PERU – Cusco II.
- Podrobnosti
- Vytvořeno 13. 6. 2002 •
- Aktualizováno 16. 11. 2015
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 3100×
Dnes je celé město na nohou. Připravuje se na příští týden, kdy se bude slavit Inti Raymi, příchod letního slunovratu, nejdůležitější incký festival. Městem se táhnou procesí s alegorickými vozy pokrytými barevnými indiánskými látkami a bílými látkami, na nichž jsou nakreslené slícované incké kameny...
Po třech hodinách, už za tmy, se dostáváme nad Cusko. Dá se to poznat celkem lehko, protože hluboko pod námi se najednou objevuje údolí plné světel, což nemůže být nic jiného než Cusco. Na nádraží nám to ale trvá ještě dobrou půl hodinu, protože trať dolů do města je stejně hadovitá jako silnice z Machu Picchu k Urubambě. Posunují s náma sem a tam a tam a sem, dokud se neocitneme na nejnižší koleji a „nepřistáváme“ na nádraží Machu Picchu Quillabamba.
Je osm večer, a tak se rychle přesunujeme z nádraží do hostalu. Půjčené věci už se nám vracet nechce (i když krámek má otevřeno až do jedenácti večer), ale skvělou večeři s velkým pivem (v láhvích 1,1 litru!) a tekutým kafem (do vody se nalívá tekuté koncentrované kafe) v restauraci si prostě nedokážeme odpustit. Celou dobu jsme si to slibovali jako odměnu, tak si ji jaksepatří užíváme. Po těch čtyřech dnech v si to zasloužíme!
Den 304, pátek 18. 6.
Přispáváme si, protože máme radost, že nemusíme ze stanu sklepávat led a rozmrazovat ponožky. Je sice chladno, ale teplá sprcha nás zahřívá dostatečně na to, abychom se začali těšit na další slunečný den. Ke snídani máme moc dobrou arroz turque (turecká rýže) od paní na ulici.
 |
| Arroz turque (turecká rýže) |
Dnes je celé město na nohou. Připravuje se na příští týden, kdy se bude slavit Inti Raymi, příchod letního slunovratu, nejdůležitější incký festival. Městem se táhnou procesí s alegorickými vozy pokrytými barevnými indiánskými látkami a bílými látkami, na nichž jsou nakreslené slícované incké kameny. V procesích jsou obzvlášť roztomilé děti, které mají tradiční kostýmy z barevnách tkaných látek, krásné kloboučky a tancují do rytmu hudby. Doprava v centru, a obzvlášť na Plaza de Armas, je úplně ochromená, kolem ulic se tísní stovky lidí a natahují krky, aby ten festival barev a pohybu co nejlíp viděli. Je to paráda.
K obědu se dostáváme na Mercado Central (Hlavní trh) naproti nádraží, kam jsme včera přijeli z Cuska. Trh je sice vyhlášeným místem kde kralují chmatáci, ale přesto nám to nedává a musíme ho vidět. Je zastřešený, ale kolem něj je ještě „pás“ dalších malých stánků hlavně s ovocem (narovnaným na dřevěných stolcích), oříšky, cukrovou třtinou (v celých zelených stvolech, nebo už nařezanou na malé žlutavé kousky) a praženou kukuřicí.
Na trhu teď není moc lidí, asi se většina baví na náměstí okukováním průvodu. Svádí nás všelijaké rybí polévky, pečená kuřata a smažené ryby, my si ale na rohu trhu sedáme k jedné příjemné. V jednom velkém rendlíku má brambory, ve druhém osmaženou kukuřici a osmažené zeleninové koule v těstíčku. Celé se to jmenuje rocoto relleno (plněný rudoch) a chutná skvěle. Až budete v Cusku, doporučujeme!
Cusco je přeplněné památkami na Inky i na Španěly. V kostele San Blas, asi půl kilometru od centra, poznáváme dost typickou španělskou stavbu se zavěšenými zvony viditelnými v ploché zvonici. Kostel vypadá úplně obyčejně, je postaven z cihel, ale pravý klenot najdete teprve uvnitř – nádherně vyřezávanou kazatelnu. Říká se o ní, že ji zhotovil indián, který jako zázrakem překonal těžkou nemoc a z vděčnosti k bohu se pak rozhodl zasvětit jejímu vytvoření celý život.
 |
| Artesanía obložená malovanými kachlíky |
Na incké, dokonalé slícované kameny jsme si už zvykli. Inkové se však u některých kamenů nespokojili jen s obyčejnou prázdnou plochou. Například na rohu ulic 7 Culebras a Plazoleta de las Nazarenas stojí třípatrový španělský dům postavený na inckých základech. Horní polovina fasády má jasně bílou barvu, spodní sestává ze zbytků incké zdi. Kameny ve zdi však nejsou obyčejné, protože na některých z nich jsou vytesáni klikatí hadi! Bohužel jsem se nedozvěděl k čemu. Možná to dnes už ani nikdo neví.
V uličce Hatunrumliyoc se setkáváme s další zajímavostí Cuska – barevnými kachlíky. Některé domy jsou totiž obložené kachlíky, na nichž jsou zachyceny různé scény. Mě asi nejvíc zaujal jeden obchod, jehož vchod hlásá „Artesanía Mendivil“. Obrázky inckých nádob a sošek a dvě velké postavy, všechno vyvedené na krásných, barevných kachlících, dávají tušit co se v obchodě dá sehnat.
Máme docela štěstí na počasí. Nebe je modré, slunce jasné a tak se skvěle fotí. Peru je vůbec fotogenické, jen je škoda, že lidé jsou tak plaší a focení nemají moc rádi. Po Cusku brouzdáme až do večera a vzpomínáme na poslední dny v horách.
Na autobusovém nádraží jsme si chtěli koupit jízdenku do Ayacucha, ale z Cusca tam v žádnou vhodnou dobu nejede přímí autobus. Proto pojedeme jen do Andahuaylas, kde přesedneme na bus do Ayacucha. Vlastně nás teď budou čekat dva dny cesty na pobřeží ne příliš rozvinutým venkovem – právě proto to bude trvat tak dlouho.
