TOPlist

Zpráva z Damašku, Sýrie – 18. 9. 2002

Ihned onoho klidneho patecniho podvecera, kdy jsme na prasne libanonsko-syrske hranici nasedli do prvni dodavky, jsme dostali pozvani k domorodcum. Bohuzel jsme spechali do Hamy, takze jsme odmitli. Syrska pohostinnost nas uchvatila presne tak, jako kdyz jsem tu byl pred deseti lety.


Co se od te doby zmenilo? Predevsim prezident, ktery pred dvema lety zemrel. Nastoupil jeho syn, jak uz to v podobnych totalitnich zemich byva a nezda se, ze by byl nejak vyrazne osvicenejsi. Zeme je ekonomicky stale velmi uzavrena, hodne veci se tu vyrabi tak, ze se okopiruji cizi vyrobky a pak se vyrabi mistne (jidlo, praci prasky, obleceni atd.). Jezdi tu ale spousta skodovek, predvsim pick-upy felicie, nejake octavie a videli jsme uz i jednu fabii. Cechy tu znaji i jako vyrobce zbrani :(. Uz tu jezdi i nove velke autobusy (predtim jen stare rachotiny) a o dost lepsi jsou i silnice.

Prvnich par dni jsme stravili v prijemnem meste Hama (hamah<<), kde jsme spali na strese hotelu. Spani na strese je tu nejprijemnejsi, protoze v mistnostech je vzdycky desny vedro a z vetraku clovek dostane tak akorat chripku. Vlastne jsme z tech 11 noci na strese nespali asi jen 2x nebo 3x.

V samotne Hame je zajimavy stary zavlazovaci system, hnany velkymi drevenymi koly do kamennych akvaduktu. Vetsina Syrie je pomerne vyprahla, takze umele zavlazovani je dulezite dodnes (jak jsme se pak i presvedcili u Eufratu). Pak jsme videli asi nejlepe zachovany krizacky hrad na svete (Krak des Chevaliers) a nejake dalsi ruiny, ale to neni tak zajimave jako mistni lidi. Kousek za Hamou, kam jsme museli stopovat (zadna organizovana doprava), jsme se dostali do male vesnicky Sarudz (zdurs<<). Lide tam dodnes ziji v hlinenych domech podobnych vcelim ulum. Skvele drzi teplo v zime a chlad v lete, jak jsme se presvedcili. Pomoci rukou, nohou a slovniku jsme pokecali s Fatimou, pani domu a matkou bezpocetne rady deti, jak tu je zvykem.

Jeste k tomu stopu. Stopuje se tady celkem dobre, obzvlast v odlehlych oblastech, kde nejezdi verejna doprava. V Syrii ma auto malokdo, proto je tu velka solidarita. Nas cizince maj navic radi, takze jsme pri nasich stopech nemuseli cekat nikdy vic nez 10 minut.

Jakmile jsme se z Hamy vydali vstric dalsim ruinam, byli jsme "odchyceni" dalsim pohostinnym Syranem. To uz jsme za sebou meli dalsi stop k jednomu z takzvanych "mrtvych mest" na pul cesty mezi mesty Hama a Aleppo. Mista jsou to fascinujic, ale kameny Syrany moc neberou, tak je videj jen jako zajimavost pro cizi turisty, kteri maji vetsinou dost penez na to, aby si najmuli auto. V Serdzile, jak se jmenuje asi nejzachovalejsi mrtve mesto, je spousta temer kompletnich budov (hostinec, vily, verejne lazne). Stare jsou asi tak 1500 let :). Techto mest je tu 600 a byly vsechny z neznamych duvodu opusteny. Proto "mrtva mesta".

Ahmed, onen pohostinny Syran, nam nejprve nabidnul, ze nas sveze na nejblizsi krizovatku, pak ze nam ukaze dalsi mrtve mesto, pak jestli se nechceme zastavit na caj, pak jestli nechceme prenocovat... az jsme nakonec zustali i cely nasledujici den. Nebyli jsme v zadnem velkem meste, ale malem miste zvanem Al Bara (stejne jako jedno z mrtvych mest). Nezkazene turisty nam umoznilo celkem dobre se podivat na Syrii z te obycejne stranky (i kdyz jen na velmi kratkou dobu). Ahmed sice je Syran, ale pracuje pro nejakou naftarskou spolecnost v emiratu Shardza (jeden ze Spojenych arabskych emiratu), coz bylo videt i na jeho aute, ktere jsme stopli. Posledni model BMW se do syrske pouste moc nehodil, ale nam to nevadilo :).

Ahmed moc nemluvil anglicky (ale dost na to, aby nas pozval domu :), ale ujal se nas jeho svagr, 25lety Muhammad, ucitel anglictiny (jaka to nahoda - diky al-lahovi za ni :). Ten nas vecer odtahl na svatebni oslavu, ktera se ve vesnici (zase nahodou, al-lah nas ma asi rad) konala. Protancili, prokoukali a projedli jsme asi 4 hodiny a bylo celkem zajimavy videt ty vazene pany v kufijich (satek, ktery nosi starsi muzi na hlavach, zatizeny takovou dvojitou obruci, vsak to vsichni urcite znate) krepcit jako male deti. A to vsechno primo na ulici, kde se oslava konala. Snad mi vyjdou fotky (urcite, spoleham na al-laha :).

Muhammad nas moc nechtel pustit, tak jsme s nim jeste rano zustali podivat se na trh, pak uz ale byl cas na obed, a pak pokec atd... zkratka odjizdeli jsme asi v pet odpoledne, i kdyz jsme odtamtud puvodne chteli odjet v pet odpoledne, ale o den driv.

Po Al Bara nas cekalo Aleppo (balah<<), kde se nam moc nelibilo. Velke mesto s rozsahlym Starym mestem, moc peknym trhem (asi nejatraktivnejsim v cele Syrii, protoze slouzi predvsim potrebam mistnich a ne domorodcu), ale lidmi, kteri uz prilis evropsky spechaji a jsou vic odtaziti. Proto jsme se vydali na vychod, smerem k iracke hranici.

Na vychode hraje hlavni roli reka Eufrat (taruf-la<<). Jakmile vyjedete z Aleppa, ocitnete se v pousti, ktera konci teprve si 5 km pred Eufratem. Zkratka Eufart se Syrii (a pak dal Irakem) tahne jako zelene stuha, davajici zivot jinak puste pousti. Mile nas prekvapilo male mesto Deir ez-Zor (ruz-ze ried la<<), o kterem byste vubec nerekli, ze je uprostred pouste. Ulice, obzvlaste promenada kolem Eufratu, oziji nejvic v noci, kdy se domorodci vydaji na prochazky a na nakupy (kolem promenady je "nahodou" velky trh). Lidi z nas meli takovou radost, ze u jednoho stanku, kde pekli cerstvy chleba a do nej pak balili falafel, jsme dostali falafel zadarmo. Jenom tak, pro radost :).

Deir je asi 100 km od Iraku, ale viditelny vliv tu videt neni. Jen obcas projede nejaky iracky taxik (jsou to celkem velka a nova, ale hlavne americka auta :), zbarveny bilo-oranzove.

Podel Eufratu jsme se dostali asi na 30 km od Iraku, k ruinam mesta Dura Europos. Ty ruiny mi ale zase neprisli tak dulezite jako jejich skvele umisteni asi 50 m nad Eufratem, odkud jsme mohli prehlednout cely ten siroky pas policek az na obzor, kde uz zase zacinala poust. U Dura Europos nas vysadil maly mikrobus a jakmile odjel, ocitli jsme se uplne sami uprostred pouste. Docela zajimavy pocit, obzvlast kdyz si uvedomim, ze tu pred asi 2300 lety kvetlo velke mesto. Zpatky jsme si pak stopli nakladak, ktery nas odvezl az do Deiru. Pred Damaskem uz jsme byli jen v Palmyre (romdat<<), pomerne velke oaze v pousti. Palmyra je turisticka atrakce Syrie cislo jedna, coz bylo videt i na velkem poctu turistu. Ruiny jsou to pekne, vcetne Udoli hrobek, plneho starych vezovitych hrobek. V jedne jsme nasli i kosti, ale podeziram Syrany, ze tam dali kosti od kurat, aby meli turisti pocit, ze je to i s kostmi, tedy autentictejsi :). Hezky byl pohled na Palmyru z vysky, kdyz jsme pred zapadem slunce vysplhali nad ni na horu, kde je 300 let stary mohutny hrad Maan (naam nbi ta'alaq<<). A pak uz jsme si stopli stary autobus ze Saudske arabie, ktery nas dovezl az do Damasku (ale nakonec chtel zaplatit, takze jako bychom jeli normalnim busem).

Ted jsme druhy den v 6milionovem Damasku, kde je spousta krasnych mesit, Internet a i spousta odhalenych holek. V Syrii zije docela dost krestanu a v samotnem Starem meste Damasku je krestanska ctvrt, kde chodi zeny v kratsich suknich a bez rukavu. Jinak je Syrie o dost "zahalenejsi" nez Libanon, jen se to tu hemzi zenami v cernych satech, z nichz nektere maji dokonce i pres oblicej cerny satek.

Zitra vyrazime do Bosry a pak uz do Jordanska, rovnou na jih do Petry, ktera bude nejvetsim vydajem, tak ji chceme mit co nejdriv za sebou. Jordansko je rozvinutejsi nez Syrie, takze je tam castejsi Internet a muzu i nacerpat penize pres kreditku, coz v Syrii nejde. Pokusime se zase ozvat co nejdriv.

Mejte se,

David a Tana, Damasek (ksamid<<), Syrie

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit