Kappadokie
- Podrobnosti
- Vytvořeno 10. 2. 1998 •
- Aktualizováno 13. 10. 2012
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 3469×
Nejprve odjíždím do Kaymakli (20 km na jih), kde je jedno z místních podzemních měst. Je to dobrodružství prodírat se všemi těmi tunely (někdy jen 1 m vysoké), místnostmi, dírami. Je tu 8 pater pod zemí, asi 27 000 místností...
TURECKO
Ani v Turecku vlak nejede rychleji. V jedné stanici s námi asi hodinu pořád posunují. Výsledkem je vlak s asi 30 vozy, většinou nákladními. Do Adany přijíždíme po 10hodinách jízdy z Allepa.
Hledáme hotel. Jeden student nám nabídl místo u něj doma. Jmenuje se Halkan a studuje ve Famagustě (Kypr), ale nelíbí se mu tam (není divu).
Kecáme o Kypru, Saudské Arábii atd. a spát jdeme ve 3 ráno.
Den 28, středa 2. 9.
Vstáváme v 8.00. Zase měníme peníze. Inflace se tu dá přímo pozorovat – marka stoupla z 4800 na 5000 lir od té doby co jsem odjel (14 dní).
Po jedenácté odjíždím směr Kappadokie. Nejprve Niğde, pak Nevşehir. Jim jede do Ankary pro íránské a pákistánské vízum.
Nevşehir
V Nevşehiru jsem až před půl šestou. Ubytovávám se v hotelu Bulvar – zatím nejlevnější bydlení co jsem tu v Turecku měl ($3). Asi prosperuje, protože přistavují. I v mém pokoji je sprcha, ale ještě nefunguje. Asi to tady co nevidět podraží.
Ještě stíhám vyzvednout si mapu oblasti v turistické kanceláři. Je tu hezká Turkyně, která mluví perfektně anglicky.
V hotelu už jen ležím (kromě toho, že jsem si koupil jízdenku do İstanbulu na zítřejší noc). Poslední dobou jsem čím dál tím víc unavenější a línější. Jím pořád stejné konzervy a chleba, výjimečně něco jiného, piju vodu, nosím batoh, který je pořád těžší, pořád se někam stěhuju. Zatím jsem ujel přes 6000 km. Tělo se začíná vzpouzet, asi budu zničený ještě za měsíc.
Den 29, čtvrtek 3. 9.
Nevşehir je v oblasti zvaná Kappadokie. Před třemi milióny let tu láva a sopečný prach pokryly velkou plochu. Od té doby eroze vykouzlila z tohoto měkkého podloží bizarní tvary a lidé přidali své příbytky vytesané přímo do měkkých skal.
Kaymakli
Nejprve odjíždím do Kaymakli (20 km na jih), kde je jedno z místních podzemních měst. Je to dobrodružství prodírat se všemi těmi tunely (někdy jen 1 m vysoké), místnostmi, dírami. Je tu 8 pater pod zemí, asi 27 000 místností. Je tu skupina Němců s průvodcem. Slyším je ale nevidím, asi jsou v jiném patře.
Vracím se do Nevşehiru a jedu do Ügrüpu. Lidé tu do skal vytesali obydlí. Je to nádhera. S Pamukkale a Efesem nejhezčí město v Turecku (a největší turistická atrakce – turistů je tu jak much).
Göreme
Opět se vracím do Nevşehiru a jedu do Göreme, kde jsou také obydlí ve skalách a velké množství vytesaných chrámů, hlavně ve velkých skalnatých kuželech, kterých tu je všude spousta. Některé mají nahoře kamennou čepičku jak je eroze ohlodala. V těchto kuželech je hodně penzionů – velice atraktivní místo na přespání.
Z kopce za Göreme je nádherný panoramatický rozhled na krajinu a blízký sad. Nakradl jsem si tu víno a jablka, škoda že ty fíky byly ještě nezralé.
Nevşehir
Odpoledne jsem zpět v Nevşehiru, jdu si do hotelu pro batoh a čekám na bus, který jede v 8 hodin. V 8 ráno budu v İstanbulu.
V televizi tu pořád mluví o teroristech (=kurdští partyzáni), se kterými turecká armáda bojuje na jihovýchodu země (pod jezerem Van).
