Riga

Chceme se na Rigu podívat trochu z výšky – z věže kostela svatého Petra. Kostel byl během 2. světové války téměř celý zničen a zbyl pouze skelet. Už v roce 1209 tady byl postaven dřevěný kostelík, dnešní hlavní rysy mu však byly dány v 15. a 17. stoletích...

Přestože zpět do Rigy přijíždíme po desáté, je ještě světlo. Přeci jen už je vidět, že jsme ve vyšší zeměpisné šířce, kde jsou delší dny.

Dnešek byl docela dlouhý – v buse víc než 300 kilometrů a pak ještě alespoň 10 kilometrů v nohách ve vedru. Zítra asi budeme vstávat později. Naštěstí nás čeká prohlídka Rigy, takže nemusíme pospíchat.

Den 11, úterý 12. 8.

Vstáváme později, jelikož si dnes chceme prohlídnout Rigu – jeden ze vzácných dnů, kdy nemusíme vstávat před šestou ráno.

Pohled na Rigu z ptačí perspektivy kostela svatého Petra

Jelikož už jsme na cestě jedenáctý den a zatím jsme měnili samé hotovostní dolary chceme najít nějakou banku, kde by měnili cestovní šeky American Express, kterých jsme si vzali asi polovinu z celkové částky. Karin se chce podívat, jestli tady nesežene členskou kartu Hostelling International, na kterou jsou v Youth Hostelech poskytovány slevy na ubytování. Zatím jsme spali ve dvou YH, v Petrohradě ale budeme pravděpodobně nocovat výhradně v YH.

Obcházíme několik různých míst, kartu HI ale nikde nemají. V jedné bance si alespoň vyměňujeme šeky. Karin svoji kartu nesehnala, protože „tato organizace [HI] není v Lotyšsku brána vážně", jak nám řekli holky v informační kanceláři.

Chceme se na Rigu podívat trochu z výšky – z věže kostela svatého Petra. Kostel byl během 2. světové války téměř celý zničen a zbyl pouze skelet. Už v roce 1209 tady byl postaven dřevěný kostelík, dnešní hlavní rysy mu však byly dány v 15. a 17. stoletích. Během let 1967 – 73 byl opraven a věž byla postavena úplně znovu. Zároveň s obnovou do ní byl zabudován i výtah, takže teď se na horu můžou podívat i líní turisti, protože každý je nahoru vyvezen zásadně výtahem.

Ze shora je skvělý výhled. Vidíme náš hotel Baltija, nádraží, velkou tržnici, Akademii věd (vypadá jako Lomonosovova univerzita v Moskvě a tady se jí přezdívá „Stalinův narozeninový dort"), širokou řeku Daugavu, televizní věž, staré město s Dómovým náměstím, Dómem a všemi uličkami a v dálce pak nějaké paneláky, kterých ale vůbec není tolik, kolik bych si na osmisettisícové město představoval. Na věži taky potkáváme nějakou skupinku Čechů.

Akademie věd, aneb „Stalinův narozeninový dort”

Od kostela svatého Petra pokračujeme dál spletitými uličkami staré Rigy. Riga je opravdu krásné město s dlouhou historií. Lotyši to vědí a chtějí, aby to věděli i ostatní – proto se snaží vše opravit a udržovat. V centru je několik honosných budov, bank a spousta historických zajímavých budov: hrad (původně z roku 1330, dnes už ale zmodernizován a sídlo lotyšského prezidenta), parlament, Tři bratři (3 staré domy, z nichž nejstarší pochází z 15. století), zbytek opevnění s kruhovou Prašnou věží (pochází ze 14. století a jako jediná zbylá z původních 18 věží městského opevnění, dnes je v jejích stěnách stále vidět několik dělových koulí po útocích ze 17. a 18. století).

Zajímavý je i Dóm, což je cihlová katedrála založená roku 1211. Dnes už zde opět probíhají bohoslužby, které byly za komunistů zakázány.

My se ale nejprve jdeme podívat na Památník svobody, vysokou sochu ženy držící nad hlavou tři hvězdy. Byl postaven roku 1935 z peněz vybraných veřejnou sbírkou. 3 hvězdy znamenají 3 hlavní regiony Lotyšska – Kurzeme, Vidzeme a Latgale. Během vlády Sovětů k němu byl přístup zakázán a dva bloky od něj byla vztyčena socha Lenina.

Pak jdeme po Brívíbas Bulváris k ruské pravoslavné katedrále. I tady, jako u všech kostelů, jsou žebráci a žebrají o almužny.

Z pošty na Brívíbas volám Chlupimu – zítra ve čtvrt na tři má přiletět do Rigy. My budeme v Siguldě (městečko asi 50 km na severovýchod od Rigy) a vrátíme se snad do páté odpoledne. Dali jsme si sraz v našem hotelu v 5 hodin a pokud bychom se nestačili vrátit tak každou celou následující hodinu.

Opravené a upravené náměstí před kostelem sv. Petra

Obědváme na lavičce a pak se procházíme po místech, která jsme ještě neviděli. Riga je opravdu jako vyspělé velkoměsto, plná květin a stromů. Zastoupení a prodejny tady mají významné firmy, lidé jsou z velké části hezky oblečeni a třeba mobilních telefonů je tu vidět víc než v Litvě. I tady se s ním chce hodně lidí prostě jenom ukázat. Celkově jsem Rigou příjemně překvapen a vůbec bych neřekl, že kdy patřila do Ruska, zvlášť při srovnání s ještě stále ruským Kaliningradem. Tady je spousta obchůdků, restaurací, kaváren a je zde cítit, že mnoho míst stojí tak, jak byla kdysi Němci postavena. Podobně jako u Kaliningradu je těžké ji popsat, musí se vidět. Ta atmosféra klidu je na papíře prostě nezachytitelná.

Navečer se jdeme podívat na trh, který se rozkládá v několika hangárech hned za autobusovém nádraží. Původně to vypadalo, že nebude ničím zajímavý – obvyklá směs lidí prodávajících hory ovoce, zeleniny, chleba, alkoholu. Když jsme se ale dostali do hangárů, úplně jsme užasli a hned nám bylo jasné proč jsme neviděli žádný supermarket. Tohle je totiž ten nejlepší supermarket, jaký jsem kdy viděl. Prodává se tu spousta věcí, některé pro nás nepředstavitelné.

V jednom hangáru maso, ne příliš vábné (protože nebylo v mrazících boxech). V dalším hangáru nepřeberné množství mléčných výrobků – sýry, hory čerstvého másla, rozlévané mléko, jogurt, podmáslí, to stejné i zabalené a v krabicích. Nádherná vůně, čisté prodavačky a tisícero chutí.

Následující hangár je plný pečiva – chleba, veky, koláče, vážené sušenky, cukrovinky, dorty a jiné sladkosti. Strašně svůdné a musí to být opravdu dobré. Předposlední hangár je plný ovoce a zeleniny, podobně jako stánky venku před hangárem. Poslední je pro ryby. My jako suchozemský národ na ně nejsme moc zvyklí, ale tady se prodávají čerstvé, mražené uzené (s česnekem nebo kořením) a všechny vypadají lákavě. Ve velkém množství mají oranžového lososa ale ostatní ryby (kromě úhořů) jako totální neznalec zoologie nepoznávám.

Prodej sýrů v obrovské tržnici tvořené několika hangáry

Celkově jsme na tomhle trhu viděli hodně věcí, které u nás vůbec nejsou – čerstvé ryby, halva, opravdu čerstvé mléčné výrobky – a to mám pocit, že se nad pobaltské republiky dost povyšujeme a považujeme je za nerozvinuté. Podobný trh by v Praze byl opravdu skvělý (nebo už tam je?).

Večer v hotelu platíme za svou obvyklou večerní koupel a těšíme se na zítřek, že naše výprava bude konečně kompletní, až se Chlupi přiřítí z Prahy.