Na zítřek si kupuju jízdenku na vlak do Ouagadougou, hlavního města Burkiny Faso. V centru Bobo je celkem živý trh, kde se dá koupit všechno od jídla až po moped. Mopedů je tu snad ještě víc než v Mali.
BURKINA FASO
Bobo-Dioulasso
Den 231/17, pondělí 28. 2.
Do Bobo-Dioulasso jsme přijeli asi v 11 dopoledne. Hranice mezi Mali a Burkinou Faso byla přes noc zavřená, takže jsem přenocoval v minibusu před hranicí. Cesta tedy trvala 18 hodin.
 |
| Stejné prvky jako na dalších mešitách v regionu objevíme i na Velké mešitě z roku 1880 – kůly ji zpevňují, aby se pod vlivem dešťů nerozpadla |
Před městem je několik kilometrů zavodněné plochy. Vypadají jako rýžová pole. Jelikož jsem v noci moc nespal, věnuji se celé dopoledne a odpoledne spánku a budím se teprve v době, kdy je čas jít „hledat” večerní potravu. Vždy, když se dostanu do nového místa, trvá mi nějakou dobu, než najdu místo, kde se dá jakž takž najíst (ne, že by tu těch míst nebylo hodně, často ale cenově vysoko přesahují můj rozpočtový limit). Většinou je to na ulici, kde nějaká žena kuchtí rýži, makarony a nějaké omáčky. Na první pohled může jíst v Africe na špinavé ulici vypadat trochu nehygienické, ale stačí vědět, že to co jím se vaří, smaží a peče celý den, takže všechny bacily jsou už dávno v pánu. Jediným problémem můžou být bacily na příborech, což se ale dá odstranit pořádným omytím. Stravuju se takhle už od začátku a zatím mi nic nebylo.
Jelikož je už večer a tedy tma, nemám moc času udělat si dojem o městě. Jen snad, že je tady hodně širokých tříd lemovaných stromy, takže to celé působí uvolněně.
BŘEZEN 1994
Den 232/18, úterý 1. 3.
Je to tak. Bobo-Dioulasso se mi líbí. Stromy podél ulic alespoň trochu mírní ten sluneční žár, takže se dá venku i vydržet. Přesto ale už několik dní praktikuju systém, že jsem venku tak do jedenácti dopoledne a pak zase až od čtyř odpoledne, protože jinak bych se usmažil.
 |
| Typická scéna z trhu, který bývá většinou špinavý a plný odpadků, ale i fascinující přiležitostí k pozorování lidí |
Je tu hodně budov postavených v súdánském stylu, podobných mešitám v Mali. Tady jsou tak ale stavěny i veřejné budovy a i místní nádraží mi ten styl dost připomíná. Zdá se, že co se týká architektury, zanechali Arabové v Sahelu pozitivní vliv.
Na zítřek si kupuju jízdenku na vlak do Ouagadougou, hlavního města Burkiny Faso. V centru Bobo je celkem živý trh, kde se dá koupit všechno od jídla až po moped. Mopedů je tu snad ještě víc než v Mali. Jsou jakýsi příznak chudé země. Lidé ještě nemají na auto,chodit pěšky se jim ale taky nechce, tak vynaloží všechny úspory na koupi „přibližovadla” tohohle typu. Byl by to celkem dobrý trh pro naše babety, pokud by byly levnější Peugeoty, které tu má většina.
Ochutnávám tu místní pivo – Sobbra. Je celkem dobré, ale dost slabé, slabší než naše desítka.
Den 233/19, středa 2. 3.
Dopoledne se vypravuju na nádraží. Jsem zvědav, jaké bude mít vlak zpoždění.
 |
| Nádraží v Bobo je pěknou ukázkou využití tradičních prvků súdanské architektury (kónické sloupy) v moderní architektuře |
Jsem ale dost překvapený, protože vyjíždí na čas, přesně v půl jedné. Jedu první třídou, která je docela pohodlná, rozhodně pohodlnější než ty stísněné sedačky v letadlech. Je tu bar, televize a video a z reproduktorů každou chvíli někdo něco zažblekotá ve francouzštině, pravděpodobně ohlašuje další zastávku. Jedeme krajinou, která je dost pustá a vyprahlá, jako ostatně celý Sahel v suchém období. Podél trati je hodně mostů, které však teď místo vody přemosťují jen řeky písku. Každá nádražní zastávka je postavena v súdánském stylu, zbytek architektury vesnic jsou hliněné chatrče a sýpky se slaměnými klobouky.