvoly z čarodějnického trhu

La Paz je nejvýše položené hlavní město světa. Internetové kavárny, čarodějnické trhy s mumiemi, prodejna Tatra. Kontrasty na každém kroku. Jsme 3600 m n. m. Nebo 4000. V každém případě nám indiánky v buřinkách ukazují cesty na trhy a do starobylých uliček, jež ještě v centru města zbyly. Článek zde.

Indiánské srdce

V bolívijské vesničce Tarabuco se každou neděli koná mercado campesino — venkovský trh. Je velký a barevný, obojí především díky venkovanům jež se na něj sjíždí z dalekého okolí. Chcete-li poznat bolívijské indiány, je Tarabuco tím správným místem. Článek zde.

Co dělat s hořícím dynamitem v puse?

Potosí, svou nadmořskou výškou 4090 m n. m., je nejvýše položeným velkoměstem světa. Nad ním se do výšky 4824 m tyčí Cerro Rico, nejstarší nepřetržitě používaný důl na světě. Dříve byl zdrojem stříbra, dnes, po 450 letech, se v něm za středověkých podmínek těží cín, měď, zinek. Článek zde.

Pouštní laguny

Laguny a plameňáci ve vysokých horách? Barevná poušť a bizarní skály? Jedině v Bolívii uvidíte vše na jednom místě, i když, pravda, pěkně odlehlém a promrzlém. Čtěte další zastavení na bolívijském Altiplanu. Článek zde.

Solná poušť Uyuni

Salar de Uyuni, bělostná solná pláň, je naší první zastávkou v poušti jihozápadního bolívijského Altiplana. Kromě moře soli nás čeká solný hotel Playa Blanca, obří kaktusy na Isla de Pescadores a další místa spjatá s drsným životem na Altiplanu. Článek zde.

Rozhovor v Českém rozhlase

Povídání o Africe, Austrálii a Jižní Americe v pořad „Host do domu" Českého rozhlasu 2 – Praha, 26. 7. od 8:00 do 9:00.

Brána na Altiplano

Na Altiplanu je člověk blíže nebi než zemi. Alespoň co do nadmořské výšky. Altiplano – Vysoká planina – je rozsáhlá oblast Bolívie, zasahující z části i do Peru, Chile a Argentiny, nacházející se v nadmořské výšce 3500 až 5000 m. n. m. Vstupní branou do ní je město Oruro, přízrak uprostřed pouště. Článek zde.

Chrámy z upovídaných cihel

Chceme-li se dozvědět něco o kulturním bohatství Bangladéše, je nejlépe navštívit terakotové chrámy. Hliněné stavby z obrázkových cihel, stojící staletí uprostřed venkovských políček, jsou totiž dokonalými kronikami doby... V týdeníku Instinkt, č. 14/2002, čtěte článek o bangladéšských terakotových chrámech.

Vítejte ve Svobodné republice Krokodýlího hnízda!

Že jste o ní nikdy neslyšeli? Najdete ji v Austrálii, přesněji v Jižní Austrálii (stát South Australia) a nejpřesněji kousek od městečka Coober Pedy... Čtěte v časopise Safari, číslo 2/2002.

Poslední indiánská země

Že je Bolívie stále zemí indiánskou, poznáte na každém kroku, v každé vesničce, městečku či městu. Jestliže v chilském Santiagu spatříte indiány maximálně na reklamách a v peruánské Limě si všimnete, že lidé mají indiánské rysy, ač jsou jinak oblečeni zcela evropsky, pak v bolívijském La Pazu se ocitnete přímo uprostřed kečuánsko-aymarské kultury. Čtěte nový seriál o Bolívii. Článek zde.

Jak si v Ghaně žijí Češi

Ať jsem se procházel v ulicích peruánské Limy, díval se dolů ze Sydney Tower nebo seděl u piva v ghanské Akkře, všude jsem je potkával. Čechy. Jaké Čechy zavál osud až do Ghany? To se dozvíte v posledním díle seriálu. Článek zde.

Jak se v Ghaně nakupuje

Chci-li něco koupit u nás v Čechách, zajdu do obchodu, sáhnu do regálu, zaplatím cenu na cenovce, a je to. Chci-li něco koupit v Ghaně, zajdu na ulici, poklábosím s prodejcem, dohodnu cenu, a je to. Článek zde.

Jak se v Ghaně oslavuje

Ať se oslavuje svatba, narozeniny nebo pohřeb, Ghaňané jsou pořád veselí. Berou život tak jak je. Žádná křeč, život je přeci dlouhá oslava. Článek zde.

Jak se v Ghaně jí

„Nejlepší je oko“ poučuje mě Jones a hned mu jedno mizí mezi zuby. Moc mu nevěřím. Vlastně mu věřím, a právě proto mu přenechávám tu čest pochutnat si na oblíbené pochoutce. „A je oko maso, nebo ne?“ zeptal jsem se… Co myslíte vy? Je oko maso? Článek zde.

Rozhovor v Sauně

„Ke štěstí mi stačí mapa a pas" zní téma Sauny na Primě v úterý 18. 6. v 18:00. Spolu s fotografem Zdeňkem Thomou, publicistou Janem Burianem a dalšími cestovatelskými nadšenci budeme povídat o cestování a o tom, jak ovlivňuje naše životy.

Dálnice Krvavým údolím

Pyšní se titulem nejvýše položená dálnice světa. Spojuje nejen dvě země, Čínu a Pákistán, ale také dva naprosto odlišné světy... V týdeníku Instinkt, číslo 9/2002, čtěte třístránkový článek o Karakoramské dálnici.

Jak se v Ghaně dopravovat aneb Rukověť domorodého cestovatele

Při jedné z cest do práce jsem se nasoukal do mikrobusu, abych v zápětí zjistil, že na sedadle přímo vedle mě sedí mamina a klidně kojí svého malého prcka. Být to u nás, asi by ji zavřeli za „ohrožování mravní výchovy mládeže“. Naštěstí jsme byli v Akkře, kde se nevychovává rádoby mravně, ale „jen“ přirozeně. Článek zde.

Tajemství kamenných obrů

Polynéští přistěhovalci nazvali kdysi Velikonoční ostrov Pupkem světa. Záhadné obří sochy moai, o jejichž původu archeologové dosud jen spekulují, podle některých badatelů navozují dojem pozemské základny mimozemských civilizací. Jak by se jinak mohlo lidem podařit 2 až 21 metrů vysoké kamenná obry vztyčit a k čemu by jim byly? To zůstává zahaleno záhadou....  V týdeníku Instinkt, číslo 8/2002, čtěte třístránkový článek o Velikonočním ostrově.

Jak se v Ghaně stoná

„Běž s tím k doktorovi, než se to zhorší,“ radil mi můj šéf Humesh, když jsem mu řekl, že se už několik dní cítím divně. Doktor mě uklidnil, předepsal nějaké léky na chřipku a poslal mě domů. Tak začala moje první malárie umně převlečená, jak se často stává, za chřipku. Článek zde.

Jak se v Ghaně pracuje

Čech pracující v Ghaně pro indického šéfa, který má libanonskou manželku. Tak by se dalo stručně shrnout „etnické“ pozadí mé práce v Akkře. Stěžovat jsem si ale nemohl. Naopak. Bylo fascinující sledovat různé přístupy jeho jako Inda, dělníků Ghaňanů a mě, Evropana. Článek zde.