Bámján (Bamiyan) – rozhovor
- Podrobnosti
- Vytvořeno 8. 7. 2005 •
- Aktualizováno 11. 11. 2015
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 4384×
Při večeři jako vždy plkáme. Tenhle rozhovor jsem si však nahrál, protože mi už od začátku přišel krásně afghánský – rozvláčný, uvolněný a v podstatě o ničem, v němž se člověk k věcem, které chce prodiskutovat, dostává pěkně pomalu a spíš jen tak mezi řečí. Během celého rozhovoru jíme, takže se víc soustředíme na jídlo a mozek prostě jen tak něco žvatlá. Přitakání jako hm a jo jsou většinou ceděna skrz plnou pusu, delší pomlky jsou řídké. Afghánci tohle plkání milují...
Do Bámjánu přijíždíme už za šera. Batohy v kufru máme potažené tak tlustým prašným filmem, že je musíme ometat smetákem. Atáulláh se hned vrhá na vaření, abychom měli teplou večeři. Za hodinku vykouzluje opět výbornou rýži, hustou polévku, obrovské vařené brambory a vajíčka. K tomu chleba a nakrájená syrová zelenina.
 |
| Večeříme – Katarína, Pajkar a Attáulláh |
Při večeři jako vždy plkáme. Tenhle rozhovor jsem si však nahrál, protože mi už od začátku přišel krásně afghánský – rozvláčný, uvolněný a v podstatě o ničem, v němž se člověk k věcem, které chce prodiskutovat, dostává pěkně pomalu a spíš jen tak mezi řečí. Během celého rozhovoru jíme, takže se víc soustředíme na jídlo a mozek prostě jen tak něco žvatlá. Přitakání jako hm a jo jsou většinou ceděna skrz plnou pusu, delší pomlky jsou řídké. Afghánci tohle plkání milují.
Rozhovor jsem přepsal z diktafonu a pro zajímavost ho předkládám celý. P je Pajkar, K – Katarína, D – David a A – Atáulláh. Píšu jej v původních jazycích, abych ukázal, jak se v něm srandovně míchala čeština (Pajkar strávil téměř rok v Čechách s Petrou Procházkovou), slovenština, darí, angličtina a ruština. Překlad – kde jsem ho shledal potřebným – je kurzívou.
P: „Ja mam hlad“ začíná Pajkar – a hned hezky česky!
K: „Všichni máme hlad“ chlácholí ho Katarína, že v tom není sám.
P: „And we have good food.“ – Máme dobrý jídlo.
D: „Já mam taky hlad“ přidávám se.“ V zápětí spokojeně zajásám, když Atáulláh jídlo konečně přináší „Jééé. It looks very nice“ – Jééé. Vypadá to moc pěkně – „Спасибо“ přijímám s díky od Atáulláha talíř s jídlem.
Atáulláh se s námi chce bavit přímo, bez tlumočení, a jelikož jediný jazyk, který on i my s Katarínou ovládáme je ruština, mluvíme s ním rusky.
P: „Спасибо большой – thank you very much – děkuju.“
P: „Co to jé?“ ukazuje po chvíli Pajkar na bramboru na svém talíři.
D: „To je brambora, ne?“
P: „Brambora, he…“
K: „S mangem.“
D: „Brambora s mangem?“
K: „No jasně
D: „S mangem? Tam je mango? There is mango inside?“ – V tom je mango?
K: „Není, není“ končí svůj vtip Katarína – holt jsem se nachytal.
P: „Many mangoes… only tomatoes“ – Samý manga… jen rajčata – vtipkuje šibalsky Pajkar
K: „Jóóój“ oddychne si slastně po chvilce Katarína nad výborným jídlem. „Atáulláh, очень спасибо“ – Atáullo, díky moc.
P: „Atáulláh очень спасибо, thank you very much“ – Atáullo, díky moc, díky moc.
Pajkar a Atáulláh prohazují pár vět v darí.
D: „It‘s like in paradise“ – Jako v ráji – chválím večeři.
D: „It‘s like in paradise“ jsem nacpaná a spokojený. A dokonce mi ani nevadí, že v těch bramborách není mango. Všichni čtyři si pomlaskáváme. A pokračujeme v rozhovoru s plnýma pusama.
P: „It‘s like paradise, if bůh zlobíš“ – Je to jako v ráji, když bůh zlobíš – kombinuje Pajkar.
D: „If bůh zlobíš?“
P: „Jo.“
D: „And if bůh nezlobíš?“
P: „If bůh nezlobíš bude jako… krásny jídlo, very nice place…“ – Když boha nezlobíš, bude krásný jídlo, moc pěkný místo…
D: „Very nice paradise…“ – Moc pěkný ráj.
P: „Hm… not such a horrible place like Bamiyan.“ – Hm… a ne tak strašný místo jako Bámján.
D: „But it’s… it’s horrible in winter… maybe... No?“ – Ale,… strašný je v zimě… možná... Ne?
P: „Hm… but the road is terrible.“ – Hm, ale ta cesta je strašná.
K: „Hm.“ Katarína přitakává.
D: „The road is terrible… but, hm, if they are building road between Bamiyan and Band-e Amir, they also must build a road between Charikar and Bamiyan.“ – Cesta je strašná… ale když staví cestu z Bámjánu do Band-e Amír, musí taky postavit cestu z Čarikaru[11] do Bámjánu.
P: „Yes, it’s another problem.“ – Jo, to je další problém.
D: „Why they start in the middle?“ – Proč začínají uprostřed?
P: „Because every province… it is something like state… or… I don’t know what it is…“ – Protože každá provincie… je něco jako stát… nebo… nevím jak přesně to nazvat…
D: „Oh… I understand… yes.“ – Jo, rozumím.
P: „For example the Parwan province they have no possibility to do something.“ – Například v provincii Parwan[12] nemají žádnou možnost jak něco udělat.
D: „Aha… I understand.“ – Jo rozumím.
P: „Most of organization are in Bamiyan.“ – Většina organizací je v Bámjánu.
K: „Who is the chief of Bamiyan?“ – Kdo je náčelníkem Bámjánu?
P: „Who is chief of Bamiyan?“ – Kdo je náčelníkem Bámjánu?
K: „Yes. Some warlord, or something like that?“ – Jo. Nějaký polní velitel nebo tak nějak?
D: „Yes. Is there some warlord here?“ – Jo. Je tady nějaký polní velitel?
P: „The governor in Bamiyan today was in Band-e Amir.“ – Vládce Bámjánu byl dnes na Band-e Amír.
D: „Today?“ – Dneska?
P: „Hm.“
D: „And is he a commandant?“ – Je to komandant?
P: „No, he is…“ – Ne, je…
D: „A military man?“ – Voják?
P: „He was son of some big commander.“ – Je synem jednoho významného velitele.
D: „OK.“
P: „But he is from Yakowlang.“ – Ale je z Jakovlangu.
D: „That’s the town close to Band-e Amir, isn’t it?“ – To je to město u Band-e Amír, že?
P: „Yes.“ – Ano.
Pajkar a Atáulláh opět prohazují pár vět v darí, Pajkar se přitom rýpe v míse s rýží.
K: „What’s wrong with rice?“ – Co je s rýží? – ptá se Katarína, která porozuměla útržku jejich rozhovoru.
P: „Hm?“ Pajkar nedával pozor.
K: „What’s wrong with rice?“
P: „Because before we didn’t put it in water.“ – Před vařením jsme ji nedali do vody.
K: „But I like it like this.“ – Ale mě takhle chutná.
D: „This is very very nice. I tasted it’s and it great.“ – Je moc dobrá. Ochutnal jsem ji a je skvělá.
K: „Yes, I like.“ – Jo, mě chutná.
P: „But if you put in in the water… longer time, then you take off the water a uvaříte ji… it will be perfekt.“ – Ale když ji dáte do vody… na delší dobu, a pak ji vyndáte a uvaříte… bude dokonalá.
D: „But this is also very good.“ – Ale tahle je taky moc dobrá.
Chvíli je ticho, taky se chceme trochu najíst, jen plkat. Přerušuju ho až já, když si nakládám nakrájenou cibuli.
D: „Oh… I like this… I like this… onion.“ – Tohle mám rád… cibuli.
K: „Ňušpioz.“
P: „Ňušpioz.“
D: „Ňušpioz? And the… the big onion has a different name?“ – Ňušpioz? A… ta velká cibule má jiné jméno? – ukazuju na druhou cibuli, která je daleko větší, než běžné cibule.
K: „Pioz.“
P: „Pioz.“
D: „Aha… ňuš means small?“ – Aha… ňuš znamená malá?
K: „New.“ – Nová.
D: „New…aha.“ – Nová… aha.
P: „No.“ – Ne.
K: „No?“ – Ne?
P: „It has no meaning.“ – Neznamená to nic.
D: „It has no meaning?“ – Neznamená to nic?
P: „Ňuš…has no meaning.“ – Ňuš… nic neznamená.
Cink, udeří moje lžíce o talíř. I oni si asi pochutnávají.
K: „Ale zeleninu už viem celkom dobre v darí.“
D: „Jo?“
K: „Som sa naučila všetky veci, ktoré posielam našich čaukidorou[13] kupovať.“
D: „Aha.“
K: „To je badrang.“ ukazuje na okurku.
D: „Badrang – okurka.“ Říkám Atáullovi
K: „Bandžane rumi.“
D: „Cože?“
K: „Bandžane rumi.“ – ukazuje na rajče.
D: „Bandžane rumi – rajče.“
K: „To je brendž,…“ ukazuje na rýži. „Rýže je brendž.“
D: „Rýže je brendž…“
P: „If I eat the onion… boli me v krku.“ – Když jím cibuli… bolí mě v krku.
D: „Really?“ – Opravdu?
K: „Ale je to zdravý…“
D: „Ale je to zdravý…“
P: „Tak já nevím proč.“
D: „Mě pálí jazyk, když jím onion… Jazyk mě pálí.“
D: „Půlku, půlku.“ Zastavuju Pajakara, když mi chce nandat další nakrájenou cibuli.
P: „A taky ji nemá rád protože… potom… trochu smrdí.“
D: „A co?“
P: „The mouth will smrdí“ – Bude smrdět pusa.
D: „Cha, cha, cha.“
K: „Ty sa plánuješ s nekým bozkávať? Budeš smrdět.“
D: „Na jakou dálku myslíš, že smrdí? Pět metrů.“
P+D: „Cha, cha, cha, cha, cha.“
D: „I think… 20 centimeters and… that’s it… maybe.“ – Myslím… tak na 20 centimetrů… nejdál… možná.
P: „But I don’t like it also.“ – Ale ani to se mi nelíbí.
D: „You mean inside you… the feeling.“ – Myslíš uvnitř… ten pocit.
P: „Hm. Jo.“
Lžice cinkají, jídlo v nás mizí a Atáulláh si chvilku povídá s Pajkarem
D: „What about garlic? A never saw garlic here.“ – A co česnek? Nikde jsem tady neviděl česnek.
P: „We have.“ – Máme.
K: „Jasně že je. Sir. Sir?“
P: „Hm.“
D: „Sir?“
K: „Volá sa to sir.“
D: „Volá sa to sir?“
K: „Sirka… sirka je… ocet.“
P: „Yes.“ – Jo.
K: „Sirka.“
P: „Sirka.“
K: „Sir… je garlic… počkaj eště mam niečo… maska je maslo.“
P: „And so is sýr je…“ – A sýr je… – Pajkar si nemůže vzpomenout na jméno v darí.
K: „… je panýr.“
P: „Panýr.“
D: „So if you want to smoke and you will ask for sirka, they will give you ocet… You will light your cigarette with ocet.“ – Takže když si budeš chtít zakouřit a požádáš o sirku, dostaneš ocet. Zapáliš si cigaretu octem.
P+D: „Cha, cha, cha, cha, cha.“
K: „Do you cook with garlic?... Do you use garlic?“ – Vaříte s česnekem? Používáte česnek?
D: „But not much.“ – Ale ne tak moc.
P: „Not much.“ – Ne tak moc.
D: „This is very good.“ – Je to moc dobrý – mluvím s plnou pusou rýže.
P: „Do you want more? Rice?“ – Chceš přidat? Rýži? – obrací se Pajkar ke Kataríně.
K: „Ne e.“
P: „Proč ne?“
K: „Stačí,“ brání se ale marně, a tak alespoň usměrňuje velikost porce rýže, kterou ji Atáulláh přidává na talíř. Má radost, že nám chutná.
K: „Bás, bás, bás. Stačí mi.“
D: „This is very chubas.“ – Je to moc dobrý.
P+K+D: „Cha, cha, cha, cha, cha.“
P: „You are speaking like me.“ – Mluvíš jako já.
K: „This is very chubas.“
D: „Very chubas.“
D: „How should I say »very… chubas«?... »Very« is how?“ – Jak mám říct »velmi… dobře«? Jak se řekne »velmi«?
P: „Besjar.“
D: „Besjar.“
K: „Besjar chub.“
D: „Besjar chub.“
P: „Besjar chubas.“
D: „Besjar chubas… Very good.“
A: „Очень плохо – besjar charabas.“ – Velmi špatně je besjar charabas – říká rusky Atáulláh.
P: „Очень плохо – besjar charabas“ opakuje Pajkar.
D: „Очень плохо.“
P: „Очень плохо.“
K: „Besjar charabas?“
P: „Besjar charabas.“
K: „Besjar charabas?“
D: „Tady ten chleba mi připomíná chleba v Kábulu,“ beru do ruky dlouhou chlebovou placku.
P: „Hm.“
D: „Jak to?“
D: „A v Mazáru… v Mazáru je úplně jinej chleba.“
P: „Jo.“
D: „A tady je podobnej jak v Kábulu.“
P: „Na Mazáre taky mužeš kupit takhle.“
D: „Hm.“
P: „I na Kábulu taky.“
D: „Hm.“
P: „It’s dependent of… the baker shop.“ – Záleží na pekárně.
D: „Hm.“
P: „But in no one European countries, or somewhere else you cannot find like this delicious bread.“ – Ale v žádné evropské zemi, nebo jinde, nenajdeš takhle dobrý chleba.
D: „No.“ – Ne.
P: „Never.“ – Nikdy.
K: „You can.“ – Najdeš.
P: „No.“ – Ne.
D: „Where?“ – Kde?
K: „In Brussels you can buy it.“ – Můžeš ho koupit v Bruselu.
D: „In Brussels?“ – V Bruselu?
P: „The same?... No nazdar!“ – Stejný?.. No nazdar!
D: „And it’s made… it’s Afghani? – A je afghánský?
P: „Maybe Arab?“ – Možná od Arabů.
K: „There are lots of…“ – Je tam hodně…
D: „Arabic?“ – Arabský.
K: „There are lots of Arabic people.“ – Je tam hodně Arabů.
D: „But it’s different.“ – Ale ten je jiný.
P: „But Arabic have different bread, not like us.“ – Ale Arabové mají jiný chleba, ne jako my.
K: „Yes, you are right, but…“ – Jo, máš pravdu, ale…
P: „Like this it’s impossible to buy.“ – Takovýhle nikde nekoupíš.
D: „Hm.“
P: „Only in Iran and Pakistan… Maybe in Turkish, I don’t know.“ – Jen v Íránu a Pákistánu… Možná v Turecky… to nevím.
D: „I was in Ariana, in that restaurant in Prague…“ – Byl jsem v Arianě, v té restauraci v Praze…
P: „Hmmm.“
D: „… and the bread was ordinary. It was not very good.“ – … a ten chleba byl obyčejný. Nebyl moc dobrý.
D: „I don’t know if they… do they make it there? – Nevím jestli… dělají ho tam?
P: „They make it there…hm.“ – Dělají ho tam.
D: „It wasn’t very good.“ – Nebyl moc dobrý.
D: „It was like that one in Mazar but it was… not…“ – Byl jako ten v Mazáru, ale nebyl…
P: „… not original“ – stejný jako tady.
D: „Yes.“ – Jo.
P: „It’s in some cooker, big one, or I don’t know.“ – Je dělaný v nějakém vařiči, velkém… nebo já nevím. – Pajkar evidentně hledá výraz pro troubu.
P: „Have you seen it in a normal bakery in Kabul?“ – Viděl jsi ho v normálním pekařství v Kábulu?
D: „Yes.“ – Jo.
P: „In normal?... I don’t know…“ – V normální… já to nevím… – Pajkar roztahuje ruce a ukazuje troubu.
D: „Oven?“ – Trouba?
P: „… by no one languague… I don’t know it. But…“ – … v žádném jazyce… to nevím. Ale…
D: „Oven.“ – Trouba.
P: „… we call tandor.“ – Říkáme tomu tandor.
K: „Oven.“ – Trouba.
D: „Tandori… oven.“ – Tandori… trouba.
P: „Oven? Dobře.“ – Trouba? Dobře.
D: „Tandori oven.“ – Trouba tandori.
K: „And how do… how do they bake it here? – A jak… jak ho v ní pečou?
D: „They put it…“ – Dají ho…
K: „On the wall?“ – Na stěnu?
P: „No… yes!“ – Ne… jo!
D: „Yes, on the wall of that…“ – Jo, na stěnu té…
P: „They have fire… then they are waiting till… it will be warm… and then they make it… place it… dovnitř.“ – Mají oheň… pak čekají než… se zahřeje… pak ho udělají… dají ho…dovnitř – ukazuje jak se připlácává placka na vnitřní stěnu tandoru.
D: „A von jim nespadne to ohně?… Ten chleba?“
P: „Ne.“
D: „Jak to, že ne?“
P: „Možná…“
D: „Když ho vytáhnou včas, tak… museji ho… they must také it out in time… Hm?“ – Když ho vytáhnou včas, tak… museji ho… musejí ho vytáhnout včas … Hm? – opakuju anglicky, aby to na Pajkara nebylo moc složité.
P: „If not, it will burn… sometimes it’s falling, any moment.“ – Když ne, tak shoří… občas jim spadne, kdykoliv může spadnou.
D: „So it looks like baking bread is a… is an art…“ – To vypadá, jako že pečení chleba je… umění.
P: „Jasně.“
D: „Because you must know how to do it… So that it doesn‘t burn, doesn‘t fall into fire.“ – Protože musíš vědět jako to udělat… Aby neshořel, nespadnul do ohně.
K: „I‘d like to see it.“ – Chtěla bych to vidět.
D: „You can go inside… Hm… before I leave we can go together to some bakery.“ – Můžeš klidně vlézt do pekárny… Hm… než odjedu, můžeme jít do nějaké pekárny společně.
K: „In our street.“ – Do té v naší ulici.
D: „Yes, but that man in that bakery doesn’t like me.“ – Jo, ale pekař v té pekárně mě nemá rád.
K: „Why? – Proč?
D: „Because the bread is for six afghani and I gave him ten afghani and he didn’t give me anything back. So I told him »Give me čár afghani«. And he didn’t like it.“ – Protože chleba je za šest afghání, já mu dal deset a on mi na ně nevrátil. Tak jsem mu řekl »Dej mi čtyři afghání«. A to se mu nelíbilo.
P+K+D: „Cha, cha, cha, cha, cha.“
K: „Of course he had to take ten, because you are choridži.“ – Jasně že si musel nechat deset, protože jsi cizinec.
P: „I told him »Give me my čár afghani«.“ – Řekl jsem mu »Dej mi čtyři afghání« – opakuje po mě srandovně Pajkar.
P+K+D: „Cha, cha, cha, cha, cha.“
D: „I give him ten, it costs šás and I say »Čár!«… it’s… it’s… of course, that I want that money back… you know. – Dávám mu deset, ono to stojí šest, tak říkám »Čtyři!«… je… jasné, že chci zpátky peníze.
P+K+D: „Cha, cha, cha, cha, cha.“
K: „Did… did he give it back? – A… dal ti je?
D: „Yes, yes… with disgust.“ – Jo, jo… s odporem.
P: „I can go somewhere else, not in this.“ – Můžu tě vzít jinam, ne semhle.
D: „Yes, there are many.“ – Jo, je jich spousta.
P: „Many many in town, everywhere.“ – Hodně, hodně ve městě, všude.
D: „But you must go in the morning or in the evening… Because during the day it’s not baked… they don’t bake so much.“ – Ale musíš jít ráno nebo večer… Protože během dne se nepeče… nepečou tolik.
P: „Afternoon you can go.“ – Můžeš jít odpoledne.
D: „Afternoon, yeah.“ – Jo, odpoledne.
A: „Ещё риз?“ – Ještě rýži? – obrací se Atáulláh ke Kataríně.
K: „Ne… спасибо… bás.“ – Ne… díky… stačí.
A: „И тебе… ещё?“ – A ty… ještě? – ptá se i mně.
D: „It’s enough.“ – Stačí mi.
P: „Potom“ doplňuje mě Pajkar
D: „Potom.“
K: „Eště musíš toto zjesť.“ ukazuje Katarína na skoro plnou mísu rýže.
D: „Jo? Tys‘ mi s tím moc nepomohla.”
K: „Ja som ti… zjedla ryžu…“ tváří se nevinně.
K: „Počkej… Pajkarovi sem napíšeme oven,“ sahá po sešitu, ve kterém má Pajkar napsaná nová anglická slovíčka.
P: „Ty říkáš každý minuta »Ja mam hlad, ja mam hlad«… and you don’t eat nothing…“ – Ty říkáš každý minuta »Ja mam hlad, ja mam hlad«… a nic nejíš.
K: „Však všetko som zjedla… look I finishde all the rice.“ – Však všetko som zjedla… podívej, snědla jsem všechnu rýži.
D: „Jí to stačí.“
P: „Chudák cizinci.
D: „Jí ta… jí ta rýže stačí.“
K: „Ale veď som mala aj tu zeleninu aj ten chleb… Except of this I had everything, Pajkar“ – Ale veď som mala aj tu zeleninu aj ten chleb… Kromě tohohle jsem měla všechno, Pajkare – ukazuje na vaječnou omeletu.
Pajkar bere do ruky svůj sešit s angličtinou.
K: „Oven.“ – Trouba.
P: „Píšu si… děkuju…“
D: „Oven… and what else?“ – Trouba… a co dál?
K: „Terrorize…“ – Terorizovat… – naráží Katarína se smíchem na Pajkarovu tvrdohlavou povahu.
D: „Terrorize… yes.“ – Terorizovat… jo.
P: „Terrorize like… PINF[14] office… cha, cha, cha…“ – Jako… terorizovat kancelář PINFu… cha, cha, cha…
D: „Cha, cha… you do it?“ – Cha, cha… to děláš?
P: „You know which I… už já mám dost, jo…“ – Vždyť víš… už já mám dost, jo…
K: „Cha, cha, cha.“
D: „What is it?“ – Co to je? – významně a jakoby přísně se dívám na Katarínu.
K: „Pajkárku…“
P: „Já nevím… pane bože…“
P+K+D: „Cha, cha, cha, cha, cha.“
K: „It’s just…hm…“ – To je jen… hm…
P: „Jesus Christ…“ – Ježíšikriste… – udiveně kroutí hlavou, Katarínina mu právě dala do ruky fotku svého kluka.
Atáulláh zpozorní, protože pochytil něco, čemu trochu rozumí i v angličtině.
P: „Jesus Christ… Isá al islam“ – Ježíš Kristus, pro islám Isá – opakuje Pajkar pro Atáulláha Ježíšovo jméno i v darí
K: „Isá.“
D: „Isá.“
P+K+D+A: „Cha, cha, cha, cha, cha.“
P: „He is some crazy guy.“ – Vypadá jak šílenec – pořád drží v ruce tu fotku
D: „A to je stín nebo fousy?“ ptám se na jeho tvář, když když Pajkar obrací fotku ke mně.
K: „Fousy.“
P: „He is some crazy guy“ opakuje Pajkar nevěřícně
P: „Where is he from?“ – Odkud je?
D: „To je Tomáš?“ ptám se jelikož vím, že její kluk se jmenuje Tomáš. „May I have a look?“ – Můžu se podívat?
P: „Ovšem“ říká Pajkar a za Katarínina smíchu mi podává fotku.
D: „Aha… to je dobrej borec.“
P: „Where is he from?“ – Odkud je?
K: „Slovakia“ – Ze Slovenska.
P: „Fakt, jo?“ diví se Pajkar
P: „… no nazdar“ dokončuje načnutou myšlenku.
D: „Isá“ směju se jeho srovnání s Ježíšem, i když ty dlouhé vlasy s fousy tomu přímo nahrávají.
K: „What’s wrong with him?“ – Co je na něm špatnýho? – ptá se Katarína jakoby naštvaně.
P: „Nothing. Nothing is good from him.“ – Nic. Není na něm nic dobrýho.
K: „It’s only he looks like priest? Cha, cha, cha…“ – Jen kvůli tomu, že vypadá jako kazatel?
P: „I think nothing is good…“ – Myslím, že nic není dobrý…
D: „Nothing is good… that’s the answer.“ – Nic není dobrý… je odpověď – zajikám se smíchy.
P: „Yeah, really… he looks like some crazy… Fakt jo, jako blazen… A co mam delat… von neni krasny“ – Jo, opravdu… vypadá jak blázen… Fakt jo, jako jako blazen… A co mam delat… von neni krasny – Pajkar škádlí Katarínu.
My s Pajkarem se řehtáme, Katarína se k nám tentokrát moc nepřidává.
P: „A nezlob se prosim tě. Tak vona je fakt jako… chlap, jo?“ omlouvá se Pajkar, když se dořehtává.
K: „Nemluvíme spolu.“ říká Katarína zase jakoby naštvaně
D: „Chalas šut.“ – Končíš.
Katarína se znovu začíná smát.
P: „Chalas šut.“
P+K+D: „Cha, cha, cha, cha, cha.“
P: „Chudák Katarina.“
P+K+D: „Cha, cha, cha, cha, cha.“
P: „Tady you have possibility to find… jako chlap v Afghanistan… Krásný jako… já nevím… červený…“ – Tady máš možnost najít… chlapa v Afghánistánu. Krásný jako… já nevím… červený…
K: „Cha, cha… Pajkare!“
P: „… Tomášek… I hear too nice name I thought he will be very nice man… But unfortunately he is not handsome.“ – Slyšel jsem jeho moc hezky jméno, tak jsem si myslel, že to bude pěknej chlap. Ale bohužel není.
Když je Katarína trochu smutná – kdy by taky nebyl, po takové dávce „srandy“, Pajkar si ji udobřuje.
P: „To vám řikám, nebojte se… on je fakt milý.“
D: „Paní slečno…“ přidávám se k němu.
P: „Paní slečno… he is very handsome man…“
K: „Si dám mango“ sahá do talíře.
P: „… je nejkrásný chlap. Fakt jo.“
K: „Ne, už jsem slyšela co jsi řekl.“
D: „A krásnější než ty?“ – ptám se Pajkara.
P: „Kolik roku máš, jo?“
K: „Co kolik?“
P: „Kolik… rok… má on?“
K: „Třicet tři.“
P: „Tricet tři? Fakt, jo?... Já myslím on čtyricet pět“ – Pajkar si nedá a nedá pokoj.
P: „To je fakt, jo? Von je jako čtyřicet pět rok… A proč on není jako… starý“ a zase se s Pajkarem smějeme.
P: „Chudák“ říká Pajkar soucitně
P: „Kdo?“
P: „On…Možná on byl v Afghánistán nebo Čečna nebo Irák… kdysi byl…“
P: „Very bad condition of life… it will be like this... cha, cha, cha, cha“ – Moc špatné životní podmínky… bude vypadat takhle… cha, cha, cha.
K: „Co jsem ti udělala Pajkárku?“
P: „Cha, cha, cha.“
D: „Neber to tak vážně.“
P: „Cha, cha, cha.“
Atáulláh ukazuje na fotku a ptá se v darí kdo to je, Pajkar odpovídá, že její přítel.
K: „Ne, to je Isá“ – Katarína na to a vzápětí se rozesměje.
D: „Je mu třicet tři, tak to může bejt Isa, že jo.“
K: „Jo, je mu třicet tři!“
P: „How it is by Czech, some word it’s …“ – Jak je to česky, takový ty slova…
K: „Kristovy roky.“
K: „Kristovy roky.“
P: „Yeah. Kristovy roky.“
D: „Kristovy roky.“
K: „Kristovy roky.“
P: „Kristovy roky.“
…
P: „When I met Petra I had Kristovy roky“ – Když jsem potkal Petru, měl jsem Kristovy roky.
D: „Jo?“
P: „Hm… I was thirty three. But I was much younger than this guy“ – Hm… bylo mi třicet tři. Ale byl jsem o dost mladší, než tenhle kluk – znovu ukazuje na Tomášovu fotku.
K: „It’s just a photo“ – Je to jenom fotka.
P: „To je pravda, fakt, jo? Ja řikam pravda… Is it just photo? Aha, it’s mistake of objektive… It was… I think it was old camera… cha, cha, cha… It was old camera and he showed the film older than it is…“ – To je pravda, fakt, jo? Ja řikam pravda… To je jenom fotka? Aha,tak to je chyba objektivu. Byl to… myslím,že to byl starý foťák… cha, cha, cha… Byl to starý foťák, a tak na fotce vypadá starší…
P: „Ježíšmarjá chudák, ty nevíš… you don’t know how you should eat…“ – Ježíšmarjá chudák, ty nevíš… ty nevíš jak se jí… – diví se Pajkar nad tím, že Katarína loupe mango.
P: „… the mango?“ - … mango?
K: „I’m eating it like this.“ – Jím ho takhle.
P: „OK.“
D: „The Afghan way is different.“ – Afghánci ho jedí jinak.
K: „I know… I’m eating in my own way.“ – Já vím… Já ho jím svým způsobem.
P: „Your way is like your boy-friend“ – Tvůj způsob je jako tvůj přítel – Pajkarova studnice narážek je nevyčerpatelná.
P: „Tomášek… Tomá… She told me“ – Tomášek… Tomá… Řekla mi – ukazuje na Katarínu, „»I will tell to Tomáš to send you some«… co to je?... invitation for which country?... Brazil?... I think I will never go… cha, cha, cha… Tak jo… už stačí… že jo?“ – »Řeknu Tomášovi, aby ti poslal nějaké«… co to je?... pozvání do které země?... Brazílie?... Myslím, že stejně nepojedu… Tak jo… už stačí… že jo?
K: „Hm.“
P: „Tak dobře.“
P: „You love him so much, that we cannot joke about.“ – Miluješ ho tak moc, že o tom nesmíme vtipkovat.
…
D: „Pálí… cibule pálí…“ – mávám si rukou před pusou.
P: „Výborně.“
…
D: „So tomorrow we will probably leave here six o’clock… so that we have enough time to see the Buddhas…“ – Zítra odsud pravděpodobně odejdeme v šest hodin… abychom měli dost času si prohlédnout buddhy.
P: „Of course.“ – Jasně.
D: „… and I think we could meet at ten o’clock at the petrol station where we today tanked petrol.“ - … a myslím, že bychom se měli setkat v deset hodin u benzínky, kde jsme dnes tankovali.
P: „But you will have snídani in bazaar, somewhere in the town.“ – Ale to budete mít snídani na bazaru, někde ve městě.
D: „Yes, probably yes.“ – Jo, asi jo.
P: „But which o’clock you will have the snídani?“ – A v kolik hodin tu snídani budete mít?
K: „It depends. We don’t have to eat that much.“ – To záleží. Nemusíme moc jíst.
D: „Yes, we don’t know… But for me it’s more important to see the Buddhas…“ – Jo, nevíme…Ale pro mě je důležitější vidět buddhy.
P: „Don’t worry, I will find you. OK?“ – Nebojte se, já vás najdu. OK?
D: „We will meet at ten o’clock at this petrol station.“ – Setkáme se v deset u té benzínky.
P: „No, if you will have appointment it will be problem for you, because you don’t know which o’clock you will come for breakfast and which o’clock you will be in Buddha. Because there is many caves and you will not have a time to correct your time with this ten o’clock.“ – Ne, když si dáme pevný čas, bude to pro vás problém, protože nevíte v kolik půjdete na snídani a v kolik budete u buddhy. Je tam hodně jeskyní a nebudete mít čas dávat pozor, abyste to do deseti stihli.
D: „I know. If we should… if we want to see it thoroughly it will be more of course. But we don’t have the time, do we? We must leave about ten o’clock… no?... from here“ – To vím. Pokud bychom… když bychom je chtěli vidět důkladně, bylo by to samozřejmě dýl. Ale my nemámetolik času, že? Musíme odjet kolem desáté… ne? … odsud.
P: „Don’t worry… at anytime we can leave… it is no problem“ – Neboj… můžeme odjet kdykoliv… to není problém.
K: „We have to leave, Pajkárku.“ – Musíme odjet, Pajkárku.
D: „It takes about eight hours to Kabul and… we must add one more hour for lunch. It is nine hours. And if we leave at ten then it’s… at seven in the evening we are in Kabul.“ – Do Kábulu to trvá tak osm hodin… jednu hodinu musíme přidat na oběd. To je devět hodin. A když odjedeme v deset, tak je to… v sedm večer budeme v Kábulu.
K: „I don’t want to travel during the night.“ – Nechci cestovat v noci.
P: „Ach jóóó… ty bojíš.“
K: „Well, with all the news I’m receiving…“ – No, s těma všema zprávami co dostávám…
P: „And you think they will not kill us? Only you?“ – A ty si myslíš, že nás nezabijou? Jenom vás?
K: „No… it’s also with you. It doesn’t matter.“ – Ne…vy jste v tom taky. Jim je to jedno.
P: „OK. If I am not OK…“ – OK. Když nebudu v pořádku…
K: „I’m not caring… taking care of only myself.“ – Nestrachuju se… nestrachuju se jenom o sebe.
P: „If you are afraid it will be problem for you.“ – Pokud se bojíš, bude to pro tebe problém.
K: „No, I’m not afraid, Pajkárku… I’m not afraid. But… I’m part of NGO[15] community and I have to accept some rules. I have to Pajkárku…“ – Ne, já se nebojím, Pajkárku… Já se nebojím. Ale… jsem součástí humanitární komunity a musím přijmout nějaké pravidla.
P: „Ježíšikriste… mi říkáš takhle.“
K: „And I am also part of PINF and I have to accept some rules.“ – A taky jsem součástí PINFu a musím příjmout nějaká pravidla.
P: „But OK. I will go very slowly and you will be twelve o’clock in the night in Kabul. If you tell I will tell my car to go fast…“ – Ale jo. Pojedu hodně pomalu a v Kábulu budeme o půlnoci. Stačí říct a já řeknu mýmu atu, aby jelo rychle…
K: „Pajkárku, but what’s wrong about that I would like to get to Kabul as soon as possible? I don’t want to travel at eleven in the night.“ – Pajkárku, co je špatného na tom, že bych chtěla být v Kábulu co nejdřív. Nechci cestovat v jedenáct v noci.
P: „OK.“
K: „When Jana was travelling during the night you were also saying lots of things about this, no?“ – Když jsi jel v noci s Janou, taky jsi o tom pořád mluvil, ne?
D: „It takes the same…“ – Trvá to stejně…
K: „We don’t have to… I mean…“ – Nemusíme… myslím…
P: „Ježíšmarjá… don’t explain me… I am joking with you.“ – Ježíšmarjá… nevysvětluj mi to… jen si dělám srandu.
D: „Does it take the same time from Kabul as from Kabul to here?“ – Trvá to do Kábulu stejně dlouho, jako z Kábulu sem?
P: „Yeah.“ – Jo.
D: „So… it’s not like that it’s faster or slower?“ – Takže to není rychlejší nebo pomalejší?
P: „No… the same.“ – Ne… je to stejný.
…
P: „OK. At ten o’clock in petrol station… We will buy petrol and… šup, šup…“ – Tak dobře. V deset u benzínky… Koupíme benzín a… šup, šup…
D: „Šup, šup go… Kabul.“ – Šup, šup… pojedeme… do Kábulu.
P: „Výborny nápad.
K: „A stihnete… will you manage to repair the tyre?“ – A stihnete… zvládnete opravit tu pneumatiku?
P: „Sure.“ – Jasně.
…
P: „And leave me some money because I have not“ – Nech mi nějaký peníze, protože už žádný nemám – obrací se Pajkar ke Kataríně. „Maybe I’ve got… I don’t know I buy a new tube.“ – Možná mám… nevím, koupím novou duši.
K: „How much is it?“ – Kolik stojí?
P: „Because it will be broke… I don’t know how much it will cost.“ – Protože bude rozbitá… Nevím kolik bude stát.
K: „How much shall I give you?“ – Kolik ti teda mám dát?
P: „Nevim… fakt ja nevim.“
K: „You have to tell me.“ – Ale to mi musíš říct.
P: „Fakt ja nevim.“
K: „You have to tell me how much shall I give you.“ – Musíš mi říct kolik ti mám dát.
P: „I think not too expensive.“ – Myslím, že není moc drahá.
Atáulláh se ptá Pajkara a Pajkar mi tlumočí.
P: „You will give me the photos of him… in Prague. Or you will send and I will give him.“ – Dáš mi ty fotky, na kterých je… v Praze. Nebo mi je pošleš a já mu je dám.
D: „Well, if I manage to develop them before Petra leaves I would give it to her.“ – No, když je zvládnu vyvolat než bude Petra odjede, tak ji je dám.
P: „OK.“
D: „But I’m not sure if I can do it, because I have… I will have fifty films…“ – Ale nevím, jestli je budu moct poslat, protože mám… budu mít padesát filmů…
P: „No… don’t be hurry… it is no problem…“ – Ne… žádný spěch… to není problém…
D: „But if not,…“ – Ale když ne,…
P: „Anytime…“ – Kdykoliv…
D: „… you’ll give me address and I’ll send it to you.“ - … tak mi dej adresu a já ti je pošlu
P: „No, you can’t send me by post.“ – Nemůžeš mi je poslat poštou.
D: „No?“ – Ne?
P: „No. The post will come after… maybe I will come back to Prague…“ – No. Ta pošta přijde až po… možná se vrátím zpátky z Prahy…
K: „If it will come…“ – Pokud vůbec přijde…
P: „… and come back to Kabul I will receive it.“ - … do Kábulu a pak ji dostanu.
D: „So, how can I do it? By PINF?“ – Jak je teda můžu poslat? Přes PINF?
P: „Never mind. If some friends come or I come to Prague… it is no problem. Keep it with you… with my krásný picture.“ – To je jedno. Když přijedou nějací kamarádí, nebo já přijedu do Prahy… to není problém. Nech si je… i s mojí krásnou fotkou.
D: „Yeees… of course. Today new krásný pictures are.“ – Jooo… jasně. Dneska máš krásný fotky.
P: „Yeah. But I don’t want photo with Katarina, please. Don’t develop it for me.“ – Jo. Ale nechci fotku s Katarínou. Pro mě ji nevyvolávej.
D: „No problem… or I can cut it.“ – To není problém… nebo ji můžu vystříhnou.
P: „You can cut it… no, no… I want one, big one with Katarina and I will take it with me like this and will show it for this old man“ – Můžeš ji vystříhnout… ne, ne… Chci jednu velkou s Katarínou, takhle si ji vezmu a ukážu ji tomuhle starci – dává si zasněně ruce na prsa.
D: „But will he come to Afghanistan?“ – On přijede do Afghánistánu?
P: „Who? The guy?“ – Kdo? Ten chlapík?
D: „Yes.“ – Jo.
P: „I hope, that when he is coming…“ – Doufám, že až přijede…
D: „… you will have the picture.“ – … budeš mít jeho obrázek.
P: „… I will have the picture and then I will make like this… na, na, na, na , na…“ … budu mít tu fotku a pak udělám takhle – chová ji jako děťátko. „Chudák.“
D: „Chudák who? – Chudák kdo?
P: „Chudák the forty five years old man.“ – Chudák ten čtyřiceti pěti letý stařec.
D: „Oh.“
P: „I think he was age the same like my fater. Co myslíš?“ – Myslím, že je mu stejně jako mému otci. Co myslíš?
D: „Your father is forty five?“ – Tvému tátovi je čtyřicet pět?
P: „He is seventy years old, but the guy is also… I think if I think the hair.“ – Je mu sedmdesát, ale tomuhle chlapíkovi taky… alespoň podle vlasů.
D: „Bad… But I have to say I like him. He looks nice.“ – Seš zlej… Ale já musím říct, že se mi líbí. Je to fešák.
P: „I think I don’t like him.“ – Já myslím, že se mi nelíbí.
D: „OK.“
P: „OK. When he is coming, we will see…. how he is.“ – Dobře. Až přijede, uvidíme… jaký je.
D: „You will like him for the time when he is here.“ – Když bude tady, tak se ti bude líbit.
P: „Yes, because I don’t know him now and maybe he is very crazy guy and some I don’t know… húúú… like this… Always… »Katarina… co ty to delaš«… like gypsies of Žižkov“ dělá srandovní grimasy.“ – Jo, protože ho neznám amožná je to blázen a nějaký… húúú… Vždycky… »Kataríno… co ty delaš«… jako žižkovští cikáni.
D: „On by řekl co to robíš, po slovensky.“
P: „No. Like gypsies of Žižkov.“ – Ne. Jako žižkovští cikáni.
D: „Žižkov?… but Žižkov…“ – Žižkov?... ale Žižkov…
P: „Cikány na Žižkově.“
D: „But Žižkov is not in Slovakia.“ – Ale Žižkov není na Slovensku.
P: „Mami ty si… ty, ty… nemame peníze… nemame prace… kurva co mame delat?“ napodobuje žižkovské cikány.
P+K+D: „Cha, cha, cha, cha.“
P: „Že jo?“ mrká na nás Pajkar spiklenecky, když se nám konečně podařilo zastavit hurónský smích.
D: „Ty jsi byl na Žižkově?“
P: „Já jsem… mám domečka tady.“
D: „Domeček na Žižkově?“
K: „Tam kde jsem já byla to je Žižkov? Není.“
P: „To je taky Žižkov.“
K: „Jo?“
P: „Ano.“
D: „A kde to je na Žižkově? Která ulice?“
P: „Sklonena… to je bus station…“ – Skloněná… to je autobusová zastávka…
K: „Ale to je… to je Petrin byt, ne?“
P: „Je.“
…
Chvíli se spolu baví Atáulláh s Pajkarem. Atáulláh nás jinak mlčky poslouchá a pozoruje. Na češtinu je zvyklý, i když ji nerozumí.
…
P: „Let’s to eat the mango.“ – Pojďme sníst mango.
D: „The afghani way.“ – Po afghánském způsobu.
P: „Hm“ Pajkar nesouhlasí.
D: „But which one? Because there are more ways how to eat it.“ – Tak jak? Dá se jíst víc způsoby.
Pajkar bojuje s Mangem a přitom si zpívá. Až nakonec…
P: „Á, á, á, ha, ha, ha… to je jako čuráček. Fakt jo“ ukazuje štíhlou pecku z manga.
P+K+D: „Cha, cha, cha.“
D: „To je pravda.“
P: „Katastrofa.“
D: „Katastrofa? Je malej?“
Na znamení souhlasu Pajkar pecku olíže.
P+K+D: „Cha, cha, cha.“
K: „Že se nestydíte před holkou.“
D: „Stydíme se?“
P+D: „Cha, cha, cha.“
D: „But… it’s smart to eat it this way… it’s very smart“ – To je ale hodně chytrý, jíst ho takhle… hodně chytrý – když Pajkar vyndal pecku, obrátil celou půlku manga na ruby a dužinu rovnou vykusuje.
D: „But my friends also… they squeez it all the way…“ – Moji kamarádi ho… celý rozmačkají…
P: „I’m doing also if I have no knife. “ – Já to dělám taky, když nemám nůž.
D: „… and then they just took out the core and then srk, srk… suck it“ – … pak jenom vyjmou pecku a srk, srk… vysajou ho – naznačuju jak mango vycucávám dírou po pecce.
P: „I am doing the same.“ – Já to dělám stejně.
D: „It’s good.“ – To je dobrý.
P: „If I’m in town and there is no spoon, there is no knife then I’m doing like this.“ – Když jsem ve městě a nemám ani lžíci, ani nůž, dělám to stejně.
…
P: „Jestli on přijít, já mam vacation. I will have“ – Pajkar znovu vzpomíná Tomáše. „He’s run away everywhere by taxi. Which krásný… že jo?… Ježíšmarjá now is she thinking about him, about the guy. “ – Jestli on přijít, mám dovolenou. Budu mít. Všude jezdí taxíkem. Krásný… že jo?… Ježišmarjá, teď myslí na něj, na toho chlapíka.
K: „Ani nie. “
P: „He will come… very soon… really.“ – Přijde… velmi brzy… opravdu
D: „It’s probably not so easy decision to… decide come to Afghanistan.“ – To pravděpodobně není tak jednoduché rozhodnutí… rozhodnout se přijet do Afghánistánu
P: „It’s difficult anyway. Because they need a lot of money. “ – V každém případě je to těžké, protože potřebují hodně peněz
…
D: „Chcete někdo čaj?“ nalévám, ale nikdo už nechce, jsme unavení.
P: „Potom.“
K: „Kolko je teraz hodin?“
D: „21:20… bychom už měli jít spát, ne?“
P: „Ty jdeš spát? Napiš mě prosím“ prosí Katarínu, aby mu do sešitu napsala ještě nějaká nová slovíčka.
K: „Už jsem ti napsala… oven a paradise.“
P: „This one…“ ukazuje, jak loupe pomeranč. – Tohle…
K: „Co?“
D: „Peel.“ – Loupat
P: „Peel.“ – Loupat
D: „To peel.“ – Loupat
K: „Any else?“ ptá se Pajkara, když dopíše. – Něco dalšího
P: „Myslím to stačí.“
K: „Přiložím ti to k této fotce, tady budete spolu“ škádlí Pajkara Tomášovou fotkou, kterou má v sešitě.
D: „Vždycky když si ho otevřeš, tak se na něj budeš muset podívat.“
P: „No, protože… ja chci… učit.“ – Ne, protože… ja chci… učit.
K: „Tak se uč.“
D: „Třeba ti to půjde líp, když se budeš koukat na Tomáš.“
P: „Fuj.“
K: „Mně to je líto.“
K: „Já som tady mala v tomto všetky fotky… Tady som před tym jako sme odišli.“
D: „A kde jsou?“
K: „Nechala som jich doma, aby som to nevláčela zo sebou. A shodou okolností tato jediná tu zostala. Tak to došlo k tomu, že si robíme z Tomáša srandu.“
D: „Ty už jsi viděl, Pajkráku, moji fotku s dlouhejma vlasáma?“
P: „Ne, kde? Máš?“
D: „Mám.“
P: „Tak ukaž prosím.“
D: „… teda dlouhý… nejsou úplně dlouhý, ale jsou dlouhý“ hrabu se v deníku, kde nosím fotky rodičů, Táni atd.
K: „Jé, ukaž mi tvoju ženu.“
K: „Aj tuto s Nazírom, však?“
P: „To je fakt nádherný... takhle není hezky“ líbí se mu dlouhé vlasy, ale krátké, co mám teď, ne.
K: „Prečo sis ich ostrihal?“
D: „Abych se o ně tady nemusel starat.“
P: „To je tvoje žena?“ drží fotku, kde jsem v Praze s Táňou a Nazírem.
D: „Hm.“
P: „Ta je hezká.“
K: „Vidíš, o tvoje ženě povedal, že je hezká.“
D: „Protože není konkurencí.“
P: „Ale fakt, ona je…ona je na něj jako… stará. Ona je dvacet pět rok… možná.“
D: „Dvacet sedum.“
P: „Dvacet sedum? No vidiš… no vidiš… ale to je kamarád jako fakt jo… tak co mam delat… ona je jako padesát ctyri rok.“
K+D: „Cha, cha, cha.“
P: „A proč ty zlobíš, jo?“ diví se Kataríně. „… tak ukaž… ona je krásna a… dvacet pět… jako.“
K: „Ale muži nemusí být mladí.“
D: „Nech si tu fotku, jestli chceš“ říkám Pajkarovi.
K: „Môžem sa podívať?“
P: „To je Nazír.“
D: „No…jo. Tobě tam vadí Nazír? Tak ho vystřihni.“
P: „Ty dlouhý vlasy to je krasny pro tebe, fakt.“
D: „A, takhle je to lepší… když se o to nemusím starat.“
P: „Lepší… fakt jo?“
D: „Když jsem tady.“
P: „Hm.“
P: „V Afghanistane nejlepší…“
D: „Krátký vlasy?“
K: „No jistě.“
P: „Hm.“
D: „Můžeš vystřihnout… takhle vystřihnout, vyhodit a slepit“ radím mu jak se zbavit Nazíra, který je na fotce mezi námi.
P: „Cha, cha… ne, nevadí.“
P: „A tady, jako… restaurant?“ zkoumá fotku podrobněji.
D: „Jo, to bylo v restauraci… ne… v hospodě.“
P: „V hospodě.“
D: „Hm.“
P: „How you met the Nazír?“ – Jak jsi potkal Nazíra?
D: „We went to some… presentation of PINF in Prague.“ – Byli jsme na jedné… prezentaci Člověka v tísni.
P: „Aha.“
D: „And Pavel was there, because he just came back, and Nazir was there. And then after the presentation we went to a pub and had chat and so on… And this picture is from that pub.“ – A byl tam Pavel, jelikož se právě vrátil, a byl tam Nazír. A pak, po prezentaci, jsme li do hospody pokecat atd…
P: „Aha… PINF! People Fuck Foundation.“ – Aha… PINF! Společnost osírající lidi.
D: „People… people what?“ – Lidi… lidi co?
P: „People Fuck Foundation… they give 90 dolar salary per month… People Fuck Foundation“ – Společnost osírající lidi… platí 90 dolarů měsíčně… Společnost osírající lidi – směje se svému vtipu.
D: „But I’m sure if they have more resources, they would give more. I’m sure… But it’s not like USAid or Agha Khan or I don’t know. “ – Ale já si jsem jistý, že kdyby měli víc zdrojů, platili by víc. Jsem si jistý… Ale nejsou jako USAid nebo Agha Khan, nebo nevím kdo.
P: „Agha Khan, kdo to je? “
D: „Agha Khan?“
P: „Who is the Agha Khan?“ – Kdo je Agha Khan?
D: „You don’t know?“ – Ty nevíš?
K: „Agha Khan is very…“ – Agha Khan je velmi…
P: „Áááá, the Afghan guy?“ – Aááá, ten Afghánec?
K: „Agha Khan is NGO.“ – Agha Khan je neziskovka.
D: „It’s a big NGO.“ – Je to velká neziskovka.
K: „Yes, a big NGO.“ – Jo, velká neziskovka.
P: „He is Afghan.“ – On je Afghánec.
K: „Agha Khan is NGO.“ – Agha Khan je neziskovka.
P: „Yeah, but the Agha Khan man is also Afghan man.“ – Jo, ale Agha Khan je taky Afghánec.
K: „Yes.“ – Jo.
P: „And he has the Roshan, the company of mobile… It’s his. He is really rich.“ – A má mobilního operátora Rohan… Ten je jeho. Je opravdu bohatý.
D: „Hm.“
P: „I think he is from CIA… I don’t know.“ – Myslím, že je ze CIA… nevím.
D: „Now maybe KGB.“ – Teď možná KGB.
P: „KGB is too poor for his money.“ – KGB je na něj moc chudá.
D: „Really?“ – Fakt?
P: „Hm.“
D: „Are you sure?“ – Jsi si jistý?
P: „I’m sure.“ – Jsem si jistý.
P: „KGB spent all his money for Afghanistan. And he lost everything.“ – KGB utratila všechny svoje peníze v Afghánistánu. A všecho ztratili.
…
P: „Ty si smutný, ja vidím“ obrací se Pajkar na Katarínu.
K: „Nejsem.“
P: „Nedelej, prosím… On je fakt hezký chlap.“
K: „A dyť nemusíš říkat…“
P: „A co se stalo? A proč seš smutný?“
K: „Nejsem smutná…“
P: „No, we are watching you… it’s not true.“ – Ne, vidíme tě… to není pravda.
P: „Something happened… Ah… sometimes you are thinking… I’m not first and he have other girl-friend and I will miss him.“ – Něco se stalo… Ah…někdy si myslíš… nejsem na prvním místě a on má jinou holku a mě bude scházet.
D: „You would be a good writer. You would be good…“ – Byl bys dobrý spisovatel. Byl bys dobrý…
K: „It’s not that complicated.“ – Není to tak složitý.
D: „You would be a good writer. But… it sometimes happens that you will think about some other things.“ – Byl bys dobrý spisovatel. Ale… někdy se stane, že myslíš i na jiné věci.
P: „She have too many things for thinking about.“ – Ona myslíš na příliš mnoho věcí.
D: „Everybody has.“ – To děláme všichni.
P: „But not more than me.“ – Ale ne víc než já.
D: „Not more than you?“ – Ne víc než ty?
P: „No.“ – Ne.
D: „How do you know, that you have more things than me, for example?“ – Jak víš, že myslíš na víc věcí než já, například?
P: „Because I feel it.“ – Protože to cítím.
D: „Because you feel it?“ – Protože to cítíš?
P: „Hm… I’m feeling I know my thought.“ – Hm… cítím, že znám svoje myšlenky.
K: „Já už jdu spát.“
D: „Jdeme spát?“
Začínám skládat stativ a foťák, kterým jsem při večeři udělal pár fotek.
D: „Ježíš to je zaprasený“ koukám na filtr na objektivu.
P: „I have a… tripod…“ – Mám stativ.
D: „Yes?“ – Jo?
P: „Já mam taky stativ.“
D: „Aha, yes.“ – Aha, jo.
P: „Pro foto…fotí… ale… to máš trošku problem.“
D: „Kdo?“
P: „Moje.“
D: „Proč?... Jakej?... Jakej?“
P: „Jako… tady není.“
D: „Hlava?“
P: „Hlava je není… Hlava máš, ale tady… takhle nemáš.“
D: „Jako…kejvací se a tak?“ ukazuju, jak se dá hlava stativu naklopit na různé strany.
P: „Ne… aha, to je eště tady, … ne to neni takhle. Tady máš jako… trošku... nebo co to je…“
D: „… destičku“ ukazuju na rychloupínací destičku, která se zespoda našroubuje na foťák a díky níž je pak možné foťák ze stativu v mžiku sundávat nebo nandávat.
P: „Destyčku?“
D: „No.“
P: „Tak… ja nemam… moje nemá… destičku.“
D: „A tu si můžeš ale koupit.“
P: „Kde?“
D: „V Praze určitě… já jsem si ji…“
P: „V Praze“ říká zklamaně, jako by to bylo na Marsu. „I can give you the tripod…“ – Můžu ti dát ten stativ…
D: „Aha.“
P: „… you can take it to Prague.“ – … a můžeš ho vzít do Prahy.
D: „Maybe if you give me the number… and if you give me the number and name… and I will give it to Petra, that destička.“ – Možná když mi dáš jeho číslo… a když mi dáš jeho číslo a jméno… dám ji pak Petře, tu destička.
P: „Ježíšmarjá, don’t give it to Petra, please.“ – Ježíšmarjá, nedávej ji Petře, prosím.
D: „But whom? It’s…“ – Tak komu? Je to…
P: „Nothing… or yourself, or take it, throw it out, or I will not give you one… If you give it to Petra, it’s finished. Chalas šut.“ – Nikomu... nebo sobě, nebo si ji nech, nebo ji vyhoď, nebo já ti ho nedám… Když ji dáš Petře, je s ní konec.
K: „Chalas šut.“
P: „To bude konec.“
D: „I thought it would be here… it would be the quickest… quickest way to get to you, but you think not.“ – Myslel jsem sí,že to tady bude… že to bude nejrychlejší… nejrychlejší cesta, jak by se k tobě mohla dostat, ale ty si myslíš, že ne.
P: „No, I need not too quickly.“ – Ne, nepotřebuju ji rychle.
D: „But I could give it…I could… I could…“ – Ale mohl bych ji dát… mohl bych… mohl bych…
P: „It’s too smalll… it’s from plastic… I think…“ – Je moc malá… je z umělé hmoty… aspoň myslím…
D: „… I could buy it… and…“ – … mohl bych ji koupit… a…
P: „… it’s not ten thousand… it’s not heavy.“ – … že nestojí deset tisíc… není těžká.
K: „Já jdu spát.“
D: „So, tomorrow we will leave here six o’clock… will we be able to open the gate?“ – Takže zítra budeme odcházet v šest hodin… budeme si moct otevřít dveře?
P: „Yes.“ – Jo.
D: „Yes. OK.“ – Jo. Dobře.
Pajkar s Atáulláhem domlouvá náš brzká odchod.
D: „Where should we put our bags which we want you to get… to put into the car?“ – Kam máme dát naše batohy, které chceme, abys nám vzal… do auta?
P: „Come on… leave it in your room and I will take it.“ – Ale… klidně je nechte u sebe v pokoji a já je vezmu.
K: „So we will leave it in our room. OK? Don’t forget.“ – Takže je necháme u nás. Jo? Nezapomeň.
D: „OK. We’ll leave it there.“ – Tak jo. Necháme je tam.
P: „OK. Fine.“ – Dobře.
D: „And at ten o’clock…“ – A v deset hodin…
P: „Sure.“ – Jasně.
K: „To that petrol station where we took petrol today?“ – K té benzínce, kde jsme dnes brali benzín?
D: „Yes. It’s right at that fork… you know… fork to Bamiyan and to Kabul… very easy.“ – Jo. Je na té křižovatce… však víš… křižovatce na Bámján a Kábul… jednoduchý.
P: „Yes… I hope that you will not have a watch… Do you have it?“ – Jo… a doufám, že nebudete mít hodinky. Máte nějaké?
D: „I have.“ – Já mám.
P: „OK.“ – Dobře.
D: „You have?“ – A ty máš?
P: „Yes… ja mam… velky… to je… piše se Škoda Auto. A jestli… if you push it, it’s open and… going out. It’s like…“ – Jo… já mám…velký… to je… píše se Škoda Auto. A jestli… když je zmáčkneš, otevřou se a… vyjede. Je to jako…
D: „Škoda auto goes out.“ – Ven vyjede škodovka.
P: „Jo. Takhle… small box and if you press here… if you press it it’s going out.“ – Jo. Takhle… malá krabička a když ji tady zmáčkneš… když ji zmáčkneš, vyjede.
D: „But this is small, so it’s good for travelling“ – Ale tenhle je malý, je dobrý na cestování – držím v ruce svůj miniaturní budíček.
P: „Hm… And it have… it’s ringing or not?“ – Hm… a mít… zvoní nebo ne?
D: „It is… But if you want I can give it to you when I am leaving Afghanistan… No problem?“ – Zvoní… Ale jestli chceš, můžu ti ho dát, až budu odjíždět z Afghánistánu.
P: „No problem.“
D: „OK.“
P: „Nothing is problem.“ – Nic není problém.
K: „OK, guys…“ – Tak jo, kluci.
D: „So… good night“ – Tak… dobrou noc.
A: „Guys!“ – Kluci!
D: „Guys.“ – Kluci.
P: „Guuuys.“ – Kluuuci.
P: „The name is guys… this is guys“ – Jméno je kluci… tohle je kluci – ukazuje na plynovou lampu.
D: „Gas.“ – Plyn.
K: „But I said guys.“ – Ale já jsme řekla kluci – Uchychává se Kataríny slovní hříčce v angličtině, kterou z toho Pajkar záměnou guys – čti gajs – a gas – čti gás – udělal.
P+K+D: „Cha, cha, cha.“
Pajkar nám pumpuje plyn do lampy, protože celý Bámján je utopen ve tmě bez elektřiny.
D: „Aha, světlo… světlo.
P: „Ty taky jdeš spát?“
D: „Cože?“
P: „Jdeš spát?“
D: „Já jdu taky spát, protože budu taky vstávat v šest ráno.“
P: „Ja budu tady… and I will thinking, thinking and thinking.“ – Já budu tady… a budu přemýšlet, přemýšlet a přemýšlet.
Pajkar pořád pumpuje plyn do lampy. Pro nás z „civilizace“ je to docela nezvyklý pohled.
P: „I have… potřebujem… to je… co to je.“ – Mám… potřebujem… to je… co to je.
D: „Co? Todle?“
P: „Jo, todle… pro jeden den.“
D: „Diktafon.“
P: „Diktafon.“
Pšššššššššš – lampa naskočila, chvíli silně září a při tom syčí, není slyšet ani slova.
K: „Na co?“
P: „Na… because my grand-father he wrote poetry…“ – Na… protože můj děda, on psal poezii.
Pšššššššššš.
P: „But he lost all the books, all the papers which he wrote. Now we have some old old man, our relative. He remember all the poetry of him.“ – Ale ztratil všechny knihy, všechny papíry, které napsal. A teď máme jednoho starce, příbuzného. Pamatovat si všechnu jeho poezii.
D: „Hm.“
P: „And I want to record it in some cassette, then I write it down.“ – A já si ji chci nahrát na kazetu, pak si ji přepíšu.
D: „It would be OK, but I’m leaving to…“ – Šlo by to, ale odjíždím do…
K: „But Lenka, she’s got one.“ – Ale Lenka jeden má.
P: „Jo? Tak OK.“
Pšššššššššš.
D: „… I’m leaving to Pakistan on Thursday I think.“ – … odjíždím do Pákistánu, myslím ve čtvrtek.
P: „Nevadi.“
Pššššššššššššššššššš.
P: „I had last time I came to Kabul. I took from Lenka.“ – Měl jsem ho naposledy, když jsem přijel do Kábulu. Vzal jsem si ho od Lenky.
D: „Yes.“ – Jo.
P: „I… it’s small cassette.“ – Já… je na malé kazety.
D: „Yes.“ – Jo.
P: „Malinké kazety.“
Pššššššššššššššššššš.
P: „At that time I was very busy and I had no time to… very nice“ – V té době jsem byl hodně zaneprázdněný a neměl jsem čas… moc dobrý – lampa konečně svítí.
D: „Mně normálně padá z uší prach teďka.“
Pššš – už zase nesvítí.
Pšššššššššššš – už zase svítí.
K: „Netuším ako to funguje, lebo…“ koukáme s Katarínou na žhavé drátěné „vajíčko“ v lampě, které se najednou rozpálila doběla a začalo zářit.
D: „Já taky ani pořádně ne. Ale hlavně že to funguje…Tam je přiváděnej plyn nějak… těma trubkama. A… nevím vůbec z čeho to je.“
K: „We don’t understand how is this working“ – Nevíme jak to funguje – Katarína se obrací na Pajkara.
P: „There is oil – petrol, it’s coming through this pipe. If the pipe is going to be hot, the benzin change to gas.“ – Je tam nafta… benzín, teče tou trubičkou. Když se trubičkarozžhaví, benzín se začne vypařovat.
D: „Yes.“ – Jo.
P: „It’s coming like gas. With power… power of pump… if you pump and inside is too much air and it’s go up with power. And if the pipe is going to be hot and it’s changed by gas. The gas coming through here. There is… I don’t know how it is called in English, something like we call jet. It have very small small like… small hole and it’s go with power up. Then it’s coming…“ – Je z něj plyn. Silou… pumpováním… když pumpuješ a uvnitř je hodně vzduchu a jde silou nahoru. A trubička se rozžhaví a změní se to v plyn. Ten plyn proudí tudy. Tady je… nevím jak se tomu říká anglicky, něco jako tryska. Mít moc malou malou jako… malou dírku a silou jde nahoru. Pak proudí nahoru…
D: „Nějaká tryska, nebo něco“ říkám Kataríně.
P: „… it’s hot, yes? It’s like… fire. And it’s going up here. Then it’s go down… and it’s light.“ – … je to rozžhavený, jo? Je to jako… oheň. A proudí nahoru. Pak dolů… a je světlo.
D: „And how is it possible, that this… which… this egg, I call it egg… which lights, doesn’t burn.“ – A jak je možný, že tohle… které… tohle vajíčko, říkám tomu vajíčko… které svítí, neshoří?
P: „Because it’s against warmth.“ – Protože je to proti teplu.
D: „So it’s made from a special material?“ – Takže je ze zvláštního materiálu?
P: „Yes, special material. And there is some stone it have here, here… where you close the egg. And he has many many many holes. And then the fire coming to this and start to be light.“ – Jo, ze zvláštního materiálu. A je tam kamínek, to mít tady… kde to vajíčko uzavřeš. A on mít moc moc dír. A pak se oheň dostane sem a začne být světlo.
D: „Aha.“
P: „It’s very complicated, I don’t know how… who found this idea, that it can be light. But it’s made by China.“ – Je to hodně složitý. Nevím jak… kdo na tenhle nápad přišel, že to může svítit. Ale je vyrobená v Číně.
D: „OK. We’re going to sleep“ – Tak jo. Jdeme spát – konečně se zvedám.
K: „Dobrú noc, Pajkárku.“
P: „Tak dobrou noc.“
D: „Dobrou noc.“
P: „Dobrou noc. A nashledanou. A netvari se smutne, prosím?“
K: „Ja smutná nejsem.“
P: „Tak smiling.“ – Tak usmívat.
K: „Ja som unavená.“
P: „A co se stalo?“
K: „Ja som unavená.“
P: „Tak jo, dobře, jo?... Tady máme papirek…“
K: „Papírek máte?“
P: „Ja učím, všechno. A zítra ty mužeš asking me.“ – Ja učím, všechno. A zítra ty mužeš ptát se.
K: „OK.“
D: „Peel.“ – Loupat.
K: „Peel.“ – Loupat.
P: „Počkejte, co to je?“
D: „To peel.“ – Loupat.
K: „Train.“ – Trénuj.
P: „Oven, oven?“ – Trouba, trouba? – čte ze sešitu.
K: „Oven.“ – Trouba.
P: „Oven… co to je?“ – Trouba… co to je?
K: „Oven is…“ – Trouba je…
D: „… tandoori.“ – … trouba.
K: „Tandoori.“ – Trouba.
P: „Tandoor… oven… terro… terrorizi…“ – Trouba… touba… tero… terorizo… – čte další slovo.
D: „Terrorize.“ – Terorizovat.
P: „But what is the terrorize?“ – Co znamená ten terorizovat.
K: „To terrorize. What terrorists do? They terrorize people.“ – Terorizovat. Co dělají teroristi? Terorizují lidi.
P: „Ahááá.“
K: „They are making them…“ – Dělají je…
P: „Pell, to pell?“ – Lupat, lupat?
D: „Peel.“ – Loupat.
T: „Peel.“ – Loupat.
D: „To peel… yes, right.“ – Loupat… jo, dobře.
K: „Dobrú noc.“
P: „Dobrou noc, nashledanou.“
D: „Dobrou noc, Pajkárku.“
P: „Uvidíme se ráno v deset.“
D: „Uvidíme se v deset. Tak dobrou noc“
-------
[11] Čarikar je město, za nímž se cestou z Kábulu do Bámjánu sjíždí z asfaltky – viz výše popis cesty
[12] provincie Parwan se táhne od Kábulu až na půl cesty do Bámjánu
[13] čaukidar – chowkidar – je člověk, který se stará o domácnost. Tady Katarína míní pomocníky na misi.
[14] People in Need Foundation, anglická zkratka Společnosti Člověk v tísni
[15] Non-governmental organization, jak jsou anglicky souhrnně označovány humanitárky
