Zpráva z Kábulu, Afghánistán – 13. 6. 2004
- Podrobnosti
- Vytvořeno 13. 6. 2004 •
- Aktualizováno 13. 10. 2012
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 2843×
Kdyz jsem se rozloucil s Adzmelem, sel jsem zaprasenyma ulickama dal do Istalifu a mijel jsem pritom skolu. A samozrejme hup, uz me pozvali na caj a o zabavu na nekolik dalsich hodin bylo postarano. Meli tam mapu sveta (sice jeste se socialistickym usporadanim sveta), tak jsem jim ukazal, odkud presne jsem. Vsichni byli nadseni, lili do me caj a k tom jsme cucali bonbony, jak se tady obcas dela misto slazeni cukrem...
V poslednich dnech jsem se nekolikrat svezl v taxiku v kufru. Jak na severu kolem Mazaru, tak v Kabulu. Naposledy predevcirem, kdy jsem jel do vesnicky Istalif na planine Samoli, asi hodinu severne od Kabulu. Puvodne jsem se tam jel podivat na mistni keramicke dilny, kde se vyrabi znama istalifska kjeramika, ale skoncilo to zase jinak - nechal jsem se unaset denim. V aute (kde jsem jel v tom kufru) jsem se seznamil s 18letym Adzmelem, ktery se vracel se svymi tremi sestrami Manilou, Suheilou a Nazilou (ta uz byla v burce). Pozval me k sobe domu, coz, jak jsem nakonec zjistil, bylo skoro pozvani do rajske zahrady. Ziji v Istalifu a jejich otec se zivi farmarenim. Maji pomerne velkou zahradu s velkym jezirkem zastinenym vysokymi stromy - genialni pro posezeni a obed, ktery jsme meli. Jeho tata je takovy smisek, chodici ve slamenem klobouku - spis by se hodil do ceskeho zahradkarstvi nez do Afghanistanu. Hostili me opravdu kralovsky. Meli jsme sorbu neboli vodni maso (masovy vyvar, do ktereho se nahazi kousky chleba, ktere se pak vyjidaji s bramborem a masem, ktere jsou na zvlastnim talirku). K tomu byl skvely kefir caka, jogurt mast, bylinkovy jogurt do, ovoce a samozrejme nesmela chybet iranska Zam Zam kola, ktera je tady hodne oblibena (urcite uhodnete, ze je nazvana podle toho posvatneho pramenu v Saudske Arabii, jehoz vodu jsem pil u Ahmeda v Sardze).
Kdyz jsem se rozloucil s Adzmelem, sel jsem zaprasenyma ulickama dal do Istalifu a mijel jsem pritom skolu. A samozrejme hup, uz me pozvali na caj a o zabavu na nekolik dalsich hodin bylo postarano. Meli tam mapu sveta (sice jeste se socialistickym usporadanim sveta), tak jsem jim ukazal, odkud presne jsem. Vsichni byli nadseni, lili do me caj a k tom jsme cucali bonbony, jak se tady obcas dela misto slazeni cukrem. Obzvlast dvema bratrum Abdulovi Razakovi a Abdulovi Rahmanovi, ucitelum dari a biologie, jsem se tak zalibil, ze me pozvali k sobe domu. Oba bojovali jako mudzahedini (a taky meli paradni fousy - ale ja uz se jim docela blizim :)), ale ted zijou v Istalifu v klidku a uci na skole. Abdul Rahman ma jeste dalsi povolani - je lekarnik a doktor. Nevim jestli vystudovany nebo samozvany, ale kdyz jsme se zastavili v jeho lekarne, prisli za tu dobu dve zeny s detmi, tak asi nejakou uspesnost mit bude. Kolem pate odpoledne se v lekarne objevil pobocnik komandanta (kazde mesto ma sveho jakehosi vladce, jehoz nezavislost na Karzaiho ustredni vlade je primo umerna vzdalenosti od Kabulu), tak zavolali komandantovi, jestli bych tam mohl prespat. Rekl ze ano, ale ze by pro moji bezpecnost bylo lepsi, kdybych spal v hotelu. Uz jsem se tesil na Abdulum dum, ale takhle me noc v Istalifu prestala lakat, tak me komandantuv pobocnik nalozil do auta a odvezl do Kabulu. Tohle je na Afghanistanu skvele - jakmile cloveka prijme mistni komunita, nemusi se niceho bat. Obzvlast kdyz ho zastiti komandant - samozrejme by clovek mel poslouchat jejich rady, ktera v tomhle pripade od komandanta znela byt radsi v hotelu.
Neco k foceni - foti se tu snadno, samozrejme az na zeny, ty muzu bezpecne fotit jen v davu, jinak by se to chlapum nemuselo libit - to je proste mistni pravidlo. Zatim jsem vyfotil 25 filmu a bavim me to cim dal tim vic a cim dal tim min se ostycham. Spousta lidi (tj. chlapu) se na fotky primo trese a strasne chteji byt v zaberu. Skvely byl mulla (duchovni vudce) v te istalifske skole, na mullu mlady holobradek s par fousama, ale na fotku byl uplne nazhavenej. Fotim na diaky a mam tady i cernobile filmy, ale moc nefotim. Jednak je moc ostre svetlo a kolem vychodu a zapadu slunce nechci byt venku. Hlavne jsem vsak na CB chtel dokumentovat socialni problemy Afghanistanu (na tohle tema je CB lepsi), ale misto toho jsem zahrnovan samymi usmevy, pozitivni naladou, vstricnosti, v Afghanistanu je boom stavebni obnovy, plne obchody (samozrejme spousta lidi si nemuze dovolit v nich nakupovat a spolehaji na trziste a zebrani), takze bych se musel nutit vytvaret negativni obrazy. Nerikam tim, ze Afghanistan neni ve srackach. Samozrejme je a hodne hodne hlubokejch, ale lidi jsou neuveritelne optimisticti, vstricni a maji obrovskou radost z toho, ze po 24 letech muzou vest normalni zivot. Neni vubec jednoduchej, ale je to lepsi nez stejne nemit nic a jeste se navic bat zurici valky.
Zitra bych mel odjet do Bamjanu ve strednim Afghanistanu, tak na 4 dny. Jen dva dnu budeme na ceste, protoze jizda horami tam trva asi 8 hodin. Nevim, jestli je v Bamjanu Internet, pokud ne, tak se znovu ozvu, az se vratim do Kabulu.
Zatim ahoj a uzivejte stale jarniho pocasi, pri navratu z Afghanistanu se pokusim pribalit a privest trochu zdejsiho tepla :).
David, Kabul
