Zpráva z Hua Hin, Thajsko – 31. 12. 1998

Krungthep mahanakhon bowon rattanakosin mahintara ayuthaya mahadilok popnopparat ratchathani burirom udomratchaniwet mahasathan amonpiman avatansathir sakkathatitya visnukamprasit. Ne, to neni neuspesny pokus :-) o psani na thajske klavesnici, ale oficialni nazev thajskeho hlavniho mesta. Thajci sami si jej zkracuji na Krungthep (Mesto andelu) a pro nas farangy (tak Thajci rikaji belochum - jde o zkraceninu jejich oznaceni pro Francouze a cesky bych to prelozil asi jako "Frantik") je to proste Bangkok.

Vetsina lidi se snazi z Bangkoku co nejdriv vypadnout. Prohlidnou si hlavni pamatky a zmizi z tohohle mesta hluku, smogu a hrichu. Hluku, smogu i hrichu je tady opravdu dost, ale kdyz jsem priletel, tak mi to vubec nevadilo. Pro me uz proste Bangkok zustane branou, kterou jsem prosel z drsneho indickeho subkontinentu do prosperitou (dnes uz) postizene jihovychodni Asie. A na to se nezapomina...

Priletel jsem rovnou do roku 2541 a taky jsem se tak citil (Thajci maji pocatek sveho letopoctu v nasem roce 543 pr. n. l., roce, kdy zemrel Buddha, takze novy rok 1999 bude v Thajsku rokem 2542). Zazil jsem opravdovy kulturni sok. Dostat se behem tri hodin z takoveho prostredi jako je provincni a zanedbana Dhaka do ultramoderniho, kosmopolitniho Bangkoku na me bylo proste moc. Ty siroke (a ciste ulice), ohleduplni (a cisti) lide, tech odpadkovych kosu vsude (a ta slast moci si po tolika mesicich zase vybrat, do ktereho z nich odhodim tu slupku od bananu!). No proste sok. Tezko se to popisuje, proto toho radsi necham a reknu o Bangkoku uz neco min emocionalniho.Bangkok jako sidlo dnes vladnouci kralovske dynastie je vlastne uz tretim thajskym hlavnim mestem. V kazdem pripade si tady na sve prijdou jak milovnici ultramodernich nakupnich center, odvazne (a podle me i elegantni) "zelezo-betonovo-sklenene" architektury a nocniho zivota, tak obdivovatele historickych pamatek, muzei a asijskych bazaru. Jelikoz jsem od kazdeho trochu, tak jsem to "protahnul" celym Bangkokem a videl z kazdeho neco.

Co tady mame z historie? Opravdu vyjimecna pro me byla navsteva Velkeho palace, komplexu asi 200 chramu a budov primo v centru Bangkoku. Vyjimecna tim, ze prave tam jsem poprve z blizka videl nadherny styl, v jakem jsou stavene thajske buddhisticke chramy (waty), jak jsou skvele udrzovane, ze i po stovkach let vypadaji jako vcera dostavene. Tim, ze jsem mel moznost nahlednout do salu, kde probihaji korunovace. Tim, ze jsem se mohl prochazet v peclive strizenych zahradach plnych barevnych kvetu a ikeban. Tim, ze jsem se mohl v klidu posadit do chramu a premyslet nad tim, jak je to tady jine nez tam, odkud jsem prave prijel. Velky palac samozrejme neni jedina historicka zajimavost v Bangkoku. Jsou tady stovky dalsich chramu, skvele Narodni muzeum a tak dal.

Uplne jiny je Bangkok moderni. Uz jsem psal o bulvarech, obchodacich, takze se nebudu opakovat. Snad jen o mobilnich telefonech. Ten jsem tady videl ve vic rukach nez ve vsech predchozich zemich dohromady. Dokonce i pruvodci v jednom z autobusu MHD ho nedbale trimala (asi to byla kralovna, prevlecena za pruvodci, ktera se chtela podivat, jak zije jeji poddany lid).

Jeste nez jsem se z Bangkoku vydal na sever k myanmarske hranici, udelal jsem si vylet do mestecka Damnoen Saduak asi 100 km na jih od Bangkoku. Neco podobneho jsem opravdu jeste nevidel - plovouci trh. Nic takoveho jako cinsky trh v Bangkoku ci bazary na Strednim vychode. Prosta vesnicka, kde vodni kanaly nahrazuji ulice a lodky nahrazuji kola/motorky/auta. Proplouvali jsme mezi lodkami, ze kterych Thajky prodavaly ovoce, piti nebo treba polivku, kterou prave pred minutou dovarily na miniaturni "lodni" kuchynce. Vsude vladla pohoda a klid. Mozna to bylo tim, ze se lidi nemohli moc rozcilovat, protoze jinak by prevrhli svoji lodku :-).

Kdyz Bangkok je tretim hlavnim mestem, ktera byla ta predchozi? Odpoved zni: Sukhotai a Ajuthaja. Obe jsou na sever od Bangkoku a obe stoji za to videt. Clovek se dozvi hodne o tom, co pak dal uvidi po cele zemi, protoze jak Sukhotai (prvni hlavni mesto) tak Ajuthaja (druhe) samozrejme ovlivnila uzemi, ktera mela pod svou zpravou. V Ajuthaji jsem videl rozsahle a pompezni chramy v khmerskem stylu, Sukhotai zase vevodily vysoke zvonovite stupy a desitky zahadne se usmivajicich kamennych Buddhu, roztrousenych po okoli (skoro bych rekl, ze Da Vinciho k namalovani jeho slavne Mona Lisy musel inspirovat nejaky Buddha Lis ze Sukhotaie, ktereho nekde zahledl :-)). Sukhotai se mi libil vic. Mozna svou jednoduchosti ci tim, ze o jeho vladcich se rika, ze zili opravdu mezi lidmi a snazili se je ucinit stastne. Kdo vi?

Thajsko je zeme chramu. Z obyvatel je 95 % buddhistu a tak vetsina jsou samozrejme chramy buddhisticke. Nejde ale o stejne buddhisty, ktere jsem videl v Indii a Nepalu. Na rozdil od tzv. buddhistu "zlutokloboucniku", jak nazyvam (podle zlutych klobouku, ktere nosi mnisi pri nabozenskych ceremoniich) vyznavace hlavniho smeru buddhismu - Mahayany, kteri ziji predevsim v Cine, Nepalu, Indii a Japonsku, v Thajsku ziji buddhisti "oranzovorobari" (podle oranzovych rob, ve kterych mnisi uz vsude z dalky sviti) - vyznavaci mensinoveho theravadskeho buddhismu. Ti odmitaji prilisna zjednoduseni, ktereho se dostalo buddhisticke vire v kodexu Mahayany, takze jsem tady nikde nevidel neco jako modlitebni vlajecky ci modlitebni mlynky (tak hojne prave v Indii a Nepalu). Theravadsky buddhismus tyhle "vymysly" povazuje za "bezpracne" a radsi se drzi metod klasickych. Jednou z nich je napriklad tzv. "ranni kolecko", kdy brzy rano mnisi vyrazi z chramu na cestu mestem. Na ulicich uz cekaji lide a do jejich velkych misek jim davaji jidlo, piti ci nejake laskominky. Vliv buddhismu je tady na lidech vubec hodne videt. Rekl bych, ze je videt i v nich. Vetsina Thajcu totiz veri, ze pokud se budou k sobe chovat hrube, nebo si klast prekazky, nic tim nedokazi. Naopak maji vrozene navzajem si zivot usnadnovat, nerozcilovat se a jak bych rekl cesky "mit to na haku". A opravdu jsem se nesetkal s obtezovanim podobnym tomu par set kilometru na zapad odsud (vsak vite co myslim :-)). Je to jako balzam na dusi. Dalsi stripek, ktery mi napovida, ze buddhismus je nabozenstvi, ktere se asi nejvice blizi opravdovym potrebam prosteho cloveka. Vlastne je to mozna tim, ze buddhismus neni opravdovym nabozenstvim ale spis svetovym nazorem, zpusobem zivota.

V Ajuthaji jsem potkal Vlastu, Cecha, ktery si vyrazil na mesic do Thajska. Po dlouhe dobe jsem si precetl Mladou frontu, kterou si vzal do letadla a pokecal (v cestine!) o Cechach, Thajsku, pivu (thajske pivo je moc dobre) a vsemoznych jinych blbostech. Spolecne jsme na kole projeli Sukhotai a pak se presunuli na sever Thajska do mesta Ciang Mai, zakladnou pro tury za severothajskymi horskymi kmeny. Hrozne jsem chtel vedet, co se skryva za tim tak vsude vyzdvihovanym "dobrodruzstvim" v divocine mezi puvodnimi (a nezkazenymi) kmeny. Vlasta byl skepticky hned od zacatku a po tom, co jsme jen jako test nakoukli do jedne z podobnych vesnicek kousek od Ciang Mai, hned jsme zase utekli. Nejvystiznejsi slovo, ktere bych pro tuhle zkusenost mel, je ZOO. Kdyz jsme v te vesnicce tak stali, pripadal jsem si opravdu jako v ZOO. Akorat jsem nevedel, kdo je to sledovane zvire, jestli vesnicani (ktere jsme my prijeli okukovat), nebo my (ktere zase s vidinou dalsiho zisku okukovali oni). Pan "Turismus" to opet trochu prehnal a z puvodne nedotcenych horskych kmenu udelal prave "zavislaky" na zapadnich penezich. Jel jsem se pak uklidnit do jedne opravdu malinke cinske vesnicky uplne na severu Thajska asi 5km od hranic s Myanmarem. Stravil jsem tam Stedry den pozorovanim okolnich lesnatych kopcu a starych babicek prodavajicich na trhu zeleninu a bananove palacinky... Tam jsem taky poprve zazil pro Thajce kazdodenni ritual. Vzdy v 8 hodin rano zazni z verejnych amplionu hudba a vsichni (skoro) se postavi do pozoru a stoji dokud hudba nerpestane hrat. Vzdavaji tak hold sve zemi, protoze onou hudbou je thajska narodni hymna, kterou (zcela nahodou) slozil soucasny kral Rama IX. Kraj je tady povazovan za boha (on vlastne JE inkarnaci hinduistickeho boha Visnua, proto ma Thajsko za statni znak napul cloveka - napul ptaka Garudu, symbol prave Visnua) a pokud cizinec muze libovolne kritizovat thajskou vladu, ci thajsky zivot a thajske zvyky, sahnout na jejich krale by byla pro kazdeho Thajce smrtelna urazka.

Kdyz jsem si za prvnich 10 dni uzil dost buddhistickeho Thajska, vypravil jsem se do severovychodnich provincii ke kambodzkym hranicim za trochou te hinduisticke historie. A tady jsem, na odlehlem miste nazvanem Prasat Hin Khao Phanom Rung, nasel zatim nejuzasnejsi thajskou pamatku - stary hinduisticky chram postaveny v khmerskem stylu mezi 10. a 13. stoletim. Predstavte si kopec, na nem obrovsky kamenny chram uzavreny do rozlehleho kamenneho dvora, ke kteremu vede 400 m dlouha kamenna kolonada, to vsechno obklopene tropickou dzungli (i kdyz v teto rocni dobe tady neni vubec vlhko). To je Phanom Rung. Neni nejsnadnejsi se tam dostat (nejdriv se jede z nejblizsiho mesta 2 hodiny autobusem a pak jeste pul hodiny na mototaxi), ale ta namaha stoji za to!!!

Cestovani je v Thajsku vic nez prijemne. Autobusy ciste, pohodlne, jezdici bez zbytecnych zastavek prijemnou krajinou a prosperujicimi mesty. Ze zacatku pro me bylo velkym prekvapenim, ze at jsem prijel do kterehokoliv mesta ci vesnicky, vzdycky z nej salala prosperita. Ted uz jsem na ty vsechny supermarkety, nablyskana auta a dobre oblecene lidi i v tech nejzapadlejsich vesnickach zvykly. Na prvni pohled to vypada opravdu skvele a radostne, ale kdyz si koupim noviny, nebo se pobavim s nejakym "domorodcem", hned vidim, ze to zdaleka neni tak ruzove. Asijska krize Thajsko docela zasahla - hodne se propousti a pise se o uzavirani tovaren. Thajci to ale nastesti "maji na haku", i kdyz ne tim stylem jako na indickem subkontinentu, kdy nebylo na ulicich nouze o povalujici se a nic nedelajici hordy urostlych chlapu. Tady jsem podobny pohled nikde nevidel. Thajci se proste snazi a je to videt.

Nez jsem prijel sem do mestecka Hua Hin na brehu Thajskeho zalivu (kde chci na plazi pod palmami oslavit Silvestra), stravil jsem 2 dny v Kancanaburi. Tohle jmeno asi nikomu nic nerekne, ale kdyz napisu "most pres reku Kwai", bude uz nahore urcite vic rukou hlasicich se o vysvetleni, kde ze jsem to byl. Hodne lidi urcite zna tenhle most z filmu z konce 50. let. Byl natocen na zaklade skutecne udalosti z 2. svetove valky - stavby tzv. "Zeleznice smrti" mezi tehdy japonskem okupovanymi Thajskem a Barmou, na ktere se podileli i valecni zajatci z rad spojeneckych armad (Australani, Americani, Anglicani a Holandani). Jednou z nejobtiznejsich soucasti teto zeleznice byl prave most pres reku Kwai u mestecka Kancanaburi. V mistnim muzeu, postavenem ve stylu chatrci, ve kterych tehdy valecni zajatci behem stavby prezivali, clovek vidi cim vsim museli projit. Vic nez 16 000 se jich uz nikdy nevratilo domu a navzdy zustali ve zdejsi dzungli. Mostu se rika "nejdrazsi most na svete", protoze stal zivoty tolika lidi. Vzdycky, kdyz jsem na podobnem miste, mam pocity nekonecne bezmoci na tim, ze se asi nikdy nedockame doby, v niz by si nejaci blbecci znovu a znovu nelecili svoje komplexy vymyslenim pitomych potycek jen proto, aby svetu dokazali, jak jsou skveli. Gumy, gumovy...

To je zatim vsechno z novinek a ted bych jeste pridal jednu (pro me uz) "starinku": po prvni casti cesty (za kterou jsem nakonec urcil Banglades misto Indie) jsem si udelal malou financni inventuru. Koho tedy nezajima, jak je to na takove ceste kolem sveta s financemi, muze tady skoncit se ctenim, protoze v tom pripade uz dal neni nic zajimaveho (az zase priste :-)). Ti ostatni se ted dozvi, jak jsou jednotlive zeme drahe ci levne a jak jsem se s tim vyporadal. Naklady uvadim z praktickych duvodu v dolarech. V zavorce pod nazvem zeme je uveden pocet dni, ktere jsem v zemi stravil (kdyby si nahodou nekdo chtel spocitat prumerne naklady - tam kde maji smysl).

Pod cisly v kolonce MEZISOUCET se skryvaji naklady, ktere jsem si pred cestou predem spocital, ten dopocet do cisla uvedeneho v kolonce SOUCET jsou naklady, ktere jsem ani nahodou nedokazal odhadnout (suvenyry, opravy a dokupovani vybaveni (filmy apod.) a ostatni (Internet, postovne apod)). Z tabulky vyplyvaji dva dulezite zavery. Jak to casto byva, jeden je potesitelny a druhy k placi:

ten potesitelny je, ze jsem ani zdaleka nedosahl nakladu v te casti, kterou jsem si dokazal spocitat ($987 proti predpokladanym $1320), tim k placi je skutecnost, ze naklady, ktere jsem nedokazal odhadnout, me v celkovem souctu dostaly do minusu ($1554 oproti $1320). Nastesti jsou to naklady, ktere muzu ovlivnit (treba kdyz nebudu fotit a posilat zpravy pres Internet :-)).Bohuzel  tady v Thajsku se mimo kontrolu zacinaji dostavat i naklady, ktere jsem si predem urcil - Thajsko je totiz o dost drazsi nez jsem predpokladal a zatim je to zeme, u ktere jsem se v odhadu nejvic spletl. Zacina to byt trochu jako detektivka - sam jsem zvedav, kde nakonec skoncim :-). Jen tak pro zajimavost, za filmy jsem zatim utratil $248 (+2000 v Cechach) a za Internet $54 (+kolem $40 (!) v Thajsku - trochu jsem se jako darek pod stromecek rozsoupnul a odpovedel na vsechny Vase dopisy - tolik jich bylo).

V tabulce nejsou zahrnuty tyto vydaje z pripravne faze (cisla jsou v Kc):

• viza 2000
• pojisteni 2000
• doprava do Ruska 2000
• ockovani 6000
• filmy 2000
• knihy (pruvodce) 6000

Do nakladu cesty navic nebudu vubec zahrnovat naklady na nakup vybaveni jako fotaky, spacak, boty apod., protoze jde o veci pouzitelne i na dalsi cesty.

Tak to uz je opravdu vsechno. Diky za tech 20 dopisu za uplynulych 14 dni a z Thajska Vam vsem jeste jednou preji uspesny novy rok 1999... vlastne 2542!

• ◄ Zpráva z Bangkoku, Thajsko – 15. 12. 1998
• Zpráva ze Singapuru – 18. 1. 1999 ►