INDONÉSIE – Rybářský ostrov Sape
- Podrobnosti
- Vytvořeno 27. 9. 2000 •
- Aktualizováno 17. 11. 2015
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 3448×
Přístav je na konci úzkého poloostrova, podél nějž jsou postaveny další rybářské domky. Některé stojí na svých kůlech přímo ve vodě. Celá rybářská kolonie je živá, lidi pobíhají sem a tam a samozřejmě nejvíc živo je v přístavu. Je v něm malý trh, několik warungů a shromaždiště drožek čekajících na zákazníky pro cestu zpět do města...
A jsem v Sape. Za 1,5 hodiny. Do přístavu, odkud odplouvají lodě, to jsou ještě 4 kilometry. U přístavu má být nějaké ubytování, což bude daleko lepší než abych se do přístavu trmácel až brzo ráno.
Drožka je drahá, tak se do přístavu vydávám pěšky. Sape je jen o něco víc než jedna ulice obestavěná z obou stran domy (a to ještě ne všude). S přibližováním se k přístavu ubývá domečků, až jsem nakonec v polích. Pak zase začínají domečky – rybářské, na kůlech.
 |
| Domky na kůlech, satelity na tyči |
Přístav je na konci úzkého poloostrova, podél nějž jsou postaveny další rybářské domky. Některé stojí na svých kůlech přímo ve vodě. Celá rybářská kolonie je živá, lidi pobíhají sem a tam a samozřejmě nejvíc živo je v přístavu. Je v něm malý trh, několik warungů a shromaždiště drožek čekajících na zákazníky pro cestu zpět do města.
V přístavní kanceláři se hned ptám na trajekty na Komodo. Ale ouha! Oproti situaci před léty, kdy lodě mezi Sumbawou a Floresem se zastávkou na Komodu pluli kromě pátku každý den, je to o hodně horší. Trajekt sice pluje každý den, ale na Komodu staví jen ve čtvrtek a neděli. Stejně tak trajekt z Floresu na Sumbawu staví na Komodu taky jen ve čtvrtek a neděli. Z toho vyplývá, že budu buď muset na Komodu strávit tři dny, než mě vyzvedne další trajekt. Nebo si zítra najmu loď, která mě dopraví na Komodo, tam si prohlídnu varany, přespím a ve čtvrtek nastoupím na trajekt a dojedu na Flores. Ne. Tohle teda neudělám, protože ti syčáci indonéští zase využili situace a nasadili směšně vysoké ceny. To radši pojedu zítra na Flores, ve čtvrtek na Komodo, přespím tam tři noci a dalším trajektem se zase vrátím na Flores. Určitě by mě to vyšlo levněji než ta jejich vyděračská cena.
Ubytovávám se v losmenu přímo před branou přístavu. Se mnou se ubytovávají i další „nešťastníci“ – Francouz Pierre a Němec Siegfried. Diskutujeme co dělat a všichni se shodujeme na tom jet zítra trajektem do Labuhan Bajo na Floresu a pokusit se zařídit nějakou loď tam, protože je to daleko blíž než ze Sumbawy.
Jelikož zítra ráno zase odjíždím, jdu se projít , protože nevím, jestli budu mít ještě příležitost vidět rybářskou vesničku takhle zblízka. Za chvíli zapadne slunce , tak si na konci vesnice sedám na zem a čekám jestli bude stát za to udělat nějakou fotku.
 |
| Zlaté lodě |
Jsem ale v Indonésii, takže jsem za dvě minuty obklopen hordou děcek. Chtějí zase vědět všechno od mého jména až po barvu ponožek. Je to sranda a všichni se bavíme. Jeden z těch prcků na mně chce peníze. Říkám, že peníze nemám a ta nejstarší z nich hned odvětí, že v Indonésii je „krisis monetar“. Tohle slovní spojení často používají jako argument při smlouvání, nebo aby zdůraznili jak jsou teď ještě chudší. Že to řekne nějaká dvanáctiletá holka mě moc nepřekvapilo, ale když to po ní zopakoval asi tříletý klučina stojící vedle, myslel jsem, že mě omejou. To je na mě fakt moc. Odkud to jen má? Z televize? Od rodičů? Asi. Ale ať to má odkudkoliv, je vidět jediné: vládě se daří proplachovat jim mozky.
Vracím se do losmenu a jelikož je jasno, dívám se zase po dlouhé době na hvězdy. Obloha je pro mě z poloviny neznámá, protože řadu souhvězdí z jižní polokoule u nás nevidíme. Rozpoznávám Jižní kříž, který dříve sloužil námořníkům k určování jihu.
Z ulice vcházím do sousedního warungu dávám si ráži s listy kasavy. Jako zákusek se dorážím jedním z nejlepších es campur co jsem zatím měl.
Den 203, středa 10. 3.
Lístek na trajekt jsem si nemohl koupit včera dopředu, tak jsem už v 7 stál ve frontě, abych se pak ještě stačil nasnídat. Začíná trochu poprchávat, což už je mi ale jedno, protože sedím na lodi na kryté, ale otevřené palubě a nad přístavem pozoruju duhu. Je zvláštní vidět zároveň místa kde prší a místa kde neprší. Z přístavu i v tomhle počasí vyplouvají rybářské lodě za úlovky na volné moře. Pohybují se všechny stejně rychle, takže to vypadá jako by byly všechny spojené.
Na lodi je dneska dost batůžkářů. Podle toho by se dalo usoudit, že ti vyděrači nabízející soukromou dopravu na Komodo nemají moc úspěch. Nemají být chamtiví. Z přístavu vyrážíme po osmé hodině na plavbu do do Labuhan Bajo (ostrov Flores) která může trvat až 10 hodin.
Někteří turisti si koupil dražší lístek do tzv. Ekonomi A třídy, ale všichni se stejně nakonec uvelebili v Ekonomi B, protože to co by mělo být výhodou Ekonomi A, tj. relativní uzavřenost, jen s malými okny, se ukazuje jako zásadní nevýhoda. V Ekonomi B totiž díky otevřenosti pěkně profukuje, což pomáhá snížit pocit té hrozné vlhkosti.
 |
| Přístav při západu slunce |
Začínáme se přibližovat ke Komodu, ale mineme ho bez zastávky. Už nám zakrývá celý obzor a takhle z dálky vypadá dost nehostinně. Kolem něj jsou roztroušeny další nehostinné ostrovy porostlé stejně jako Komodo hlavně trávou a sem tam keři. Teď v období dešťů je všechno ještě zelené, ale za pár měsíců ostrov hnědne a velká část vegetace uschne. To je třeba na Bali něco nepředstavitelného. Jak se přibližujeme k severnímu břehu Komoda, jsou stále zřetelněji vidět kopce porostlé travinami a občasnou palmou.
Na lodi jsou jak Pierre, tak Siegfried. Siegfried teď strávil asi tři měsíce v Polynésii, kde natočil 12 tříhodinových kazet tanců a domorodé hudby. I teď před Komodem má oko na hledáčku a vyčkává na nejlepší pohled. Pierre jen tak stojí opřený o zábradlí a kouká na ostrovy. Dost se podobá Mr. Beanovi.
Není co dělat, tak začínám psát deník a občas udělám nějakou fotku. Ostrovy jsou nádherné, i když pro živit příliš nehostinné. Na jedné pláži Komoda vidím dalekohledem ležet nějaký kmen, z něhož se nakonec klube varan. Jsme ale moc daleko, takže ze svého prvního varana nic moc nemáme.
Sluníčko praží, voda je nádherně tmavě modrá a občas nás provázejí delfíni. Co víc si přát? V lodní kantýně si kupuju papírový balíček s ryži, kouskem masa a chilli a dávám si oběd.
