Cesta do Lomé
- Podrobnosti
- Vytvořeno 29. 4. 1998 •
- Aktualizováno 18. 11. 2015
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 3192×
Jelikož jsem na alternativu že bud spát pod širým nebem nebyl připraven, nemám ani spacák, takže spím na listí a na ručníku. Je trochu zima, protože jsem ještě dost ve vnitrozemí. Alespoň se ale nepotím...
Den 235/21, pátek 4. 3.
Ráno samozřejmě vyrážíme až v 9 hodin. Řidič má s autem nějaké problémy, takže ve 12 hodin, když jsme ve městě Koupelá, což je křižovatka cest do Toga a do Nigeru, přesedám do jiného auta. Celkem 3 hodiny ale musím čekat, než se tohle druhé auto naplní pasažéry, takže mám obrovskou časovou ztrátu a dnes se do Toga už nedostanu. Tohle auto jede do Ghany, ale vysadí mě na hraničním přechodu, který je na straně Burkiny stejný pro Ghanu i pro Togo.
Těsně před hranicema nám dochází benzín, takže další zdržení. Je 6 hodin odpoledne a Burkina právě zavírá svoje hraniční přechody. Na straně Burkiny ale ještě chytám auto, které mě převáží asi 50 km na poslední hraniční kontrolu Burkiny.
Hranice už je ale uzavřená, takže musím počkat do rána. No jo, ale kde, když jsem v nějaké prťavé vesničce uprostřed pustiny a ještě k tomu na hranici dvou států! Našel jsem si tedy pěkný strom s křovím, kousek od cesty spojující hraniční přechody Burkiny a Toga. Mám na dohled oba, jsem už ale za cedulí „Republique Togolaise”, takže jsem vlastně v Togu. Ráno se ale budu muset vrátit těch 50 metrů do Burkiny pro výstupní razítko a pak teprve vstoupím oficiálně do Toga.
Jelikož jsem na alternativu že bud spát pod širým nebem nebyl připraven, nemám ani spacák, takže spím na listí a na ručníku. Je trochu zima, protože jsem ještě dost ve vnitrozemí. Alespoň se ale nepotím.
TOGO
Den 236/22, sobota 5. 3.
Ráno dostávám z výstupní razítko Burkiny a vstupní do Toga a hned odjíždím minibusem do Dapaongu, odkud bych snad měl chytnout bus do Lomé. Minibus do Dapaongu nemá postranní okenní tabule, takže jsem hned dostal od větru pěknou masáž. Alespoň něco, protože už jsem se od včerejšího rána nemyl a přespání v přírodě taky nebylo z hygienického hlediska nejideálnější.
Bus z Dapaongu do Lomé skutečně odjíždí, jen zas musím čekat než se naplní, takže zase zpoždění. Jelikož čekám asi 5 hodin, tak se dnes do Lomé nedostanu. Naštěstí to ale není zase taková tragédie, protože pokud budu spát v buse (cesta má trvat 12 hodin), ušetřím alespoň za ubytování.
Vyjíždíme až ve 3 odpoledne, takže bychom ve 3 ráno měli být v Lomé.
 |
| Tožské umění |
Hned po několika kilometrech mi dochází proč ta cesta má trvat tak dlouho – je tu hodně policejních kontrol, asi každých 30 km (Lomé je vzdálené asi 650 km). Je vidět, že si prezident Eyadema není jist svou pozicí, takže se snaží udržet silou, čímž vytvořil klasickou ukázku vojenského státu. Cestuje s námi voják, který na každé policejní kontrole vystupuje a horlivě salutuje.
Jelikož se blížíme k pobřeží, začíná přibývat vegetace a zase tu jsou palmy. Teprve teď si uvědomuju, že jsem je v Sahelu skoro vůbec neviděl a stejně tak zmizely z ulic i kokosové ořechy. Taky začíná přibývat vlhkost a už se začínám „těšit” při pomyšlení, že na sobě zase budu mít všechno nalepené (zlatý suchý Sahel!).
