Zpráva z Bangkoku, Thajsko – 15. 12. 1998
- Podrobnosti
- Vytvořeno 15. 12. 1998 •
- Aktualizováno 13. 10. 2012
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 3159×
Moje rozlouceni s Bangladesi, potazmo i s celym indickym subkontinentem, neprobehlo zrovna v nejvetsim klidku. Trochu to rozepisu, protoze jsem se pri tom opravdu nenudil.
Dalsim cilem po Bangladesi bylo Thajsko. Myanmar (lezici mezi Bangladesi a Thajskem) je uz od 50. let pro cizince cestujici po zemi uzavreny, takze jedinou alternativou je z Bangladese letet. Podle planu jsem mel letet s bhutanskym Druk Airem (nejlevnejsi letenka Dhaka - Bangkok za $170 - schvalne budu uvadet ceny, aby byla videt ta absurdita). Ten vsak svoje lety zrusil a zustaly jen drahe lety s Biman Bangladesh a Thai Airways, oboje za $264. Rozdil co? To jsem si rekl taky, obzvlast kdyz jsem si zjistil, ze lety Kalkata - Bangkok stoji $170 (s Biman Bangladesh, ktery lety pres Dhaku!!!). Logickym krokem tedy bylo co nejlevneji se dostat do Kalkaty (za par dolaru i s prespanim v Kalkate) a odletet odtamtud. NO JO... jenze to bych nesmel byt v Bangladesi, protoze zrovna v den meho odjezdu zacala tridenni (udajne) stavka vsechautobusovych spolecnosti, takze zadna sance. Nevadi, zkusime vlak. NO JO... jenze Banglades je tak blbe rozdelen rekami na zapadni a vychodni cast (a neexistuje mezi nimi jediny zeleznicni most, pouze privozy), ze cesta vlakem z Dhaky do mesta nejbliz indicke hranici by trvala vic nez 24 hodin (delal bych smycky pres sever Bangladese) a navic bych pak musel nejak prekonat tech zbyvajicich 50 km na hranice. Jak? Autobusem, ktery tri dny stavkuje. Zalezl jsem do hotelu a nechal si reseni na rano.
Zbyvalo jedine (pokud jsem nechtel letet za $270 rovnou do Bangkoku): odletet do Kalkaty (Biman leta za $70), tam prespat, druhy den si u Bimanu koupit letenku Kalkata - Bangkok s mezipristanim v Dhace, odletet ZPATKY do Dhaky, tam na naklady Bimanu prespat a dalsi den letet do Bangkoku. To vsechno za $170.
Druhy den teda vylezu na ulici a... co to? V ulicich nezvykly klid, dopravni zacpy nikde, krik nikde, prazdnou Dhakou se prohani jen par cykloriks. Jdu do Bimanu, ze si koupim letenku do Kalkaty. NO JO... jenze vsechno vyprodano na tyden dopredu a mne zbyva uz jen 5 dni do vyprseni viza. Muzu cekat, jak dopadne stavka, to bych se ale taky nemusel dockat a pak treba tvrde platit za prekroceni viza! TAK CO DELAT??? Uz zbyva jen to, co delam strasne nerad - zvolit tu nejdrazsi variantu. Chci si teda u nich koupit letenku Dhaka - Bangkok. Ptam se, jestli muzu platit kreditkou VISA, protoze nemam dost hotovosti (ptam se jen tak z hecu, protoze na zdi vidim samolepku "We accept VISA and MasterCard.").
- "Nemuzete."
- "A proc, vzdyt tamhle je samolepka ...?"
- "No jo, to je reklama pro VISA a MasterCard."
Co na TOHLE rict? Typicka bangladestina! S nima neni rec, jdu k Thajcum.
Kdyz se ptam v Thai Airways, urednik me upozornuje: "Pane, misto v dnesnim letu mame, ale budete mit asi problem, dostat se na letiste."
- "???"
- "Dneska je totiz celostatni stavka, kterou vyhlasila opozicni strana BNP. Nepracuje se, nejezdi zadne autobusy, taxiky ani autoriksi. Mozna cykloriksi. Mozna."
No to snad neni mozny. Vcera autobusove spolecnosti, dneska opozice, zitra krokodyli! Do pr... Ted uz vidim, jak se citili lidi, kdyz stavkovala Air France.
- "Plati letenka i na dalsi dny?" ptam se.
- "Ano."
- "Tak sem s ni, nekde ukradnu tank a na to letiste se dostanu!"
S letenkou v kapse jsem se vydal zpatky do hotelu vyzvednout si batoh. Na jedne krizovatce slysim strelbu. To mi teda jeste schazelo. Bengalci jsou vznetlivi i za normalnich situaci, tak co asi budou vyvadet ted? Balim veci a jeden cykloriksista je ochoten me na letiste odvezt. Samozrejme za tezke penize a cesta ma trvat hodinu (je to 12 kilaku). Tak jedem.
Po hodine jsem na letisti. Musim rict, ze mimo centrum Dhaky bylo o trochu ziveji, ten klid nebyl tak zlovestny ale i tak dost neprirozeny. Pokud si ted myslite, ze tohle je konec pribehu, tak jeste ne tak uplne. Pri rolovani letadla na vzletovou drahu nam letusky rozdavaji noviny, jak je v letadlech zvykem. Dostavame samozrejme noviny thajske - Bangkok Post. To byste neuhadli, co me prastilo na prvni strance: velkymi titulky "Pocet obeti katastrofy letadla THAI AIRWAYS v jiznim Thajsku se ustalil na 101". Cha, cha, cha. No a tohle uz je opravdu konec pribehu.
Zase jsem zacal od konce, i kdyz jsem puvodne nechtel. Pokud to bylo moc dlouhe, tak se omlouvam - pripadalo mi to docela poucne. Ted uz ale pojdme do Kathmandu, kde jsem Vas minule "opustil".
Na posledni den pobytu v Kathmandu jsem si nechal tu nejvetsi lahudku - Himalaje. Nesel jsem na zadnou turu (to by me stalo prilis penez), ale vypujcil jsem si kolo a odjel na nejblizsi kopec za Kathmandu, odkud jsou Himalaje videt. No, nic moc. Zrovna bylo blbe pocasi, takze jsem toho moc nevidel. Nastesti jsem si to ale mohl vynahradit hned dalsi den. Cestou autobusem z Kathmandu dolu na planiny jsme vyjeli tak vysoko do kopcu, ze jsme mohli videl Himalaje jako na dlani - od Annapuren az po Mt. Everest. Ten byl jen takova mala tecka na obzoru. Jeste ze jsem mel dalekohled.
Posledni den v Nepalu jsem se zastavil v kouzelnem mestecku Janakpur, poutnim to miste pro hinduisty. Narodila se tam totiz Sita, pozdeji zena Ramy, hrdiny nejoblibenejsi hinduisticke epopeje "Ramajana". Nejlepsi na celem Janakpuru ale byla ta pohodicka, co tam panovala. Zadni sileni riksisti (jako v Kathmandu), zadne davy turistu (jako v Kathmandu), zadna zima (jako v Kathmandu).
Pred cestou do Bangladese jsem stravil 3 dny v Indii - v Darjeelingu. Jo, je to to misto, kde se pestuje ten znamy caj. Sezona uz tam bohuzel skoncila, ale jeste jsem alespon stihnul podivat se na jedne plantazi, jak se caj vlastne "vyrabi". Docela zajimave a hlavne uzasne jednoduche. No, tak to na me alespon pusobilo. V Darjeelingu se mi libilo i diky lidem. Neziji tam zadni urvani Indove, ale vetsina jsou Gurkove, potomci nepalskych pristehovalcu. Podobalo se to spis Dharamsale a i tibetskeho jidla jsem si tam zase uzil. Taky jsem tam po dlouhe dobe potkal Cecha - Tomase Achrera. Prijel do Indie pres Turecko, Iran a Pakistan a z Darjeelingu se vracel stejnou cestou domu (zrovan vcera jsem od nej dostal e-mail, ze uz je v Pakistanu).
Jak jsem se dostal z Bangladese uz vite a musim rict, ze prijezd taky nebyl zrovna nejlehci. Namiril jsem si to z Darjeelingu rovnou na jih, kde je regulerni hranicni prechod mezi Indii a Bangladesi. Regulerni sice je, ale... skoda mluvit. Kdysi se tamtudy dalo jet vlakem, protoze jak Indie tak Banglades byly britske, tudiz jedno uzemi. Po rozdeleni Indie v roce 1947 obe nove zeme koleje vytrhaly a rozebraly. Dnes to teda vypada tak, ze clovek musi 7 km slapat pesky a jeste se ptat vsech moznych tvoru po ceste, kde ze je hranice. Indickou pohranicni kontrolu (zastrcenou nekde ve skladisti byvaleho nadrazi - no hledejte ji zrovna tam!) bych bez pomoci indickeho vekslaka nenasel a bangladeska?... cha, cha, to jsem se zasmal. Kdyz totiz chteli napsat moje jmeno do knihy prichozich, nalistovali v mem pase tu nejbarevnejsi stranku a opsali z ni to nejcitelnejsi jmeno. Ta nejbarevnejsi stranka byla ale shodou okolnosti pakistanske vizum a to jmeno patrilo pakistanskemu konzulovi v Praze! Tak jsem slavne vstoupil do Bangladese pod pakistanskym jmenem. Ironie, protoze Pakistan v Bangladesi kazdy nenavidi. V roce 1971 (tehdy byly jeste jedna zeme) spolu totiz svedly valku, ktera skoncila odtrzenim Vychodniho Pakistanu od Zapadniho a vytvoreni Bangladese.
V Bangladesi jsem cumel s otevrenou pusou od zacatku do konce. A oni cumeli taky. Doslova. Do Bangladese nejezdi VUBEC zadni turisti, takze kazdy je tam obrovska rarita, kterou je potreba si poradne prohlednout, abych o ni mohl vypravet svym rodicum, svoji zene, svoji milence, svym znamym, proste vsem. Krome neustaleho civeni (ktere me po pravde receno dost dostavalo do varu) jsem si na Bangladesany ale nemohl stezovat. Presto, ze jsou tam nacpani daleko vic nec Indove v Indii, vubec nejsou agresivni, nic nevnucujou a kdyz me zastavili na ulici, tak to bylo vzdycky proto, ze si chteli povidat a povidat a povidat.
Co je v Bangladesi k videni? Predevsim spousta lidi a spousta vody. Obojiho je tam prilis a oboji jim dela problemy. Populaci uz ale podle poslednich zprav trochu kroti a s vodou taky zacinaji mit prvni uspechy (i pres letosni (1998) krute zaplavy). Dokonce otevreli prvni most spojujici vychodni a zapadni Banglades. Je silnicni i zeleznicni, ale bohuzel na vychodni strane jeste neni zeleznice napojena.
Co je tam k videni dal? Ta zeme je neuveritelne zelena a prevazne zemedelska. Na rozdil od Indie, kde jsme casto jeli hodinu mestem nez jsme z nej vyjeli, v Bangladesi je snad jen jedno velke mesto - Dhaka. Ostatni jsou spis velke vesnice. Nasednete na autobus a za deset minut uz clovek jede kolem poli (vetsinou zaplavenych). Kontakt s domorodci je tam strasne snadny. Predevsim oni sami jsou zvedavi jak opice a nekdy byli ochotni sehnat i nekoho anglicky mluviciho, jen aby si se mnou mohli povidat.
Co dalsiho je tam k videni? Kupodivu (vzhledem ke klimatu a nicive sile prirodnich sil v Bengalskem zalivu) i nekolik architektonickych skvostu, jez nejsou k videni nikde jinde na subkontinentu. Jak je Banglades plocha a nema vlastne zadne skaly a kameny (az na vyjimku na severovychode), vsechny stavby jsou z palenych cihel (nebo zelezobetonu, jenz se taky vyrabi rozdrcenim cihel). Tak vznikly skvele buddhisticke a hinduisticke chramy primo obalene palenymi kachlemi (s motivy lidi, rostlin, zvirat) misto omitky. To same plati o mesitach. Bohuzel, jelikoz Banglades je zeme muslimska (a hinduisti tam musi trpet, kdyz vidi na trhu treba urezane kravi hlavy), jine pamatky nez muslimske vesele chatraji.
Co dalsiho je tam k videni? To nahore nestaci? No, jedna vec tam k videni urcite neni: turisti. V zadne jine zemi jsem si nepripadal tak osamele a doslova opustene jako v Bangladesi. Za celou dobu jsem videl akorat dva Japonce a pak pracovniky na jednom rozvojovem projektu (ktere mezi turisty nepocitam :-)). Od nich jsem se taky dozvedel, ze v Dhace je moznost pristupu na Internet. Bohuzel ale prave jen ve ctvrti, kde bydli zahranicni pracovnici z rozvojovych projektu a to bylo pro me moc penez za dopravu.
Indicky subkontinent mam za sebou, jihovychodni Asii pred sebou. O rozdilu v zivotnim stylu Thajska (nebo alepson tedy Bangkoku, jak to vypada na venkove teprve uvidim) svedci uz je to, ze za dve hodiny od priletu do Bangkoku jsem se stihnul dostat z letiste do centra, najit si ubytovani, naveceret se a najit Internet. Vsude je cisto a ja jediny jsem spinavy, otrhany a "strhany", jak mi rekl jeden Izraelec kdyz se dozvedel, ze jsem prave prijel ze subkontinentu. Je to jako bych se vratil do Evropy. Vsude zapadni zbozi, zapadni hudba a dokonce i vanocni atmosfera s vanocnimi pisnickami (presto, ze jsem v buddhisticke zemi!). Jsme zvedavy, jak to bude vypadat dal.
Vsem Vam preju vesele vanoce a stastny novy rok a jako maly darek Vam odsud posilam nekolik stupnu tepla, abyste se v te zmrzle Evrope alespon trochu ohrali. Priste se uslysime az v roce 1999!
