Famagusta trochu spravila Severnímu Kypru reputaci. Je to hezké středomořské městečko. Staré město je celé obehnané hradbami (opravdu krásnými) a je plné roztomilých malých uliček, obchůdků a mešit. Také je tu jeden kostel (mezi palmami!) a má minaret!!
Den 10, sobota 15. 8.
Ráno odjíždím do Famagusty (druhý ze dvou přístavů přes něž se dá na severní Kypr dostat).
Cestou jsem si všiml vlajky vytesané na svahu severních hor asi 20 km od Nikosie. Byla výborná viditelnost, takže musím mít obrovské rozměry. Vedle byl vytesán turecký znak – stejný jako u Bergama.
Famagusta
Famagusta trochu spravila Severnímu Kypru reputaci. Je to hezké středomořské městečko. Staré město je celé obehnané hradbami (opravdu krásnými) a je plné roztomilých malých uliček, obchůdků a mešit. Také je tu jeden kostel (mezi palmami!) a má minaret!!
K moři se ve městě nedá vůbec dostat, protože je tam přístav hlídaný vojáky. Vojáci mi tady na Kypru jdou poněkud na nervy. Není to jako v Izraeli, kde se člověk pod jejich ochranou cítí v bezpečí. Tady nikdo neví co můžou udělat, když už jednou tenhle ostrov napadli.
Až na jižní straně, v nové (a moderní) čtvrti Marus, je volný přístup k moři. Je neuvěřitelně modré a průzračné, jsou v něm korály.
Na Severním Kypru je velké množství měst a městeček pojmenovaných podle tureckých míst: Balikesir (velké město v Turecku), Kirikkale (město u Ankary), Incirlik (vojenská letecká základna NATO na jihu Turecka, kolem které taky pojedu do Sýrie), i místa na Jižním Kypru mají na mapě vytištěná turecká jména: Canakkale (město blízko Troji), Silifke (přístav u Tasucu).
Občas kolem mne projede auto OSN s modrými barety. Nevím vůbec, co se děje u nás doma. Někdo mi říkal, že už jsme rozdělení na 2 státy. Moc tomu ale nevěřím, vím jak se zprávy na dálku zkreslují.
Skoro na každém rohu tu je socha Atatürka. Ti Turci to myslí s tím poturčením Kypru asi vážně!!
Do mešit se smí vcházet jen v decentním oblečení (= žádné krátké sukně, šortky nebo trika bez rukávů). Pokud jej však někdo nemá jsou na to v mešitách zařízeni: půjčují velké šátky, které si dotyčný člověk přehodí přes sebe a zakryje inkriminovaná místa.
Mnoho domácností má teď kvůli vedru otevřené dveře dokořán. Mají celkem slušně a hezky zařízené byty a to i v (na první pohled) chudších čtvrtích. Většina má pračku, ledničku, barevný televizor.
Moji fotografii hlavní vstupní brány do starého města právě zkazila kolona přijíždějících tanků. Má teorie o 3. invazi tureckých vojsk (první dvě byli v 1970 a 1974) však vzala za své, když jsem si promluvil s jedním válečným veteránem (20 let služby u britské RAF): dnes je to totiž přesně 18 let co v roce 1974 začala invaze Turků na Kypr. Famagusta byla postižena nejvíce ze všech měst. Teď se právě připravuje nějaká vojenská přehlídka.
Pokaždé, když objevím nějaký zdroj vody, snažím se jeho polohu si co nejpřesněji zapamatovat a vodu pak doplňuju vždy když jdu kolem, protože nikdy nevím, kdy na ni zase narazím. Jako třeba tenhle zdroj na autobusovém nádraží v Nikosii. Použil jsem jej už asi 4× nebo 5×.
Večer se všichni mužští obyvatelé Kypru soustřeďují v hospodách. Většinou ale sedí na vytažených židlích venku a skrz dveře sledují televizi – to vedro uvnitř je totiž opravdu nesnesitelné.
Nikosie
Den 11, neděle 16. 8.
Dnes jsem „uvězněn“ v Nikosii, protože loď zpět do Turecka jede až zítra. Nemám co dělat a budu se tedy věnovat přípravám na zbytek cesty. Uvažuju, že ji zkrátím jen na 3 týdny – z důvodů finančních a z důvodů vedra. Uvidím v Sýrii.
V noci je asi půl hodiny slyšet kulometná střelba. Nevím co se děje, asi nějaký problém na zelené linii.