Šiauliai a Kryžių kalnas

Jedna z legend o vzniku tohoto místa hovoří o sedlákovi, kterému se rozstonala dcera. Na její nemoc nepomáhala žádná medicína, zaříkávání ani rady nejlepších místních doktorů. Jednou v noci měl sedlák vidění, ve kterém se mu zjevil bůh a řekl mu, aby z nejlepšího stromu udělal kříž a postavil jej na kopec...

Šiauliai

Jdeme do jediného hotelu, o kterém víme. Bohužel je cenově dost nedostupný – náš limit na ubytování přesahuje pouze 10×. Nezbývá nám proto nic jiného, než nechat batohy na nádraží, jet za město podívat se na Kopec křížů (kvůli kterému jsme sem přijeli), vrátit se zpět a ještě dnes navečer dojet do Rigy (Lotyšsko). Riskneme to, protože podle informací které máme je v Rize dost levného ubytování.

Je asi 10 hodin, autobus ke Kopci křížů odjíždí za hodinu a půl. Máme tedy čas zařídit si ještě nějaké věci. Kupuju si litevské noviny Respublika, abych měl nějaký suvenýr s podobou litevštiny. Pak počítáme, kolik peněz budeme ještě v Litvě potřebovat a zbytek litů směňujeme na lotyšské laty. Trochu se procházíme po Šiauliai – příjemné, čisté město s pěknou pěší zónou.

V půl dvanácté odjíždíme místním Ikarusem. Jedeme asi 10 km za město. Od zastávky musíme jít ještě asi 2 km pěšky po místní okresce mezi poli. Je to příjemná procházka, slunce svítí a já si připadám úplně jako na nějaké okresce v Čechách. Teď jsme ale v Litvě a směřujeme ke Kopci křížů, poutnímu to místu všech Litevců.

Kryžių kalnas

Že je to poutní místo vidíme už z dálky. Asi kilometr před námi vidíme na jednom kopci podivný les – les křížů. Celý kopec je pokryt kříži. Pod kopcem je parkoviště s auty.

Na parkovišti místní lidé prodávají předměty s náboženskou tématikou (obrázky svatých), jantarové náramky a náhrdelníky, ale hlavně – desítky druhů křížů. Od úplně malých dvou zkřížených dřívek po velké vyřezávané kříže. Každý si může koupit „svůj” kříž a přidat ho k těm desítkám tisíc(!) křížů, které už jsou na kopci.

Detailní pohled na jeden z desítek tisíc křížů, které jsou (a stále přibývají) na „Kopci křížů”

Jedna z legend o vzniku tohoto místa hovoří o sedlákovi, kterému se rozstonala dcera. Na její nemoc nepomáhala žádná medicína, zaříkávání ani rady nejlepších místních doktorů. Jednou v noci měl sedlák vidění, ve kterém se mu zjevil bůh a řekl mu, aby z nejlepšího stromu udělal kříž a postavil jej na kopec. Sedlák druhý den vstal, ze zdravého stromu nechal zhotovit kříž a postavil jej na určený kopec. Během několika málo dní se jeho dcera opravdu uzdravila. Zvěst se rozlétla po celém kraji a na kopci začaly přibývat kříže.

Tradice stavění křížů na tento kopec (teď už vlastně na kopce dva) je podle historiků vysvětlena prozaičtěji a sahá až do roku 1236. V tomto roce byli němečtí rytíři vracející se z cesty na které rozšiřovali po Litvě křesťanství, napadeni a pobiti. Aby si pamatovali toto krveprolití, lidé tu začali na kopec stavět kříže. Kříže byly pak zvláště ve velkém přidávány v letech 1831 a 1863 (na památku lidí zabitých v protiruských povstáních) a také během příslušnosti Litvy k SSSR, kdy byly kříže vztyčovány za zabité a odsunuté na Sibiř. Za nadvlády Rusů byl tento památník srovnán buldozery, jako symbol protiruského odporu, ale les křížů zde přesto vyrostl znovu. Další kříže přibyly po získání nezávislosti v roce 1991 a roku 1993 zde přispěl křížem i papež Jan Pavel II.

Pohled na kopce je fascinující už z dálky, ale zblízka je prostě strhující! Jsou na nich nahuštěny jeden kříž vedle druhého – malé, velké, obrovské. Některé větší kříže nejsou už vůbec vidět, protože jsou obsypány hrozny malých křížků na nich pověšených, takže člověk jen tuší, že tam někde pod tím „křížovým obalem” opravdu jsou. Kříže jsou snad na ploše větší než 2 fotbalová hřiště. Jsou mezi nimi cestičky, lidé se u nich modlí, fotí, přidávají další. Nejsou tu jen kříže z Litvy, ale i z Polska, Ruska, Lotyšska, Estonska a určitě dalších zemí. Ten pocit se prostě nedá popsat. Jak řekla Táňa: je to hodně silné místo.

Jen tak se mezi kříži procházíme. Škoda, že jsme (zrovna tady!) tlačeni časem, protože je před námi nejistota ohledně cesty do Rigy a ubytování.

Odcházíme, ale několikrát se ohlížíme zpět.

Před „Kopcem křížů” se určitě každý zastaví. Pokud neoněmíte úžasem (jako já), tak na vás přinejmenším silně zapůsobí

Autobus zpět do Šiauliai nám jede během 10 minut a za dalších 15 minut jsme na nádraží v Šiauliai. Čekáme asi 2 hodiny a teprve když přijíždí autobus do Rigy máme jistotu, že se do něj dostaneme, protože lístky se nedaly koupit předem. Během těch pěti posledních minut do odjezdu musím utratit všechny litevské peníze, které nám zbyly po koupení jízdenek. Nechávám si nějaké mince na památku.

Následující 4 hodiny do Rigy jedeme opět hezkou a většinou zalesněnou krajinou. Hodně lidí v autobuse jsou Lotyši. Jedna holka se zajímá o to, jak vypadají naše pasy a ukazuje nám svůj lotyšský. Každých 40 minut stojíme pět minut na kafčo a odpočinek.

• ◄ Klaipėda
• Riga ►