Zpráva z Limy III., Peru – 6. 7. 1999

Tyden ubehl jako voda a ani jsme se nestacili zacit nudit. Centrum Limy jsme prolezli skrz naskrz a zname tady kazdou cmouhu na zdi a kazdou diru v chodniku. Parkrat jsme zabloudili i do vzdalenejsich ctvrti a presvedcili se, ze Lima ja jako stat ve state - kazda ctvrt, at chuda nebo bohata, si zije vlastnim zivotem jako si ziji jednotliva mesta v zemi. Jen proud smrdicich aut a autobusu je mezi nimi daleko hustsi nez doprva na silnicich mezsi mesty, vlastne je nepretrzity.

Garua lezi nad mestem i dneska a tak jako skoro cely uplynuly tyden po slunci ani pamatky. Jeste ze uz odletame, protoze si tady pripadame jako u nas v listopadu. Tana leti dnes vecer v 7 hodin (peruanskeho casu, ktery je 7 hodin pred LSEC), ja prespim na letisti (v kapse uz mam jen 3 dolary, coz uz nestaci ani na jednu noc v nejlevnejsim ubytovani, natoz nejakou snaidani a dopravu na letiste) a pokud budu mit stesti, odletim zitra v 8 rano a ve 4 odpoledne bych mel byt v Atlante. Tam me v lepsim pripade ceka hodina a pul na letisti a pak 9 hodin letu pres Atlantik. Snidat uz bych mel nad Evropou a ve ctvrtek brzo rano pristat v Curychu. Ty lety jsou skloubeny tak dokonale, ze v Curychu budu cekat zase jen hodinu a pul, abych po dalsi hodine a neco pristal v Praze.

Tohle byla opravdu posledni zprava z terenu, ta pristi bude uz z moji pohodlne zidle v Praze.

• ◄ Zpráva z Limy II., Peru – 1. 7. 1999
• Zpráva z Prahy, ČR – 9. 7. 1999 ►