TOPlist

Zpráva z Bámjánu, Afghánistán – 16. 6. 2004

Vcera jsem se vratil z provincie Bamjan ve strednim Afghanistanu. Nejznamejsim mistem provincie je samotny Bamjan, kde bylo v minulosti 10 buddhistickych klasteru s 1000 mnichy a taky dva obrovsti buddhove vytesani do stejneho utesu jako klastery. Bamjansti buddhove (vysoci 55 a 37 metru) prezili vsechno, ale uz ne extremni talibansky rezim, ktery je nechal rozstrilet...


 

S tim afghanskym oblecenim jsem to tady docela vyhral. Tahle oblast je tak promichana a prolezla vsemoznyma svetovyma vlivama, ze i ja muzu vypadat jako mistni. V oblasti Nuristanu (na afghanske strane) a Chitralu (na pakistanske strane) zijou dodnes potomci z dob valecnych tazeni Alexandra Velikeho, kteri maji modre oci a svetle vlasy. Uz se mi nekolikrat stalo, ze me typovali prave na Nuristance. Nuristan a Chitral byly drive zname taky jako Kafiristan (kafir = arabsky neverici), Nuristanci konvertovali na islam az koncem 19. stoleti a v Chitralu jeste dodnes ziji nemuslimsti Kalasove. S tim souvisi i jmeno, kterym se tady predstavuju. David se arabsky rekne Daud (arabstina nema pismeno "v"), coz bylo prejato po celem Strednim vychode. Takze se predstavuju Daud a vsichni jsou nadseni, ze mam jim blizke jmeno (zatim posledni vyznamny Daud v Afghanistanu byl kral Mohammad Daud v 70. letech 20. stoleti) a dnes me diky tomu dokonce taxikar svezl zadarmo.

Vcera jsem se vratil z provincie Bamjan ve strednim Afghanistanu. Nejznamejsim mistem provincie je samotny Bamjan, kde bylo v minulosti 10 buddhistickych klasteru s 1000 mnichy a taky dva obrovsti buddhove vytesani do stejneho utesu jako klastery. Bamjansti buddhove (vysoci 55 a 37 metru) prezili vsechno, ale uz ne extremni talibansky rezim, ktery je nechal rozstrilet. Zbyly po nich jen obrovske diry ve skale. Krome buddhu je cely skalni utes prospikovany jeskynema - zbytkama po klasterech. Nektere jeskyne jsou uplne obycejne, jine maji uvnitr vytesane zdobeni a v par se dokonce zachovaly barevne fresky. Spousta jeskyn a fresek byla ponicena za dob Talibanu. Talibanci samotni seskrabali obrazy buddhu na stenach a behem bombardovani Bamjanu donutili mistni lidi, aby utekli z mesta a uchylili se v jeskynich. Z te doby je spousta jeskyn vykourenych a tedy uplne znicenych.

Jakmile clovek vyrazi z Kabulu, ihned si uvedomi, ze je v zemi, kde valka skoncila teprve nedavno. Spousta trosek a rozbitych domu a... min. Zaminovano je stale nekolik set ctverecnich kilometru uzemi - nekdy v pustine, nekdy primo v mistech, kde ziji lidi, podel silnic apod. Nektera zaminovana mista jsou oznacena cervenyma kamenama, odminovana mista pak kamenama bilyma nebo bilyma fajfkama na zdech, domech, polich apod. Spousta minovych poli ale neni oznacenych, a samozrejme nejsou oznacene ani osamocene miny a nevybuchla munice. Proto si pri cestovani, a obzvlast pri zastavkach, porad musim rikat "miny muzou byt vsude, miny muzou byt vsude", abych nevkrocil mimo silnici. Jeste blbejsi to je pri curani po ceste. Musim vzdycky davat pozor, abych neprisel o pindika, protoze tady se cura tak, ze si clovek cupne, vyhrne pirahan tumban a jede (afghansti chlapi se stydi curat ve stoje, protoze to by bylo z dalky videt, ze curaji), vetsinou u krajnice nebo mimo silnici (kdyz je tam napriklad skala, na ktery miny nejsou, respektive by na ni byly videt). Odminovavaci prace tady pokracuji o sto sest, ale stejne je to jeste na nekolik let prace.

Kdyz pisu o minach, vzpomnel jsem si na dve prihody se zahranicnimi vojaky v Afghanistanu, ktere zaroven ukazuji, jak rozdilny muze byt pristup vojaku a tim padem i dopad na mistni obyvatele. Prvni se stala asi pred tydnem, kdyz jsme s Nazirem jeli po Kabulu. Najednou nas predjel piskovy humvee, z jehoz strechy trcel manik se slunecnima brejlema a dulezite kejval na vsechny strany, at auta udelaji misto, a za nim nasledovala kolona terennich aut. Nazir nestacil vcas uhnout z cesty a jeden z tech terenaku to do nas malem nasil - normalne nas vytlacil ze silnice. V humvee tady jezdi Americani, kteri hlidaji Karzaiho a spol. Prislo mi na jednu stranu smesny, jak jsou tady (nekteri) Americani samolibi a panovacny, skoro jako by Afghanistan vlastnili. Na druhou stranu mi behal mraz po zadech, protoze pokud je nejaky chovani belochu nejvic videt a nejvic se zapise do podvedomi mistnich lidi, pak je to tohle hulvatsvi (obcas bohuzel doprovazeny i mrtvyma).

Druhy zazitek je z Bamjanu. Krome humanitarnich organizaci se o rekonstrukci zeme v posledni dobe zacaly starat vojenske PRT (Provisonal Reconstruction Team). Schvalne pisu vojenske, protoze ac delaji humanitarni praci, jsou to porad jen po zuby ozbrojeni vojaci (z toho duvodu s nima vetsina humanitarnich organizaci nechce splupracovat, protoze chteji lidem striktne ukazat, ze s armadou nespolupracuji za zadnych okolnosti). Provincii Bamjan ma na starost PRT slozeny z vojaku z Noveho Zelandu. V Bamjanu jsme je nekolikrat potkali a jeden okamzik mi obzvlast utkvel v hlave, potoze byl pravym opakem setkani s Americanama. Jeli jsme z Bamjanu k jezerum Band-e Amir a mijeli tech nekolik dzipu PRT. A ti Novozelandani nejen ze nas pred sebe pustili (i kdyz jich byly 4 auta a mi jen jedno), ale jeste nam s radosti zamavali.

Jinak obcas v Kabulu zahlidnu obrnak nebo dzip ISAF, mimo Kabul i nejake tanky afghanske armady a samozrejme spousty vojaku. A taky spousty znicenych tanku a obrnaku z boju s Rusama i z obcanske valky. Ozbrojeni tu jsou ale i obycejni lide. Neni neobvykle videt vesnicana, jak si to po silnici straduje s kalasnikovem pres rameno. Nebo v cajchane (jidelny, kde casto jim) useda manik s turbanem, kalasnikov si opre o zed za sebe a stejne jako ja si objedna ryzi qabuli a caj :)). Byt ozbrojen je tady tradici - preci jen jde o drsnou zemi - a navic vetsina zbrani mezi obycejnymi lidmi je na sebeobranu. Je to proste dalsi stripek afghanske soucasnosti.

Ted jeste nejaky den stravim v Kabulu a pak se presunu do Pakistanu. Rad bych do hor, uvidim, kolik mi na ne zbude casu. Mejte se zatim pekne,

David, Kabul

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit