TOPlist

ČÍNA – Urumči (Urumqi)

Zdejší mumie mě šokovaly. Zatím jsem nikde neviděl tak zachovalá těla. V suchých pouštích Sin-tiangu byly (a stále jsou) takové podmínky, že nejen že se zachovala vysušená těla, ale dokonce i vlasy, nehty a velká část oblečení. Věk mumií je odhadován na 5000 až 12 000 let...


Za 3 hodiny jsme zpět v Urumči a chceme si dát oběd. Mám hlad, tak si sedáme hned vedle autobusového nádraží k jednomu stolu pod plachtou, kde vaří Ujguři. Vysvětlujeme jim, že Táňa je vegetarián. Přestože to pochopili, přináší nám po chvíli oboum to stejné - knedlíky plněné masem. Dost mě to naštvalo, protože mi začalo být jasné že je jim jedno jak nás obslouží, hlavně když dostanou naše prachy. Nedokážu se usmívat na grázlíky a tak se snad poprvé v Číně tvářím kysele. Knedlíky mi navíc nechutnají, protože jsou taky kyselé. Asi zkysly ode mně. Táně zatím přinesli ukázat jakou zeleninu ji připravují. Jak jím, Táňa si všimla, že u vedlejšího stolu mají její oblíbené rýžové nudle. Hned si o ně říká, aniž ji dochází, že si bude muset vzít i tu připravovanou zeleninu. Když jsme všechno snědli, platíme nekřesťanské peníze. Tihle Ujguři jsou docela obyčejní zloději - jinou cenu řeknou a jinou naúčtujou. Příště si musíme dát větší pozor.

Takto na nočním trhu vyrábějí tlusté rýžové nudle

Dost nakvašení se prodíráme centrem na autobusové nádraží. Chceme si už konečně koupit jízdenku do Kašgaru. Nejsme na kašgarském nádraží jako před několika dny, ale na hlavním autobusovém nádraží, které je blíž. Jsme nasměrování k okýnku kde mluví anglicky. Slečna u okýnka nám ale téměř se zvrácenou radostí oznamuje, že jelikož jsme cizinci, budeme platit dvojnásobek běžné ceny a cena je skutečně dvojnásobná oproti té co nám řekli na kašgarském nádraží. Dobře, jdeme tedy přeci jen znovu na kašgarské nádraží.

Tady kupujeme lístek za běžnou čínskou cenu, cizinci necizinci. Dost to nechápu. Asi jsou tady na kašgarském nádraží samí odpůrci režimu, že nedbají oficiálního nařízení okrádat cizince, nebo co.

Je vedro a my jsme z cesty pouští do Urumči a z anabáze za lístky do Kašgaru dost unavení. Kupujeme si hroznové víno a pivo a uchylujeme se do parku kousek od vlakového nádraží. Platí se i do něj, ale odměnou jsou alespoň místa, kde se dá sedět na trávě. Za soukromí na veřejnosti se holt musí v Číně platit.

Asi 2 hodiny odpočíváme. Odpoledně, cestou zpět zkoušíme jet městkou, protože nám Guli Nu Er řekla některé užitečné autobusy. Je to pohoda, jenom musíme průvodčí v autobuse vždycky ukázat čínsky napsané jméno místa kam jedem, aby nám podle toho dala lístek.

Den 20, úterý 8. 9.

Dnes budeme mít úplně pohodovej den. Čekají nás jen 2 věci - návštěva Muzea Sin-tiangské autonomní oblasti a nalezení místa s Internetem. Batohy necháváme v hotelu. kde si je odpoledne vyzvedneme. Večer nám totiž odjíždí bus do Kašgaru.

Zase využíváme znalosti budu od Guli Nu Er a u muzea jsme během pár minut. Na trhu naproti si kupujeme nějaké sladké pečivo mezi nimiž jsou i dobré kulaté koláčky plněné arašídy a kandovaným ovocem. Prý jsou to koláčky které se původně pekly jen na čínský nový rok, ale staly se tak populární, že už jsou teď k dostání pořád (osud podobný naší vánočce).

Muzeum je v omšelé budově, ale stojí za to. Nejpoutavější jsou dvě části expozice - část věnovaná mumifikovaným tělům nalezeným v posledních desetiletích v pouštích Sin-tiangu a část věnovaná jednotlivým národnostním menšinám Sin-tiangu.

Zdejší mumie mě šokovaly. Zatím jsem nikde neviděl tak zachovalá těla. V suchých pouštích Sin-tiangu byly (a stále jsou) takové podmínky, že nejen že se zachovala vysušená těla, ale dokonce i vlasy, nehty a velká část oblečení. Věk mumií je odhadován na 5000 až 12 000 let. Vidíme muže, ženy i děti. Fantastické. Třeba tady za 5000 let najdou nějakého mumifikovaného Číňana ze současnosti.

Část věnovaná národnostním menšinám je stejně fascinující. Každá ze 13 menšin je tady představena v jedné velké vitríně, kde kromě krojů jsou i další věci jako příbory, jídelní soupravy, zbraně, šicí potřeby. Ke kazacké části například patří plně zařízené jurty - nádherné potahy a vyšívané koberce. Popisky jsou bohužel jen v čínštině, takže můžeme jen odhadovat co jsou Uzbekové, co Mongolové, Daurové, Tádžikové nebo Rusové. Ve foyer je velký obchod se suvenýry, ale jako všude i tady jsou ceny směšně vysoké.

Urumči je miliónové město uprostřed pouště (foto Tatiana Podolcová)

Muzeum a Internet jsme spojili proto, že mají být blízko sebe. Jdeme tedy po ulici Youhao a opravdu po několika minutách stojíme před otevřenými dveřmi, odkud na nás přímo na rušnou ulici kouká několik počítačů. Během dvou hodin odpovídám na došlé dopisy. Jsem hrozně rád, že dopisy které jsem poslal z Moskvy došly. Dívám se i na některé české zpravodajské servery, abych alespoň trochu věděl co se u nás děje.

U Internetu jsme strávili asi 2 hodiny, takže už nám nezbývá moc času. Městkou se vracíme do centra a přesně na stejném místě jako první den si na rozloučenou dáváme přesně stejný oběd - taštičky (knedlíčky) se zeleninou a k tomu pivo.

Z hotelu vyzvedáváme batohy a městskou jsme za pár minut na kašgarském nádraží. Náš autobus už se nakládá, tak i my přispíváme svou troškou do mlýna. Vlastně spíš na střechu, protože všechna zavazadla včetně našich batohů jsou naskládána na střechu a těsně před odjezdem přikryta plachtou.

Máme jet 36 hodin (1470 km) a na tak dlouhé vzdálenosti byly v Číně zavedeny tzv. spací autobusy. Vlastně jezdí i autobusy obyčejné, ale chtěli jsme jednou zkusit i ten spací. Když ho vidím uvnitř, musím říct, že je to úžasný vynález. Vejde se do něj sice jen 28 lidí, ale zase je to vyrovnáno vyšší cenou takže se jim to i tak vyplatí. Leží se ve třech řadách oddělených od sebe uličkou a dvou patrech nad sebou. Na konci autobusu je v každém patře “letiště” pro 5 lidí. Lehátka jsou úzká a krátká, plně přizpůsobená vzrůstu průměrného Číňana, tedy mrňavá. Nejen my, ale i Ujguři (kteří vypadají jako Evropany, jak rysy v obličeji tak výškou) tak budou muset “žít” skrčeně. S Táňou máme lehátka dole u okýnek, takže můžeme ležet a i pohodlně sedět (nahoře není k sezení dost místa).

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit