SINGAPUR – Tampines

Tampines je docela daleko, asi 20 km od centra. Z rychlodráhy to vypadá, že snad celý ostrov je zastavěný. Buď jedeme kolem nějakých velkoskladů (Mercedes, Toyota apod.), nebo se kolem míhají paneláky. Na každé stanici metra (které jsou stejně jako vlaky superčisté) jsou velké cedule se zákazy...

Den 146, úterý 12. 1.

Nepotřebné (nebo použité) věci se mi hromadí v batohu, takže je přeci jen pošlu domů. Sazby za poslání lodí jsou oproti leteckým docela přijatelné, jen mu to bude trvat asi tři měsíce. Beru si věci a klušu na poštu. Služby na poště jsou jako v Thajsku: kupuju si tam přiměřenou krabici, naskládám do ní věci, zalepím a je to.

Teď je na řadě další zařizovací věc – načerpat z účtu další peníze. V CitiBank ani AmExu to nejde, protože buď vydávají blbé cestovní šeky nebo nepřijímají moje karty (VISA a EC/MC). Hledám, hledám, až natrefuju na DBS (Development Bank of Singapur), která vydává ty správné šeky (AmEx) a přijímá VISA. Chvíli čekám ne na mě přijde řada. Říkám úřednici co chci, dávám ji pas a kartu. Asi jsme si ale nějak špatně rozuměli, protože výsledkem 10 minut snažení a pokusů je zablokování mojí karty (respektive vybírání z mého účtu) a nikdo si není jistý, jestli se ty peníze z již provedených transakcí neodepsali z mého účtu (aniž jsem je dostal) a nezmizeli tak v černé díře finančnictví.

Čistá a úhledná je Tampines, typická obytná čtvrť na periferii ostrova

Voláme k nám do Čech na nouzové číslo, které jsem dostal od IPB (od ní mám karty). Ukazuje se, že to je jenom číslo na autorizační centrum VISA (kde na můj účet stejně nevidí), ale že na něm nikdo nemluví anglicky. Všechno teda musím vysvětlovat já, až dostávám číslo na IPB. V Čechách je teď ale teprve pět ráno, takže má cenu tam volat nejdřív za tři hodiny. Domlouvám se s úřednicí, že přijdu po třetí odpoledne (to bude u nás po osmé ráno) a po hodině a půl snažení z banky úplně vyčerpán konečně prchám.

Co teď? Mám asi 2 a půl hodiny čas, což není dost na jakoukoliv prohlídku. Jedině... jedině že bych zajel na sídliště Tampines, abych se podíval jak žijí obyčejní Singapuřani. Stejně jsem tam chtěl jet a na to by mi 2 – 3 hodiny mohli stačit. Nasedám na MRT a už fičím podzemím směr východ ostrova. Vlastně to není úplně celou cestu podzemím. Jen v centru. Mimo centrum je dráha vyvedena nad zem, takže se dá sledovat okolí.

Tampines je docela daleko, asi 20 km od centra. Z rychlodráhy to vypadá, že snad celý ostrov je zastavěný. Buď jedeme kolem nějakých velkoskladů (Mercedes, Toyota apod.), nebo se kolem míhají paneláky. Na každé stanici metra (které jsou stejně jako vlaky superčisté) jsou velké cedule se zákazy. Nesmí se tu jíst, pít, kouřit, ani jinak znečišťovat. Lidí se musí držet madel na eskalátorech, nechodit po schodech a děti na nich nesmí jezdit samy. Pokuty a porušení jsou kruté: S$500 – S$1000 (10 – 20 000 korun). A opravdu nikdo nejí, nekouří ani jinak neznečišťuje.

Vystupuju v Tampines před obrovským obchoďákem. Kolem jsou zelené trávníky, stromy, paneláky, prostě jako v Praze na jižním městě. Akorát že 10× přívětivější. Zase je všude čisto, paneláky nejsou jen uniformě šedivé, stejně tvarované kvádry jako u nás, ale liší se ulice od ulice.

Obchoďák není žádná vietnamská tržnice jako třeba Růže na Chodově, ale spíš jsou v něm luxusní butiky a značkové prodejny. Lidi na ně vyloženě mají peníze, protože i okolní další jsou podobného ražení. Jen podotýkám, že nejsem v turistickém centru, ale na obyčejném sídlišti, kam turista ani nepáchne! Děti chodí v uniformách ze školy a lížou zmrzlinu, dědečkové a babičky si zase nesou nákupy ze supermarketu.

No tak to by pro představu stačilo. Mám nejvyšší čas se obrátit a jet zpátky, abych se do banky dostal včas.

Za půl hodiny už zase stojím u stejné přepážky a domlouvám se se známou (mladou) úřednicí. Ta je asi 20 minut na telefonu, po kterých mi slavnostně oznamuje, že se předešlé transakce podařilo zrušit a že teď výběr z mého účtu provede znovu od začátku. No sláva. Jen doufám, že je opravdu zrušili. To ale uvidím až podle výpisu z účtu.

I tak ale musím čekat dalších 40 minut, než pro mě mají připravené cestovní šeky. Uf, na to že jsem v Singapuru jsem si finanční služby představoval svižnější. To co v Káthmandú v nejzapadlejší směnárně zabralo i s frontou dalších Zápaďáků čtvrt hodiny, tady trvalo hodiny tři a ještě se mi tím rozbil program na celý den.

Je pět odpoledne a dnešek byl opravdu „produktivní“ den. Stihnul jsem poslat balík, navštívit Tampines, načerpat peníze... a to je všechno! Sedám si na lavičku na Boat Quay, dávám si večeři (lančmít s chlebem) a jsem trochu znechucenej. Už se mi nechce nic dělat, protože jsem se dnes nahonil, navysvětloval a načekal dost. Na lavičkách kolem mě sedí spousta Singapuřanů a buď jen tak kecají nebo telefonují. Jsou prostě „byzy“. Jdu do hotelu a dělám se taky „byzy“ – píšu deník a přemýšlím co všechno mi zůstalo na zítřek, můj poslední den v Singapuru.

• ◄ SINGAPUR – Sentosa
• SINGAPUR – Smíšený den ►