CHILE – Humberstone, město duchů
- Podrobnosti
- Vytvořeno 19. 4. 2001 •
- Aktualizováno 16. 11. 2015
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 3247×
Největší budovou je překvapivě divadlo. V těžebním městě bych to nečekal. Sedáme si dovnitř na balkón alespoň na chvíli uniknout venkovnímu vedru. Scéna je velká, nemuselo by se za ní stydět ani žádné divadlo v Praze. To by mě teda zajímali jaký život v tomhle mrňavým městečku měli herci, co tady hráli a hlavně jak to přijímali horníci. Dozvědět by se to dalo v listopadu, kdy se tady prý každoročně koná sraz bývalých obyvatel...
Pár set metrů před odbočením na Panamerikánu děláme první zastávku. Přijeli jsme do Humberstone, bývalého rušného těžebního města. Pod tímto názvem ho ale v Iquique nikdo nezná, tady si ho pošpanělštili na [chamberton]! Dnes už je desítky let opuštěné, ale jako jedinečné místo je restaurováno. Ulice jsou navrženy jako pravidelná šachovnice, podél nich stojí opuštěné, zchátralé obytné domky bývalých horníků.
 |
| Celkový pohled na opuštěné těžební městečko Humberstone... |
V Humberstone a v nedaleké Santa Lauře se těžily nitráty. Dnes jsou tato místa spojena pod hlavičkou Museo Arqueológico Industrial a intenzivně restaurována. Kostelík na Plaza de Armas už je opraven s novým dřevěným obložením. K němu přiléhající tržnice a velký veřejný bazén (celý železný, prý odlitý z trupu jedné ztroskotané lodi) ještě na zušlechtění čekají. Převlékárna u bazénu je jedno velké bludiště místností s pobořenými zdmi a stropy. Někde se dá prolézt až do tržnice a připadám si jako bych hrál nějakou počítačovou jeskyňovou hru. Na náměstí stojí pár stromů, ale asi se jim nedaří moc dobře. Ve dne je docela horko a sucho, zatímco v noci je zase zima.
Největší budovou je překvapivě divadlo. V těžebním městě bych to nečekal. Sedáme si dovnitř na balkón alespoň na chvíli uniknout venkovnímu vedru. Scéna je velká, nemuselo by se za ní stydět ani žádné divadlo v Praze. To by mě teda zajímali jaký život v tomhle mrňavým městečku měli herci, co tady hráli a hlavně jak to přijímali horníci. Dozvědět by se to dalo v listopadu, kdy se tady prý každoročně koná sraz bývalých obyvatel.
I v Humberstone je poznat, že tady žili lidi na různé úrovni. Většina baráčků jsou sice betonové kurníky, ale na některých místech stojí i prostorné domy s ozdobnými fasádami. Ty nejspíš patřili majitelům nebo šéfům. Teď už jsou ale stejně zchátralé jako dělnické domky a v jejich okolí se povalují němí svědci bývalého rozmach městečka – dřevěná kola, železné nádoby, opodál stojí zrezivělá pumpa nebo vyrabovaný dvoupatrový altánek.
Dobře bylo postaráno nejen o duševní život obyvatel (divadlo), ale i jejich sportovní vyžití. Kromě plaveckého bazénu stojí na západním konci městečka i basketbalové hřiště a pokud se někdo chtěl proběhnout, stačilo vyjít a město a mohl běžet třeba 50 km pustou pouští na západ až do Iquique.
 |
| ... a jeho ulice |
Většina ulic je jedna jako druhá. Z kopců na severní straně městečka je na ně skvělý výhled: pravidelné ulice a v nich na nich v pravidelných rozestupech stožáry elektrického vedení. Trochu stranou stojí těžební věž se šachtou a v dáli na druhé straně silnice je vidět podobně sešrotovaná Santa Laura, sestra Humberstone. Ne nadarmo se Humberstone říká město duchů. Vypadá tak i v dnešním zářivém slunci, natož třeba v noci. Kromě nás tady nejsou ani žádní další turisti, takže jsme tu jediní a je celé jen naše.
Zahýbáme na Panamerikánu a míjíme ceduli „Santiago 1530 km“. Tak daleko ale nepojedeme, Cerros Pintados je odsud jen necelých 50 km. Na těchto 50 kilometrech jsou jen dvě městečka a dva lesy. Lesem zde byly dříve pokryty tisíce čtverečních kilometrů, dokud je nezničila těžba dřeva potřebného pro nitrátové doly jako Humberstone a Santa Laura. To co je zachováno vděčí za existenci vzniku parku Reserva Nacional Pampa de Tamarugal rozkládajícím se v šířce 20 km a délce 50 km podél Panamerikány. Jeho součástí jsou i Cerros Pintados, jedinečné naleziště lidmi vytvořených geoglyfů.
