INDIE – Ranakpur
- Podrobnosti
- Vytvořeno 7. 1. 2000 •
- Aktualizováno 13. 11. 2015
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 3655×
Čaumukha (Chrám čtyř tváří) patří k největším džajnským chrámů v Indii. Byl dokončen v roce 1439 po padesáti letech stavby. Není divu, že jeho stavba trvala tak dlouho. Skládá se totiž z 29 hal, které jsou podepřený 1444 sloupy a to sloupy ne ledasjakými. Žádné dva sloupy nejsou stejné, každý je zdoben jinými tvary nebo bohy vytesanými do kamene!
Den 67, neděle 25. 10.
Že Ranakpur, kde stojí džajnský chrám Čaumukha je malá vesnička jsme věděli. Že ona vesnička se ale kromě chrámu skládá z bufetu na autobusové zastávce a několika opic skotačících poblíž, to jsme nevěděli. Cesta busem z Džodpuru byla docela příjemná, zvlášť poslední úsek příjemnou zalesněnou pahorkatinou Aravalli.
 |
| Chrámové věže |
Ranakpur leží v malém údolí obklopen lesy, nerušen hlukem žádného města. městečka nebo vesnice. Ubytováváme se asi 300 m od „Ranakpuru“ v hotelu státní turistické společnosti RTDC. Široko daleko nic jiného na ubytování není, a proto jsme nuceni za 250 rupek (zatím suverénně nejdražší ubytování v Indii) za 2 lidi přijmout polorozbořenou zděnou chajdu s čůrkem tekoucí vody a suchým záchodem. Kde je monopol, tam se do vydělává. Zvlášť v Indii, kde jsou snad nejnemilosrdnější obchodníci na světě. Proto se tady taky ze mě na čas stal nejnemilosrdnější zákazník, který si nedá nic líbit. V chajdě jsme našli staré české „Story“, takže si v češtině můžeme přečíst nějaké drby z kuchyně drbny Pawlovské. Jsou to sice drby, ale český.
Hotel je skvěle položený – na kopci, ze kterého je pěkný pohled na údolí. Stojí tady zajímavý autobus s Němci. Vlastně je to náklaďák, který má místo korby nástavbu, ve které jsou sedačky a i nějaké místo na skladování potravin. Za náklaďákobusem je připojen přívěs, který má z jedné strany malá okýnka a z druhé verandu. Tady v noci lidi spí. Na trávě za přívěsem stojí rozkládací lavičky. Je to prostě geniální a vůbec se nedivím, že ti Němci vypadají spokojeně.
 |
| Kouzlo džinistických chrámů (foto Tatiana Podolcová) |
Čaumukha (Chrám čtyř tváří) patří k největším džajnským chrámů v Indii. Byl dokončen v roce 1439 po padesáti letech stavby. Není divu, že jeho stavba trvala tak dlouho. Skládá se totiž z 29 hal, které jsou podepřený 1444 sloupy a to sloupy ne ledasjakými. Žádné dva sloupy nejsou stejné, každý je zdoben jinými tvary nebo bohy vytesanými do kamene! Po celém obvodu chrámu jsou malé komůrky a v každé z nich jeden buddha. Uprostřed je hlavní stupa, v níž právě teď duchovní zdobí hlavního buddhu. Do chrámu se nesmí s ničím koženým, nesmí sem menstruující ženy a nesmí se fotiti buddhové. Jako u všech džajnských chrámů i tady je kamenosochařské umění dovedeno do dokonalosti. Snad se současným Indům podaří udržet tento klenot minulosti v pořádku.
Chtěli bychom se někde najíst, ale není kde. Nakonec si sedáme na terasu našeho hotelu a s pěkným výhledem na údolí konzumujeme to jediné cenově přijatelné co teď mají – hranolky s kečupem. I v této oblasti (stravování) totiž mají monopol, takže není moc z čeho vybírat.
Jelikož džajnské chrámy je to jediné co je tady k vidění, můžeme si alespoň trochu odpočinout. Je asi pět hodin odpoledne a už jsme všechno viděli. Jindy náš den končí až v sedm nebo osm, kdy jsme většinou pěkně zničení. No jo, když ono toho je na cestě tolik k vidění a času tak málo.
Den 68, pondělí 26. 10.
Pozorujeme skotačící opičky a čekáme na autobus. Je sedm ráno a autobus by měl jet kolem půl osmé. Spalo se nám celkem dobře a ubytování nakonec nebylo taková tragédie jak se zdálo.
Bus přijíždí dokonce v předstihu. Do Udajpuru, vzdáleného asi 60 km ale cesta trvá skoro čtyři hodiny. Každou chvíli zastavujeme, lidi vystupují a nastupují, zmateně a chaoticky a pravděpodobně objíždíme všechny možné, ale hlavně nemožné vesnice co se nám připletou do cesty.
