INDONÉSIE – Sawuským mořem na Timor

Timor asi není obzvlášť oblíbený, protože loď není ani zdaleka plná. Ekonomi se rozkládá na třech palubách a nad ní se nachází kabiny lepších tříd I až IV. Když na to ale tak koukám, tak ekonomi bohatě stačí, ba naopak mám pocit velkého luxusu...

Den 209, úterý 16. 3.

Teprve po půlnoci se začíná něco dít. Loď konečně připlouvá! Přiráží k molu a zástupy nosičů z pevniny se k ní vrhají, aby ukořistily co nejvíc zákazníků. Pro nás nové cestující se ale zatím nic nemění, pořád čekáme zavřeni za plotem. Po čtvrt hodině začínají vycházet cestující, a teprve za dalších 10 minut nás pouštějí na palubu. Konečně!

Je to trochu chaos, protože drtivá většina cestujících má lístek do třídy ekonomi, takže si může zabrat jakoukoliv z těch několika set matrací. I ekonomi je ale docela luxusní, protože je celá klimatizovaná, matrace jsou měkké (za použití se ale platí) a v každé kabině-ratejně (po 40-80 lidech) je i televize! Asi je to tím, že tohle není ten nejobyčejnější trajekt na krátkou vzdálenost, ale loď plující po pevné a dlouhé trasy indonéským souostrovím, takže se v každém přístavu objeví vždycky jednou za dva týdny.

Z ostrova Roti k naší lodi míří čluny s pasažéry

Timor asi není obzvlášť oblíbený, protože loď není ani zdaleka plná. Ekonomi se rozkládá na třech palubách a nad ní se nachází kabiny lepších tříd I až IV. Když na to ale tak koukám, tak ekonomi bohatě stačí, ba naopak mám pocit velkého luxusu. No jo, ono ale už nic levnějšího není. Možná kromě trajektu vyplouvajícího zítra, to bych ale už neměl šanci stihnout letadlo do Austrálie.

Jediný problém by mohl být s věcma, které samozřejmě nemůžu pořád tahat sebou. A být jen na matraci, to se mi zase nechce. Proto radši přikurtovávám řetězem svůj velký batoh k posteli. Teď už mi ho celý neodnesou a uvnitř není nic co by mi výrazně chybělo, kdyby někdo něco čmajznul. Všechno cenné budu nosit pořád u sebe v batůžku. Trochu riskantní by mohla být noc, ale všechny dokumenty a peníze mám v pásu kolem pasu a batůžek si dávám k hlavě. Byl to dlouhý den, takže pár minut po vyplutí u padám zaslouženě do bezvědomí.

Budím se asi v sedm. Kulatými okny do kabiny proniká světlo a moji spolucestující už snídají. Jdu se trochu opláchnout (dokonce tady jsou i sprchy, a se sladkou vodou!) a pak si stoupám do fronty. Na co? Na snídani. V ceně lodního lístku je totiž zahrnuté i jídlo, což jsem vůbec nevěděl. Vůbec bych si pak nelámal hlavu s tím kde sehnat jídlo.

Fronta se pohybuje celkem rychle a za chvíli je řada i na mně. Na hlinikový podnos dostávám rýži, vařenou zeleninu a vajíčko, vlastně dvě, protože mám protekci (asi jako běloch). Jídlo je to sice hodně jednoduchý, ale zasytí a to je nejdůležitější. Sedám si na palubu pod záchranné čluny a dávám se do něj. Ještě je docela příjemně, protože je teprve půl osmý a navíc trochu fouká svěží větřík.

Po snídani se na chvilku vracím na matraci napsat pár stránek do deníku. Vyrušuje mě ale zastavení motorů. Blížíme se k ostrovu Sabu a loď už teď pluje jen setrvačností. Na Sabu není dost velké přístavní molo a hloubka vody, tak spouštíme kotvu na volném moři. Z ostrova k nám míří lodě s pasažéry a nosiči.

Kotvíme asi 20 minut. Tady u pevniny (ostrova) je už zase dusno, tak se po pár minutách běžím schovat do kabiny. Když už jsme pár kilometrů od břehu, a taky díky rychlosti lodi, fouká na palubě větřík. Vydávám se na průzkum, abych zjistil co všechno na lodi je. A hlavně kde. Co kdyby se náhodou začala potápět?

V kajutě

Hned naproti vchodu do ratejny (kabiny) kde spím je kuchyně (vybral jsem si dobře), před kterou jsem ráno stál frontu. Pár metrů od kuchyně je malý obchůdek s typickým indonéským výběrem: měkký pití, sušenky, sušenky, čipsy. Na mě je to drahý, tak si nechávám zajít chuť.

Tahle loď je docela nová (1996), takže ještě odráží potřeby současného cestování. Kromě klimatizovaných kabin ekonomi (a dražších tříd) je na ní dokonce i informační kiosek, v Indonésii nevídaný, a přesný rozpis trasy. Máme asi dvě hodiny zpoždění, což už je lepší než ty tři hodiny před odplutím z Endé. Záchody a sprchy už snad nemusím zmiňovat.

Mešitu ale ano. Na zadní horní palubě je jedna úplně malá. Akorát nevím jak to dělají s modlením. Jedem totiž jednou tím směrem, pak zase oním směrem, takže i pozice Mekky vůči lodi se dost mění.

V kabině všichni lenoší a kecají. Stejně tak na palubě. Píšu chvíli deník a přitom přemýšlím co všechno budu muset udělat až přijedu na Timor, aby všechno klaplo a já se dostal do Austrálie. Ta nejistota, jestli mě kvůli zpáteční letence nepošlou zpátky, mě psychicky deptá.

V televizi jde nějaká indonéská mýdlová opera. Pro místní skvělá zábava k obědu, který se právě začíná servírovat. Znovu si stoupám do fronty a tentokrát dostávám k rýži a zelenině i kousek kuřete. Zase to docela ujde a znovu si pochutnávám pod sluníčkem na palubě. Všude kolem samé moře, takže je dobré vědět, že nade mnou visí dva záchranné čluny (vyrobené v Německu) a na druhém boku další dva :-).

Těsně po obědě, ve 12 hodin, se z lodního rozhlasu ozývá známé a v Indonésii časté „Allááááhu akbar!“. Před mešitou přibylo pár sandálů a uvnitř se modlí jak ženy tak děti. Přeci jen je vidět, že jsem v muslimské zemi, i když ne Floresu by to jeden neřek’.

Asi ve tři odpoledne přistáváme u dalšího ostrova – Roti. Vlastně zase kotvíme na moři, protože u Roti není dost hluboká voda. Ostrov je porostlý jen palmami a na břehu mezi domy vidím typickou indonéskou mešitu s červenou stupňovitou střechou. Loď opouští pár Australanů, kteří si na tenhle zapomenutý ostrov přijeli zasurfovat. Roti působí ještě opuštěněji než Sabu, přestože je jen pár kilometrů od Timoru.

Máme před sebou ještě alespoň čtyři hodiny plavby směrem na východ. Občas si jdu sednout na záď, kde můžu pozorovat rychle ubíhající vodu, a teď už i zapadající slunce.

Muslimové se znovu scházejí k mešitě na další modlitbu, ale já se při pozorování západu slunce nenechávám ničím vyrušit. Jen si přináším večeři (rýže, zelenina, kus ryby), abych si naposledy vychutnal ten pocit volnosti na moři. Je to paráda.

• ◄ INDONÉSIE – Endé
• INDONÉSIE – Kupang, timorské zastavení ►