Tallinn

Na Tallinn jsem se zvlášť těšil, hlavně kvůli jeho hradbám. Ty dneska neuvidíme, protože budeme na druhé straně starého města. Obcházíme vrch Toompea a šplháme se na něj z jižní strany směrem od hradu. Hrad v současnosti slouží jako sídlo parlamentu, takže je nepřístupný...

Na předměstích Tallinnu se hodně staví – jak domy tak silnice. Místní autobusové nádraží ale není nic moc, zvláště když vezmu v úvahu, že je Tallinn hlavním městem nejvyspělejší pobaltské republiky.

Doufejme, že jsme tady dost brzo na to, abychom našli nějaké vhodné ubytování. Začínáme hned v centru, kam se z nádraží dostáváme asi během půl hodiny. Tallinn mě trochu nemile překvapuje – rusky tady mluví daleko víc lidí, než jsem si původně představoval. Na rohu například stojí bábuška, drží ramínka a rusky je nabízí.

Ruské sídliště na předměstí Tallinnu je překvapivě pěkné a udržované

Z našeho prvního "vhodného” ubytování se od doby, kdy vyšel náš Lonely Planet průvodce stal čtyřhvězdičkový hotel, takže – nic pro nás. Pojedeme vyzkoušet druhé místo – youth hostel na ruském předměstí. Má tam jet autobus z centra.

Po třičtvrtě hodině vystupujeme někde uprostřed velkého sídliště – snad až na okraji Tallinnu. Autobus sem jel oklikou asi půl hodiny (metro v Tallinnu citelně chybí). Jsme ve čtvrti Lasnamaë, což je sídliště obydlené hlavně Rusy. Vypadá ale celkem dobře – hodně zeleně, čisté baráky a hlavně – žádné prádlo na balkónech!

Jdeme hlouběji do sídliště směrem, kde má být náš youth hostel. Nějak ho ale nemůžeme najít. Ptáme se tedy jedné babičky a ta nám rusky říká: „No jo, ta ulice, kterou hledáte, je přejmenovaná a právě na ní stojíme."

Dům s číslem 15 je sice velký, ale nikde není žádný vchod. Nakonec celý ten blok obcházím a dostávám se na náměstíčko, kolem kterého je dům postaven do tvaru U. Tady je i vchod a dokonce i youth hostel je na svém místě. Když mi majitelka říká (očividně potěšena, že se do těchto "dalekých” končin taky někdo zabloudí), že pro nás má volné pokoje, mám z toho obrovskou radost, protože by bylo dost krušné vracet se do centra po vydání tolika energie na nalezení tohohle místa.

Bydlení je prostě skvělé! Je to velký byt 3+1. Jsme úplně nadšeni. Vůbec nás nenapadlo, že na něco takového narazíme. Evidentně je toto místo málo používané, ale námaha vynaložená na jeho nalezení opravdu stojí za to – kuchyň s ledničkou, sporák, koupelna a 3 velké místnosti s celkem šesti postelemi.

V jedné místnosti bude Karin s Chlupim, ve druhé Táňa a já a ve třetí si uděláme společnou sušárnu. V naší místnosti je dokonce balkón a dvojpostel, takže konečně jednou nebudeme muset stěhovat postele. V sušárně jsou velké skříně se zrcadly.

Opět pereme a pak co nejdřív vyrážíme do města.

V centru vystupujeme kousek od starého města. Nejprve ho pouze přejdeme cestou na vlakové nádraží, kde si chceme koupit jízdenky do Petrohradu.

MHD je dobrá, mají pěkné lístky (i podle nich se pozná úroveň země). Jezdí tady ikarusy, scanie a české tramvaje. Jinak je tady hodně zahraničních aut – prostě jako u nás.

Věž Hermann je dnes součástí estonského parlamentu

Historické centrum na mě působí skvěle. Nebýt toho McDonald's hned za vstupní branou, bylo by to dokonalé. Kolem starého města je zachované městské opevnění, které Tallinnu dodává punc opravdového středověkého města. My teď tuto část zatím jen procházíme a máme možnost v rychlosti vidět ty úzké uličky, náměstí i náměstíčka a všechny malebné stavby, které si blíže prohlédneme dnes odpoledne a pozítří (zítra chceme jet do národního parku Lahemaa).

Když na druhé straně vycházíme ze starého města, Chlupiho zaujal černoch hrající na saxofon – byl z něj tak nadšený, že si ho zapomněl vyfotit.

Jelikož jsme ještě neobědvali, sedáme si k jezírku v parku pod hradbami a vytahujeme chleba a sýry, které jsme před chvílí koupili. Obědopiknik je skvělý.

Na nádraží zjišťujeme, že do Petrohradu jezdí každý večer noční vlak. To je pro nás ideální, protože cesta tam trvá asi 10 hodin, tj. celou noc. Kupujeme si lístky – jsou i s lehátkem – a pokladní nás (rusky) upozorňuje, že už má pouze "ne příliš dobrá místa” na konci vagónu. Nějak v tom nevidíme rozdíl, tak je nám to jedno. Konečně jsme tak učinili za dost naší největší povinnosti a můžeme jít na prohlídku města.

Na Tallinn jsem se zvlášť těšil, hlavně kvůli jeho hradbám. Ty dneska neuvidíme, protože budeme na druhé straně starého města. Obcházíme vrch Toompea a šplháme se na něj z jižní strany směrem od hradu. Hrad v současnosti slouží jako sídlo parlamentu, takže je nepřístupný. Pokoušíme se najít cestu kudy se dostat na jednu jeho věž, ale bezúspěšně.

Místo kde dnes Tallinn stojí bylo již kolem roku 2500 př n. l. osídleno ugrofinskými kmeny a v 9. století n. l. zde byla obchodní osada. Dnes v něm žije 440 000 lidí, což je o něco méně než jedna třetina všech obyvatel Estonska.

Naproti hradu stojí pravoslavná katedrála Alexandra Něvského z 19. století. Na naší cestě je to první větší a opravdu typická ruská památka se širokými „baňatými” věžemi. Je krásná.

Vrch Toompea, kde teď stojíme, byl dříve ze tří stran chráněn před vpády zvenčí a byl vlastně jakousi pevností, do které se dalo dostat jen jednou jedinou branou – Pikk jalg (z roku 1380!). Dnes už to samozřejmě neplatí, protože vstupních bodů je víc. Toompea byl kdysi celý Tallinn, dnes je to pouze jedno z historických míst se spoustou křivolakých uliček.

Jdeme se podívat na některé vyhlídky. Tady se nám na Tallinn otevírá úplně jiný pohled – desítky věží a věžiček, na pozadí moře a právě odplouvající trajekt, asi do Helsink.

Dolů do starého města scházíme uličkou, kde své náčiní a výtvory vystavuje několik malířů. Vidíme tady prodávat i různobarevné okenní tabule – složené z všelijak tvarovaných barevných skleněných destiček zasazených do kovových obrub. Vypadají jako skleněné mozaikové výplně oken, které u nás bývají například v kostelech, kde většinou zobrazují výjevy z bible. Z Toompei vycházíme bránou Pikk jalg a dostáváme se k údajně nejstarší hospodě v Tallinnu, která je ze 16. století.

Po úpatí obcházíme celou Toompeu a dostáváme se k věži Keik-in-de-kök. Má v ní být zajímavé muzeum a další pěkný výhled na město. Bohužel už je zavřeno.Tak příště. Alespoň odpočíváme v trávě a večeříme.

Jsme kousek od sochy Sovětského vojína a Chlupi ji chce vidět. Jdeme se na ní podívat. Je to ale jen takové torzo, ze kterého už byli někteří hrdinní aktéři (včetně srpu a kladiva) odstraněni.

Zpět do centra se vracíme trochu oklikou přes Pärnu mantee – jednu z hlavních dopravních tepen Tallinnu. Chceme si totiž sednout do nějaké restaurace a okusit místní jídlo. Právě tady mají být nějaké cenově přístupné restaurace.

Pravoslavná katedrála Alexandra Něvského – neklamné znamení, že už jsme v bývalé sféře vlivu carské a i sovětské Rusy

Žádné přístupné restaurace se bohužel nekonají, takže proto musíme zpět do starého města. Mě osobně to ale vůbec nevadí, protože starým Talinnem bych se dokázal toulat pořád. Neustále narážíme na nové zajímavé domy, hradby, věžní restaurace a procházíme taky kolem dominikánského kláštera.

Nakonec přeci jen stojíme před restaurací, která by mohla být zajímavá. Chceme se jít pro jistotu ještě poohlédnou po jiné, ale v tu ránu mě zastavuje jedna drobná holka českým „Ahoj!". Jsou dva – pár, který projel stopem celou Skandinávii a přes Pobaltí se vrací domů. Celou cestu neměli skoro žádné peníze a my si tak proti nim žijeme jako králové (i když nám to tak vůbec nepřipadá, nebo spíš do teď nepřipadalo) – máme každý den postel, nemusíme stopovat a můžeme občas zajít do restaurace ochutnat i nějaké místní jídlo.

Přestože jsme se chtěli ještě porozhlédnout po restauraci, kde by měli i něco vegetariánského, končíme nakonec teď v té hospodě, před kterou jsme se zapovídali, protože Karin už má ukrutný hlad.

Dávám si houby zapečené s těstovinami v sýru a pivo. Oboje je skvělý. Táňa má brambory s nějakým salátem. Restaurace je zevnitř dost dobrá – takový klasický sklípek umístěný pod úrovní ulice.

Nacpaní a napití se potácíme na autobus MHD. Cestou si dáváme zákusek – nanuka.

• ◄ Ostrov Saaremaa
• NP Lahemaa ►