Abidjan a Grand Bassam

Abidjan byl donedávna hlavním městem – ne moc dlouho, jen 50 let, od dob kdy Francouzi dokončili kanál spojující abidjanskou lagunu z Guinejským zálivem. Město má teď 2,5 mil. obyvatel a centrum (Plateau) vypadá jako Frankfurt – spousta mrakodrapů a pokusů o originální architekturu...

Abidjan

Den 216/2, neděle 13. 2.

Ráno vyrážím do Abidjanu. Autobus je kupodivu poloprázdný a kupodivu i odjíždí přesně na čas. Asi 40 km před Abidjanem začínají rozsáhlé kokosovníkové plantáže, kde jsou kokosovníkové palmy nasázeny v řadách táhnoucích se snad kilometry. Když vjíždíme do Abidjanu, připadám si jak v Evropě – kvalitní silnice, hodně atraktivních obchodů, semafory atd. Samozřejmě tu jsou i typické africké ulice, které mi zpět připomínají kde vlastně jsem.

Takhle vypadá Abidjan jako moderní superměsto

Čtvrť kde se ubytovávám je taky typicky africká – spousta lidí pohybujících se všemi směry, špína na ulicích, odpadky. Chci se podívat do centra, tak se vydávám pěšky přes Plateau, což je jeden z hlavních poloostrovů, na kterých se Abidjan nachází. Je tu celkem hustá síť autobusů, zatím je ale vynechávám, protože nejdřív musím vypozorovat ty, které se mi budou hodit.

Další avantgardní stavba. V Pobřeží slonoviny se asi zhlédli v Paříží a stavějí podobné experimentální budovy

Abidjan byl donedávna hlavním městem – ne moc dlouho, jen 50 let, od dob kdy Francouzi dokončili kanál spojující abidjanskou lagunu z Guinejským zálivem. Město má teď 2,5 mil. obyvatel a centrum (Plateau) vypadá jako Frankfurt – spousta mrakodrapů a pokusů o originální architekturu (jasná snaha přiblížit se Paříži), luxusní obchody, banky. Akkra je proti tomu nejzapadlejší a nejšpinavější vesnice. Projíždím se kolem města na lodi, což je jeden z druhů městské hromadné dopravy. Navečer se vracím do „své” africké čtvrti, kde mě hned vítá volání muezzínů z mešit k večerní muslimské modlitbě.

Den 217/3, pondělí 14. 2.

Poté co jsem si v bance vyměnil nějaké peníze (proti ghanským směnárnám to byla strašně dlouhá procedura) se chci zajet podívat do Grand-Bassamu, bývalého hlavního města Pobřeží slonoviny. Poprvé jedu městskou. Je to ale problém, protože neznám jména zastávek a s nikým se nedomluvím, musím se spoléhat výhradně na sebe a tudíž si skoro „vykoukat” oči, abych vystoupil tam kde potřebuju.

Grand Bassam

Grand Bassam (40 km od Abidjanu) mě mile překvapil. Je to kouzelné, romantické městečko na břehu Atlantiku. Jelikož kdysi byl hlavním městem, je tu spousta koloniálních budov, některé zachované, jiné absolutní ruiny.

Typické koloniální budovy v bývalém hlavním městě Pobřeží slonoviny

Navečer, když se vracím bush taxi do Abidjanu vedle mně sedí mladá maminka s dcerkou. Té se ta cesta asi nelíbila, takže hned začala brečet. Přestala teprve a když si začala hrát s mými vlasy.

Večer odjíždím do Manu, města blízko liberijských a guinejských hranic. Cesta je to dlouhá (8 hodin), takže cestuju v noci.

• ◄ Aboisso
• Man ►