TOPlist

Zpráva z Trablusu, Libanon – 3. 9. 2002

Se svym povidanim o Libanonu proste musim zacit u lidi. Opet se potvrdila minula zkusenost z Blizkeho vychodu. Jsem jimi nadsen asi jako oni nami, protoze jsou neuveritelne pratelsti, napomocni, vzdy usmevavi...


Zdravim z Libanonu a posilam prvni pridel informaci. Mejte se pekne, snad je v Cechach tak slunecno jako tady (a snad tam neni takove vedro).

David a Tana, Tripoli (trablus - sulbrat), Libanon

----------

Lidi

Se svym povidanim o Libanonu proste musim zacit u lidi. Opet se potvrdila minula zkusenost z Blizkeho vychodu. Jsem jimi nadsen asi jako oni nami, protoze jsou neuveritelne pratelsti, napomocni, vzdy usmevavi. Hned prvni den jsme trochu bloudili po Bejrutu, ptali jsme se na cestu a jeden ridic mikrobusu nas jen tak dvakrat (Bejrut je maly :) svezl a ukazal, kudy dojit na nase misto (autobusove nadrazi pro cesty na jih Libanonu). Z kazde strany slysime anglicky "Welcome", hlavne na trzich, kde je zivot preci jen o dost pomalejsi, nez na ulicich.Prekvapuje me relativni liberalnost, co se tyka obleceni. Obzvlast v Bejrutu jsou to "orgie" kratkych sukni, odhalenych ramen a vypnutych podprsenek. Libanon je mix muslimu a krestanu, coz ma urcite velky vliv. Nebo mozna neni islam jako islam. Nezridka vedle sebe jde nekolik kamaradek, z nich cast je od hlavy az po paty zahalena a cast od hlavy az po paty odhalena :).

Tady v Tripoli (arabsky trablus, psano sulbrat :), odkud pisu (asi 80 km severne od Bejrutu) je uz situace trochu jina. Zeny se vice zahaluji, ale stale je to na Blizky vychod velmi nadstandardni situace. V Tripoli bydlime v malinkem pensionu (no, on je to vetsi byt zastrceny ve spinave ulicce, kam by se clovek v noci neodvazil). Haddadovi jsou krestani a oproti ulici je jejich byt oazou cistoty a klidu. Cajik s cukrem a usmev. To je to, co tady podavaji :). Jejich babicka mi, kdyz jsem si v umyvadle pral svoje veci mydlem, podstrcila lavor s pracim praskem, abych to mel jednodussi. Zlate duse :).

Valka

V Bejrutu jsou jeste mista, kde je poznat, ze tudy prosla obcanska valka. Trvala 15 let a skoncila teprve roku 1992. Obzvlast kolem tzv. Zelene linie, jez v te dobe rozdelovala mesto na znesvarene krestanske a muslimske poloviny. Ruiny domu s obrovskymi dirami po granatech, zdi posete dirkami a dirami od kulek. Cela stredni cast Bejrutu byla znicena, proto ji po valce buldozery srovnaly se zemi a dnes se na ni stavi. Vetsinou vysoke obytne domy. Jsou moderni, ale pekne, na fasady se neboji pouzivat pastelove barvy. Na Libanonu je tech 10 let od valky videt. Primorska mestecka jsou prijemna az romanticka, plaze plne, a na nekterych mistech Bejrutu jsem se citil jako v Parizi. Coz je podporovano i bagetami, jez se obcas daji koupit. A prave bagety me privadi k jazyku.

Jazyk

Predevsim jsem prekvapen, jak dobre se tu da dorozumet anglicky. Libanon si pro sebe drive zabrali Francouzi, coz je poznat i dnes. Oficialni reci je tu sice arabstina, ale pokud je nekde jmeno nejake instituce nebo ulice v latince, je to vzdy francouzsky. Zakladni obraty a cislovky v anglictine vsak ovlada hodne lidi, takze domluvat ceny se da i v anglictine, i kdyz musime trenovat arabstinu, protoze v Syrii uz to bude jine. Arabstina vypada na prvni pohled slozite. Predevsim kvuli nezvyklemu pismu a psani zprava doleva. To je vsak paradoxne na cele arabstine to nejjednodussi, potize zacinaji teprve s gramatikou atd.

Mam s sebou brozurku se zaklady arabstiny a jsem rad, ze v ni jsou i texty psane arabsky. Prepis vyslovnosti v latince je totiz dost nepresny a ve vysledku vyzniva jinak, nez je skutecnost. Proto si radsi vetu nejdriv prectu arabsky a pak teprve mluvim.Krome absence samohlasek v drtive vetsine psaneho textu je zajimave, ze nemaji nektera pismena. Napriklad P nebo O. V psane arabstine je nahrazuji jinymi (P -> B, O -> U). Podobne jako v rustine i v arabstine jsou anglicke nazvy prepisovany foneticky. Pepsi je napriklad bibsi (v arabstine psano isbib), McDonald's je makdunaldz (zdlanudkam), snack je snak (kans).

Jidlo

Falafel, kofta, tahini, khobz. Vse to zni exoticky, ale jde o tu nejobycejnejsi stravu, kterou denne Libanonci jedi. A my se ridime podle nich. Falafel, kofta i tahini se da sehnat i u nas. Falafel jsou smazene karbanatky z cizrny a koreni, ktere se daji na chlebovou placku (khobz), k tomu pridaji tahini (ridka pomazanka ze sezamu), petrzel, rajce obcas chili (moc se ale nevytahli, protoze pali jen malo :), zabali a je z toho skvely obed. To vsechno asi za 20 korun. Kofta je podobna falafelu, jen misto karbanatku je v ni tusim jehneci maso. Nemusim nejspis zminovat hromady vselijakeho ovoce, ze ktereho delaji i skvele ovocne stavy. Chutna nam i Almaza, mistni pivo. Ma kolem 4 % alkoholu a jeho jedina nevyhoda je, ze 0,3 l stoji kolem 20 korun. Tak si ho davame jen velmi obcas. Jeste jsme se nedostali k araku, mistnimu anyzovemu alkoholu, ale priste uz snad budu moci napsat prvni zkusenosti.

Priste

Priste krome aktualnich zprav napisu neco i o mistech, ktera jsou v Libanonu k videni. Je jich hodne a turistu je malo. Mozna to uz bude ze Syrie, nebo az z Jordanska. Podle toho, jaky bude na vychode Libanonu, propadne v Syrii, pristup na Internet.

PS. Omluvte text bez diakritiky, jsem vubec rad, ze tu maji anglickou klavesnici a nemusim pouzivat arabskou :).

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit