Kukësi (Kukës)
- Podrobnosti
- Vytvořeno 1. 1. 2008 •
- Aktualizováno 21. 8. 2016
- Autor David Kučera
- Zobrazeno 3992×
Když je slunce níž začíná být příjemněji. Z promenády se dostáváme až na ostroh za městem, kam jsme po obědě nedošli. Na výborném místě – vysoko nad jezerem a s výborným pohledem na hory – tu stojí kdysi luxusní hotel pro prominenty Tourism. Jeho časy už jsou minulostí, o čemž kromě zchátralé budovy svědčí i neupravený park a zarostlé cestičky. Muselo to být překrásné místo...
Den 6, středa 18. 7. 2007
Minibusy do Kosova odjíždí ráno kolem půl sedmé z ulice za paneláky. Pro jistotu jsme tam dřív, abychom tu neskejsli další den. Podle rad pojedeme nejprve do Gjakovy v Kosovu, pak do Prizrenu a z něj zpět do Kukësi v Albánii – našeho dalšího cíle.
O silnici jsem četl, že má být sice daleko lepší než cesty na jih, ale že bude úplně nová, to jsme nečekal. Kosovo už dnes nepatří Srbsku, ale je pod správou OSN a jasně se tu ukazuje, že Albánci počítají s jeho nezávislostí. Přesně to zapadá do albánského způsobu mít dopravní spojení se sousedními zeměmi pouze do měst s albánskou většinou.
KOSOVO
Hodina a půl do Gjakovy ubíhá rychle. Na hranici v kopcích beze stromů dostáváme razítko UNMIK (United Nations Interim Administration Mission in Kosovo) a přejíždíme na území, které se takto – na první pohled – jeví klidné, kde to ale pod povrchem slušně vře. Navenek však není nic poznat. Kromě podstatně lepších domů, silnic a aut je to tu jako v Albánii. Jako všude v podobných smíšených oblastech se etničtí Albánci mají daleko lépe než albánští Albánci, ale v rámci Srbska byl jejich status druhořadý. A ani relativní blahobyt nestačil k tomu, aby umožnil poklidné soužití Albánců a Srbů.
Na rozdíl od Albánie tu však existují autobusová nádraží. A také se stejně jako v nedávno nezávislé Černé Hoře platí eurem.
Řidič nás vyhazuje přímo před autobusákem a zároveň nám staví právě vyjíždějící bus, který jede do Prizrenu. Platíme pár euro a už směřujeme na jihovýchod směrem k horám na hranici Kosova a Makedonie. V Prizrenu na autobusáku pak přesedáme do albánského minibusu. Doprava mi tu přijde dobře organizovaná. Nebo máme prostě velké štěstí, že nemusíme vůbec čekat.
Přechod ve Vrbnici je daleko rušnější než v Morině. Jde o hlavní spojení Albánie s Kosovem, takže čekáme dlouhou frontu. Pobíhají tu celníci a taky právě přijel nějaký německý důstojník v džípu KFOR. Další razítko a jsme zpět v Albánii. Tahle „kosovská“ oklika na cestě z Bajram Curri do Kukësi docela vystihuje zdejší atmosféru. Jakoby se věci mezi Albánci a Srby nedaly dělat přímo.
ALBÁNIE
Na albánské straně se usilovně buduje nová silnice. Celá cesta je rozkopaná, všude samý prach, buldozery, haldy hlíny, kopce se zářezy pro budoucí pruhy, náspy, mosty. Albánie se připravuje na nezávislost Kosova i zlepšováním dopravního spojení. Linie stovek betonových bunkrů ale stále ještě zůstávají.
Kukësi (Kukës)
Kukësi je další z albánských horských měst, která mají sice skvělou polohu, ale jinak postrádají atmosféru. Dnešní Kukësi je teprve 30 let staré. Staré Kukësi bylo po stavbě přehrady roku 1976 zaplaveno jezerem Fierza. Nové město se tyčí nad jezerem a nad městem se zase tyčí hory. Pohled je to impozantní. Jen by nemuselo být takové vedro. V jeho důsledku i tady hoří na kopcích několik požárů.
 |
| Horal |
Původně jsem si říkal, že tu nějaký ten den zůstaneme, ale stejně jako Bajram Curri ani Kukësi mě nezaujalo. Ulice jsou od dvanácti do šesti pusté, venku vedro a prašno, samé nové domy a paneláky. A ani tady nejde ve dne elektřina, takže na ulicích hlučí generátory. Jediná zajímavější věc je hudba znějící celým městem, ale nevíme odkud přichází.
Procházíme se po hlavní promenádě, ale je příliš velké vedro. Následujeme moudrého zvyku Albánců a taky se ukrýváme pod střech hotýlku, kde přečkáváme asi do páté hodiny.
Když je slunce níž začíná být příjemněji. Z promenády se dostáváme až na ostroh za městem, kam jsme po obědě nedošli. Na výborném místě – vysoko nad jezerem a s výborným pohledem na hory – tu stojí kdysi luxusní hotel pro prominenty Tourism. Jeho časy už jsou minulostí, o čemž kromě zchátralé budovy svědčí i neupravený park a zarostlé cestičky. Muselo to být překrásné místo.
Když se vracíme na promenádu právě začíná xhiro. A také narážíme na zdroj té zajímavé hudby. Je to svatba. Už v hotýlku nás ta hudba zaujala, ale nedokázali jsme určit odkud přichází. Teď jsme se dopátrali. Chvíli postáváme u paneláků a pozorujeme ženy tancující v kruhu. Ani nevěsta ani ženich tu nejsou. Ženy tancují samy, chlapi jen postávají kolem. V tomto je poznat, že jsme v muslimské zemi.
Ulice ožily, kavárny a zahrádky se naplnily lidmi a po setmění naskakuje i elektřina. Je čas vyrazit na večeři.
