SINGAPUR – Smíšený den
- Podrobnosti
- Vytvořeno 12. 6. 2000 •
- Aktualizováno 15. 11. 2015
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 2633×
Setmělo se a já se s vůní kebabu stále ještě v nose vracím do CBD poslat dnes koupené pohledy. Pak si znovu sedám na Boat Quay a pod světly hvězd (a mrakodrapů) naposledy večeřím v tomhle zvláštním městě úplně na jihu asijské pevniny. Život tu je určitě materiálně příjemný, ale na každém kroku vidím, že tu hlavní roli hrají peníze. Město je příjemně zelené, ale lidi mají tak trochu zastřené pohledy...
Den 147, středa 13. 1.
Na dnešek mi v Singapuru zbylo od každého něco: nějaké nové (umělé atrakce), nějaké obchody a taky nějaké stíny časů dávno minulých. Začínám tím novým a metrem jedu tentokrát na západ ostrova do čtvrti Jurong, kde je Singapore Science Center (SSC).
Jurong je další z mnoha singapurských sídlišť, navíc je ale i průmyslovou zónou, kde jsou soustředěny výrobní haly noha známých značek. To mě ale teď moc nezajímá, protože jsem přijel za vědou, vlastně za hraním si s vědou, protože SSC bylo postaveno hlavně pro „zažehnutí“ zájmu o vědu u singapurských dětí. Opět, jako u ostatních nových (a vzdělávacích) atrakcí, i tohle je místo pro celou rodinu. Každý může donekonečna procházet výstavami o fyzice, letectví, biotechnologiích, matematice a mačkat knoflíky, tahat za páčky či se šklebit na monitor počítače.
 |
| Levné (na singapurské poměry) jídelny jsou základem stravování většiny obyvatel Singapuru |
Všechna tahle hejblata opravdu názorně ukazují co se kolem nás vlastně děje. Ve vzduchotěsných baňkách prská elektřina, umělý Einstein vysvětluje, že on nevymyslel atomovou bombu, malinké sluneční panýlky po osvětlení roztáčejí malinkou turbínku, laserové paprsky kreslí na strop geometrické obrazce, usazen do kokpitu vrtulníku bych si mohl vyzkoušet a osahat všechny páčky a knoflíky, nebo shlédnout film o budoucnosti létání, v matematické sekci vyřešit nespočet hlavolamů a v počítačovém sále si nechat zdeformovat obraz svého obličeje podle přání. Chvíli taky sedím na Internetu a pročítám si poštu. Počítače jsou asi sice určeny k prohlížená místního info-systému, ale když člověk ví jak se z něj dostat ven, může brouzdat kde chce, protože zdejší síť je pevnou linkou napojená na Internet.
Hrozně moc jsem se namačkal tlačítek a natahal páček, ale snad ještě jsem toho nevyzkoušel. Ani na obrovské třírozměrné kino Omnimax už mi nezbyl čas (nevadí, na cestě je ještě přinejmenším jedno – v Džakarte). Strávil bych tu klidně celý den nebo i několik dní, ale to bych si pořád jenom hrál – nesmím to zas tak přehánět.
V centru vystupuju na Orchard Road. Chci udělat nějaké fotky, protože místní architektura je fascinující. Co nákupní centrum, to originální nápad. A nákupních center tu jsou tucty. Snadno se dá například poznat které z nich patří Číňanům – jsou před ním dva strážní kamenní draci, stejně jako před čínskými chrámy.
Koupit se tu dá všechno. Dnes jsem tu ale kvůli fotkám, tak snad příště. Vlastně si přeci jen něco kupuju – pár pohledů, které musím ještě dneska poslat.
 |
| Každou neděli ráno se ve čtvrti Tiong Bahru koná ptačí koncert |
Už je odpoledne a konečně se opět dostávám do muslimské čtvrti, na kterou jsem byl tak zvědavej. Jako jinde v Singapuru ani tady se nekoná moc špíny a jako jinde v Singapuru i oblast kolem Arab Street, srdce muslimské čtvrti, prochází renovací. Některé ulice už jsou opravené a upravené, přesně podle schématu „znovu postavme to, co jsem už jednou zbourali, ale líp a výstavněji“. Většina ulic je naštěstí ještě netknutá, takže vidím trochu omšelé krámky s proutěnými košíky, koženými taškami, batikami a exotickými vůněmi. Čtvrť je samozřejmě plná zahalených žen a mužů v čepičkách, obzvlášť Bussorah Street, kde jsou u stánků s jídly dlouhé fronty. Blíží se totiž západ slunce a pravověrní muslimové se připravují na okamžik, kdy přeruší ramadánský půst a budou se až do zítřejšího rozbřesku cpá a cpát.
Setmělo se a já se s vůní kebabu stále ještě v nose vracím do CBD poslat dnes koupené pohledy. Pak si znovu sedám na Boat Quay a pod světly hvězd (a mrakodrapů) naposledy večeřím v tomhle zvláštním městě úplně na jihu asijské pevniny. Život tu je určitě materiálně příjemný, ale na každém kroku vidím, že tu hlavní roli hrají peníze. Město je příjemně zelené, ale lidi mají tak trochu zastřené pohledy. Bodejť by ne, když se kolem mě každou chvíli přeřítí nějaký „manažer“ nebo „manažerka“ s telefonem u hlavy a živě gestikulují, jakoby volající stál přímo před nimi. Alespoň že alespoň ty stromy nepoužívají mobily. Zatím. Dnes se pod nimi dá ještě celkem nerušeně sedět, ale povídat si není s kým. Stromy nemluví a lidi zase mluví jen s těmi umělohmotnými krabičkami a k tomu jen o penězích. Takhle si teda město budoucnosti moc nepředstavuju.
Dělám pár nočních fotek a pak chvíli sedím na Internetu. Večer v hotelu balím, protože zítra ráno odjíždím do Džohor Bahru v Malajsii a pak hned dál až do Melaky.
Dnes byl první den, co v Singapuru vůbec nepršelo.
