TESCO na břehu Mekongu (16. 4. 2008)

Trochu provokativní název článku vychází jednak z obrovské komercionalizace Thajska a jednak ze skutečnosti, že TESCO na břehu Mekongu skutečně stojí. Tedy ne úplně na břehu, nýbrž asi 1,5 km daleko, ale to je vlastně na břehu. Provokativní tím spíše, že stojí ve městě Mukdahan, odkud se z nábřeží díváte přes Mekong na laoský Savanakhet. A chudý Laos a TESCO, to už mi vůbec zní absurdně. Dnes. Zítra to může být jinak...


Tento text jsem chtěl napsat už před více než měsícem, kdy jsme se vrátili z Isanu – nejchudší oblasti Thajska. Události pak ale nabraly rychlý spád a skoro celý následující měsíc jsem nebyl v Hua Hin. Vměstnám sem proto daleko víc, než jen náš pobyt u Mekongu.

Trochu provokativní název článku vychází jednak z obrovské komercionalizace Thajska a jednak ze skutečnosti, že TESCO na břehu Mekongu skutečně stojí. Tedy ne úplně na břehu, nýbrž asi 1,5 km daleko, ale to je vlastně na břehu. Provokativní o to více, že stojí ve městě Mukdahan, odkud se z nábřeží díváte přes Mekong na laoský Savanakhet. A chudý Laos a TESCO, to už mi vůbec zní absurdně. Dnes. Zítra to může být jinak.

TESCO v Mukdahanu stojí 1700 m od Mekongu, na jehož druhém břehu už se nachází Laos

Isan (severovýchod Thajska) nás na konci místní zimy přivítal opravdu zimou. Nebo alespoň chladnem. Přes noc pouhých 21 stupňů, na což jsme nebyli připraveni – bez ponožek, dlouhého rukávu, či alespoň plných bot. Dny díky tomu byli příjemně letní – kolem 30 stupňů s nízkou vlhkostí, ideální klima na cokoliv. Isan je více zelený a méně betonový než bohatší oblasti Thajska. Co nedožene v infrastruktuře se však snaží vyrovnat spotřebou. Kromě zmíněného TESKA najdete v jeho městech velká nákupní centra, silné pick-upy – pro Thajce jeden ze symbolů prosperity – o miliardách igelitových sáčků, které vám dají ke každému prd co si koupíte, o 100% západních laskominách typu chipsy Lay's nebo zmrzlina Algida ani nemluvě. Přesto je to ještě poměrně tradiční oblast, kde občas seženete k jídlu jen pečené kuře a som tam a kde panuje mezi lidmi taková důvěra, že nechávají na ulici pověšené klíčky od auta přímo vedle auta (zažil jsem osobně, když jsem si půjčoval auto).

Klasický isanský oběd ve stejně klasické igelitové jídelně − grilované kuře (včetně pařátu), lepkavá rýže kao neaw, pekelně pálivý papájový salát som tam, sladká pálivá omáčka nam jim kai
ke kuřeti a nesmí chybět čerstvé bylinky • That Phanom

Přeskočím teď přírodní krásy Isanu, aby se v tomhle krátkém povídání dostalo i na další oblasti, kde je příroda přinejmenším stejně krásná. První z nich je národní park Kaeng Krachan, od Hua Hin (na rozdíl od Isanu) co by kamenem dohodil − necelé dvě hodiny autem. Patří do oblasti Western Forest Complex, což je pás 19 národních parků a rezervací táhnoucí se od Mae Sot na severu až po Kuiburi tady u nás. Western Forest je mimochodem oblast, díky které tu jsme. Právě o Western Forest připravuju v Bangkoku a v Kanchanaburi informační kampaně a plán rozvoje ekoturistiky.

Dvě mimča na treku v džungli − Miki u Táni a Laura u Lucky + David nese na zádech spící 4letou Káju • NP Kaeng Krachan

V čem je Western Forest, a tedy i jeho jižní část Kaeng Krachan, jedinečný? Jednak pod něj spadá jeden z největších chráněných koridorů pro pohyb divoké zvěře v Indočíně a širším okolí a také v něm ještě přežívají tygři a leopardi. Samozřejmě patřičně schovaní před zraky všech zvědavců. Zoborožci, velcí ptáci podobní tukanům, se naštěstí stydí méně.

Zoborožec střapatý • NP Kaeng Krachan

Western Forest je z velké části tvořen přírodními rezervacemi, kde platí daleko přísnější podmínky než v národních parcích. Rezervace byly vytvořeny pro zabezpečení volného pohybu divoké zvěře, proto je silně omezen pohyb zvěře méně divoké (rozuměj lidí). V rezervaci je povoleno pohybovat se jen na okraji po vyznačených stezkách, dovnitř je možné nakouknout jen s rangery. Jednou z mála výjimek je rezervace Um Phang, kde po prašné cestě, sjízdné jen v suché části roku, dojedete až k 25 km vzdálenému vodopádu Thilawsu, největšímu v Thajsku. V suchém období roku, kde se právě nacházíme, je však okolí vodopádu atraktivnější než vodopád samotný.

Kaskáda na potoce za vodopádem Thilawsu • rezervace Um Phang

Nejvíce zvířat je však možné vidět v národním parku Khao Yai, necelé dvě hodiny severovýchodně od Bangkoku. Jeho blízkost k civilizaci se podepsala na tom, že o víkendech je obležen Thajci − kteří většinou nejdou dále než na okraj louky s kempem, protože už samotný pobyt pod stanem je pro ně hrdinské snášení nepohodlí. A zvířata jim vycházejí vstříc. Sloni se běžně procházejí po hlavní severojižní silnici vedoucí napříč parkem, opice pobíhají mezi stany a pestrobarevní ptáci obzvlášť ráno zajišťují příjemný koncert.

Podle makaka rhesus je pojmenován krevní Rh faktor. Tenhle si pochutnává na mandarince, kterou nám právě ukradl ze stanu • NP Khao Yai

I přes blízkost k civilizaci je ale Khao Yai na mnoha místech drsná, ale překrásná džungle. Přesvědčili jsme se o tom na několika trecích a během plavby po řece na gumovém člunu. No, plavby. V suchém období loď hodně přenášíte, klopýtáte přes kluzké kameny, brodíte se ve stojaté vodě tůní, plné sloních hov...koulí (ještě že jsou sloni býložravci, jejich hov...koule snad ani nesmrdí) a pořád hlídáte kudy se dá projet a kde už je mělčina.

S gumovým člunem v džungli • NP Khao Yai

Tak to byl měsíc, kdy jsme téměř nebyli v Hua Hin a potulovali se po thajských přírodních krásách. A tenhle měsíc jsme zakončili největší thajskou slavností a zároveň největší vodní bitvou. Ta je totiž synonymem Songkranu, thajského nového roku připadajícího na období kolem 14. dubna. Slavnost začíná ranním hromadným obdarováváním mnichů po nichž následuje celodenní polévání vodou a vodní bitvy. Všude. Jedete nebo jdete na ulici a lidé mají vytažené hadice a kádě z domu a polévají a stříkají na všechny kolemjdoucí. A jelikož víte, že polití je požehnání, necháte se pokorně zkropit, případně pomazat bílou pastou a ještě poděkujete. Co jiného také v největším vedru v roce, které právě teď panuje, dělat?

K další zprávě se zatím hodlám dostat dřív než za dva měsíce a snad bude i méně telegrafická.

Pomalu jedoucí kolony aut si během Songkranu nechávají žehnat mokrou cestou. A samy žehnají z barelů s vodou na korbě • Hua Hin