Zpráva z Kábulu, Afghánistán – 4. 6. 2004
- Podrobnosti
- Vytvořeno 4. 6. 2004 •
- Aktualizováno 13. 10. 2012
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 2765×
Lidi maji valky plny zuby a snazi se zit sec muzou. Supermarkety, francouzske pekarny, mobily, nova auta, elektronicke zbozi, hudba, indicke filmy... chteji si uzivat. I kdyz vetsina lidi nema na nic z vyse zminovaneho, i tak se jim lip dycha. Ale ne vsude...
Prave jsem se vratil ze zapadniho Kabulu, ktery byl behem valky nejvic ponicen. Boje tu byly tak tuhe, ze z nej nezbylo nic nez ruiny. "V tomhle dome jsme byli tri dny bez jidla a vody", rika Nazir Ahmed, muj afghansky pritel, ktereho jsme s Tanou potkali, kdyz byl nedavno na navsteve v Praze (pracoval pro Cloveka v tisni). "Na tomhle miste", ukazuje Nazir zapraseny placek pred domem, "stal tank nepratelske strany a pral to do okolnich domu, odkud na nej utocila jina bojujici strana. Diky bohu byli zabrani bojem a nemeli cas prohledavat domy, jinak bych uz tady nebyl. Utect se nam podarilo az diky jednomu z mnoha kratkych primeri, pry vyjednanem kvuli novinarum, ale buh vi, jak to bylo". Za poslednich 25 let bojoval v Afghanistanu temer kazdy s kazdym a temer kazdy byl kazdeho nepritel a pak zase pritel. Zapadni Kabul se vsak zacina pomalu zmahat. Mel jsem velkou radost, kdyz jsem nenasel tak bezutesne ruiny uplne vsude, jak jsem ocekaval. Velka cast je stale v ruinach, ale mnoho domu je uz opravenych.
Lidi maji valky plny zuby a snazi se zit sec muzou. Supermarkety, francouzske pekarny, mobily, nova auta, elektronicke zbozi, hudba, indicke filmy... chteji si uzivat. I kdyz vetsina lidi nema na nic z vyse zminovaneho, i tak se jim lip dycha. Ale ne vsude. Kabul je, stejne jako Praha vzhledem k Ceske republice, tak trochu jiny svet. Vcera jsem byl s Katkou z Cloveka v ohrozeni (slovenska obdoba Cloveka v tisni) v provincii Kapisa, severne od Kabulu. Panenska priroda, potucky rozvadejici vodu po horach po cely rok (i v dobach nynejsiho tahleho sucha), vrozena pohostinnost. Na jednom miste nas pohostili morusemi, jogurtem mast a merunkami. Moruse sice pred tim vyprali v jednom z jejich viceucelovych jezirek, ale my jsme je s Katkou jedli beze strachu. Moruse pripravene s takovou laskou nam proste nemohli ublizit. A neublizily - zadny prujem, jak by doktori u nas lomili rukama, se nekonal.
Sam mam s Afghanci jen nejlepsi zkusenosti, ale bohuzel predevcirem nemeli tolik stesti holandsky a norsky doktor s belgickou zdravotni sestrou z organizace Doktori bez hranic (Medins sans frontieres). Spolu se dvema Afghanci je zastrelili v severozapadni provincii Badhgis. MSF se ted stahuje ze zeme. Vetsinu lidi posila na dovolenou a az se situace uklidni, uvidi, jestli se vrati.
Uz se seri, tak bych se mel vratit domu. Bydlim ted u Cloveka v tisni a navstivim asi i jejich pobocku v Mazare Sarif. Do Mazaru bych se mel dostat pozitri nebo popozitri, jeste nevim presne - coz se v Afghanistanu ani neda vedet presne.
Zatim uzivejte leta (snad uz je teplo, nemam ani cas se podivat na web, jak u nas je) a priste se ozvu z Mazaru.
David, Kabul
