Klaipėda
- Podrobnosti
- Vytvořeno 15. 8. 1998 •
- Aktualizováno 18. 11. 2015
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 3750×
Celá kosa je pokryta lesem a asi po tři a půl hodině autobus končí ve Smyltiné, vesnici úplně na „vrcholku” kosy, asi 10 minut přívozem od Klaipėdy na druhé straně zálivu. Přeplavujeme se přívozem a za 10 minut už jsme v hotelu...
LITVA
Litevskou část hranice tvoří domek, ze kterého vyjde celník, zkontroluje pasy a jedeme. Pravděpodobně nás, oproti Rusům, nepodezřívají, že převážíme jaderné zbraně.
Litevská strana kosy už je veselejší. Silnice a lesní cesty jsou upravené a téměř dokonale značené, včetně autobusových zastávek. Na pravé straně občas vidíme domky na pobřeží Kuršského zálivu a vypadá to jako dopoledne někde u německého jezera. Nepřeháním!
Klaipėda
Celá kosa je pokryta lesem a asi po tři a půl hodině autobus končí ve Smyltiné, vesnici úplně na „vrcholku” kosy, asi 10 minut přívozem od Klaipėdy na druhé straně zálivu. Přeplavujeme se přívozem a za 10 minut už jsme v hotelu. Nemají ještě volné pokoje, budeme muset čekat do dvou. Necháváme si v recepci batohy a jdeme se projít.
Po Kaliningradu působí Klaipėda vzdušně a vesele. Je tu přístav a má i pláže, takže sem jezdí na rekreaci hodně Litevců. Působila by ale asi hezky i bez kontrastu s Kaliningradem.
 |
| To už jsem zase v Německu? Ne, jen v Klaipėdě, přístavu u Baltského moře, který dříve patřil Prusku |
Centrum města je celkem malé, jen pár uliček. Některé domy jsou jako přenesené ze starých německých měst – jsou zděné s dřevěnými trámy napříč fasádou. Klaipéda (dříve Memel) byla nejsevernější výspou Pruského vévodství a pak i Německa.
V obchodech mají stejný výběr jako v celé Litvě. Je tu o trochu více cizinců – jezdí odsud trajekty do Německa, Švédska a Ruska.
Ve dvě hodiny se ubytováváme. Tentokrát budeme ve dvou pokojích – Karin v jednolůžkovém, Táňa a já ve dvoulůžkovém. Pokoj vypadá dobře. Je v něm televize (nefungující) a není v něm sprcha. Ta je na chodbě a musí se za ni platit. Alespoň, že tady není děžurnaja, která by sledovala každý náš krok. V hotelu je bufet, kadeřník a cestovní kancelář.
Kolem třetí odcházíme a chceme se podívat na Kuršské kose na pláž (s dunami), zrekonstruovanou rybářskou vesnici a mořské akvárium. V delfináriu je každý den několik delfíních představení, ale to už nestihneme.
Přívozem jsme za pár minut na kose a jdeme směrem k akváriu. V Klaipėdě, na druhé straně zálivu, se v délce několika kilometrů táhne přístav. Vidíme desítky přístavních jeřábů, některé právě nakládají a vykládají, jiné jen nehybně stojí ve větru. V suchém doku je právě opravována nějaká větší loď. Klaipėda je po Ventspilsu (Lotyšsko) a Tallinnu (Estonsko) třetím největším přístavem pobaltských zemí.
Před chvílí bylo ještě krásně a vedro, teď se najednou zatáhla obloha, je zima a asi se schyluje k dešti. Podobných náhlých změn jsme v Pobaltí zažili už několik. Naštěstí nám ale zatím počasí přálo a spíš jsme se opékali než mokli. Máme všichni jen trička s krátkým rukávem.
Cestou k akváriu jdeme kolem několika lodí vystavenými na břehu. Největší má délku asi 50m. Po schůdkách se dá vylézt na její palubu. Je na ní ještě všechno vybavení – záchranné čluny, kotvy, lana. Na kabině je cedule s místy která proplula. Další 3 lodě už jsou menší, nejmenší je malá rybářská bárka pro 2 lidi.
Za loďmi je na okraji lesíku postaveno několik stavení reprezentujících rybářskou vesničku.
Akvárium je téměř na „vrcholku” kosy v bývalé pevnosti, která měla sloužit k obraně Klaipėdy. Pevnost je kruhová s průměrem asi 100 metrů. Od okolí je oddělena vysokým valem a vodním příkopem. Možná by to byla dobrá pevnost, ale než ji dostavěli, byl už tento způsob obrany překonán, takže vlastně nikdy nesloužila svému původnímu účelu.
Jak přicházíme k pevnosti/akváriu, začíná pršet. Stačíme se ještě venku v bazénu podívat na tuleně (jsou strašně roztomilí, a na to jak jsou tlustí plavou pěkně svižně) a už se musíme před deštěm schovat dovnitř.
Uvnitř akvária je skvělá kolekce různých živých i vycpaných ryb a vodních živočichů, korálů a mušlí. Jsou tu živí tučňáci, mroži, tuleni, želvy a několik druhů mořských i sladkovodních ryb. Popisky jsou ale jen litevsky a anglicky, takže se (zvláště u ryb) moc nechytám. Sbírka korálů a mušlí je neuvěřitelně rozsáhlá. Od úplně malinkých až po metrové exempláře všech různých tvarů, barev a odstínů. Skvělé!
Jelikož je zima, prší a my jsme jen na lehko, spěcháme z akvária hned do hotelu a na duny a moře se už asi nepodíváme. V hotelu se tepleji oblékáme a jdeme na nádraží zjistit na zítra spojení do Šiauliai. Vůbec nevím, jak to tam je s cenovou úrovní ubytování a můj Lonely Planet průvodce je v cenových informacích už zastaralý (z roku 1995), což jsme ten uplynulý týden poznali. Doteď jsme se co se týká cen orientovali podle brožůrek série In Your Pocket (nejlepší informační brožury, jaké jsem kdy viděl, žádné přihlouplé inzeráty na drahé služby, ale praktické informace), které jsou přeci jen aktualizovány každý rok, v nejlepším případě každý druhý měsíc. Pro Šiauliai bohužel žádná taková brožura neexistuje. Budeme proto muset vyjet co nejdříve, abychom v případě drahého ubytování nemuseli nocovat v Šiauliai, ale mohli jet dál někam, kde už máme dostupné informace.
Zjišťujeme, že nejlepší bude jet vlakem před sedmou ráno, abychom byli v půl desáté v Šiauliai.
Cestou zpět kupujeme večeři a snídani.
Den 8, sobota 9. 8.
Noc byla hrozná. Všude samý komár. Jak jsme byli unaveni, tak jsme s Táňou padli do postele a zapomněli jsme otevřená okna. To byla asi osudová chyba, protože jsme se po několika hodinách probudili úplně sežraní. Nejdřív jsme mysleli, že to jsou štěnice z postele, pak jsem ale kolem sebe uslyšel známé bzučení. Celou noc jsme se ho pak nezbavili. Nepomohlo ani když jsme se celí (včetně hlavy) přikryli. Uf! Takové hezké město a tak nepohostinní komáři.
Vlak do Šiauliai je rychlík, takže je i pohodlnější. Máme celé kupé jen pro sebe. Kolem trati jsou opět hlavně lesy, sem tam nějaké pole. Po dvou a půl hodinách vystupujeme v Šiauliai.
