TOPlist

Zpráva z Ammánu, Jordánsko – 26. 9. 2002

Pokud Syrie byla hlavne o lidech, Jordansko je spis o pamatkach. Ne ze by v Syrii zadne nebyly, ale Syrani je svou pohostinnosti hrave zastinili. Jordansko je ekonomicky vyspelejsi, a proto i vic zamerene na turisty. Pozvani na caj nebo kafco jsou stale casta, ale vice uz jde o soucast lakani zakaznika. Dnes je to o to horsi, ze turistu od lonskeho zari podstatne ubylo...


Na Internet jsem se chtel dostat uz davno, ale zatim jsme v Jordansku nemeli cas. Nase dny jsou tady totiz strasne dlouhe. Doprava po Jordansku nic moc a zajimavych mist hodne. Bezne se vracime do ubytka v 8 nebo 9 vecer, vetsinou z pouste, takze uz je sila akorat tak na umyti. A nekdy ani to ne.

Pokud Syrie byla hlavne o lidech, Jordansko je spis o pamatkach. Ne ze by v Syrii zadne nebyly, ale Syrani je svou pohostinnosti hrave zastinili. Jordansko je ekonomicky vyspelejsi, a proto i vic zamerene na turisty. Pozvani na caj nebo kafco jsou stale casta, ale vice uz jde o soucast lakani zakaznika. Dnes je to o to horsi, ze turistu od lonskeho zari podstatne ubylo (nekdo rika, ze jich tu ted je 30 %, jini rikaji jen 10 %) a o zbytek se svadi tvrdy boj. Jordansko ma turistum co nabidnout, ale ma smulu. Ac je uz skoro 50 let celkem stabilni a jednou z nejbezpecnejsich zemi regionu, sousedi typu Izrael nebo Irak vzdy dokazi turisty od cesty do Jordanska uspesne odradit.

Ke klasickym pamatkam teto biblicke oblasti, jako jsou vselijake ruiny, patri predevsim poust a vse, co s ni souvisi. Pred 50 lety bylo Jordansko zemi pouhych nekolika set tisic chudych beduinu (dnes ma asi 5 milionu obyvatel), coz se dodnes odrazi v charakteru zeme. S beduiny se tu potkavate na kazdem kroku, akorat vetsinou nepoznate, ze jde o beduiny. Vetsina uz nekocuje, ale spis se usadili a zivi se zemedelstvim. Tech par kocujicich se pohybuje napriklad v oblasti Wadi Rum, jedne z nejhezcich poustnich scenerii, co jsem kdy videl. Vysoke nacervenale skaly cnici z pisku, vetrem ohlodane do bizarnich homoli, vezi ci kopcu. A co teprve noc v "million-star hotelu", jak beduini romanticky pousti rikaji! Ta opravdu stoji za to. Zidane, beduin z kmene Zalabija, v jehoz kempu jsme byli, se snazil nam ji zprijemnit i hranim na mistni jednostrunnou loutnu. Tak cistou oblohu jsme uz dlouho nevideli. Jen Aqaba a Eilat, 50 km vzdalena letoviska na brehu Rudeho more, mirne rusila temnotu na zapadnim obzoru.

V jizni pousti se nachazi i jordanska turisticka atrakce cislo jedna - nabatejske skalni mesto Petra (artab-la<<). V kratkosti se da dost tezce popsat, tak snad jen, ze jde o skalni kanony a udoli, ve kterych asi pred 1300 lety prosperovalo rozsahle mesto. Z velke casti bylo vysekane do skal. Cervenych, zlutych, cernych ale i doslova duhovych. Mame spoustu fotek, takze pokud se povedou, budou daleko lepsi charakteristikou, nez tohle kratke povidani. Na Petre je asi nejvic videt odliv turistu. Kazdodenne jich v ni proslo asi 2000, dnes je to jen desetina.

Prave Petra a Wadi Rum, dve nejzajimavejsi mista v Jordansku, ukazuji mirnou nedozralost cele zeme. Obtizna doprava do nich totiz zdaleka neodpovida jejich vyznamu. Jako by byly mysleny hlavne pro bohate turisty, kteri maji vse predplacene a tudiz se takovou malickosti jako napr. prepravou z Ammanu do Wadi Rum nemusi zabyvat. Jenze dnes se to obraci proti Jordancum. Vetsina lidi, co prijizdi, jsou nezavisli cestovatele, protoze bohati turiste se boji. Sice neni zadny duvod ke strachu, ale lidi, kteri travi vetsinu casu pred televizi, uz jsou zkratka zhypnotizovani temi "objektivnimi" zpravami z Blizkeho vychodu.

Dalsi utrpeni je dostat se do vychodni pouste, smerem k Saudske Arabii a Iraku. Abychom se dostali k zajimavym palacum uprostred pouste, museli jsme stopovat. Nejezdi tam zadna hromadna doprava. Jednou nas vzali jordansti vojaci, jindy tirak vracejici se z Bahrajnu nebo deda vracejici se ve starem pick-upu z trhu. Videt tyhle prijemne budovy, osamocene v pousti, je zazitek sam o sobe. Skoda, ze jsme v nich nemohli prenocovat, to by urcite bylo stejne nezapomenutelne jako u Zidana.

Mist, ktera jsme v Jordansku projeli, je daleko vic (zitra se napriklad chystame k Mrtvemu mori), ale nechci, aby tohle povidani bylo prilis nudne dlouhe. Proto uz se zminim jen o jedne veci - mistnich penezich, protoze je to opravdu zalezitost pro kouzelniky.
Jordansky dinar (mimchodem stabilne a uz leta nominalne silnejsi nez dolar - asi 50 Kc za dinar) se deli na 1000 filsu, pricemz 10 filsu je zaroven 1 piastr. Nekdy se piastru rika kirs a vetsinou vam prodavajici nerekne, v jake jednotce je jeho cena (v takovem pripade si muzete vybrat z dinaru, filsu, piastru nebo kirse :). Nastesti se to po kratke dobe da celkem vydedukovat. Trochu neprijemne ale je, ze vse mensi nez dinar jsou mince, pricemz jde zaroven o nejpouzivanejsi penize. Moje penezenka je proto porad nadita a zaroven uz se z tech mnozstvi minci zacina pomalu trhat. Fikane je, ze suverene nejmensi mince je 1 dinar, nejvetsi stary puldinar. Novy puldinar je o neco vetsi, ale zase ne dostatecne, aby se dal bezpecne rozlisit od ctvrtdinar. V obehu jsou i mince 50 filsu a 5 pistru, jez jsou stejne velke maji stejnou hodnotu, ale podle cislic ne. Hodnoty na mincich jsou pouze v arabstine, anglicky jsou napsane jen slovy (o velikosti asi tak dva milimetry). Taky jsme narazili na mini-mince 25 filsu (a nove 2 1/2 piastru!), ktere se temer nepouzivaji, ale da se za ne koupit treba jedna chlebova placka.

To je pro dnesek vsechno. Jdeme se po dnesnim navratu z pouste (kolikatem uz v Jordansku, melo by se spis jmenovat Poustansko) poradne najist. Jidlo je tu celkem dobre, i kdyz v celem regionu se setkavame se stejnymi vecmi - falafely, savarmy, humus, kure, predkrmy (mezze) chleba (khobz) a spousta skveleho ovoce.

Zatim se mejte, mozna se pred odletem z Ammanu (v nedeli nad ranem) jeste ozveme, pokud bude cas. Ten tady v Jordansku utika primo tryskem.

David a Tana, Amman, Jordansko (nudru-la<<)

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit