Budva
- Podrobnosti
- Vytvořeno 6. 6. 2009 •
- Aktualizováno 5. 11. 2015
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 4242×
Budva je nejturističtější místo na jadranském pobřeží Černé Hory. Má fascinující Staré město, spoustu možností ke čvachtání se v moři (ať už ve městě nebo mimo něj), přístup na neobydlený ostrov svatého Nikoly a v sousedství má další zajímavá místa (Kotor, Sveti Stefan, Cetinje). To z ní v létě dělá město přecpané turisty. Proto pokud nemusíte turisty, do Budvy nejezděte. Nebo jen na výlet. Nám turisti nevadí, proto se usazujeme přímo v ní – centru prázdninového života Černé Hory...
ČERNÁ HORA
Po chvíli stopování se rozdělujeme na skupinky, ale ani tak nám nikdo nezastaví. Vyrážíme tedy pěšky do 10 km vzdáleného Vladimir, první vesnice v Černé Hoře. V polovině cesty se na nás usmívá štěstí. Zastavuje nám albánský taxikář, který z Tirany veze do Ulcinju mladou Albánku (žije v New Yorku, v Albánii je na dovolené a stejně jako my míří do Budvy). V Ulcinju se s ní loučíme – nečeká na autobus a vyráží do Budvy dalším taxíkem. Ani se nedivím – bus jede za tři hodiny – až ve tři odpoledne.
Stejně zdlouhavé bylo i hopkání z Černé Hory do Albánie. Jen to potvrzuje jistou uzavřenost Albánců – přímá spojení se sousedními zeměmi mají pouze s městy, kde žije většinová populace Albánců. Ulcinj toto kritérium splňuje, proto má přímé spojení (byť jen dva minibusy denně). Ale třeba Podgorica, hlavní město Černé Hory, vzdálené od albánské hranice stejně jako Ulcinj, přímé spojení nemá. O Budvě, největším letovisku na černohorském pobřeží, ani nemluvě.
Budva
Budva je nejturističtější místo na jadranském pobřeží Černé Hory. Má fascinující Staré město, spoustu možností ke čvachtání se v moři (ať už ve městě nebo mimo něj), přístup na neobydlený ostrov svatého Nikoly a v sousedství má další zajímavá místa (Kotor, Sveti Stefan, Cetinje). To z ní v létě dělá město přecpané turisty. Proto pokud nemusíte turisty, do Budvy nejezděte. Nebo jen na výlet. Nám turisti nevadí, proto se usazujeme přímo v ní – centru prázdninového života Černé Hory.
Jednou z daní velké obliby Budvy je drahé ubytování. Nedaří se nám nic sehnat – tedy nic pod 50 euro (v Černé Hoře se platí eurem) na osobu a noc –, tak se ptáme v informační kanceláři na autobusovém nádraží. Po pár telefonátech pro nás mají ubytování v domácnosti za 20 euro na člověka. Je to snad úplně nejvíc co jsem kdy za bydlení zaplatil, ale jelikož už jsme skoro tři a ne jen dva, nepřipadá v úvahu plácnout sebou do křoví a přečkat noc pod širým nebem.
V malém bytě naší rodiny dostáváme malinkatý pokojík. Anglicky umí jen dcera (už dávno bydlí jinde se svým manželem a mimochodem je taky v šestém měsíci jako Táni), ale zas tak moc to nevadí – srbština a čeština jsou dost podobné na to, abychom si rozuměli. Dostáváme klíč, instrukce o vodním režimu v Budvě (v létě je vzhledem k zněkolikanásobení populace města nedostatek vody, která se tak pouští jen od půlnoci do asi šesti ráno) a je to.
 |
| Kostely ve Starém gradě • Budva |
Do Budvy jsme přijeli asi v šest a teď už se setmělo. Vyrážíme na obhlídku 100% turistického města. Vlastně jsem v žádném takovém profláknutém letovisku ještě nebyli. Zní tu čeština a minimálně jedna restaurace točí české pivo Černá Hora.
Mimochodem jedním z partnerským měst Budvy je Banská Bystrica. Možná proto se jedna pláž jmenuje Slovenská a hlavní ulice Slovenska obala. A další mimochodem – před měsícem tu byl koncert Rolling Stones, který navštívilo 35 000 diváků – to je 3násobek počtu obyvatel Budvy. S 11 000 obyvateli je tak Budva nejmenší město, kde Rolling Stones hráli.
Den 21, čtvrtek 2. 8. 2007
Ráno kupujeme jízdenky do Dubrovniku. Jedeme sice až pozítří, ale autobusy podél pobřeží jsou dost často vyprodané, tak nechceme nic nechat náhodě. Nechce se nám zase celý den hopkat 150 km s několika přestupy, jako cestou z Dubrovniku do Albánie, a přímý bus navíc jede jen jeden denně – navíc v šest ráno.
Budva je na rozdíl od Albánie čistá. Žádné odpadky na ulicích, žádný smog. Zamořena je jen tisíci turisty – včetěn nás dvou a půl.
Dnešní Budva leží na pobřeží podél dlouhé pláže. Na západní straně z ní vybíhá poloostrov se Starým městem (Stari grad), naproti, asi dva kilometry od pobřeží, se tyčí do výšky ostrov svatého Nikoly. Ostrov je neobydlený, ale odplouvají k němu čluny. Z jeho vrcholu musí být výborný pohled na celou Budvu a hory vypínající se za ní.
Budva patří spolu s Risanem v boce Kotorské k nejstarším osídleným místům pobřeží. Založili ji Řekové, v 6. století jej dobila Byzanc a později Slované. Roku 1443 se připojila k Benátkám, pod nimiž zůstala 4 století – z této doby pochází dnešní podoba Starého města. Roku 1918 se stala součástí Černé Hory. Široké ulice, spousta květin, palmy, obchody. Popisovat to asi dál nemusím. Co však je hodno zmínky je Stari grad.
15. dubna 1979 postihlo Budvu tak silné zemětřesení, že většina Stareho gradu byla srovnána se zemí. Díky neskutečnému nasazení Černohorců však byl po 8leté lopotné a piplavé práci zrekonstruován do původní podoby. Takové, že pro netrénované oko není tento zásah poznat.
 |
| Noční Stari Grad |
Stari Grad je celý obehnán původními hradbami, v nichž je 7 vstupních bran. Je celkem jedno kterou se rozhodneme vstoupit – město je stejně bludiště uliček, které nemá smysl procházet nějak systematicky. Atraktivnost lokality z ní udělala cosi co známe z pražského Starého města – krásné kamenné uličky jsou plné butiku, obchodů se suvenýry a restaurací. Je tu i pár hotelů, patřičně drahých. Takto bych ani neřekl, že tu ještě bydlí obyčejní lidé. Uvidíme z hradeb, na které chceme vylézt.
Východní cíp Stareho gradu zabírají církevní památky postavené kolem náměstíčka Izmedu crkava – kostel svaté Trojice z počátku 19. století s barevnou freskou nad vchodem a dva menší kostelíky sv. Sáva ze 14. století a sv. Marie z roku 840. Na náměstíčku stojí kovové hlediště – v létě je Budva místem večerních divadelních představení pod širým nebem.
Nad náměstím, v nejvýchodnějším cípu Stareho gradu, se tyčí budvanská pevnost. Vstupuje se do ní po mohutných kamenných schodech. Dlouhá obytná budova sousedí na straně k moři s rozlehlou terasou, která dnes bývá také využívána jako jeviště. Z terasy je výborný výhled na všechny strany – volné moře, ostrov sv. Nikoly, Stari grad, pláže a moderní Budvu. Ráj pro fotografy.
Vchod na městské hradby je z náměstí před pevností. Stejně jako do pevnosti i na hradby se platí vstupné. Obejít hradby – vedou podél města ze tří stran, čtvrtou stranu zabírá pevnost – by měl každý. Jednak je to příjemná procházka, ale především je možné nahlédnout na dvorky jinak skryté za zdmi domů. Nejde o to šmírovat lidi, ale vidět jak jsou domy vystavěny a jak jsou používány. Četné porosty z pomerančovníků, granátových jablek a vinné révy vytvářející na dvorcích stinné kouty jsou doplňovány lavičkami a slunečníky. Bujná vegetace na zahrádkách je plná květin a palem. Domy jsou krásně udržované – kamenné s dřevěnými okenicemi. Vše ladí, nejsou zde žádné moderní architektonické výstřelky. To samé platí o uličkách, které z výšky třetího patra působí ještě útulněji než z úrovně ulice.
V odpoledním žáru se schlazujeme mořem. Prázdniny zde probíhají v plném proudu – vodní skútry, jachty, paragliding, šlapací loďky.
Není možné si odpustit večerní procházku po promenádě a Starim gradem. Osvětlené jachty na molu ukazují, že Budva je oblíbeným přístavem pro plavby po Jadranu. Z toho důvodu je také přes léto mezinárodním přístavem. Stari grad je nacpaný lidmi stejně jako během dne – na procházce, večeři, n nákupech. Některé odlehlé kouty působí až mysticky. Kamenné domy jsou na mnoha místech osvětleny z malého úhlu, takže hrboly kamenů vrhají na fasádu fantaskní stíny.
