Yamoussoukro a národní park Marahoué

Bazilika je obrovská (nejvyšší křesťanský chrám na světe). Prý se podobá bazilice sv. Petra ve Vatikánu. V Yamoussoukro je ji vidět skoro odevšad, je 158 m vysoká. Vnitřní výzdobu tvoří panely z foukaného různobarevného skla zobrazující výjevy z bible...

Yamoussoukro

Den 219/5, středa 16. 2.

Ráno odjíždím do Yamoussoukro, administrativního hlavního města, sídla prezidenta a místa, kde stojí bazilika Notre Dame de la Paix, kopie baziliky sv. Petra v Římě. První část cesty je dost pomalá, samé zastavování, nakládání, policajti apod. Nakonec asi po pěti hodinách jsem v Yamoussoukro. Jel jsem autobusem, které jsou v Pobřeží slonoviny celkem rozšířené, ale ten z Aboisso do Abidjanu co jel na čas byl vyjímka – tady má každý dost času a cestovat je časově dost náročné.

Celkový pohled na baziliku Notre Dame de la Paix

Jak v Manu tak v Yamoussoukro je mnohem příjemnější klima než na pobřeží (tím myslím, že tu není tak drtivá vlhkost, takže se dá i docela žít).

Hned navečer jsem se ještě musel zajít podívat na baziliku. Bylo už ale pozdě a byla zavřená, jak mi sdělil hlídající voják. Taky jsem se chtěl podívat do prezidentského paláce jehož brána byla otevřená (asi jsou po Houphoëtově smrti benevolentnější). Voják co hlídal vchod mě tam klidně pustil, ale pak mě spatřil jiný voják, který mě zase vyhodil, takže jsem neviděl nic. Snad jen nějaké krokodýly, kteří jsou ve slepém rameni jezera, které obepíná jižní stranu paláce.

Den 220/6, čtvrtek 17. 2.

Hned ráno se vydávám do baziliky. Musím sebou hodit, protože chci ještě dnes stihnout národní park Marahoué 80 km od Yamoussoukro.

Bazilika je obrovská (nejvyšší křesťanský chrám na světe). Prý se podobá bazilice sv. Petra ve Vatikánu. Nevím, budu se muset do Vatikánu zajet podívat. V Yamoussoukro je ji vidět skoro odevšad, je 158 m vysoká. Vnitřní výzdobu tvoří panely z foukaného různobarevného skla zobrazující výjevy z bible. Jsou to zároveň i stěny baziliky, takže když svítí slunce, hraje vnitřek baziliky všemi barvami. Uvnitř je 24 mohutných sloupů z nichž 12 je označeno římskými číslicemi I až XII a jsou v nich výtahy vedoucí na terasu asi 40 m nad nádvořím. Vnitřek baziliky je klimatizován a vejde se do ní asi 5 000 lidí. Na nádvoří se vejde dalších 200 000 (křesťanů je v téhle zemi asi jen 1 000 000). V roce 1991 tu byl na návštěvě Michael Jackson.

Polodetail baziliky Notre dame de la Paix. Jen pro představu její velikosti: ten černý obdélníček dole uprostřed jsou vstupní dveře na terasu

Když tu tak stojím na tom kousku Evropy uprostřed té divočiny, tak bych hned jel domů. Mám před sebou ale ještě moc kilometrů.

Bazilika je sice nádherná, ale je nutné vidět i to, že stála 300 mil. dolarů a roční údržba spolu s údržbou obrovské zahrady, která ji obklopuje, má stát dalších 1,5 mil. dolarů ročně. Byly by za ní tisíce bytů, školy, nemocnice. Prý ji zaplatil Houphoët ze svého, otázkou je, kde vzal tolik peněz. V Africe to ale není žádná hádanka.

Jakmile byla bazilika dostavěna, dal ji Houphoët darem Vatikánu. Pravděpodobně ji ale postavil, aby měl pro sebe obrovskou hrobku, protože tu byl právě před deseti dny pochován.

Národní park Marahoué

V 11 už jsem na cestě do parku Marahoué. Po dvou hodinách jsem na místě. U vstupní brány si půjčuju kolo. Je strašné vedro, všude samý prach, ale příroda je tu hezká – husté pralesy a zase savana pokrytá nízkými keři a stromy. Na zvířata jsem ale moc štěstí neměl, protože odpoledne všechna většinou odpočívají někde ve stínu. Viděl jsem jen nějaké opice a u pramenu, kam chodí všechna pít, hlídal nějaký pták s bílou hlavou a jakmile jsem se přiblížil tak začal divoce hvízdat a všem oznamoval, že se blíží vetřelec.

Ujel jsem jen 30 km, ale měl jsem toho plný zuby. Další park si v Západní Africe už asi neprohlídnu, protože je to finančně vyčerpávající, fyzicky únavné a časově náročné pokud nemám vlastní auto. Budu muset počkat až do Východní Afriky, kde jsou prý parky mnohem hezčí.

Jinak co se týká finančních nákladů během cesty, jsou o hodně vyšší než v Ghaně, a o mnoho vyšší než u nás. Jelikož ale byl CFA frank devalvován o 100%, většina cen pro mě klesla na polovinu, protože ceny (zatím) ještě moc nevzrostly. Nemám ale tušení jak tomu bude v dalších CFA zemích kam mířím, takže mě může ještě čekat nepříjemné překvapení.

Yamoussoukro

Yamoussoukro, přestože hlavní město, má poněkud zmatené autobusové nádraží. Je to vlastně jen plocha u Agip benzínové pumpy, takže si ani nemůžu koupit lístek na zítřejší bus do Korhogo. Je to sice nepříjemné, protože to představuje určitou nejistotu (musím být totiž v pondělí v Bamaku, obstarat si senegalské vízum a ve středu mi jede vlak do Dakaru), ale nemám na výběr.

Večeřím u jednoho stánku silně kořeněné makarony a pak už jen mířím zpět do hotelu.

Den 221/7, pátek 18. 2.

Jak jsem se včera dozvěděl, autobus do Korhogo, „přestupní” stanice do Mali, odjíždí v 830 ráno. Jsem včas na místě, ale bus má prý přijet až v 10 (jede z Abidjanu a tady jen staví).

Nemám nic na práci tak jen čekám a pozoruju lidi. Stojí tu bus do Burkiny Faso. V něm spousta Burkiňanů a mračna dětí. Hodně lidí žvýká jakási dřívka, která jim slouží k čištění zubů místo zubního kartáčku a pasty. Jiní prodávají jídlo, hodinky, košile a spoustu dalších věcí. Pouliční prodejci se většinou soustřeďují na takovýchto místech, kde denně projde/projede spousta lidí. Malé děti prodávají vodu nebo zázvorovou limonádu (je pálivá, ale moc dobrá), dospěláci prodávají chleba (francouzský – bagety) a smažené vdolky.

Autobus se ukázal až ve 12, takže se moje cestování na sever protáhne na celý den, protože do Korhogo je to asi 5 hodin. Začátek jízdy byl drastický – nejdřív jsem byl rád, že jsem se do bus vůbec dostal, pak jsem asi hodinu musel jet se svým 20 kg batohem na klíně, protože ho nebylo kam jinam dát. Pak ho ze mě sundali a uložili na „čestné” místo vedle řidiče a já jsem se zase mohl nerušeně okýnkem obdivovat černošky mihající se podél cesty. Jak jsme se dostávali víc a víc na sever, ubývala hustá džungle a začalo převládat nízké křoví a stromky, sem tam nějaký ten lesík. Hodně ploch bylo vypálených od požárů, stejně tak jako včera v parku Marahoué. I vlhkosti dost ubylo a v Korhogu už bylo příjemně, tj. sucho. Cestou jsme míjeli hodně vesnic, ale vypadaly celkem úhledné (v africkém slova smyslu) a nad některými baráky se tyčily i televizní antény.

Po těch pěti hodinách cesty nejsem skoro vůbec unavený i když mám v noze díru od rámu krosny z té první hodiny jízdy.

• ◄ Man
• Korhogo ►