Zpráva ze Singapuru – 18. 1. 1999
- Podrobnosti
- Vytvořeno 18. 1. 1999 •
- Aktualizováno 13. 10. 2012
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 3114×
Ach ta thajska kuchyne! Zruinuje moji penezenku jak pres zaludek tak pres fotak. Nejvic jsem si ji uzil behem svych odpocinkovych dni v Hua Hin a na mysu Laem Phra Nanag v Krabi. To uz ale trochu predbiham.
V Hua Hin jsem stravil tri dni. Ne ze bych chtel, ale na jih do Krabi jezdi jen vecerni spoje, tak jsem nemel na vybranou. Ostatne jsem si nemel nac stezovat - alespon jsem skoro dohnal zpozdeni, ktere mam v psani deniku, zaplaval si v mori a zazil thajskeho Silvestra. Ten den jsem zrovna dostal prujem, ktery hrozil pokazit mi gurmansky vecer, na ktery jsem se tak tesil. Nakonec jsem si ale rekl: "Prd na to, v Thajsku jsi na Silvestra jen jednou za zivot, tak si to uzij." Tak jsem si to uzil. Do pulnoci jsem splacal vsechno mozny pocinaje ovocnymi sejky pres krajeny ananas (na thajsky zpusob, tj. posypany smesi soli a chili), cokoladove trubicky, omeletu s muslemi az po chobotnice (priste ale musim vybirat pozorneji, protoze kdyz jsem do jedne z nich kousnul, vytekl z ni nejakej bilej sliz). Thajci se bavili roztrouseni na nekolika mistech: na jednom namesti byla nejaka transvestitska sou, jinde zase lunapark, samozrejmosti byly klasicke "zraci" nocni trhy a nezanedbatelny pocet jich sel do chramu. A pak najednou prisla pulnoc. Nejak nahle, bez gradace. Zaprskal ohnostroj, mnisi vylili z balkonu na nadsene lidi par kyblu vody a to bylo vsechno! Zadne bourlive oslavy jako u nas, zadne flasky od sampusu litajici vzduchem! Oslavuji proste jinak. Mozna je to i tim, ze oslavovat novy rok nepatri k jejich zakorenene tradici, ale je to proste prevzato od nas. Nejkurioznejsi nakonec bylo, ze jsem oslavil prichod noveho roku o 6 hodin driv nez v Evrope. Jo, a ten gurmansky vecer skvele zabral na muj prujem - pak jsem mel totiz 5 dni zacpu (nez jsem se zase "odspuntoval" bananovyma palacinkama)...
Jidlo v Thajsku je sice skvele, ale ze zacatku jsem mel problemy nejen s tim, co si dat, ale taky jak si to koupit. Je to k nevire, ale v Thajsku skoro nikdo nemluvi anglicky. Pokud ano, tak stejne srandovne a nesrozumitelne jako ja mluvim thajsky :-). Abych se mohl ptat na ceny, musel jsem se naucit jejich cislovky, ktere jsou nastesti na vyslovnost jednoduche, i kdyz z pocatku trochu matouci (napr. [haa] je 5, [siip] je 10, kombinace [siip-haa] je 15, ale [haa-siip] uz je 50!). Stejne tak jsou vsechny napisy jen v thajstine, ale jakmile se clovek dostane pres jazykovou barieru, zecne byt vsechno jednoduche, mozna az prilis...
V Thajsku jsem se chtel podivat i na nejaky ostrov. Tezko, pretezko se mi vybiralo na ktery, az jsem je vsechny zavrhnul a skoncil na poloostrove Laem Phra Nanag, asi 10km od mestecka Krabi. A nelitoval jsem. Provincie Krabi je znama tim, ze krome plazi si clovek muze uzit i lezeni po skalach ci do jeskyni. Neni tak omezen jen na klasicke vypekani mozku na plazi, ale muze se i trochu rozhybat a v dzungli i pekne zpotit. Potkal jsem tady pohodovy cesky par Zoju a Romana (Sama) a tak jsme stravili v sousednich stanech tri noci. Kdyz v Hua Hin jsem se hlavne flakal a odpocival, tak tady jsem si krome koupani v mori dal pekne do tela, kdyz jsme se vypravil k lagune ukryte hluboko ve skalnate propasti. Nejdriv jsem si myslel, ze to bude jen takova prochazka k jezirku, kdyz jsem ale po deseti minutach visel na lane a slizal dolu po kolme a zablacene skale, uvedomil jsem si (trochu opozdene :-)), ze asi ne. Zapotil bych se uz jen z vlhka, ktere v te temne dzungli vladlo, natoz pak jeste splhat po skale nebo ruckovat na lane. Stalo to ale za namahu a i za ty totalne zablacene kalhoty, ktere jsem musel hned vyprat. Posledni vecer jsme si se Zojou a Samem na rozloucenou dali grilovaneho zraloka v cesnekove omacce a tim skoncilo mych par dni odpocinku.
Na jihu Thajska jsem se zastavil jeste v mestecku Narathiwat, par kilometru od malajske hranice. Proti severu Thajska je jih uplne jiny svet. Mesity prevazuji nad buddhistickymi chramy, zeny chodi se satky na hlave a v dlouhych satech, muzi noci cepicky a kolem pasu omotanou latku dlouhou az po kotniky. Zkratka jako bych se vratil do Bangladese, nebo spis jako bych uz byl v sousedni Malajsii. Po prekroceni malajske hranice jsem totiz nezaznamenal zadnou vetsi kulturni zmenu krome jazykove. V Malajsii je vse v malajstine (ktera se pise latinkou) a v cinstine (Cinani tvori dost podstanou cast populace) a anglicky tam mluvi skoro kazde dite.
Prechod do Malajsie byl hladky - primo na hranici jsem dostal trimesicni vizum. Jen na vyplnovani imigracni karty asi hnedtak nezapomenu. Velkymi pismeny totiz na ni stalo varovani, ze v Malajsii se prevazeni drog tresta smrti. Dobre privitani, ne?
Malajsii jsem na ceste do Singapuru "okusil" jen v Kota Baru, hlavnim meste statu Kelentan, islamske to baste Malajsie. Vliv islamu byl skutecne videt na kazdem a vsude. Mesita hned vedle hlavni trznice a dalsi (provizorni z plachtoviny) mesita o par metru dal strategicky umistena primo vedle nocniho trhu. Zeny v satcich a muzi s cepickami. Prestoze obzvlast v Kelantanu ma byt islam silny, zdalo se mi, ze pojem "silny" ma asi jiny vyznam v Malajsii nez treba v Saudske Arabii. Tady v Kota Baru totiz holky chodili v kratkych rukavech (fuj, takovy exhibicionismus! - pozn. Allah) a prestoze je Ramadan (mesic, kdy se kazdy muslim musi od svitani do soumraku postit), lidi si ve dne na ulici klidne jedi a to i podle vzezreni evidentni muslimove (no to uz je ale doslova nechutnost! - pozn. Allah).
Cesta busem do Singapuru trvala pres 13 hodin a po vychodnim pobrezi jsem tak prejel celou poloostrovni Malajsii. Byla to vlastne jedna dlouha cesta dzungli, obcas prerusena nejakym mestem ci vesnici. Na singapurske hranici se mi bez problemu dostalo ctrnactidenniho viza a stejneho varovani jako pri vstupu do Malajsie: ani se neopovazuj prevazet drogy, nebo te bez milosti odkrouhnem! No a pak uz jsem se vezl autobusem singapurske MHD (ktery zajizdi az na pevninu do Malajsie) do centra a koukal na ty antisepticky ciste ulice a nuzkami na manikuru ostrihane travniky.
Kdyz jsme dorazili na konecnou, skoro jsme se bal z autobusu vystoupit, abych jim svyma botama nahodou neumazal chodnik, ale nakonec jsem se prekonal a dnes uz po ulicich slapu bez pocitu provineni. Vlastne ne tak docela. Ze Singapuru se totiz vyklubala zeme zakazu a prikazu, ale hlavne pokut. Na samotnych zakazech a prikazech nic neni, ty jsou snad vsude. Tady vsak byly dotazeny do konce systemem pro penezenku opravdu bolestivych pokut. Mozna prave v tom tkvi velka cast uspechu Singapuru. Lidi totiz dodrzuji pravidla. Ne proto, ze by byli nejak zvlast charakterni nebo bohabojni, ale protoze se proste boji o svoje prachy. Zdalo by se, ze v Singapuru nalezli zpusob jak na to. Na prvni pohled mozna ano. Na druhy pohled clovek uvidi, jak jsou tady lidi omezovani nejen ze strany vlady, ale i ze strany zamestnavatelu. Jak vlada tak zamestnavatel si totiz mysli, ze jsou chytrejsi a musi lidi vodit za rucicku a pripadne je pres ni pleskat, kdyz se nechovaji spravne. Zatim to funguje a je to jen voda na mlyn recem singapurskych politiku, kteri tvrdi, ze demokracie, ten evropsky vymysl, se pro Asii nehodi. Tady na lidi pry plati jedine sankce, sankce a sankce. Lidi si nestezuji, protoze se maji celkem dobre. No, je to slozity a radsi to necham sociologum, at se v tom pohrabou.
O Singapuru jsem zacal trochu negativisticky, tak ted trochu slunce do jeho obrazu. Diky docela chytre politice je Singapur nejen mesto plne zelene, ale i mesto temer bez dopravnich kalamit a relativne bez smogu. Zase ale jen diky omezovani. Kazdy, kdo chce jet do tzv. CBD (Central Business District) - centra Singapuru, musi totiz zaplatit zvlastni poplatek. To si samozrejme vetsina lidi rozmysli a radeji jede metrem nebo autobusem. Uz si skoro zacinam myslet, ze opravdu jediny mozny zpusob, jak lidi "naucit" chovat se ohleduplne je, kdyz se jim bude svihat bicem nad hlavou.
Ekonomicky boom Singapuru zacal pred triceti lety. V te dobe se zacalo vsechno bourat a stavet nove a nove budovy a komplexy. Pred deseti lety se Singapur podival zpatky a zjistil, ze si sam postupne nici svoji minulou kulturu. Proto mista, ktera tak rychle "predelal" na moderni, ted zase upravuje do "skoro" puvodni podoby. Novotou proto zari jak Cinska ctvrt Chinatown, tak indicka Little India. Domy a cele ulice jsou budovany podle puvodni podoby a vysledek je docela dobry (skoda, ze nemuzu porovnat s minulosti). Aby toho nebylo dost, snazi se Singapurci vybudovat i neco noveho, co by nejen mohli ukazovat turistum, ale co by zaroven slouzilo k pobaveni a pouceni. Tak byl treba ostrov Sentosa prebudova na zabavni park, kde si jak deti tak dospeli prijdou na sve. Na vychode singapurskeho ostrova bylo zase postaveno Tang Dynasty City (zobrazujici zivot v cinskem meste pred tisici lety), Singapore Science Centre (vysvetlujici zajimave a opravdu poutave zaklady vedy - vcetne nekonecnych moznosti vysouset si to v praxi), park Haw Par Villa (barevny zabavni park vysvetlujici cinskou mytologii) a dalsi.
Ale abych netvrdil ze Singapur je jen umele mesto. Samozrejme ze jak cinske, tak malajske a indicke (tri nejpocetnejsi kultury) tradice ziji a clovek se s nimi setkava na kazdem kroku. Stoji vedle sebe muslimska mesita a hinduisticky chram. Clovek slysi z jednoho rohu mandarinstinu a z druheho zase tamil (jazyk z jihu Indie). Na ulici vidi zive diskutovat Inda s Malajcem. Fascinujici je, ze jsem si nevsimnul jakehokoliv rasoveho napeti. Mozna tady nejake je, ale je jen potlacene tou vsudypritomnou hrozbou sankci. Mozna tady ale zadne neni. Na konecnou odpoved je tydenni pobyt prilis kratky.
Zitra odjizdim do Malajsie a doufam, ze se konecne dostanu s destiveho prokleti. Od te doby, co jsem do Singapuru prijel, totiz porad prsi a prsi. Rano je jakz takz slunecno, pak se zacne zatahovat a kolem pate automaticky vytahuju destnik z batohu a ani se nedivam na oblohu. Hned prvni den jsem se na oblohu ale podival, protoze jsem kolem poledne zjistil, ze nevrham skoro zadny stin (to jsou starosti co?). Docela me to ale zaujalo. Singapur je totiz jen 137 km na sever od rovniku, takze v nekterych castech roku je slunce primo v nadhlavniku a pak bych nevrhal stin ZADNY
Takze Vas zdravim ze zeme, ve ktere JSOU dny, kdy NEJSOU zadne stiny.
