Příjezd

Je 30. 8. a naše letadlo právě přistává na Ben Gurionově letišti pár kilometrů od Tel Avivu. Většina cestujících jsou židovští imigranti (hlavně Rusové), kterým bylo po desetiletích povoleno odejít do své vlasti – a Izrael je vítá s otevřenou náručí. Také proto se ihned po dosednutí na letištní plochu ozývá nadšený potlesk. Jsou poprvé doma a tleskají kapitánovi letadla, že je sem bezpečně dopravil.

My (je nás 6 – samí AIESECáři) naopak právě vstupujeme do neznáma. Naše pocity jsou ještě umocněny tím, že před měsícem Irák napadl Kuvajt a jako 19. provinci jej připojil ke svému území. Většina západních cizinců z Izraele podle slov místních lidí doslova prchá. Na naše otázky ohledně posledních aktivit Iráku a možného negativního dopadu na Izrael dostáváme typicky židovskou odpověď: „Vy v Evropě podléháte zbytečné hysterii.” Od tohoto okamžiku jsem v Izraeli nepřestal vycházet z údivu.

Přivítání na palubě letadla Varšava – Tel Aviv

Program nám začíná až 3. září, takže máme pár volných dní, ve kterých si můžeme dělat co chceme. A my víme co chceme – vidět Rudé moře, které v oficiálním programu není zahrnuto. Teď jsme v Tel Avivu a hltáme tu novou atmosféru, nové vůně, nové písmo, nové lidi, novou zemi – Svatou zemi.

Přes znalost základních encyklopedických informací o vyspělosti Izraele, jsem si nedokázal představit, jak bude vypadat země, která je s většinou svých soudů stále ještě ve formálním válečném stavu a proti níž jsou její úhlavní nepřátelé – Arabové – v několikanásobné přesile. Přesto jej nedokázali porazit, ba naopak Izrael je ze všech zemí v regionu daleko nejvyspělejší. Představoval jsem si ho všelijak jen takhle ne. Třemi slovy: je to Amerika. Vliv USA je tady vidět na každém kroku: od kamionů až po automatické pušky M16. Obojího je tady víc než dost a k tomu spousty věcí mezi tím. Ruch a chaos na ulicích je neuvěřitelný, ale jinak je všude kolem cítit prosperita. No, ona to sice je prosperita z darovaných peněz, ale i tak: budujte něco s neustálou hrozbou válečného konfliktu v zádech. Tady to zvládají a celkem dobře.

Stará mapa Izraele

První věc, která mě hned překvapila bylo množství vojáku všude kolem. Spousty. Po dvojicích, po trojicích. V zemi, kde spolu žijí dva na smrt znepřátelené národy se tomu ani nelze moc divit. Voják je tady brán jako hrdina. Právem, protože od vzniku Izraele v roce 1948 se tady už několikrát válčilo. Izrael je tak zcela závislý na armádě. Jaká bude armáda, takový bude Izrael. Když armáda nebude ... nebude ani Izrael. Proto si ji váží. Branná povinnost platí pro všechny kromě vdaných žen a malých výjimek. Muži mají povinnou službu 3 roky, ženy 2.

• ◄ Deník
• Eilat ►