Zpráva z Mazár-e Šaríf, Afghánistán – 9. 6. 2004
- Podrobnosti
- Vytvořeno 9. 6. 2004 •
- Aktualizováno 13. 10. 2012
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 2775×
Do Mazar-e Sharif jsem se rozhodl letet, protoze tunel Salang, pres ktery se jezdi na sever zeme, je kvuli opravam ve dne zavreny a otevira se jen na noc. V noci se mi po Afghanistanu moc prohanet nechce a navic - nezaplatte 800 korun za prekonani 500 kilometru drsnych afghanskych hor za jednu hodinu, kdyz auto, ktere jede 9 hodin, stoji 400 korun...
Dnesni Afghanistan bych nazval "kulturou kontejneru". Za uplynulych 24 valecnych let sem byly dovezeny tisice kontejneru naplnenych zbranemi, jidlem, auty a dalsimi vecmi, ktere jsou potreba k hratkam na vojacky, nejvic v obdobi ruske okupace (1979-89). A jelikoz temer ctvrt stoleti valky velkou cast zeme srovnalo se zemi, vymysleli Afghanci genialni figl. Proc bychom znovu staveli nase znicene obchudky, kdyz je muzeme mit hned z kontejneru. A tak se stalo. V ulicich jsou dnes videt bud osamocene, ale take cele skupinky kontejneru, z nichz se prodava vsechno myslitelne. At uz je to v Kabulu, nebo Mazar-e Sharif na severu zeme, kde prave ted jsem.
Do Mazar-e Sharif jsem se rozhodl letet, protoze tunel Salang, pres ktery se jezdi na sever zeme, je kvuli opravam ve dne zavreny a otevira se jen na noc. V noci se mi po Afghanistanu moc prohanet nechce a navic - nezaplatte 800 korun za prekonani 500 kilometru drsnych afghanskych hor za jednu hodinu, kdyz auto, ktere jede 9 hodin, stoji 400 korun. V Kabulu je ve dne prijemnych 25-30 (v noci uz je i me zima - rychle jsem si na zvyknul na afghanske teplo), v Mazaru uz mene prijemnych 40. I kdyz diky nizke vlhkosti je to daleko snesitelnejsi nez v Dubaji nebo Pesavaru. Mazar uz je nefalsovanou soucasti Stredni Asie, jelikoz lezi na planinach, ktere se na sever tahnou do Turkmenistanu, Uzbekistanu a Tadzikistanu. Spousta lidi tu ma sikme oci - Uzbekove a Tadzikove, ale jeste jsou tu i kapsy s Pastunama.
Co se tyka jidla, tak jim docela malo, asi tim vedrem. Ke snidani chleba s cajem - to same jedi Afghanci - a k obedu nebo veceri vetsinou qabuli (ryze s rozinkama, ve ktere jsou schovane kousky masa) - to same, co Afghanci. Jeste bych si mohl dat kebab, nebo mantu (tasticky plnene mletym masem a polite jogurtem) a to je asi tak vsechno. Za to pepsi, cola, mirinda, fanta, sprite, vsechny tyhle lepidla tu jsou v hojnem mnozstvi.
V Mazaru prebyvam opet u Cloveka v tisni. Na rozdil od obrovskeho Kabulu je jejich sidlo v provincnim Mazaru kousek od centra, takze je to vsude blizko. Krome Mazaru jsem se sem na sever vypravil kvuli mestum Balch (asi pul hodiny na zapad) a Aybak (dve hodiny na vychod). V Mazaru je krome skvelych trzist se skvelyma lidickama (viz nize) snad jen Aliho svatyne. No, jenom. Ona je docela dulezita, dokonce tak, ze je po ni pojmenovane mesto - Mazar-e Sarif znamena neco jako Svatyne velebeneho. Je jim minen chalif Ali, ktery zemrel roku 661. Pochovan byl v dnesnim Iraku, ale mistni tradice rika, ze z duvodu tamnich nepokoju byl z hrobu vyzvednut a nalozen na velbloudici. Velbloudice sla tak dlouho, dokud nepadla mrtva na zem. A na tom miste - dnesni misto svatyne - byl Ali znovu pohrben a nad jeho hrobem postavena svatyne. Behem staleti ji poboril Dzingischan a i Tamerlan, ale vzdy byla obnovena. Dnes patri k nejkrasnejsim stavbam Afghanistanu. Je cela pokryta modryma a zelenyma kachlikama s kvetinovyma ornamentama a citacema z Koranu. Nadhera. Byl jsem fotit dnes v sest rano (z nejakeho duvodu se budim uz v pet, uplne svezi - stejne jako spousta Afghancu - v tech pet uz jsou plne ulice).
Aybak je jedno z dulezitych buddhistickych mist. Pred islamem byl v oblasti Ariany rozsiren buddhismus, ale neudrzel se. V Aybaku je relativne zachovaly buddhisticky klaster vysekany do skaly. Prochazel jsem celama pro mnichy a taky po obrovsky stupe vytesany do utrob kopce (klenba nad ni vsak pred staletimi spadla, takze ted jeji vrsek cni z kopce jako palec z derave ponozky). Ke stupe v Aybaku se vztahuje pekna legenda o svatbe krale Rustama a Tachiny (snad to pisu spravne - zdejsi jmena mi davaji zabrat). Stupa se v dari jmenuje Tacht-i-Rustam (Rustamuv trun) a Rustam ji mel udajne vytesat za jediny den a pak v ni s Tachinou stravil jedinou noc - nutno podotknout ze uspesnou, protoze se jim narodil synek (to se vsak Rustam dozvedel prilis pozde - viz nize), ze ktereho vyrostl udatny muz. Legenda ale konci smutne, protoze Rustam byl z Turanu (dnesni Turecko), kdezto Tachina z Iranu. Z Rustamova syna se po ni stal vladce Iranu a Iran se samozrejme dostal do valky s Turanem. Starnouci Rustam nakonec nad svym synem preci jen zvitezil - za pomoci lsti. V boji muze s muzem, kdy se bojovalo beze zbrane, jej zapichnul tajne schovanou kudlou. Teprve pak se objevila Tachina a prozradila Rustamovi, koho zabil.
Ale konec mytu, zase neco o zivych lidech. Dneska jsem si kupoval muslimskou cepicku - maji tady krasne, vysivane a za babku. Tak jsem se seznamil s Dzamaldinem, ktery mi nakonec dal cepicku zadarmo a jeste me do sveho kramku pozval na obed. Mluvi anglicky, jelikoz zil 11 let v Pakistanu - z Afghancu zil v Pakistanu nebo Iranu z kazde rodiny alespon jeden clovek. Stejne jako dalsi Afghanci, co byli v Pakistanu, si na Pakistance jen stezuje. K Afghancum se chovaji spatne a pry jsou vubec uplne "bad". Na jednu stranu asi prehani, na druhou je fakt, ze pokud je nekdo zvykly zit v pohostinnem Afghanistanu, tak kterakoliv zeme na svete uz je ohledne pohostinnosti jen horsi. Na obranu Pakistancu bych vsak mel rict, ze jim Afghanci dali pekne zabrat - behem 20 let valky jich do Pakistanu uteklo asi 5 milionu, coz uz je pekna porce. Ted se uz asi 2 miliony vratili, ale mnoho se jich zase vratilo do Pakistanu, kde jsou jednak lepsi zivotni podminky (prace, vzdelani apod.) a navic malokomu po valce neco zbylo z jeho domova. No zkratka v oblasti kolem Pesavaru vladne trochu napjata atmosfera, protoze Pakistanci uz chteji Afghance vystrnadit domu, ale ne vsichni Afghanci chteji. Jeden Afghanec, ktery zije v Pesavaru asi 10 let, mi dokonce rikal, ze Afghanci v Afghanistanu jsou jako zvirata. Uz asi zacina kastovani a Afghanci z emigrace zacinaji na sve spoluobcany, co zustali doma, pohlizet z vysky.
Zitra se vracim do Kabulu, odkud se vydam do Pandzirskeho udoli a do Bamjanu. Znovu se ozvu z Bamjanu nebo pak z Kabulu.
David, Mazar-e Sarif