Zpráva z Islámábádu, Pákistán – 23. 6. 2004

Tohle povidani by se mohlo jmenovat "Cesta do pekla", protoze jsem se z pekla prave vratil. Teplotniho. Na jihu Pandzabu je ted 48 stupnu ve dne a o deset min v noci (coz pri spani stejne moc nepomuze). Prvni den, po nocni jizde vlakem, jsem jen lezel pod vetrakem. Dalsi dny uz to bylo dobry, tak jsem pochopil, ze telo si reklo o aklimatizaci a ja s tim nebyl schopnej nic delat.

Krome neuveritelnyho kotle je vzduch plny prachu. Obloha je porad takova nijaka, sedivo-zluta. Rano a vecer ma slunce tvar ostre zluteho kotouce, jenz se snazi skrz prach prorazit do sveta, ale behem dne se jeho svetlo na miliardach zrnicek prachu tak rozptyluje, ze se temer neda fotit. Bezbarevne vypada uz skutecnost natoz fotka - a nepomuze ani deset neutralnich a polarizacnich filtru. Jako by na jihu Pandzabu v tomhle obdobi opravdu dochazelo k docasnemu vymazu skutecnosti :). Ani se nedivim, ze jeste dal na jih odsud, v provincii Sind, uz leta radi loupeznici, kteri prepadaji auta a autobusy. Neni tezke zblaznit se z vedra, obzvlast pokud clovek nema uniku a musi zit zrovna tady. Zkratka nic takoveho jsem jeste nevidel a nezazil. Ale splnilo to svoje - vedel jsem, ze v tyhle dobe tam bude hnusne, ale chtel jsem vedet jak hnusne. Ted uz vim. A taky vim, ze v tuhle dobu bych tam znovu nejel.

Jindy ale urcite ano, protoze na jihu je spousta zajimavych mist. Oblast kolem mest Bahawalpur a Multan je plna sufickych svatyni, dodnes hojne navstevovanych poutniky. Pro nas, kteri zadneho z onech sufi svatych neuctivame, jsou zajimave hlavne svoji nadhernou vyzdobou - cele jsou pokryte barevnymi kachlemi, ktere skladaji dohromady kvetinove vzory a citace z Koranu. A hlavne je ve vzduchu citit opojna vune vonnych tycinek, coz je na islamske svatostanky vec nevidana.

Chtel jsem se vydat i k ohromne pevnosti Derawar stojici uz na okraji pouste Thar (tvori hranici mezi Pakistanem a Indii, na indicke strane jsme ji prochazeli na velbloudu u mesta Dzajpur). Sednul jsem na korbu pickupu a spolu s asi deseti domorodci se vydal na cestu. Uz ale bylo dost pozde a zjistil jsem, ze od pevnosti uz se ten den nic nevraci. Jeden spolucestujici mi sice nabidnul, ze u nej muzu prespat, ale vzhledem k tomu, ze v hotylku v Bahawalpuru se me vzdycky, kdyz jsem odchazel, ptali kdy se vratim, nechtel jsem je plasit tim, ze bych neprisel, kdyz jsem rekl, ze budu do vecera zpatky. Hlavne ale proto, ze prvni den se mnou po meste chodil policajt - pry je to "vladni politika", chranit tu cizince ozbrojenym doprovodem (mozna je to tim, ze Bahawalpur uz je blizko problemovemu Sindu). Tak jsem v jedne dedince vysednul, po ctvrt hodine si stopnul autobus zpet a do Bahawalpuru dojel akorat tak, abych si v prijemnem seru mohl dat veceri a pro osvezeni skvelou pistaciovo-ruzovou zmrzlinu (s ruzovou vodou, ktera se casto pridava i do jidel).

Jeste se vratim k prachu. V Afghanistanu jsem taky zazil spoustu prachu. Asfaltek je tam jen par kilometru (vzhledem k celkove delce cest), vetsina domu jsou hlinenky z nepalenych cihel a zeme je vysusena od slunce az hanba. Taky je tam celkem sucho, takze prach pro me mel dost znicujici ucinek. Jednak jsem mel skoro porad zabetonovany nos - hlavne rano, coz nebylo nejprijemnejsi. A taky jsem asi odrovnal nejake filtry - proste se nedalo je neposkrabat. V Pandzabu je trochu vlhceji, takze se i pres obcasne prachove boure (jednu velkou jsme projizdeli cestou z Bahawalpuru do Multanu - najednou jsme vjeli do tmy, museli rozsvitit svetla, nebylo videt ani na krok) docela da dychat.

Nejdelsi streky - do Multanu a zpet, jsem jel pres noc vlakem (13 hodin) a pak jsem jezdil mistnima dodavkama. V Pakistanu se jezdi na leve strane, takze maji rizeni na prave strane. Znovu se mi vybavuje Afghanistan, kde je totiz drtiva vetsina aut taky s rizenim na prave strane, i kdyz se jezdi jak u nas - napravo. Docela zajimave je to predjizdeni. Ridic musi celym autem vjet do protismeru, aby videl, jestli muze predjet. Lehci to ma, pokud nejede sam - muze se na situaci na slinici zeptat spolujezdce. Moc nechapu, jak vubec mohlo dojit k tomu, ze jim takovy auta nekdo prodal (a hlavne, ze je Afghanci koupili!). Par aut je dovezenych z Pakistanu, kde rizeni na pravy strane chapu. Ale vetsina je z Dubaje (pod afghanskou SPZ u mnoha aut jeste prosvita modra dubajska), kde se vsak jezdi napravo jako u nas! Z Dubaje to asi byl jen reexport - nejspis meli nadbytek aut pro nejakou jinou zemi, tak je vrhli do Afghanistanu, rizeni napravo nebo nalevo, to je prece jedno... Nekdo se musel nechutne napakovat. Drtiva vetsina aut jsou v Afghanistanu toyoty - corolla jako osobak a surf jako dzip. Dnes uz je dovoz aut s rizenim na prave strane zakazan.

Jsem zpet v dvojmesti Islamabad/Rawalpindi a uz se mi nechce delat vubec nic. Oproti Bahawalpuru sice teploty poklesly na 35 ve dne (takze se v noci bude i dat spat), ale me uz se nechce ani fotit, ani jezdit, proste nic. Jen chvilku odpocivat, davat si mangove a bananove dzusy, lassi (uzasne jogurtove piti - slane, sladke, nebo s prichuti), biryani (korenena ryze) a caj. O caji v Afghanistanu jsem asi moc nepsal. V Pakistanu se pije zasadne s mlikem, tak se uz i pripravuje - povari se voda s cajovyma listkama (cerny caj), mlikem a korenim. Proto se mu rika mixed caj. V Afghanistanu se mlicny britsky zvyk neuchytil (i kdyz obcas je mliko k dispozici), takze tam pijou hlavne caj zeleny a cerny (caj sabs, caj sia), a to v nekonecnych mnozstvych a ke vsem prilezitostem (vcetne prilakani cizince na pokec).

V Rawalpindi bydlim v pokoji na strese a cele mesto mam jako na dlani. Od posledni navstevy pred sesti rokama me Rawalpindi docela prekvapilo. Ma slusivejsi kabat, vyspravene silnice a to nadrazi - cele podlazdickovane a ciste!!!

Par slov k Pakistancum. I kdyz na ne nedam dopustit a mam s nimi ze svych pobytu jen nejlepsi zkusenosti, po extremne prijemnych Afghancich mi prijdou trosku odmereni. Jsou taky prijemni, napomocni a vstricni, ale proti Afghancum jim neco chybi. Asi bych ale nemel srovnavat. Afghanistan je jen jeden.

Priste uz se nejspis ozvu z domu (pokud nezbyde cas na letisti v Dubaji), tak do te doby neco udelejte s pocasim, at po prijezdu nezmrznu.

David, Islamabad/Rawalpindi

• ◄ Zpráva z Islámábádu, Pákistán – 19. 6. 2004
• Zpráva z Prahy – 28. 6. 2004 ►