Zpráva z Darwinu, Austrálie – 21. 3. 1999
- Podrobnosti
- Vytvořeno 21. 3. 1999 •
- Aktualizováno 13. 10. 2012
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 3821×
Asi jsem se zamiloval!...do Indonesie! Australsti imigracni urednici na letisti v Darwinu se na nas, co jsme prileteli z Kupangu, usmivali, snazili se byt co nejprijemnejsi a cela vstupni procedura netrvala snad ani 3 minuty! Nejspis byli tak hodni, protoze si mysleli, ze jsme prave utekli z pekla (alespon podle toho, co se v Darwinu suska o problemech na Timoru ve spojitosti s podezrele vysokou aktivitou australskeho namornictva tady na severnim pobrezi Australie). Ja jsem ale mel v Kupangu pri nastupovani do letadla prave opacne pocity: opoustel jsem cestovatelsky raj.
Skvely lidi, bohata a rozmanita kultura, nadherna priroda. Tim vsim je Indonesie nacpana od Sumatry az po Timor. Nebyl jsem na Borneu, nebyl jsem na Celebesu, nebyl jsem na Nove Guinei, ale i to co jsem videl (Sumatru, Javu, Bali a Nusa Tenggara) me presvedcilo. Pravda, Bali jsem opoustel trochu zklamany: balijska kultura me nadchla po vsech strankach, dokonce jsem se ani nenudil pri jejich baletnich predstavenich (skoro se bojim, abych kvuli tomu neprisel o svoji peclive budovanou povest kulturniho barbara), totez muzu rict o balijske kulture, ale bohuzel uz ne o lidech. Mozna jsem mel smulu, ale pripadlo mi, ze Balijci jsou ta nejhorsi cast indoneskeho naroda, jakou jsem poznal.
Preplutim z Bali na Lombok jsem se dostal do provincie Nusa Tenggara (Jihovychodni ostrovy). Indonesie si asi precetla moji posledni zpravu, kde jsem psal o rychlem ubyvani starych autobusokrapu a na Nusa Tenggara mi ukazala, ze jsem se ponekud mylil. Cestovani v rozpadajicich se, pytli s ryzi a slepicemi (uvnitr) a vepriky (na strese) nacpanych autobusech jsem si od Lomboku po Timor uzil az dost. Ostrovy Nusa Tenggara jsou nejen o dost chudsi nez zapadnejsi casti Indonesie, ale maji i daleko min rozvinutou infrastrukturu. Silnice bych prejmenoval na "dernice" a jizdni rady na jizdni "nerady", protoze jejich cestovni "system" mi obcas pekne zavaril. Kazdym ostrovem vede jen jedna hlavni dernice a z vetsiny mist odjizdi podle mistniho neradu jen jeden nebo dva autobusy denne a to vetsinou rano. Do mensich mist nejezdi autobusy, ale nakladaky (s drevenymi lavicemi napric korbou) - paradoxne tak lidi jezdi v nakladacich a slepice s vepriky se vozy v autobusech (-:.
Pres Lombok jsem se jen rychle prehnal, ale na Sumbawe jsem musel stravit dve noci (je moc dlouha - celych 250 km! :-)), tak se neda prejet v jednom tahu. Vubec jsem toho ale nelitoval, protoze Sumbawa je sami vlnici se kopec, zaliv a je poseta malinkymi rybarskymi vesnickami. Popravde bych na ni zustal dyl, ale musel jsem dal.
S postupem na vychod zacaly na silnicich pribyvat umele figuriny policajtu. Doprava je tady diky kopcum a serpentinovitym silnicim sice pomala, ale prave proto, ze mistni zivelni ridici nemaji moznost se poradne vyradit, vyuzivaji kazdeho rovneho useku k dosazeni maximalni mozne rychlosti, jako by za kazdou usetrenou minutu dostavali 10 000 rupek. Umeli policajti je tak snad alespon trochu zbrzduji, protoze nekdy je jejich jizda opravdu sebevrazedna. Dopravni "system" absolutne postrada smysl. Pred odjezdem ridici nejdriv donekonecna objizdi mesto, nez se autobus (nebo bemo) naplni a pak se snazi dohnat casovou ztratu silenou jizdou. Neco jako autobusove nadrazi tady skoro postrada smysl, i kdyz kazde vetsi mestecko jedno ma. Jinak je to ale docela sranda.
Sape na vychodnim pobrezi Sumbawy jsem byl jednoho vecera sokovan na dalsi dva tydny dopredu. Sedim si takhle na silnici a cekam na zapad slunce. Kolem me chumel decek (jako obvykle) zvedavy, co jsem zac. Tak trochu se navzajem skadlime a jedno z nich se (jako obvykle) vytasi s prosobou o penize. "Nemam zadny penize" rikam na to indonesky. A v tom jedna prtava holcicka (snad 3 - 4 roky) utrousila: "krisis monetar". Zustal jsem stat jako solny sloup. "Krisis monetar" je totiz indoneske zaklinadlo, ktery Indonesani znaji z televize, novin nebo buhvi odkud. Znaji, ale nerozumi mu. Je to oznaceni pro ekonomickou krizi, ktera v Indonesii trva uz dva roky a vetsina lidi si ho zuzi na dve veci: 1. je nedostatek penez, 2. tak je dostanme z bohatych turistu. I deti!... chudaci deti!
"Krisis monetar" se promitla i do omezeni lodni dopravy mezi ostrovy. Cestou ze Sumbawy na Flores jsem se chtel zastavit na ostrove Komodo, kde ziji nejvetsi jesteri na svete - varani komodsti. Zastavky na Komodu (ktere je stejne na ceste) byly omezeny jen na dva dny v tydnu, takze mi nezbyvalo nic jineho nez preplout na Flores a pokusit se cestu na Komodo zaridit tam. Nastesti se nas v pristavu Labuan Bajo seslo dost na to, abychom si mohli najmout lod a podivat se na mensi ostrov Rinca, kde se varani taky vyskytuji. Dost me prekvapilo, jak se Rinca lisi od Sumbawy i Floresu - je sucha, zadna tropicka vegetace, spis savana a par osamelych palem trcicich na rozeklanych (zatim jeste zelenych) kopcich. Mozna proto se tady varanum tak libi a dari - jsou obrovsti, takze neni divu, ze kdyz je pred par stoletimi poprve spatrili Portugalci, pojmenovali je Draci. A oni jsou jako draci!
Uprostred Floresu, v mestecku Ruteng, mi mistni dopravni system pripravil male prekvapeni. Ac jsem do Rutengu prijel jeste pred polednem, mel jsem smulu, protoze dalsi autobus dal na vychod do Bajawi jel az druhy den rano! Jeste ze jsem mluvil indonesky, jinak bych se snad ani tohle nedozvedel. Vecer jsem pak sedel v jednom warungu a premyslel nad tim, jak se vsechno meni. Sedet ztracen uprostred Floresu v jednom z mistnich warungu, veceret nasi goreng a ucit se pri tom indonestinu bych PRED 10 LETY povazoval za neuskutecnitelny sen. Me to ale TED pripadala jako plytvani casem: ztratil jsem jeden den, mistnich warungu jsem si uzil habadej, nasi goreng jsem mel uz 100krat a tak snad jedina trochu uzitecna vec byla indonestina. Nas zivot se strasne rychle meni a nevime, co nas ceka za dalsim rohem ("Nyawa mereka berubah cepat agak dan kita tidak tahu apa ada di belakang belok berikut." - at si taky uzijete trochu te indonestiny).
Na Floresu jsem se pak zdrzel jeste asi 3 dny. Den v okoli mestecka Bajawa, v nekolika tradicnich vesnicich a dva dny u sopky Keli Mutu. Keli Mutu je jeden z prirodnich divu Indonesie - tri ruznobarevna jezera, ktera meni svoji barvu! Ne rychle, takze clovek pri jedne navsteve zadnou zmenu nezaznamena, ale behem mesicu nebo let. Dnes je jedno z jezer nadherne tyrkysove, druhe tmave hnede a treti cerne jako noc. Uz za par mesicu ale muzou mit barvy uplne jine. Nikdo zatim poradne nevysvetlil, proc se barvy meni. Vyhled nam sice vetsinou zakryvala mlha (porad jeste v obdobi destu), ale i ty kratke pohledy staly za to!
V pristavu Ende na Floresu jsem nastoupil na lod (ne trajekt!), ktera me za 18 hodin dopravila na Timor. Nebyla to zadna zastarala kocabka - i nejnizsi trida (drive nazyvana DECK) byla plne klimatizovana, s mekkymi matracemi a tremi jidli denne (plus tremi svaby behem deseti minut)! Prislo mi to jako obrovsky luxus, ale nic levnejsiho uz proste neexistuje (a pak ze je Indonesie chuda)!
Lety z Kupangu do Darwinu jsou jen dvakrat tydne, takze jsem v Kupangu pobyl jen jen den. I to ale stacilo na to, abych uvidel rozdil mezi temi vesnicemi, co si rikaji mesta na ostatnich ostroveh Nusa Tenggara a Kupangem. Zivo, relativne cisto a diky spojeni s Australii hlavne kosmopolitni atmosfera. Skoda, ze jsem nemel cas na cestu mimo Kupang. Pri pristi navsteve Indonesie to napravim - pokud se Timor zatim neznici obcanskou valkou. Neduvera turistu v situaci na Timoru byla videt i pri letu do Australie: ve 100mistnem Boeingu 737 nas bylo celych 11! Australani jsou z Indonesie trochu paranoidni a letusky musely pred pristanim podle nejake australsko-indoneske dohody vystrikat cele letadlo nejakym antihmyzovym sprejem.
Touzeny obrat v pocasi se v Australii nekonal. Darwin je stejne vlhky (a v tomhle rocnim obdobi i destivy) jako Indonesie. Prozil jsem dalsi mensi kulturni sok - z lidi. Ocekaval jsem, ze Australani budou stejne uzavreni brucouni jako my v Evrope, ale vsichni od imigracnich uredniku pres prodavace v obchodech az po obycejne lidi na ulici jsou uplne jini - usmevavi, prijemni a otevreni. Teprve uvidim, jestli je to jen vlastnost lidi v Darwinu, nebo obecny rys Australanu.
Musim si zacit zvykat na novy jazyk - australskou anglictinu. Australani mluvi hodne rychle a polykaji konce slov. Nekdy to jde az do takoveho extremu, ze si pripadam jako bych z kazdeho slova slysel jen prvni slabiku. Napinam usi jak muzu a snazim se rychle si na tenhle jejich zvlastni prizvuk zvyknout. Az se mi to povede, budu se muset poprat s dalsi odlisnosti - slovni zasobou. Nektere australske vyrazy jsem pochytil uz doma - napr. Aussie (australsky), Oz (Australie), kiwi (Novozelandan/ka), G'day ('bry den), jine az tady - barbie (grilovani), arvo (odpoledne), smoko (prestavka). Anglictina je sice rodny jazyk vetsiny Australanu, ale puvodni obyvatele (Aboriginals) maji desitky svych jazyku. Nekterymi mluvi treba jen par desitek lidi, ale snazi se je udrzovat spolu se svymi svatky a tajnymi obrady. Vetsina Aboriginals ted ale uz zije "zapadni" zivot a evidentne jim to nijak nevadi. Na ulicich jsou snadno rozlisitelni: mohutni, hrde vzprimeni, s cernou kuzi a kudrnatou kstici.
V Darwinu jsem zustal o trochu dyl nez jsem puvodne chtel. Musel jsem si totiz poradne rozmyslet jak se vlastne budu po Australii pohybovat. Bud stopem, autobusem nebo autem. Na stop uz jsem moc linej a auto bych si musel koupit. Tak jsem si vybral autobus. Obe hlavni autobusove spolecnosti (Greyhound Pioneer Australia - http://www.greyhound.com.au a McCafertty's - http://www.mccaffertys.com.au) nabizeji radu cenove vyhodnych jizdenek, pokud se clovek upise bud projet urcity pocet kilometru (Aussie Kilometer Pass) nebo se drzet jedne z asi dvaceti vytycenych tras po nejzajimavejsich mistech kontinentu (Aussie Explorer Pass). Koupil jsem si u Greyhoundu "Aussie Kilometer Pass" a odsoudil se tak stravit 7000 km v jejich klimatizovanych autobusech. Pass by me mel dostat snad az do Sydney. Pokud nebude stacit, muzu si dokoupit dalsi kilometry.
Passy jsou skvela vec, ale clovek se dostane jen tam, kam jezdi "jeho" autobusova spolecnost. Vetsina mist je ale verejnou dopravou nepokryta a jediny mozny zpusob dopravy do nich je autem. Pro delsi pobyt je tak bezkonkurencne nejlepsi a jedinym smysluplnym zpusobem dopravy vlastni auto. Darwin je jednim z hlavnich vstupnich bodu z Asie do Australie, takze nastenky v mistnich hostelech se hemzi nabidkami na koupi ci prodej aut. Ceny se pohybuji od US$1700 a pri mistnich nizkych cenach benzinu a moznosti auto na konci cesty znovu prodat je tahle moznost opravdu popularni. Pri svoji pristi navsteve Australie, ktera bude trochu delsi nez tahle, hodlam udelat stejnou vec.
Asi 250 km od Darwinu je nejvetsi australsky narodni park - Kakadu. Chtel jsem v nem pobyt par dni, ale opet problem - doprava. Bud s organizovanou skupinou (drahe) nebo autem (nemam). Greyhound do Kakadu nastesi jezdi, takze nebylo co resit. Samozrejme jsem byl hodne omezeny, ale porad lepsi nez nic. A Kakadu stal za to! Na stenach 300 m vysokych utesu Aboriginals behem minulych 50 000 let namalovali tisice vyjevu ze sveho zivota. Kresby pro ne dnes maji obrovskou cenu, protoze jsou jedinym svedectvim o jejich minulosti (Aboriginals neznaji pismo). Nejzajimavejsi je tzv. "rentgenovy" styl, kdy jsou na kresbach zvirat a lidi znazorneny nektere jejich vnitrni organy. Kakadu nejsou ale jen skaly. Uplne jine prostredi clovek uvidi jen o par kilomeru na zapad na tzv. Yellow Waters. Ted v obdobi destu (tady mu rikaji "mokre") je cela planina Yellow Waters pokryta trimetrovou vrstvou vody, ze ktere vycuhuji jen stromy, kere a na vode plavou cele kolonie bilych a ruzovych lekninu a na stromech hnizdi pestrobarevni ptaci (skoda, ze jsem v biologii nedaval pozor, ted by se mi to hodilo). Vsude je klid a slyset jsou jen zvuky prirody.
Australie je strasne rozlehla a cestovani zabere hodne casu, i kdyz je nepomerne rychlejsi nez v Asii. Dnes odjizdim do Alice Springs a cesta by mela trvat asi 20 hodin. I tak se dostanu jen do stredu kontinentu. "Rudy stred", jak je tady pro svou barvu nazyvan, by mel mit uplne jine klima nez tropicke okoli Darwinu. Sussi, slunejsi a drsnejsi. Snad uz se zbavim destu a uziju si trochu slunce.
PS: Par zajimavych internetovych adres o cestovani po Australii:
http://www.tntmag.com.au - TNT Magazin - typy a cestovani po Australii pro batuzkare
http://www.yha.org.au - sit hostelu v Australii
http://www.backpackers.com.au - australska sit levneho ubytovani a slev VIP Backpackers (jejimz jsem se tady stal clenem)
http://www.bignt.com.au - Big NT Magazin - cestovani po Northern Territory (Kakadu, Ayers Rock, Coober Pedy atd.)
http://www.nttc.com.au - Northern Territory Tourist Commission
