INDIE – Ellora
- Podrobnosti
- Vytvořeno 13. 2. 2000 •
- Aktualizováno 13. 11. 2015
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 3989×
Abych pravdu řekl, jsou pro mě jeskyně v Elloře a Adžantě jedním z vrcholů cesty po Indii. Nejspíš proto, že jsem ještě nikdy nic podobného neviděl. Takže je to svým způsobem premiéra...
Aurangabád
Den 80, sobota 7. 11.
Vlak je v Aurangabádu včas, což znamená před pátou hodinou ranní. Po asi půl hodině se nechávám přesvědčit dohazovačem hotelu a v šest mám pokoj. Za dnešní noc už platit nebude a jelikož jsem se docela vyspal ve vlaku, stačím do osmé hodiny, kdy otevírá rezervační kancelář na nádraží) vyprat prádlo i sebe.
V kanceláři si chci rezervovat jízdenku na noční vlak z Džalgaonu (nejbližší železniční zastávka k adžantským jeskyním kde budu za dva dny) do Bhópálu. Ušetřilo by mi to hodně času, ale bohužel... Indické železnice sice mají počítačový rezervační systém, ale pokud nejsem ve stanici na trase kterou chci jet, můžu si rezervovat akorát tak vlastní rakev. Hlavně že se všude chvástají termínem „fully computerized“. Tahle jejich velká huba mi už jde občas na nervy.
Aurangabád je naštěstí příjemné město, takže jakmile vycházím z temného rezervační kanceláře do slunného a voňavého rána, je hned všechen můj vztek pryč. Navíc se těším na ellorské jeskyně, které jsou ve skalách jen pár desítek kilometrů od Aurangabádu.
Na autobusovém nádraží je skoro všechno v hindštině. Včetně čísel, což se docela divím, protože třeba v Pandžábu nebo Himačalpradéši se používají evropské číslice. Indie je opravdu příliš velká na to, aby se všude uchytil jeden celostátní úzus.
Asi v polovině cesty mezi Aurangabádem a Ellorou stojí pevnost Daulatabád. Pevností jsme ale už viděl dost, takže vystupuju až v Elloře.
Ellora
Abych pravdu řekl, jsou pro mě jeskyně v Elloře a Adžantě jedním z vrcholů cesty po Indii. Nejspíš proto, že jsem ještě nikdy nic podobného neviděl. Takže je to svým způsobem premiéra.
Chrámy a kláštery pomalu vytesávané do tvrdé skály dvoukilometrového útesu vznikaly celých pět století (mezi 600 a 1000 n. l.). Buddhističtí, hinduističtí a džajnští mniši vytvořili desítky jeskyň a vyzdobili je kamennými sochami, ornamenty, stupami. Vše vysekané ve skále. Dnes si můžeme prohlédnout 34 jeskyní uspořádaných do tří skupin podle náboženství tvůrců.
 |
| Ellora |
Já začínám u džajnských jeskyň, stojících ve skupince o samotě asi 2 km severně od ostatních. Jsou nejmladší s nejdetailnější a nejlepší (jak už jsem si u džajnských jeskyň zvykl) výzdobou. Tvary vytesané do kamene jsou stejně nápaditě a přesné jako zdobení velkého džajnského chrámu v Ranakpuru. Na stropě jednoho z jeskynních chrámů můžeme ještě spatřit zbytky květinových vzorů, kterými byl strop původně pomalován.
Hinduistické jeskyně, o něco jižněji, jsou od džajnských dost odlišné. Stejně tak jako jsou Indové živí a temperamentní, je i jejich náboženství živé a temperamentní, což se zase dál odráží v podobě a výzdobě hinduistických jeskyň. Velké sochy bohů jsou v pohybu, často v polohách zobrazovaných ve „stavěných“ chrámech.
Nejvýraznější z hinduistických a zároveň i nejmistrnější ze všech ellorských jeskyň je bez pochyby chrám Kailaš. Stavitelé si dali za úkol spodobnit horu Kailaš, himalájské sídlo boha Šivy a vytesat ji z jednoho bloku skály. Výsledek jejich práce je prostě uchvacující. Bylo třeba otesat a odvézt 200 000 tun skály a výsledkem je 81 m dlouhé, 47 m široké a 33 m vysoké nádvoří vyhloubené do kamenného útesu, v jehož středu se tyčí obrovský chrám, největší stavba na světě vytesaná z jednoho kusu skály.
Chrám je pokryt tisíci sochami, soškami a ornamenty. Na některých místech ještě vidím zbytky béžové omítky, která byla pomalována barevnými vzory. Nejspíš dříve pokrývala celý chrám. Z pravé strany se dá vylézt na skalní stěnu obepínající nádvoří a podívat se tak i na kamenosochařskou práci vykonanou na střeše chrámu. Skvělé! Všechny hinduistické jeskyně byly stavěné ze shora dolů, takže nebylo třeba žádného lešení. Dokážete si ale představit tu přesnost s jakou museli pracovat. Každá chyba by navíc znamenala znehodnocení celé stavby, protože chybně otlučená skála se už nedá dát zpátky. Opravit se to dalo jediným způsobem: jít o kus dál a začít znovu od začátku.
 |
| Chrám Kailaš, „model” himalájského sídla Šivy, je vtesán přímo do skály! |
Po živých hinduistických jeskyních a zvlášť po monumentálnosti chrámu Kailaš působí třetí skupina, jeskyně buddhistické, trochu skromně. Připadá mi to tak ale i ve skutečnosti. Zatímco hinduismus je křiklavý, živočišný, někdy až agresivní, buddhismus je tichý, zamyšlený a důstojný. Možná právě to mě na něm tak přitahuje. Ten klid a mír v duši, který vyřazuje z buddhistických mnichů a který je tak skvěle zobrazen i v ellorských buddhistických jeskyních v podobě meditujících buddhů.
Poprvé tady taky vidím sochy Buddhy sedícího s nohama na zemi místo pod sebou. Působí to trochu zvláštně, jakoby seděl na záchodě. To jsou ty předsudky...
Z Ellory odjíždím ve stavu mírného transu. Zase mám jeden z těch pocitů, kdy užasnu nad tím, co lidi dokážou. Můj život a veškeré moje snahy jsou proti tomu tak nekonečně prťavé...
