Jeruzalém
- Podrobnosti
- Vytvořeno 20. 2. 1998 •
- Aktualizováno 1. 11. 2015
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 4747×
Arabové mu říkají Al-Kuds – Svatý. Jeruzalém je svatý pro 3 náboženství – židovské, křesťanské a muslimské. Je dost těžké Jeruzalém popisovat, protože se mi tady hlavou honí tisíce myšlenek – jakoby na mě dýchal a chtěl mi toho během té krátké návštěvy co nejvíc říct. Nevím jestli dřív psát o Starém městě, ortodoxní čtvrti Mea Šearim nebo chlebové placce pita naplněné humusem (pasta z cizrny a tahiny) a olivami.
V roce 1947 byly u osady Kumrán nedaleko Mrtvého moře beduíny objeveny jeskyně skrývající nevyčíslitelný poklad – hliněné nádoby obsahující 2000 let staré svitky biblických textů.Tyto svitky jsou dnes vystaveny v Izraelském muzeu. Speciálně pro ně byla v jeho areálu postavena elegantní budova nazývaná „Svatyně knihy“.
Z hradeb Starého města se dá vidět jak Knesset – izraelský parlament tak východní (arabský) Jeruzalém, který byl Izraelem zabrán během Šestidenní války v roce 1967. Domečky ve východním Jeruzalémě jsou namačkány jeden na druhém.
 |
| Skalní dóm ve Staré městě |
Nejposvátnější místo pro muslimy i Židy zároveň je Chrámový pahorek. Dříve tady stál první (Šalamounův) i druhý Chrám. Oba ale nevydržely běh dějin a byly srovnány se zemí. Dnes je shodou okolností přesně na místě obou Chrámů Omarova mešita, známá spíše jako Skalní dóm, která je postavena nad skálou, kde měl Bůh podle Bible zastavit Abrahámovu ruku chystající se obětovat mu svého syna Izáka. Byla postavená v letech 688 – 691 n. l. Jediným co zbylo z druhého Chrámu je Zeď nářků (nebo také Západní zeď Chrámu). Prostranství před zdí je ohraničeno zábradlím a každý muž, který vkročí za zábradlí si musí na hlavu posadit kipu, stejně jako v synagoze (pro ženy to neplatí, muži a ženy navíc mají vyhrazeny oddělené prostory). Před zdí se Židé modlí a do spár mezi kameny dávají papírky se svými tajnými přáními – každému kdo tak učiní se prý přání splní. Několik týdnů po návratu z Izraele se právě u Zdi nářků odehrál incident, který si vyžádal životy asi 20 Palestinců, kteří z horního okraje zdi napadli modlící se Židy a pak se v Chrámovém pahorku zabarikádovali.
Jít po Via Dolorosa je i přes sporný historický základ této pověsti nezapomenutelný zážitek. Údajně to je trasa, kudy si Ježíš sám nesl svůj kříž, na kterém pak byl ukřižován. Zrovna máme štěstí, protože právě tudy prochází procesí, zastavující se na každém ze 14 zastavení, které Ježíš na této svojí poslední „pouti“ udělal.
 |
| Náš malý palestinský průvodce po Starém městě |
Procházíme Staré město křížem krážem. V arabské čtvrti nám dělá průvodce malý arabský klučina. Bohužel jsou zavřeny všechny arabské krámky, protože je právě 1000. den intifády (arabského povstání proti Židům). Tento letitý spor se projevuje i na suvenýrech – v jednom židovském krámku jsem viděl tričko s nápisem „I got stonned on the West Bank“ – „Dostal jsem na Západním břehu šutrem“ – což je narážka na metody používaná Araby při napadání Židů – nejčastěji totiž hází kameny
Procházíme ortodoxní čtvrtí Jeruzaléma Mea Šearim. Nakukujeme do jedné synagogy. Můžeme tam ale jenom my kluci. Pohled je to zarážející. Všichni stojí, v ruce knížečky, na hlas se modlí, mumlají, kroutí se, tahají si pejzy a někteří jsou doslova v tranzu. Mám z toho strašně stísňující pocit. Zvláštní pocit mám i na ulici, když vidím malé klučiny v dlouhých kabátech, s kipou na hlavě a dlouhými pejzy. Nevypadají vůbec jako děti, ale jako malí lidé – malé kopie svých otců a dědů.
Ortodoxní Židé jsou vůbec... ortodoxní. Přestože většina Židů přijala vytvoření Izraele s nadšením, oni jej odmítli, protože nebyl vytvořen Mesiášem, kterýžto je jediný, kdo může království znovu obnovit.
Chceme se jít podívat do Starého města i večer. Naši průvodci tam ale odmítají jít. Je to prý nebezpečné. Spíše ale pro ně, než pro nás turisty. O pravdivosti jejich slov se pak na místě opravdu přesvědčujeme: procházíme se krásnou podzimní nocí Starým městem a najednou slyšíme střelbu. Ze směru kterým jdeme utíká mladý Palestinec a křičí na nás, abychom tam nechodili, že prý je tam nějaká potyčka mezi Palestinci (on je jedním z nich) a izraelskými vojáky.
Zpět do hostelu se vracíme, nevím přesně kudy, ale náhodou jdeme kolem sídla izraelského prezidenta. Je obehnáno vysokou bílou zdí, v jejichž rozích jsou vysoko nad ulicí strážní budky pro hlídkující vojáky.
