TOPlist

ČÍNA – Bus do Kašgaru

Probouzíme se do nekonečných plání pouště Taklamakan. Přestože autobus strašně drncá a drncal i celou noc, je to zatím snad nejpohodlnější jízda jakou jsem kdy zažil. Můžu sedět, ležet, natáhnout si nohy, ba se i projít v uličce. Balada...


První část cesty jede autobus po dálnici do Tulufanu, takže pohoda. Pak ale definitivně zahýbá do divoké pouště a začíná ta pravá pouštní jízda plná prachu, nadskakování a pohledů na nekonečné pláně skal a písku.

Den 21, středa 9. 9.

Probouzíme se do nekonečných plání pouště Taklamakan. Přestože autobus strašně drncá a drncal i celou noc, je to zatím snad nejpohodlnější jízda jakou jsem kdy zažil. Můžu sedět, ležet, natáhnout si nohy, ba se i projít v uličce. Balada.

Řidiči občas zastavují na jídlo nebo na záchod. Teď ráno stojíme v jednom městečku na snídani. Na místním WC (pod širým nebem) si čistím zuby a pak si dáváme k snídani rýži se zeleninou. Při placení se ale najednou zdvojnásobí cena oproti ceně před jídlem. Aha, zase jsme u Ujgurů.

Táňa se ve spacím autobuse plně soustředí na Tetris koupený za pár korun na trhu v Urumči

Přestože jedeme pouští není to žádná mrtvá cesta, ale pěkně frekventovaný „silnice“ Klidně jedeme několik hodin a v protisměru nás míjí jedno auto za druhým. Okýnko máme zavřené, ale i tak je všude prach a já zase začínám mít „prachovej“ účes. Občas se přes otevřené okýnko snažím vyfotiti krajinu, ale nevím, jestli z toho něco bude. Přeci jen to není ten správný způsob jak se dělají fotky. Čas si krátíme čtením o Kašgaru nebo hraním elektronického tetrisu, který jsme si za 2 dolary koupili těsně před odjezdem na nádraží v Urumči. Táňa je na svém lehátku obklopena dětmi, které jsou nadšené těmi papírovými lodičkami a čepicemi co jim dělá.

Na jídlo jsme si do autobusu nic moc nekupovali, protože spoléháme na to, že se najíme v jídelnách během zastávek. V tom jsme se opravdu nespletli - autobus zastavuje ve větších městečkách na jídlo. Řidič je Ujgur, tak zastavujeme u Ujgurů, což je pro nás trochu problém. Na rozdíl od Číňanů v jejichž jídelničkách jsme neměli nejmenší problémy je teď kdy večeříme cena jídla opět jiná před objednáním a jiná po jídle. Samozřejmě v náš neprospěch. Co dělat? Nevím. Snad začít věřit že Ujguři jsou šejdíři.

Jedna věc je ale pro všechny jídelny, ať čínské nebo ujgurské, stejná - ve všech hraje hostům k jídlu televize. Vypadá to, že kdo nemá ve své jídelně bednu je před zákazníky vyřízenej. Máme možnost shlédnout i nějaké reklamy - jsou podobné jako v Evropě. Překvapuje mě, že v televizi a rozhlase dávají hodně evropské/americké hudby. Některé hity letošního roku jsou dokonce nazpívány Číňany (v angličtině!) v jejich vlastních verzích. Jedním příkladem je „My Heart Will Go On“ od Celine Dion z Titaniku. Myslel jsem si, že se vstupem do Číny skončí silný vliv evropského šoubyznysu, který bylo vidět ještě v Kazakstánu, ale jinak kamenná a neměnná Čína je v tomhle překvapivě přizpůsobivá.

Den 22, čtvrtek 10. 9.

V noci asi 2 hodiny stojíme v jednom městečku, protože jsme píchli (stejně jako minulou noc). Na pneumatice je vidět pěkná díra. Docela se divím, že na takových cestách se ten autobus ještě nerozsypal. Většinou totiž jedeme jenom po štěrkem zpevněné poušti, což i tak je ta lepší varianta. Občas se totiž taky brodíme bahnem a auta si navzájem pomáhají z děr kam zapadla. Na hodně místech se silnice staví, ale postavit těch 1500 km bude přeci jen ještě nějaký ten rok trvat.

Ráno jsme samozřejmě zase v poušti, ale na obzoru vidíme nějaké hory. Projíždíme jim a po více jak 40 hodinách dorážíme do Kašgaru.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit