V Afghanistanu je snadny se seznamovat, tak asi dve minuty po nasednuti do auta uz jsem se znal s Hayatullahem, ktery jel z Pesavaru do Kabulu. Je to Pastun, ktery pred 12 let utekl pred valkou do Pakistanu. Jeho rodina ted zije v Pesavaru, ale on ma obchod v Kabulu a v Mazare-e Sarif...
Predstavy. Kazdy nejake mame, nekomu se vyplnuji, nekomu ne. Asi mam velke stesti, ze mne se vyplnuji ty, ktere mi pomahaji, i kdyz mam samozrejme predstavy ruzne :). Asi jsem nenapsal, ze jsem doma zapomnel novinarsky prukaz a Tana se pro nej musela vratit. Uz to vypadalo, ze to nestihne do odletu, tak jsem si pral, aby letadlo melo zpozdeni. Tana to stihla, ale letadlo zpozdeni opravdu melo - 1,5 hodiny. Proc o tom pisu? Protoze me prekvapilo, jak silne muzou byt predstavy. Dalsi priklad - uz dlouho jsem si predstavoval, ze cestou do Kabulu potkam nekoho, u koho budu moct prespat a... bingo. V Afghanistanu je snadny se seznamovat, tak asi dve minuty po nasednuti do auta uz jsem se znal s Hayatullahem, ktery jel z Pesavaru do Kabulu. Je to Pastun, ktery pred 12 let utekl pred valkou do Pakistanu. Jeho rodina ted zije v Pesavaru, ale on ma obchod v Kabulu a v Mazare-e Sarif. Cesta z hranic do Kabulu trva asi pet hodin a krome par kilometru kolem Dzalalabadu je to kamenita polnacka plna prachu a der. Ale budiz... "this is Afghanistan" rikaji k tomu a trochu na omluvu nekteri anglicky mluvici Afghanci.
Nez jsme se v Kabulu dostali k Hayatullahovi, objeli jsme spoustu jeho pratel, on rozdal maly darky, co privezl, a teprve pak jsme se vydali k nemu domu. Bydli v hlinenem dome s dvorem obehnanym hlinenou zdi kousek od Mikrorajonu, coz je byvale hlavni centrum ruske posadky za valky v Afghanistanu. Byli tady 10 let, tak si postavili sidliste pro nekolik desitek tisic lidi. A opravdu jsou to panelaky, jak je zname my (takove ty dlouhe asi petipatrove), co se do Afghanistanu vubec, ale vubec nehodi. Diky tomu jak cni, jsou ale tak snadnou orientacni pomuckou, ze i kdyz vubec nevim adresu Hayatullahova domu, vim, kde je vzhledem k Mikrorajonu a muzu se tam tak snadno dostat.
Hayatullahova rodina jsou Pastuni a uz podle nekolika setkani (a litrech vypiteho caje na privitani) v Pesavaru musim rict, ze jsou tak pohostinni, jak jsem si jen dovedl predstavit (hele, zase jedna predstava vystrcila ruzky :). Host je skoro buh a pomuzou mu s cimkoliv. Na veceri jsem se prejedl (snad vyjdou fotky) a prepil caje. Mohl bych o Pastunech psat jeste hodiny, ale necham to radsi na denik, ted spis aktuality.
V Pesavaru jsem si koupil salvar kamiz a je to to nejpohodlnejsi, co se tady da nosit. Tak ho nosim a citim se daleko lip a i Afghanci me prijimaji snad i jako bych byl jeden z nich. Na zacatku Kabulu je velka zakladna ISAF, ale krome par nemeckych transporteru jsem zatim moc vojaku ISAF nevidel. Ale i na to urcite dojde.
Ted jsme v kancelari Dzamila, coz je Hayatullahuv synovec. Pracuje pro Home Security Office (navrhl i jednu z jejich stranek - http://www.cnd.gov.af) a v kancelari ma Internet a dokonce jsem vcera vecer z jeho mobilu i volal Tane (v Afghanistanu Eurotel nema roaming). Jinak Internet tu je dostupny i verejne, ja jsem ale rad, ze jsem se mohl podivat do Dzamilovy kancelare a pritom i vyzkouset jejich satelitni e-mail (pro Braun - my si stezujeme, ale jejich linka je pomalejsi :). Ted se poohlednu po Kabulu a zase brzo napisu.
David, Kabul