SINGAPUR – Koloniální distrikt a Čínská čtvrť
- Podrobnosti
- Vytvořeno 12. 6. 2000 •
- Aktualizováno 15. 11. 2015
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 5954×
Na tomto tehdy pustém ostrově tedy Raffles zakládá obchodní městečko a už od počátku stanovuje velmi liberální pravidla pro obchodování na jeho území, vlastně bezcelní zónu. Díky tomu, a taky díky poloze na místě křížení námořních tras z Evropy, Afriky, Asie a Ameriky, Singapur prosperuje a jeho růst pokračuje až do dnes...
Den 143, sobota 9. 1.
Už od rána je vlhko a tuším, že v noci pršelo. Ráno si nejdřív něco přepírám a do města vyrážím když ještě většina tvrdě spí.
Už mi zase ztěžknul batoh, tak musím zjistit jak bych se mohl některých věcí zbavit. Stavuju se na poště, kde samozřejmě mají zase všechno dokonale promakané. Dostávám letáček s rozsáhlou tabulkou sazeb za poslání balíku do celého světa. A aby to bylo ještě jednodušší, prodávají tam i všelijaké krabice a obálky. Stačí jen přijít s taškou věcí na poslání a je to. Sazby jsou ale dost vysoké, takže přeci jen musím zapřemýšlet jestli něco poslat.
 |
| Vysoká věž Raffles City výrazně převyšuje sám o sobě poměrně vysoký kostel v levé části snímku – to jsou singapurské kontrasty |
Moje ubytování je umístěno tak skvěle, že mám všechny centrální čtvrti Singapuru pěkně po ruce. Teď se právě procházím po Koloniálním distriktu, což je původní místo, kde Sir Stanford Raffles se svolením britské vlády založil roku 1819 Singapur. Před tím tu po celá staletí existovala jen malá usedlost a ostrov byl znám jako Temasek – Mořské město. Jednoho dne se na ostrově zastavil sumaterský princ. V džungli spatřil zvláštní zvíře a jeden z jeho mužů vykřikl „To je lev!“. Lvi na ostrově nikdy nežili, šlo spíše o tygra, ale takto získané jméno Singapura, v sanskrtu „Lví město“, už ostrovu zůstalo.
Na tomhle pustém ostrově tedy Raffles zakládá obchodní městečko a už od počátku stanovuje velmi liberální pravidla pro obchodování na jeho území, vlastně bezcelní zónu. Díky tomu, a taky díky poloze na místě křížení námořních tras z Evropy, Afriky, Asie a Ameriky, Singapur prosperuje a jeho růst pokračuje až do dnes. Koloniální distrikt je tedy místo, kde začal růst Singapuru, odkud se začala psát novodobá historie tohohle malého městského a ještě i ostrovního státu.
Dnes se v Singapuru, se svou posedlostí mít všechno dokonalé, snaží rekonstruovat a udržovat ta místa, kudy kráčela singapurská historie. I Koloniální distrikt je z velké části „nablýskán“, nebo se na tom přinejhorším pracuje. Míjím hotel Raffles a několik bílých kostelů (které mezi mrakodrapy působí jako hračky) a dostávám se na Padang. Dnes prázdná travnatá plocha, dříve centrum sociálního života a kriketových zápasů. Padang se táhne od vysokého nákupního centra Raffles City až téměř k řece Singapur, takže z jeho vzdáleného konce je pěkné, žádnými vysokými budovami nenarušené panorama mrakodrapů v CBD.
Kolem Padangu jsou soustředěny všechny významné koloniální stavby: Parlament, Nejvyšší soud a Radnice. Na břehu řeky stojí Rafflesova socha, prý přibližně na místě kde poprvé přistál. Budovy u přiléhající pěší zóny se renovují a je zajímavé vidět, jak se singapurské stavební společnosti snaží co nejvíc zmírnit záporný estetický dopad podobných zásahů. Kolem rekonstruovaných budov se vine plechový plot pomalovaný scénkami ze života Singapuru – třeba objímající se pár u telefonní budky, nebo rodinka snídající v kavárně.
Většinu manuální práce, tj. třeba na stavbě, shrabování listí, zametání apod. dělají buď Indové nebo Bangladéšani. Něco jako gastarbajtři v Německu nebo Ukrajinci u nás. Dostávají zaplaceno málo, ale pro ně jsou to závratné sumy.
Na druhé straně řeky než je CBD začíná singapurská Čínská čtvrť – skutečné jádro města, jeho kulturní centrum. Číňani tvoří 77 % obyvatel Singapuru a právě vlivem čínských imigrantů je Singapur takový jaký je. Velká část Čínské čtvrti byla v posledních 30 letech zbourána a znovu postavena. Prý úspěšně a prý docela věrně. Nevím jak věrně, ale určitě tak, že se mi líbí, a to přesto, že je hodně vyumělkovaná a s původní Čínskou čtvrtí moc společného nemá.
Ve většině ulic je zachována tzv. „5-foot way“, což je asi 5 stop široké (odtud název) podloubí, u každého domu však jinak vysoké nebo jinak „zahrazené“. Výsledkem je, že člověk pořád schází po jednom dvou schůdcích dolů nebo nahoru, vyvrkává si kotníky, naráží do květináčů nebo strhává hlavou lampičky.
Domy jsou většinou dvoupatrové a pestrobarevné, takže ulice září jako kanárek. V některých se nachází jen obytné domy, jinde čínské restaurace, jídelny a samozřejmě i krámky se suvenýry. Naštěstí je to ale ještě živá čtvrť, takže když člověk odbočí z ulic navštěvovaných turisty, dostane se tam, kde dědové sedící u stolečků popíjejí čaj a klábosí.
 |
| Kachlový reliéf na čínském chrámu bohyně Kuan Jin |
Sem tam projdu kolem nějakého čínského chrámu se zdviženými konci střechy, červenými balónky a střešními ornamenty či draky vykládanými z barevných kamínků.
Číňani, jako nejpočetnější a nejvlivnější skupina v Singapuru mají nejen svoji čtvrť, ale jsou přítomni všude. Ať už fyzicky prostřednictvím nápisů nebo legendárních levných jídelních center. Singapur je prostě čínské město, ale jelikož dnešní Číňani jsou potomky emigrantů z různých částí Číny, někteří si nerozumí a spíš mluví anglicky!
Cestou z Čínské čtvrti se zastavuju ve fotolabu abych zjistil, kolik stojí vyvolání diapozitivů. Mám už zase nafocených asi 30 filmů a měl bych je co nejdřív poslat domů. Pro jistotu je ale předtím chci vyvolat. Z fotolabu jsem ale zase hned venku, protože je Singapur je drahý i v tomhle ohledu. Nezbývá mi už nic jiného, než počkat do Malajsie.
Přes Clarke Quay, příjemné nábřeží s restauracemi a lavičkami pomalu přecházím přes Koloniální distrikt zpět do hotelu. Začal totiž tropický slejvák. Je teprve pět odpoledne, ale co dělat na ulici, když prší a prší a prší. Radši si přepírám nějaké věci a píšu deník. Teda ten Singapur to s tím deštěm fakt přehání.
Prší ještě i když se pozdě v noci budím. Pěkný tropický deštíček...
