INDIE – Džajsalmér (Jaisalmer) II.
- Podrobnosti
- Vytvořeno 7. 1. 2000 •
- Aktualizováno 13. 11. 2015
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 3062×
Místní haveli nejsou pomalované (nebo malba dávno zmizela) jako v Džhundžhunu. Zato jsou nádherně ozdobené tesáním do kamene. Nejhezčí je haveli Patwon ki, které je celé přístupné a můžu s ho prolézt odshora dolů. Většina místností je prázdná a nejsou ani nijak zdobené...
Kolem desáté jsme zpět v Džajsalméru. Loučíme se s Craigem a jdeme zpět do hotelu. Včera jsme si domluvili, že nás tu nechají umýt, trochu odpočinout a pohlídají batohy, zatímco se budeme toulat uličkami města. Už tu totiž nebudeme přespávat, nýbrž pojedeme nočním autobusem do Džodpuru.
Smýváme ze sebe pouštní prach a hned se vydáváme do města. Kupuju nějaké filmy, protože zásoby se ztenčují. V Rádžasthánu fotím nějak hodně.
 |
| Na vesele vyzdobených domcích v pevnosti najdete i svastiku, hinduistický symbol harmonie |
Klikatými uličkami a několika branami šplháme do džajsalmérské pevnosti. Staré město je z velké části stále ještě obehnané obrannou zdí. Pevnost stojí v něm, na kopci, obehnaná ještě jednou obrannou zdí. Je jako město ve městě. Nejde o mrtvý „skanzen“ s ruinami chrámů a paláců. Pevnost je obydlená stejně jako za doby maharádžů. Bydlí v ní celá čtvrtina obyvatel Džajsalméru, takže na ulicích je živo nejen díky turistům, ale i hrajícím si dětem nebo maminkám připravujících na prahu domu oběd.
Uličky v pevnosti jsou tak uzounké, že se někdy stěží můžou minout dva lidé. Převládá žlutá barva pískovce (teď už ne červeného), řada domečků je ale nabarvená i na jiné barvy – modrou , růžovou. Na některých domech jsou nakresleni sloni osedlaní pestrými sedly nebo maharádžové na koních. Samozřejmě se to tady hemží svastikami, hinduistickým to znakem přinášejícím zdraví a prosperitu.
Přímo v pevnosti je i několik chrámů. Prohlížíme se jeden džajnský. Džajnismus vznikl z hinduismu a připdaá mi, že si zněj vzal některé prvky a dovedl je do extrému. Džajnští mniši údajně nosí při obřadech roušky, aby náhodou nevdechli třeba mušku, protože by to mohla být třeba jejich reinkarnovaná babička. Do džajnských chrámů se nesmí nosit nic koženého (kůže je ze živého tvora a někdy dokonce i z posvátné krávy) a ženy do něj nesmí v období menstruace, protože by jej tím mohli ušpinit. Džajnisti ani nejedí vejce.
 |
| Barevné turbany patří k Rádžasthánu stejně jako ryba k vodě |
Jejich sochařské a kamenosochařské umění je dovedeno do extrémní dokonalosti. Chrám kde jsme je nádherný. Má dvě patra, obě plná kamenných sloupů s vytesanými ornamenty. Uprostřed je komora se sedícím kamenným Buddhou. Kolem ní se dá dokola projít tunelem, v jehož stěnách jsou výklenky s Buddhy. Paráda. Vstupné je zadarmo, ale platí se za foťák. Stojí to však za to.
Z hradeb je skvělý výhled na celý Džajsalmér a dál do pouště. Vidíme domky starého města, městské opevnění a jezero Gadi Sagar, které dříve pokrývalo spotřebu vody celého Džajsalméru.
V pevnosti je i několik hotelů, kde by mohlo být zajímavé přenocovat. I když „Pokud jsi v pevnosti, neuvidíš pevnost.“, jak řekl Prem a je pravda, že noční pohled na pevnost při večeři na střešní terase našeho hotýlku byl neopakovatelný.
Scházíme dolů z pevnosti a hledáme kde se naobědváme. Táně je nějak divně, prý po ranních vajíčkách, takže končíme u nás v hotelu. Po obědě si jde Táňa odpočinout dolů do místnosti, kde jsme se ráno převlékali a já jdu do města prohlédnout si nějaké haveli.
 |
| Pohled z okna haveli Patwon ki |
Místní haveli nejsou pomalované (nebo malba dávno zmizela) jako v Džhundžhunu. Zato jsou nádherně ozdobené tesáním do kamene. Nejhezčí je haveli Patwon ki, které je celé přístupné a můžu s ho prolézt odshora dolů. Většina místností je prázdná a nejsou ani nijak zdobené. Z několika místností jsou krámky se suvenýry. To pravé ořechové je právě venkovní podoba – okýnka, stříšky, sloupky. Ten kdo ho stavěl musel mít hodně trpělivosti a fantazie.
V pět jsem zpět v hotelu. Táně už je líp, tak se můžeme oba projít za město k maharádžově hřbitovu (jinému než v poušti) a počkat si tam na západ slunce.
Na rozdíl od první vyhlídky odkud jsme pozorovali západ slunce před dvěma dny, je tady spousta turistů. Ani se nedivím. Altánky a stříšky hrobek nabízejí v kombinaci se západem slunce vděčný námět k focení.
Tenhle nápad ale bohužel mělo víc fotografů, takže se přes jejich těla nakonec nedá vůbec fotit. Alespoň ale můžeme vidět pevnost jak „plápolá“ ve světle zapadajícího slunce. Hezký pohled je i na žlutá palác Džavahar Nivas, ze kterého je dnes hotel. Jelikož Džajsalmér je tak blízko Pákistánu (asi 90 km) nepřekvapí, že je tu vojenská letecká základna. Přistávání stíhaček je další zvláštní atrakcí západu slunce.
 |
| Haveli Patwon ki |
Už za tmy scházíme do města. Vůbec se necítím nějak nejistě, nebo dokonce nebezpečně, navíc je tu spousta vojáků z letecké základny.
Zbytek času do odjezdu autobusu trávíme na střeše našeho hotýlku. Dáváme si večeři a pak se objevuje Craig.
Před desátou odcházíme na autobusák. Táně nese batoh živý klučina z hotelu. Je skvělý a jako jeden z mála nežebrá o žádný bakšiš. Jelikož nám ale pomohl s batohem, dáváme mu na památku žvýkačku.
Autobus tentokrát není státní, ale soukromý. Sedačky má měkké, sklápěcí a v jedné řadě jsou jen dvě a dvě. Přestože tenhle bus je pohodlnější než ty rozklepaná plechovky státní dopravy, musím říct, že se v něm necítím moc dobře. Asi je to cestujícími. Připadá mi, že tím jak si můžou dovolit dražší soukromou dopravu, cítí se trochu nadřazeně. Opravdu mají lepší šaty a nosy navrch. Možná jsem ale zaujatej, protože v téhle zemi je člověk zmatenej natotata.
