Bamako

Bamako je horké, žluté město na řece Nigeru, plné muslimů a mopedů. Jelikož jsme celkem blízko Sahary, je tady už opravdu silný harmattan – nad městem visí neustále prašná mlha...

MALI

Řidič je dost nezodpovědný. Má sebou ještě několik známých, takže se zdá, že si z jízdy do Sikassa udělali soukromý výlet. Na hranicích s Mali jsme asi v 8 večer. Zjistil jsem to ale až na straně Mali, takže nemám výstupní razítko z Pobřeží slonoviny. Zase jsme něco pašovali, protože 3 lidé vystoupili těsně před hranicemi, přejeli na mopedu a naložili jsme je zase až v Mali. V 11 večer jsme konečně v Sikassu.

Den 223/9, neděle 20. 2.

Doufám, že dnešek bude poslední den mého přesunu do Bamaka. Když vyjíždíme autobusem, začínám o tom trochu pochybovat, i když je to jen asi 350 km. Silnice jsou o pět řádů horší než v Pobřeží slonoviny, plné děr (měli by se spíš jmenovat „děrnice”), některé úseky se opravují, takže jedeme mezi stromy. Krajina je totálně spálená, suchá poušť se spoustou keříčků a stromků. Taky přejíždíme přes několik vyschlých říček.

Ve vesnicích podél cest lidé na občerstvení k jídlu prodávají hlavně ovoce (banány, datle) a kebab, nic víc. Jelikož mám velkou spotřebu vody (asi 3 – 4 litry denně) a moje jednolitrová láhev na těch několik hodin jízdy nestačí, kupuju si vodu po cestě (prodávají ji často malé děti v igelitových pytlících), vhodím do ni čistící tabletku a za 20 minut můžu pít. Taky mi chutná zázvorová limonáda, kterou dělají ze zázvoru a ananasu. Je pálivá, ale osvěžující. Nekupuju ji ale často, jen pokud je malá pravděpodobnost, že byla dělaná z kontaminované vody, protože by byl nesmysl ji čistit tabletkama.

Hodně spolucestujících jsou lidé v dlouhých hávech s dlouhými šálami omotanými kolem hlavy – Tuaregové, kteří teď na severu Mali a Nigeru znemožnili svými přepady transsaharské cesty z Alžírska do černé Afriky. Jediná možná cesta je teď prý přes Maroko a Západní Saharu do Mauretánie a to ještě jen směrem na jih.

Bamako

Bamako je horké, žluté město na řece Nigeru, plné muslimů a mopedů. Jelikož jsme celkem blízko Sahary, je tady už opravdu silný harmattan – nad městem visí neustále prašná mlha.

Ubytovávám se v hotelu Bar Mali. Je to bordel, ale mám soukromou sprchu, což budu potřebovat na vyprání svého prádla. Hned se mi nabízí několik prostitutek – perfektní způsob jak chytit AIDS nebo jinou nemoc.

Den 224/10, pondělí 21. 2.

Hned ráno mířím na Senegalské velvyslanectví. Tam mě ale čeká ledová sprcha: vízum můžu dostat, až pokud informace o mě pošlou na ministerstvo vnitra do Dakaru a dostanou odpověď. To může samozřejmě trvat týdny, prostě africké čekání. Jelikož vím, jak se to může protáhnout, Senegal jsem tím pádem odepsal a tak se pravděpodobně zkrátí celá moje cesta.

Národní muzeum je postavené v súdánském stylu

V Bamaku je velké množství mešit, ať již klasických arabských nebo těch hliněných s kůly, které jsou typické pro tuto oblast Afriky. Město je to trochu nepřehledné, všechny ulice jsou si podobné a jediný „silný” orientační bod – kopec nad městem – je neustále zahalen do mračen prachu díky harmattanu. Jsou tu ale i parky, městská hromadná doprava a působí na mě mnohem více jako hlavní město než ta rozplizlá, špinavá a vlhká Akkra. Skoro bych ani neřekl, že jsem v hlavním městě jedné z pěti nejchudších zemí na světě!

Když se vracím do „svého” bordelu, přidává se ke mě asi dvacetiletý kluk. Jmenuje se Bob. Umí jakž takž anglicky, takže od něj získávám alespoň nějaké informace. Když se loučíme, je zvláštní, že po mě nechce žádný cadeau (dárek) což tu chce skoro každý. Zítra se prý zase uvidíme.

Ještě ten den ke mně ale přivádí Moulaye, průvodce, který pochází z Timbuktu. Dohadujeme se o tom, že by mi mohl dělat průvodce cestě po zemi Dogonů (kde je bez průvodce nemožné se pohybovat), Mopti a Djénne. Jelikož jsou to silně turistické oblasti, pro bělocha tam jsou hodně vysoké ceny (za vstup do vesnice, přespání, jídlo) a pak i jazykový problém – málokdo tam umí francouzsky, natož anglicky, což je asi tak hlavní důvod, proč jsem se rozhodl najmout si ho. Jelikož prý v těch vesnicích má příbuzné a známé, dozvím se snad i něco zajímavého. Bude to pěkně drahé, ale to už je život. Podepisujeme „contract”, jak tomu oni říkají a plánujeme vyrazit zítra večer nočním autobusem do Mopti, asi 450 km na severovýchod od Bamaka. Jízdenky zajistí Moulaye.

Den 225/11, úterý 22. 2.

Ráno dělám poslední přípravy a měním peníze. Asi v 9 mě u pošty zastavil kluk, kterého poslal Moulaye. Prý je ten autobus do Mopti vyprodán, takže mám jít s ním k nějaké jiné společnosti, kterou pojedeme. Tam si zapisují moje jméno a číslo pasu a já platím jízdenku.

Po jedenácté se dostávám zpět do „svého” bordelu, že si sbalím věci a půjdu na poslední prohlídku města. Jeden zaměstnanec mě ale začíná tvrdit, že jelikož jsem měl věci ve svém pokoji déle než do jedenácté, musím zaplatit poplatek. Schválně jsem spěchal zpátky, abych byl zpět před dvanáctou, což je běžný limit v hotelech, kdy si v pokoji ještě můžu nechat věci a tady ten grázlík mě chce obrat o peníze. Celé to skončilo hádkou už na ulici. Ten hajzl byl tak neodbytný, že jsem mu ty peníze vrazil do obličeje a odešel. Nemělo cenu se hádat s imbecilem.

U katedrály potkávám Boba. Říkám mu o tom, jak jsem zaplatil jízdenku do Mopti. On ale tvrdí, že dnes ráno s Moulayem koupili ty jízdenky jak jsme se včera dohodli! Teď už mi to bylo jasné. To celé placení lístků dnes dopoledne byl jen podvod a způsob jak ze mě dostat peníze. Jsem pitomec, ale co se dá dělat, za chyby se tvrdě platí. Jen doufám, že v tom nemá prsty Moulaye. I kdyby, tak se to stejně nikdy nedozvím, takže jediné co teď můžu udělat je dávat si na všechno velký pozor a začít trochu myslet, aby mě zase nikdo nenapálil. Dnešní den se tedy opravdu povedl.

V 7 večer odjíždíme z Bamaka. Cesta má trvat celou noc. Při soumraku zastavujeme a většina lidí se jde pomodlit – jsou muslimové. Jelikož je ramadán, nesmí od svítání do soumraku jíst, takže se teď všichni dávají do jídla, aby v sobě měli zásoby na celý zítřek. Je skoro úplněk, takže krajina kolem je osvětlená popelavým svitem. Všude kolem se ale dá tušit jen vyprahlá poušť a občas vidět nějaký strom. Poprvé jsem viděl souhvězdí Jižní kříž.

• ◄ Korhogo
• Země Dogonů ►