TOPlist

eCesty Cestopisy Jihovýchodní Asie 2014 Deník Malajsie (červen – srpen)

Malajsie (červen – srpen)

Batu Caves • Cameron Highlands • Cyberjaya • Dengkil • Cherating • Kepong • Kuala Lumpur • Kuala Selangor • Paya Indah Wetlands • Petaling Jaya • Port Dickson • Pulau Ketam • Pulau Perhentian • Putrajaya • Seri Kembangan • Seri Menanti • Subang Jaya • Tambun

Ceny ubytování a dopravy uvádím za celou rodinu (2 dospělí a děti 5 a 7 let).


     
Den 1 • pátek 30. 5. 2014 • Praha ►►► Kuala Lumpur • MALAJSIE   DOPRAVA
Let Praha – Frankfurt – Kuala Lumpur.   18:25 • let Lufthansa: Praha – Frankfurt (1:00 h)
21:35 • let Lufthansa: Frankfurt – Kuala Lumpur (12:05 h)
     
Den 2 • sobota 31. 5. 2014 • Cyberjaya foto
UBYTOVÁNÍ  
Cesta z letiště do Cyberjayi trvá půl hodiny. Budovy Shaftsbury Serviced Residences, kde bydlíme, ční se svými 23 patry uprostřed města jako dva prsty. Hned vedle dokončují další tři budovy, takže prstů už je pět. A staví se šestý. Shaftsbury vlastní čínský developer, proto zde nejsou patra 4 a 14, ale 3A a 13A – číslo 4 je v Číně vnímáno negativně, jelikož se vyslovuje stejně jako „smrt", viz Numbers in Chinese Culture. Shaftsbury Serviced Residences • Cyberjaya • měsíčně doplácíme RM 500 / 3200 Kč, abychom měli 2+kk 15:40 • přístání KLIA (Kuala Lumpur International Airport)
     
Den 3 • neděle 1. 6. 2014 • Cyberjaya foto    
Jsme ve státě Selangor, který mimo jiné obklopuje dvě malajsijská federální teritoria – Kuala Lumpur a Putrajayu. V Selangoru se nachází i mezinárodní letiště KLIA a okruh formule 1, obojí stejně jako Cyberjaya v okrese Sepang. Většina malajsijských států má zdvořilostní titul vyjadřující jejich ducha. Selangor je Darul Ehsan, neboli Příbytek upřímnosti. Více o administrativním rozdělení Malajsie zde.

Cyberjaya je nově postavené město s širokými ulicemi a na Malajsii nezvykle řídkou zástavbou. Stále se tu staví o sto šest. Shaftsbury je jen jeden z mnoha developerských projektů. Patří ale mezi ty povedenější a jeho součásti je i Shaftsbury Square – menší obchodní centrum (sice šestipatrová, ale poměrně úzká nudle) s restauracemi (indické, korejské, japonská, arabská, indonéská, Starbucks), samoobsluhami, obchody, klinikou.

Z našeho 21 patra vidíme na Putrajayau, další nově postavené město. Zatímco Cyberjaya má být technologické město budoucnosti, Putrajaya je administrativním městem budoucnosti – sídlí tu všechna ministerstva, vládní úřady i předseda vlády. Sídlo parlamentu je však stále v Kuala Lumpur, asi 35 km na sever.

Jak Cyberjaya, tak Putrajaya jsou svými širokými bulváry, zelení a roztroušenými budovami silně nemalajsijské – zdejší běžné město je totiž budova na budově, samý nadjezd, podjezd, vše (ne)promyšleně promíchané v betonovo-asfaltové džungli. Z toho ale také vyplývá, že Cyberjaya a Putrajaya nejsou navrhnuté pro pěší – roztahanost a vzdálenost budov dělá z auta nutnost.
   
     
Den 4 • pondělí 2. 6. 2014 • Cyberjaya foto    
V Cyberjayi mají IT pobočky mezinárodní firmy jako IBM, T-Systems, Ericsson, Dell, a také DHL. Na DHL se ze Shaftsbury přímo díváme, do práce to mám 10 minut pěšky. Auto tedy bude moct mít Loni s kluky – bez něj by se v tomhto rozvláčném městě nikam nedostali.

Přímo naproti DHL je několik jídelen, kde si všichni společně dáváme první pracovní oběd. Další restaurace jsou na Shaftsbury Square, kam se dá také dojít pěšky. V Cyberjayi jsou pak roztroušená další místa, kam už je třeba jet autem, vše maximálně 5minutové jízdy. Ve srovnání s pražským Chodovem je zde nesrovnatelně větší výběr. Ono není divu – v Malajsii se jídlem prostě žije, takže je dostupné na každém rohu.

Seznámili jsme se s Noémi, Slovenkou, která bydlí v Shaftsbury se svým manželem Matúšem. Matúš pracuje v T-Systems.
   
     
Den 5 • úterý 3. 6. 2014 • Cyberjaya foto    
Zdá se, že bezpečnost je zde brána vážně. V DHL je třeba u každých dveří skenovat přístupovou kartu – funguje tu logika „když jsi nepřišel, tak ani nemůžeš odejít". Hlídači jsou všude po budově. Stejné je to v Shaftsbury – máme dvě přístupové karty (do budovy a do bytu) a hlídači a kamery jsou všude. Recepce je však otevřená – a to doslova, něco jako pasáž, ale bez vchodových dveří. Umožňuje to zdejší tropické klima, kde stačí jediná ochrana – dostatečně široká střecha proti dešti.

Když jsme u dešťů – zatím tu vůbec neprší, což je prý dost neobvyklé. Dny ale nejsou s modrou oblohou, většinou je zataženo.
   
     
Den 6 • středa 4. 6. 2014 • Cyberjaya foto    
V DHL na stěnách visí nástěnky „Pray for MH370".    
     
Den 7 • čtvrtek 5. 6. 2014 • Cyberjaya foto    
Na obědy chodím do kantýny DHL – nasi campur (rýže s výběrem zeleninových nebo masitých příloh a omáček) tu stojí RM 4-6 / 25-40 Kč.    
     
Den 8 • pátek 6. 6. 2014 • Cyberjaya foto a Putrajaya foto   DOPRAVA
Půjčení auta: první mi chcíplo na benzínce, naštěstí hned vedle Shaftsbury. Druhé přivezli navečer a jako omluvu jsme dostali navigaci zdarma. Podle SPZ je registrováno ve státě Johor – viz Malaysian_vehicle_license_plates. Jako většina zdejších aut má automatickou převodovku.

Hned auto využíváme a vyrážíme na noční trh do Putrajayi. Nejsou tu žádné silnice, jen samé dálnice, takže na místo vzdálené dva kilometry vzdušnou čarou jedem kilometrů osm. Dálnice jsou tak propletené, že bez navigace by to tu nešlo – tedy alespoň na začátku, než si člověk zvykne kam má jezdit. Rozmáchlé oblouky a objezdy nemají žádnou zdánlivou logiku, přijde mi jakoby se rádi kochali jízdou v autě. Dalším důvodem může být levný benzín – jednotná cena je RM 2,10 / 13,50 Kč za litr.

Noční trh v Putrajayi je na parkovišti přímo naproti ministerstvu financí, v sousedství zdejšího jezera. Jsou tu desítky stánku s hotovým jídlem, ovocem, zeleninou, masem a oblečením. Kromě večeře – kterou tu každému zabalí do igeliťáku nebo polystyrenových krabiček – nakupujeme konečně i ovoce – rambutan, salak (hadí ovoce), pitayu (dračí ovoce), mangostan, meloun, mango, ananas, banány –, a zeleninu. Ani jedno se v Cyberjayi nedá sehnat.
  půjčení auta
černý Proton Saga FLX
SPZ: JNX 811
počátečná stav: 45 182 km
cena za měsíc: RM 1500 / 9600 Kč
     
Den 9 • sobota 7. 6. 2014 • Putrajaya foto    
Nejbližší větší obchodní centrum je v Putrajayi. Jmenuje se Alamanda, a od nás k němu cesta trvá asi 20 minut (díky dálnicím postaveným k co nejdelšímu se kochání z jízdy). Vyrážíme sem, abychom koupili potřebné vybavení do bytu. Taky si pořizujeme místní SIM karty od operátora Maxis.

V Alamandě jsou i dva velké supermarkety – Aeon Big a Cold Storage –, kde se dá pořídit prakticky všechno jídlo na které jsme zvyklý, i když kvalita je někdy diskutabilní. Dobré je to hlavně pro kluky, kteří tady nic moc nechtějí jíst – většina jídel je pálivá a zbytek má pro ně divnou chuť. Zatím si našli jedno jídlo, které jim chutná – roti chanai cheese, což je placka podobná palačince, se sýrem uvnitř. Chodíme na ni do jídelny Alef Maju v Shaftsbury Square. V Alamandě ale kupujeme i ovesné vločky, kukuřičné lupínky a jogurt, takže budou mít i dobré snídaně. Jogurt je tu hrozně drahý, jako všechny mléčné výrobky. Mléko není zdejši tradiční surovina a začalo být používáno až s přichodem Britů.
   
     
Cyberjaya, jako město postavené na zelené louce, je do určité míry stále staveništěm. V pozadí Putrajaya.
     
Den 10 • neděle 8. 6. 2014 • Petaling Jaya a Subang Jaya    
Pro další vybavení se vydáváme do IKEA, která je v Petaling Jaya, asi 40 km směrem na Kuala Lumpur. Návštěva to je první a asi i poslední. Neskutečný chaos s parkováním, uvnitř obchoďáku i u kas. Všude fronty a dlouhé čekání. Lidé jsou po zdejších výrobcích žízniví jak komáři. Pro Kuala Lumpur a okolní Selangor (celkem kolem 7 mil. obyvatel) by se uživilo pět IKEA obchoďáku, místo toho je v celé Malajsii jen jeden. Shodou okolností jsme se o tom v IKEA bavili s jedním penzionovaným generálem, který se divil, že jen v samotné Praze jsou IKEA dvě. Říkal, že vládá jich nedovolí postavit víc, protože chce mít vše pod kontrolou. Co přesně chce mít pod kontrolou jsem nepochopil. Za to já jsem to určitě neměl dost pod kontrolou, protože jsem ztratil soukromý mobil – ve zdejším chaosu se neudržím dost bdělý.

Cestou z Petaling Jaya se zastavujeme v sousední Subang Jaya v obchoďáku Sunway Pyramid, okouknout co se kde dá nakupovat. Celý čtyřpatrový obchodní dům je postaven ve stylu egyptských pyramid – a jako střecha nad hlavním vchodem ční obrovská Sfinga a pyramida. Kluci si stěžují, že tu mají málo hraček, tak jim kupujeme Lego.

Dálniční síť kolem Kuala Lumpur je hustá, takže je třeba nejen navigace, ale i hodně peněz – nejsou tu dálniční známky, platí se mýtné. Například 40km cesta Petaling Jaya – Cyberjaya nás stála RM 3,20 / 21 Kč.
   
     
Den 11 • pondělí 9. 6. 2014 • Cyberjaya foto    
V bytě klimatizujeme ve dne na 28-29°C, v noci na 27°C. U nás bych z takové teploty umřel, ale tady je 26°C už příliš velká zima.    
     
Den 12 • úterý 10. 6. 2014 • Cyberjaya foto    
Noční trh v Putrajayi je každé úterý a pátek. Dnes tedy také vyrážíme. Setkáváme se tu s Pavlou a Davidem Jarkulischovými a jejich dětmi Johankou, Jáchymem a Jonatánem. Oba pracují na českém velvyslanectví v Kuala Lumpur, bydlí v Cyberjaye a po nočním trhu vždy piknikují na břehu jezera. Ten nápad se nám libí, tak se přidáváme.    
     
Den 13 • středa 11. 6. 2014 • Cyberjaya foto    
     
Den 14 • čtvrtek 12. 6. 2014 • Cyberjaya foto    
     
Den 15 • pátek 13. 6. 2014 • Cyberjaya foto    
Dnes je v DHL Kid’s Day – celodenní program pro děti. Zajímavými pokusy se nejprve představuje dětská akademie Kiddo Sience, pak hrají různé hry, kreslí a například si sami vyrábí dřevěné kasičky. Mám 24” monitor.

Noční trh Putrajaya. Opět jsem ztratil mobil... a pak ho nalezl v autě. Pořád ještě nezvládám zdejší chaos, hlavně na místech s hodně lidmi. Propadám se do paniky, nepamatuju si co jsem kde nechal, co kde mám. Je to náročné.
   
     
Den 16 • sobota 14. 6. 2014 • Batu Caves foto a Kuala Lumpur foto    
Už jsme tu dva týdny a ještě jsme nikde nebyly. Klukům zatím stačil bazén v Shaftsbury (díky za nej, bez něj by to tu bylo úplně zabité) a já se vracím z práce většinou po šesté večer. Dnes je čas na první výlet, a hned pojedeme přes celou dopravní jámu lvovou – z Cyberjayi jižně od Kuala Lumpur do Batu Caves na severu od Kuala Lumpur.

Batu Caves jsou od Cyberjayi vzdálené 45 km a 50 minut jízdy. Jde o nejoblíenější hinduistické posvátné místo v Malajsii a zároveň jeden z nejnavštěvovanějších hinduistických svatostánků mimo Indii vůbec.

Uprostřed města Batu Caves, cele obklopené městskou zástavbou, se nachází mohutný zalesněný vápencový masiv. K chrámu v obrovské jeskyni vede několik set schodů. Neustále je okupují drzí makakové jávští čekající na odhozené jídlo, nebo rovnou kradoucí jídlo lidem z rukou. Před schody stojí 42metrová pozlacená socha boha Murugy – největší svého druhu na světě. Když jsem tu byl před patnácti lety, socha tu ještě nestála, stejně jako tu nebylo tak gigantické parkoviště, ani stanice metra (musel jsem sem složitě autobusy MHD).

Druhou zastávkou dnešního výletu je čínský chrám Thean Hou, čti [tien hou kung], v centru Kuala Lumpur. Chrám je poměrně nový (1989), ale velmi oblíbený. Kromě svatyně zasvěcené bohyni Kuan-Jin je tu malá zahrada s modely všech dvanácti znamení čínského horoskopu. Chrám se nachází na kopci Robson Heights, takže je odsud výhled na město, včetně věže Kuala Lumpur a Petronas.
   
     
Den 17 • neděle 15. 6. 2014 • Kepong foto    
Už i kluci překonali jet lag a začali vstávat kolem osmé hodiny ranní.

Dnes směřujeme do FRIM – Forest Research Institute Malaysia – v Kepongu u úpatí hor na západním okraji Kuala Lumpur. Je to nejbližší džungle ke Kuala Lumpur. Z Cyberjayi je to 50 km a 50 minut jízdy.

Jedním z hlavních lákadel FRIMu je provazový most v korunách stromů. Bohužel jsme se nikde na webu nedočetli, že počet denních návštěvníků je omezen a pro dnešek už je vyčerpán, i když je teprve deset dopoledne. Začíná se mi pomalu skládat obraz Malajsie jako chaotické země, kde teprve zdlouhavým zkoumáním a zkoušením je možné se naučit všechny kličky zdejšího života.

Je tu několik stezek džunglí, ale zapomněli jsme dlouhé rukávy proti komárům, takže se spokojujeme jen s krátkou procházkou. Na konci FRIMu je však několikastupňový vodopád, kde se dá i koupat. Tady už klucí řádí a není možné je odsud dostat. Po asi dvou hodinách jsou konečně uspokojení a dáváme si oběd v malém stánku. Kromě nasi campur tu dělají i cendol a ABC – dva zajímavé malajské deserty z nastrouhaného ledu, mléka, želé, sirupu, sladkých zelených nudlí a fazolí.

Odpoledne máme být na pool party v Garden Residence v Cyberjayi u Pavli a Davida, kteří odlétají na dovolenou do Čech. V místní změti dálnic ale asi hodinu bloudím. Nepomohla ani navigace – jsou v ní dva roky stará data, kdežto Garden Residence je novější.

Air Asia, největší asijský nízkonákladový dopravce, má akci na letenky. Kupuju let Kuala Lumpur – Sandakan (Borneo) na 19. října.
   
     
První dobrodružství v džungli • Kepong
     
Den 18 • pondělí 16. 6. 2014 • Cyberjaya foto    
V DHL kantýně visí ze stropu velká televize, kde běží zápasy z MS ve fotbale.

Klukům jsme slíbil moře, tak jsem konečně zarezervoval ubytování v Cheratingu na východním pobřeží. Tady na západním pobřeží se bohužel nedá nikde moc koupat – Malacký průliv je znečištěný mořskou dopravou. Překvapilo mě ale, že je třeba si tu ubytování rezervovat. A navíc je hrozně drahé. V kontrastu s Thajskem, kde stačilo přijet, vybrat si a ubytovat se, a to za poloviční ceny. Vypadá to, že Malajci jsou příliš bohatí a místní vláda rozvoj ubytování příliš omezuje – výsledkem je nedostatečná nabídka. Ale třeba je o i tím, že nechci s malými kluky riskovat, že nenajdu vhodné ubytování.
   
     
Den 19 • úterý 17. 6. 2014 • Cyberjaya foto    
V Putrajayi se koná výstava květin a zahradnictví Floria.    
     
Den 20 • středa 18. 6. 2014 • Cyberjaya foto    
Mám aktivovanou svoji pražskou badge pro parkování v DHL (RM 50 / 320 Kč za 4 měsíce) a zároveň ji můžu používat i pro pohyb po budově.    
     
Den 21 • čtvrtek 19. 6. 2014 • Cyberjaya foto    
     
Den 22 • pátek 20. 6. 2014 • Cyberjaya foto a Putrajaya    
Odpoledne vyrážíme do Challenge parku v Putrajayi. Je to lezecká stěna v obrovské hale plus venkovní areál stezek pro horská kola. Součástí je i malá lezecká stěna pro děti, která je mimo jiné skvělá i pro trénování skoků z výšky – po celé místnosti je tlustá žíněnka.

Večer nejedeme v Putrajayi na noční trh, ale k jezeru, kde se koná festival Magic of the Night. Je tu i trh s jídlem, ale hlavní atrakcí je přehlídka lodí všech svazových států Malajsijské federace. Každý stát reprezentuje alegorická loď – např. Selangor, náš domovský stát, na lodi představuje atraktivní mešitu sultána Salahuddina Abdula Azíze ze Shah Alam a formuli, jelikož v Sepangu je okruh formule 1. Přehlídka končí ohňostrojem. Festival se koná po dva týdny.
   
     
Den 23 • sobota 21. 6. 2014 • Kuala Lumpur foto    
První výlet do Kuala Lumpur vede k dvojčatům Petronas – neboli Menara Berkembar Patronas. Od Cyberjaji jsou 35 km a 35 minut cesty. Popisovat sídlo státní petrolejářské firmy Petroliam Nasional je asi zbytečné. Tento v minulosti nejvyšší mrakodrap světa, a dodnes nejvyšší dvojčata na světě, zná asi každý. Elegantní stavba symbolizující pět pilířů islámu stojí v Kuala Lumpur od roku 1998. Věže jakoby vyrůstaly z obřího nákupního centra Suria, které však v porovnání nimi zas tak obří nepůsobí.

Chtěli jsme se podívat na Skybridge – most spojující věže ve 41 a 42 –, ale opět zapracovala malajsijská chaotičnost. Nikde na webu jsme se nedozvěděli, že počet vstupenek je omezen. Na dnes je už vyprodáno, přestože lístek pro dospělého stojí RM 80 / 512 Kč a pro děti RM 30 / 192 Kč. Něco mi to připomíná... Kupuju lístky na pátek ráno, kdy budeme přes Kuala Lumpur projíždět cestou na východní pobřeží k moři.

Kluci si nakonec z dneška nejspíš nejvíc zapamatují koupání v parku před Petronas – je tu parádní dětské brouzdaliště včetně 20 metrů širokého vodopádu.
   
     
Den 24 • neděle 22. 6. 2014 • Cyberjaya foto a Dengkil foto    
V sousedním městě Dengkil se v neděli ráno koná trh. V Cyberjayi nám trh chybí, tak se tam jedeme podívat. A je to jakobychom se ocitli na jiné planetě. Dengkil je běžné město s omšelými budovami a žádnou výraznou architekturou. Z jeho všednosti pak nejvíc vyniká právě trh s plechovou střechou na břehu řeky Langat. Tržnice je pro nedělní trh malá, proto je rozlit po celém parkovišti a zabírá i jednu další ulici. Dá se tu koupit standardní směs zboží: oblečení, ovoce, zelenina a připravené jídlo.    
     
Den 25 • pondělí 23. 6. 2014 • Cyberjaya foto    
Celý den je opar. Od našeho příjezdu před třemi týdny pršelo jen dvakrát, což je údajně nezvyklé. Opar je důsledkem sucha a trápi celý Selangor.    
     
Den 26 • úterý 24. 6. 2014 • Cyberjaya foto    
Opět je celý den opar.

Miki začal plavat. Má z toho radost, skáče bez čehokoliv do vody a zkouší se i potápět. Daník opustil kolo a začal plavat s rukávkami.
   
     
Den 27 • středa 25. 6. 2014 • Cyberjaya foto    
Ráno je vyloženě svěže, může být tak 26 stupňů a opar je řidší.

Loni s Noémi a dětmi vyrazili do Taman Botani v Putrajayi. Má to být největší botanická zahrada v Malajsi a kromě 700 druhů tropických květin ma jednu atrakci navíc – dají se tam půjčit kola, což si holky nenechaly ujít. Podobných parků a zahrad je v Putrajayi a okolí víc.
   
     
Den 28 • čtvrtek 26. 6. 2014 • Cyberjaya foto    
Dnes začíná Ramadán (kratší článek česky zde). Po celý následující měsíc nemohou muslimové od svítání do soumraku jíst ani pít. Připomíná se tak období, kdy byl Muhammadovi zjeven Korán. A také si má každý na vlastní kůži vyzkoušet jak se žije chudým, kteří nemají na jídlo. Znamená to, že muslimské restaurace a jídelny po celé zemi budou přes den zavřené. Otevřeno budou mít Číňané a Indové.

Ramadán, neramadán, od příjezdu nestíhám nic moc kromě práce. Večer přijdu domů, zalehnu s klukama a pobudím se ráno.
   
     
Den 29 • pátek 27. 6. 2014 • Kuala Lumpur foto a Cherating foto UBYTOVÁNÍ DOPRAVA
Jelikož je všední den, tak cesta do centra Kuala Lumpur trvá dvakrát tak dlouho než o víkendu. Z Cyberjayi jsme vyrazili v 8:00, k Petronas přijíždíme v 9:15, lístek na Skybridge máme na 10:00.

Kluci už jsou natěšení a hned na začátku je zaujalo video představující Petronas – je totiž promítané do vzduchu na clonu z vodní páry. Pak už nás skládají do výtahu a vystupujeme ve 41 patře. Skybridge spojuje obě veže Petronas, ale není k nim připevněn napevno. Na obou stranách je asi 20cm vůle, která umožňuje pohyb věží, aniž by se hýbal Skybridge.

Další výtah a vystupujeme v patře 83. Pak ještě jeden výtah, který nás vysazuje na konečné – v 86. patře, 360 metrů nad Kuala Lumpur. Nad námi jsou ještě dvě patra sloužící k technické údržbě, čímž celkový počet pater dosahuje v čínské numerologii příznivého čísla 88.

Výhled je úchvatný a odhaluje, že Kuala Lumpur nejsou jen mrakodrapy. Je tu výstava zahrnující model budoucího okolí Petronas – kolem Kulala Lumpur City Center parku před Petronas se bude stavět ještě několik mrakodrapů. Pro kluky je atrakcí obrazovka s kamerou, která snímá QR kód na jejich vstupence. Do obrazu pak na místo, kde drží vstupenku, vloží 3D model Petronas. Výsledek vypadá jakoby Petronas drželi v ruce.

Po 50 minutách jsme opět dole a hned vyrážíme směr Cherating – chci se vyhnout odpolední zácpě. Prvních 80 km po dálnici E8 se jede horami. Stoupáme až do nadmořské výšky 557 m, kde je průsmyk s tunelem. Auto je líné, s automatickou převodovkou jen bezmocne šlapu na plyn. Rychlost je omezena na 90 km/h a teprve po sjezdu z hor za Karakem, kde začíná rovina, je dovoleno standardních 110 km/h.

Většina plochy mezi Kuala Lumpur a Kuantanem na východnám pobřeží je pokryto nekonečnými plantážemi olejové palmy. Ne nadarmo se říká, že prosperita Malajsie je založena na dvou „oils" – crude oil (nafta) a palm oil (palmový olej). Možná kvůli tomu se tu pěstuje tak málo ovoce a i rambutany, či mango se ve velkém dovážeji.

Pohodlná dálnice E8 nás provází až téměř do Cheratingu, jen posledních 10 km jedeme po okresce.

Nejlepší pláže na východním pobřeží jsou na ostrovech a hned po nich v Cheratingu. Ani tady ale není voda průzračně čistá. Moře je teplé jako kafe, ale kluky od koupání odrazují medúzy, které se válejí po pláži. Vidí je poprvé, tak dostávají instrukce dívat se kolem sebe, aby se jím vyhnuli. Ve vodě však žádné medúzy nejsou.

Součástí Legend Resortu je i několik velkých venkovních bazénů s různou hloubkou, jeden z nich i s vodopádem – nemůžeme z nich kluky dostat.

Na večeři zažívají kluci svůj první tropický liják. Jsme zrovna v jídelně s plechovou střechou, takže není slyšet ani slova. V tropickém lijáku je člověk promoklý na kost během dvou vteřin – jakoby někdo lil na zem kýble plné vody. Čekáme než přejde to nejhorší, ale když jsme v autě, liják propuká znovu na plno. Přes vodní clonu není vidět ani metr. Navíc je tma. Docela strašidelné dobrodružství, jak se kluci později svěřují.
The Legend Resort • Cherating • RM 244 / 1560 Kč vč. snídaně počáteční: 45 989 km
11:23 • 35. km • odjezd od Petronas
12:54 – 14:05 • 158. km • oběd a tankování na dálnici E8 KL – Kuantan
15:31 • 306. km • příjezd Cherating
     
Malajsie s hlavou v oblacích • Kuala Lumpur
     
Den 30 • sobota 28. 6. 2014 • Cherating foto UBYTOVÁNÍ  
Pršelo většinu noci, ráno je vzduch krásně čerstvý. A už nejsou medúzy. Ještě před snídaní vyrážíme na mušle – kratochvíle, kterou si kluci oblíbili před rokem v Řecku a už se na ni moc těšili.

Legend Resort je o něco dražší hotel, který jsme vybrali pro jeho dětské atrakce. Kromě toho, že je na pláži, což pro zdejší plážové hotely vůbec není samozřejmé, jsou tu i už zmíněné bazény a také provazový most natažený mezi stromy. O něm jsme klukům řekli, že je to trénink na daleko větší mosty v džungli, tak ať pěkně trénují. A oni trénují – běhají po něm jak diví, jakoby ani nevisel ve výšce 5 metrů.

Potkali jsme kandský pár Anu a Krise se dětmi Magnusem a Stellou. Jsou na 10týdenní cestě po jihovýchodní Asii. Stejně jako my i oni cítí, že jejich dětem chybí kontakt s jinými dětmi. Hned si spolu začnou hrát a jedna z prvních společných akci co podnikají je, že na pláži chytili kraba a pozorují jak se chová.

Jak Miki tak Daník si občas stěžují, že by chtěli zpátky do Čech. Chybí jim kamarádi, nemají tu vyžití jako doma (zahradu nic nenahradí, ani bazén v Shaftsbury), nemají svoje hračky, a místní jídlo je taky moc nenadchlo. Jak tak diskutujeme s ostatními dospělými, co tu mají děti, včetně Any a Krise, je to běžné. Naskýtá se ale otázka jestli takovýto dlouhodobý pobyt dětem víc nevezme než dá. Odpověď zatím neznám.

Večer jsou všechny děti v bazénu až do tmy – kromě cachtání ve vodě a vodopádu se jim líbí, jak bazény ve tmě svítí.
The Legend Resort • Cherating • RM 244 / 1560 Kč vč. snídaně  
     
Den 31 • neděle 29. 6. 2014 • Cherating foto   DOPRAVA
Dopolední cachtání v moři ukončujeme společným oběděm s Anou a Krisem – Miki si vymínil, že chce jít s Magnusem a Stellou. Jelikož je Ramadán, jsou malajské jídelny zavřené, a my musíme k Číňanům.   počáteční: 46 311 km
15:40 • odjezd Cherating
17:20 • 148. km • tankování Shell na dílnici E8
19:30 • 319. km • příjezd Cyberjaya
     
Den 32 • pondělí 30. 6. 2014 • Cyberjaya foto    
     
Den 33 • úterý 1. 7. 2014 • Cyberjaya foto    
     
Den 34 • středa 2. 7. 2014 • Cyberjaya foto    
V Cheratingu nás poštípaly písečné mouchy. Vyskytují se na plážích, jejich štípance pekelně svědí, což může trvat i několik týdnů. Rajské tropy mají i své mínusy.    
     
Den 35 • čtvrtek 3. 7. 2014 • Cyberjaya foto    
Loni s Noémi vyrazili do Taman Wetland (Mokřadový park) v Putrajayi. Tyhle parky jsou pro nás doslova požehnání. V Cyberjayi ani Putrajayi není nic moc co dělat, takže podobná místa  jsou pro děti skvělé vyžití.    
     
Den 36 • pátek 4. 7. 2014 • Cyberjaya foto    
Zarezervoval jsem ubytování pro pobyt u moře – za 3 týdny se slaví konec Ramadánu a budou dva dny volna. Chceme na ostrovy Perhentian a ze stejných důvodů jako s Cheratingem (viz den 18) musím rezervovat dlouho dopředu. A v tomto případě i rovnou zaplatit první noc.    
     
Den 37 • sobota 5. 7. 2014 • Pulau Ketam foto    
Pod slovním spojením „tropický ostrov" si většina lidí představí kokosové palmy, bělostnou písečnou pláž a azurové moře. Všechny ostrovy ale nejsou takové. Jako třeba Ketam, Krabí ostrov v Malackém průlivu.

Pelabuhan Klang, přístav, odkud se na Pulau Ketam dá dostat, je od Cyberjayi vzdálen 55 km a 50 minut jízdy. Lodní terminál je poměrně velký (a nový), protože odsud odplouvají i lodě do indonéského přístavu Dumai na Sumatře. Malé molo na Ketam se krčí až na konci. Dostáváme se k němu zamřížovaným tunelem – to abychom měli stížen nelegální útěk do Malajsie, kdybychom byli Indonésané.

Loď na ostrov je uzavřená, klimatizovaná, s čínskými klipy linoucími se ze dvou televizí a provozovaná Číňany. To proto, že Ketam je čínský ostrov, kde žijí čínští rybáří. A nejvíc tam jezdí Číňané na oběd, především za relativně levnými mořskými plody.

Třičtvrtě hodina na lodi je zpestřena plavbou skrz ostrov Klang, který je samý mangrov. Na moři za Klangem míjíme rybí farmy a pak přistáváme u mola Kampung Pulau Ketam – jedné ze dvou vesnic na ostrově.

Kluci se samozřejmě nejvíc těšili na loď a jako dnešní dobrodružství by jim asi stačila i jen plavba samotná. To opravdu zajímavé však přichází teprve s vkročením na ostrov – vesnice totiž celá stojí na betonových pylonech.

Dvě hlavní ulice ve vesnici jsou rovnoběžné a z velké části zakryte – slouží zároveň i jako hlavní tržiště. Že jsme na pylonech je poznat až dál, kdy jeruch tržiště za námi a my se dostáváme do čtvrtí s přízemními obytnými domy. Některé jsou obyčejné, jiní výstavní a luxusní. Všechny však mají krytou předzahrádku, otevřené dveře a na bahně pod pylony moře odpadků.

Cestičky na pylonech se táhnou všemi směry. Většinou jsou ukončené až tam, kde začíná voda. Na ní pak odpočívají desítky rybářských lodí.

Roztroušeno je tu několik čínských buddhistických chrámů s typickými střechami s draky. Na jejich štítech je ale navíc ještě jeden místní symbol – krab.

Brouzdáme po vesničce, ale na kluky je příliš velké dusno. A taky jím to nepřipadá tak fascinující jako jízda na lodi. Vracíme se tedy do přístavu a na cestu zpět nastupujeme do otevřené lodě. A to je teprve jízda! Fičíme si to stylem „držte si klobouky", vítr nás krásně osvěžuje a za půl hodiny jsme zpět v Klangu.
   
     
Jak napovídá jméno Pulau Ketam, čili Krabí ostrov, jde o ostrov rybářský • Pulau Ketam
     
Den 38 • neděle 6. 7. 2014 • Putrajaya    
Taman Wetland Loni tak nadchnul, že tam vyrážíme i dnes. Kromě pěkné venkovní stezky je tu i muzeum. Kluky v něm nejvíc zaujala interaktivní podlaha – jsou na ni například promítány rybičky ve vodě, které oplavou, pokud do „vody" šlápneme.

V posledních dnech se klukům zalíbilo Ninjago, a musím říct, že mě taky. Sice se tam bojuje, ale není to tupý boj pro boj – hlavní je ukázat obtížnost boje sama se sebou. Kluci prostě chtějí být hrdiny, a tady se jím ukazují hrdinové, kteří mají i nectnosti a sami o sobě pochybují. Takže pokračujeme v nakupování hraček a naše cesty vedou do IOI Mall a Sunway Pyramid, kde si každý vybírá Lego Ninjago.
   
     
Den 39 • pondělí 7. 7. 2014 • Cyberjaya foto    
Daník má po těle ekzém a v obličeji je napuchlý.    
     
Den 40 • úterý 8. 7. 2014 • Cyberjaya foto   DOPRAVA
Naše saga prý musí na technickou kontrolu, takže večer dostáváme nové auto – opět automat Proton Saga FLX, ovšem s ručním nastavováním zpětných zrcátek. Podle SPZ je registrováno v Kuala Lumpur – viz Malaysian_vehicle_license_plates.


  staré auto
konečný stav: 47 000 km
nové auto
stříbrný Proton Saga FLX
SPZ: WKY 9490
počáteční stav: 29 514 km
     
Den 41 • středa 9. 7. 2014 • Cyberjaya foto    
V novém autě nefunguje 12V zásuvka.    
     
Den 42 • čtvrtek 10. 7. 2014 • Cyberjaya foto    
Daníkův ekzém je pryč. S největší pravděpodobností to byla reakce na glutaman, nejspíš ze smažené rýže, kterou jsme si dali o víkendu u Číňanů na Ketamu.    
     
Den 43 • pátek 11. 7. 2014 • Cameron Highlands foto UBYTOVÁNÍ DOPRAVA
Cameron Highlands, pojmenované po kartografu Williamu Cameronovi, který koncem 19. století tuto oblast zmapoval, je jedinečné místo: klima jako v evropském létě, tj. teploty kolem 25 stupňů, a žádné tropické vlhko! Díky tomu se zde daří čaji a jahodám, které jinak v tropech nerostou. Jezdí sem za nimi celá Malajsie, a dnes jedeme i my.

Cesta se stává zajímavou teprve po sjezdu ze severojižní dálnice E1 u města Tapah na malebnou silnici 59. Míříme do kopců pokrytých džunglí, serpentýna střídá serpentýnu. Už u vodopádu Iskandar (Alexander) ve výšce 465 m n. m. cítíme čerstvý vzduch, což v malajsijském tropickém dusnu jinak není možné zažít.

Za městečkem Ringlet zastavujeme u čajové plantáže Bharat. Potkáváme zde Japonce a Korejce, kteří jedou na skútru z Melaky na Phuket v Thajsku. Japonec je fascinován pohledem na okolní kopce porostlé čajovníky. Víděl prý hodně čajových plantáží, ale něco takového ne. „Za ten pohled by mohli klidně vybírat vstupné" říká, zatímco sedí na lavičce a kochá se.

Pohled je to opravdu úchvatný. Zvlněné kopce jsou poseté řadami čajových keřů a protkané cestičkami mezi nimi. Občas se zpoza keře zjeví velký pytel a pak i člověk, který ho nese do sušárny. Noříme se mezi keře, procházka mezi čajovníky má svoje zvláštní kouzlo.

Městečko Tanah Rata v nadmořské výšce 1350 m, kde se ubytováváme, se od mé poslední návštevy změnilo k nepoznání. Rozrostlo se na všechny strany a zahustil se jak provoz aut, tak lidí. Cameron Highlands jsou daleko větší atrakcí než byly před 15 lety.
KRS Pines • Tanah Rata • RM 140 / 896 Kč počáteční: 29 557 km
10:11 • odjezd Cyberjaya
12:00-13:00 • 176. km • oběd dálnice KL – Ipoh (Tapah)
14:48 • 226. km • tankování Ringlet
15:30 • 242. km • Tanah Rata
     
Den 44 • sobota 12. 7. 2014 • Cameron Highlands foto UBYTOVÁNÍ  
Míst k prozkoumání je v Cameron Highlands nespočet. Jako první jsme si vybrali Mechový prales, který se rozkládá podél cesty k vrcholu zdejší nejvyšší hory, 2032 m vysokého Brinchangu. Pět kilometrů za městečkem Brinchang odbočujeme na čajovou plantáž Sungai Palas Boh, kterou projíždíme a začínáme stoupat. Úzká asfaltka se pomalu mění ve strmou kamenitou cestu, místy tak prudkou, že mám pochybnosti, aby to naše dýchavičná saga zvládla. Zvládla. Jsme v 1950 metrech nad mořem.

Pralesem byla postavena dřevěná stezka vedoucí po hřebenu místy až do výšky 2000 m. Mech pokrývá všechny stromy a vytváří fantaskní formace. Dokonce potkáváme čerstvě oddaný pár, který si v tomto surrealistickém prostředí dělá svatební fotky.

Stezka kopíruje členitost pralesního terénu, stoupáme po schodech nahoru a dolů. Hřeben tvoří hranicí států Perak a Pahang, jak nám ukazují cedule a je z něj skvělý výhled. Na jedné straně vidíme hory porostlé džunglí, na druhé nekonečné fóliáky, v nichž se ve velkém pěstují zelenina a jahody.

Stezka tvoří okruh, ale dá se z ní sejít, což kluci samozřejmě při nejbližší příležitosti udělají – jít opravdovým pralesem je přeci jen něco jiného, než po předpřipraveném dřevěném chodníku bez kontaktu se zemí.

Cestou zpět se zastavujeme na čajové plantáži Sungai Palas Boh, kterou jsme před tím jen projeli. Čajové keře se podél cesty táhnou kilometry na všechny strany. Zdejší tovarnou procházíme krátkou trasu, kde jsou ukázány hlavní kroky výroby čaje z čajových lístků – drcení, fermentace, šušení, třídění.

Doprava podél hlavní silnice Ringlet – Tanah Rata – Brinchang řádně zhoustla. A místy i stojí, protože ji ucpala auta stovek bezohledných malajsijských turistů parkujících svá auta všude kde potřebují vystoupit – i na těch nejužších místech –, jen aby nemuseli udělat o krok navíc.

Motýli farma před Brinchangem je podobná skleníku Fata Morgana v pražské Botanické zahradě. Kromě motýlů tu však mají i mnoho dalších hadů, škorpionů, pavouků, brouká a dalšího hmyzu.

V porovnání s malou Motýli farmou je farma Big Red Strawberry rozsáhlým kolosem fóliovníků. Pěstují se zde hlavně jahody, ale také zelenina, především různé druhy salátů. Vše hydroponicky.

Tanah Rata je plné západních turistů – zatím asi největší koncentrace co jsme v Malajsii viděli. Celá hlavní ulice se skládá z provozoven tří typů. Buď jde o obchod se suvenýry, restauraci, nebo turistickou kancelář prodávající túry po Cameron Highlands, ale i do jiných částí Malajsie, včtetně autobusových lístků kamkoliv.
KRS Pines • Tanah Rata • RM 140 / 896 Kč  
     
Sklizeň • čajová plantáž Sungai Palais Boh • Cameron Highlands
     
Den 45 • neděle 13. 7. 2014 • Tambun foto   DOPRAVA
Na snídané jdeme v půl desáté, o něco později než jindy, a je to znát. Restaurace a jídelny nezvládají ranní nápor lidí, po jídle jsme až v 11 h. Další zdržení nás čeká hned za Tanah Rata – jako každý den i dnes Malajsijci opět zapříčinili dlouhé kolony. Do Tambunu proto přijíždíme s dvouhodinovým zpožděním.

Malajsie, jsouce tropickou zemí, navíc poměrně bohatou, oplývá velkým počtem vodních parků. Jeden z nich – Lost World of Tambun v Tambunu u města Ipoh –, nám doporučila Noémi, proto jsme se rozhodli ho navštívit.

Jeho poloha na otevřeném prostranství mezí zalesněnými vápencovými skalami je fantastická. Fantastická je ale i vstupné, jak je tu u podobných atrakcí zvykem – RM 50 / 320 Kč na dospěleho a RM 43 / 275 Kč na dítě, rodinné vstupné není. Na malajsijské poměry jde o hromadu peněz, ale přesto bývá plno. Přijde mi, že při těchto cenách musí místní všechno utrácet jen za zábavu (a samozřejmě za jídlo, které tu působí jako hlavní smysl života).

Lost World of Tambun není pouze vodní park, ale také mini zoo s hlodavci, hady, papoušky a želvami. Hlavní zvířecí atrakci je však krmení tygrů sibiřských v Tygřím údolí.

Celým parkem projíždí zdarma vláček. Je to chytrý tah, protože tak každý může získat přehled co všechno je v parku k vidění a pak se v dalších dnech vracet (a platit další vstupné), když všechno nestihne vidět. Zaměření na zisk je vidět i ve striktní politice „žádné jídlo z venku". Nám nedovolili vzít si dovnitř ani banány, i když jsme vysvětlovali, že naši kluci tu běžné jídlo nejedí. Příkaz je příkaz.

Kromě několika bazénu, z nichž se klukům nejvíc líbil dětský bazén s velkým modelem pirátské lodi, tu je i „Dobrodružná řeka". Jde o 600 metrů dlouhý oválný vodní kanál, kterým se proplouvá kolem různých atrakcí – například sloní jeskyní, kde během proplutí začnou z reproduktorů řvát sloni, nebo zříceninu starobylého chrámu, z nejž se v několika minutových intervalech na právě proplouvající lodě vylije voda z obrovského vědra.

U kluků měl Lost World velký úspěch, takže možná zavítáme i do dalších vodních parků, v okolí Kuala Lumpur je jich několik.
  počáteční: 29 839 km
11:06 • odjezd Tanah Rata,
45 minut v zácpě
13:20 • 96. km • Lost World of Tambun
18:33 • odjezd
19:10 – 20:13 • 437. km • večeře a tankování dálnice Ipoh – KL (Tapah)
22:07 • 613. km • Cyberjaya
     
Den 46 • pondělí 14. 7. 2014 • Cyberjaya foto    
     
Den 47 • úterý 15. 7. 2014 • Cyberjaya foto a Putrajaya    
Dnes je státní svátek – den zjevení Koránu Muhammadovi. Jakmile se kluci dozvěděli, že je svátek, museli jsme slíbit, že ho oslavíme. Nikdy by mě nenapadlo, že budu kdy slavit den Koránu. Dáváme si dorty – ve Starbucks na Shaftsbury Square, jelikož místní jsou sice na pohled pěkně, ale nechutnají nám.

Cestou do Alamandy na nákup surovin pro druhou část oslavy – jednohubky –, se zastavujeme v dalším z příjemných parků Putrajayi. Tento se jmenuje Taman Warisan Pertanian (Park zemědělského dědictví) a jde hlavně o sad, kde je možné vidět jak roste které tropické ovoce. Některé právě dozrává – jackfruit, rambutany, granátova jablka, ananasy, kokos, na jiné – durian, mangostan, rose apple –, budeme muset přijít za pár měsíců. Také tu je malá plantáž kaučukovníků, včetně naříznutých kmenů a demonstrace jak se ze sesbíraného mléka dělá guma.
   
     
Den 48 • středa 16. 7. 2014 • Cyberjaya foto    
     
Den 49 • čtvrtek 17. 7. 2014 • Cyberjaya foto    
     
Den 50 • pátek 18. 7. 2014 • Cyberjaya foto    
V práci mi není dobře, odcházím po obědě. Navečer ještě stihneme zajet na nákup do TESKA v Puchongu, a večer už mám horečku. Dnes ale padla jedna psychologická bariéra: po šesti týdnech jsme si tam koupili prvních pár piv – doteď se mi nechtělo za třetinkovou plechovku dávat 35 Kč.    
     
Den 51 • sobota 19. 7. 2014 • Cyberjaya foto    
Chřipka se plně rozjela. Loni straší s horečkou dengue, která v Selangoru právě řádí – má s chřipkou podobné příznaky. Večer tedy jdu k doktorovi, abych si nechal udělat krevní test. Krevní laboratoř je ale o víkendu zavřená, musím počkat do pondělí.    
     
Den 52 • neděle 20. 7. 2014 • Cyberjaya foto    
Nemoc se lepší, už nemám 39°C, ale jen 37,5°C. Večer dostal horečku Miki.    
     
Den 53 • pondělí 21. 7. 2014 • Cyberjaya foto    
Teplota je pryč. Ráno jdu na krevní test, do práce až odpoledne. Miki má celý den horečku.

Po obědě si odváží sagu na výměnu oleje. Zpět ji máme večer, včetně opravené 12V zásuvky (vadná pojistka).
   
     
Den 54 • úterý 22. 7. 2014 • Cyberjaya foto    
Ráno dostal horečku Daník. Miki už je bez teploty. Já jsem sice taky bez teploty, ale pořád mě bolí celé tělo. Krevní test na dengue je negativní, ale mám málo krevních destiček a bílých krvinek. Test mám zítra zopakovat, aby se zjistilo, jestli počty rostou. Do práce jdu až na odpoledne.    
     
Den 55 • středa 23. 7. 2014 • Cyberjaya foto    
Bolest těla ustupuje. Daníkovi už je taky lépe.    
     
Den 56 • čtvrtek 24. 7. 2014 • Cyberjaya foto    
     
Den 57 • pátek 25. 7. 2014 • Pulau Perhentian foto UBYTOVÁNÍ DOPRAVA
Příští pondělí a úterý jsou státními svátky. Slaví se konec Ramadánu, v arabských zemích zvaný Eid al-Fitr, v Malajsii Hari Raya Aidilfitri. Dnes jsem si vzal náhradní volno a jedeme na 5 dní k moři na ostrovy Perhentian.

Perhentiany jsou na druhé straně Malajsie. Nejprve je třeba dojet do přístavu Kuala Besut a odtud lodí. Cesta autem do Kuala Besut má trvat 7 až 8 hodin. V práci mě ale všichni varovali, že budou zácpy – Hari Raya je největší svátek v roce, něco jako naše Vánoce, a všichni muslimové jedou domů k rodinám. Nepředpokládám, že Malajsijci by na cesty vyráželi dřív než v 9 nebo 10 hodin, proto vyrážíme už po 4. hodině ranní.

Silnice jsou prázdné (a ukáže se, že budou prázdné celou cestu). Tedy kromě dvou stokilometrových úseků bez dálnice ve státě Terengganu. Tam se jede po obyčejné okresce s jedním pruhem každým směrem. Ale zácpy se nekonají. Nakonec jedeme zcela neplánovaně nonstop a v Kuala Besut jsme za necelých 7 hodin. Pomohl nám i před třemi dny otevřený 20km úsek dálnice od Kuantanu na Kuala Terengganu.

Tady by se možná hodila vsuvka jaké to je v Malajsii řídit.

Jezdí se vlevo, což mě osobně přijde přirozenejší (jako pravák mám vlevo instinktivně lepší pocit možností obrany – pravou rukou můžu vytasit meč a skolit útočníka, který jde po pravé straně, u nás by se mi hůře bránilo pravou rukou proti útočníkovy, který jde vlevo) a údajně je to i bezpečnější – viz Right- and left-hand traffic. Vozový park je poměrně nový. Nejvíce rozšířená jsou auta místních automobilek Proton a Perodua, pak dlouho nic, pak korejská a japonská auta, zase dlouho nic, a pak auta americká a evropská. Důvodem jsou 100 a více procentní dovozní a spotřební daně na zahraniční auta, jedny z nejvyšších na světě. Bez jejich ochrany by protony a perodui byly neprodejné.

Vlastnit auto je zde otázkou image – daleko více než u nás. Lidé tu jednak neradi chodí pěšky, a jednak se rádi chlubí tím, co mají. Chlubit se ale nemůžou řidičskými návyky. Vjíždí z vedlejší na hlavní, aniž by se podívali co se na hlavní děje, nedodržují pruhy – leckdy jezdí uprostřed – a běžně mezi nimi přejíždí bez blinkrů, pomalá auta překáží v rychlém pruhu, nepoužívají blinkry, zkrátka jezdí jako náměsíční a je třeba myslet i za ně. Nebo ještě jinak – jezdí jakoby měli postranní okna a všechna zrcátka začerněná, a viděli jen čelním oknem.

Dálnice jsou pohodlné, ale přijdou mi překombinované. Čiší z nich láska Malajsie k betonu, asfaltu a k jízdě pro jízdu – to jak se všelijak kroutí, navzájem nadjíždí a podjíždí, úplně jako špagety náhodně rozházené po taliří, jak říká Loni. Tohle nehospodárné zacházení s benzínem, časem a stavebním materiálem vychází z malajské rozvláčnosti, levného benzínu 14 Kč za litr a nekritické malajské hrdosti na své „výdobytky" civilizace. Obyčejné silnice jsou jak kde, ale je na nich vidět jeden z dalších rysů Malajsie – neschopnost cokoliv dlouhodobě udržovat.

Kuala Besut působí jako příjemné městečko. Hned po příjezdu nás odchytává chlapík na motorce a směřuje nás k turistické kanceláří. Nadhánění zákazníků je evidentně jeho každodenní prací. Perhentiany jsou vyhlášeným tropickým rájem s kokosovými palmami, tyrkysovou vodou a spoustou korálových útesů na potápění, a turismus s nimi spojený je jedním ze zdejších hlavních zdrojů obživy. V kanceláři si kupujeme lodní lístky – zpáteční RM 65 / 420 Kč za dospělého a RM 40 / 250 Kč za dítě – a za RM 10 / 65 Kč na den nám na dvoře nechají zaparkované auto.

Loď odjíždí v 13 h, s půhodinovým zpožděním, a zhruba za hodinu už jsme na pláži v Korálovém zálivu. Ostrovy Perhentian Besar (Velký) a Kecil (Malý, kde jsem my) jsou tak malé, že tu nemají silnice ani dopravní prostředky. Jen pláže propojené cestičkami v džungli.

Od chřipky my ještě není úplně dobře, takže padám na postel a vstávám až večer. Kluci už mezitím byly ve vodě, stačili oběhnout celou pláž, a posbírat hromadu korálů – ne nadarmo jsme v Korálovém zálivu. Pláž je útulně malá, široká asi 200 metrů. Není tu žádný chodník nebo cesta, prostě se chodí po pláži. Jen 700metrová stezka džunglí spojující Korálový záliv na jedné straně ostrova s Dlouhou plážé na druhé je částečně dlážděné, což je ale místy spíš na zlámání nohou – viz údržba o tři odstavce zpátky.

Hned vedle stezky na Dlouhou pláž je krytá otevřená restaurace Ewan's, která se stane naší oblíbenou. Jídlo je výborné a stojí za zmínku. S Loni si k večeři dáváme skvělé zeleninové a kokosové kari. Porce jsou tak velké, že by nám dohromady stačila jedna. Kluci si pochutnávají na obložených sendvičích – po dlouhé době zase něco pořádně snědli.
Senja Bay Resort • Pulau Perhentian Kecil • RM 260 / 1664 Kč vč. snídaně počáteční: 30 432 km
4:28 • odjezd Cyberjaya
7:02 • 234. km • tankování Petronas
7:35 • 295. km • Jabor – konec E8
9:00 • 416. km • Bukit Besi – začátek E8
9:34 • 483. km • Kuala Terengannu – konec E8
10:10 • 520. km • tankování Shell
11:15 • 583. km • Kuala Besut
     
Den 58 • sobota 26. 7. 2014 • Pulau Perhentian foto    
Dlouhá pláž je asi 3× delší než pláž v Korálovém zálivu. Klukům se hlavně líbí, že se tu nepovalují korály – jejich nadšení z nich včera vyprchalo když zjistili, že se po nich špatně chodí do moře. Na jižním konci je ukončena skálou s ohlazenými balvany, která se okamžitě stává jejich útočištěm. Mezi balvany si dělají jezírka a hrady, po skále šplhají a jsou nadšení, že můžou vylézt tak vysoko – asi 10 metrů.

Pláž je trochu volnější než v Korálovém zálivu, kde je namačkané ubytování vedle ubytování. Zase tu ale není přirozený stín v podobě palem, které jsou dál od moře. Kluky není možné z moře dostat, takže na oběd k Ewanovi dorážíme až kolem třetí hodiny odpolední.

Večeře u nás v Senja Bay nás trochu rozladila. Každý den od osmi hodin večer pouštějí v restauraci na velké obrazovce film, který navíc není moc vhodný pro děti. Turisté to chtějí. Ani u jídla na dovolené na rajském ostrově už asi nejsou schopni být sami se sebou, bez vnějších podnětů, aby se náhodou nesetkali s něčím nepříjemným ze svého nitra, co se snaží celý život všemi svými aktivitami přehlušit a potlačit.
Senja Bay Resort • Pulau Perhentian Kecil • RM 260 / 1664 Kč vč. snídaně  
     
Den 59 • neděle 27. 7. 2014 • Pulau Perhentian foto    
Bydlíme v chatce ve stráni nad pláží, kam je to pár kroků. Za námi už je jen džungle. Na jižním konci pláže, hned vedle Senja Bay, jsou také velké balvany, takže kluci mají co zkoumat.

Dnes končí Ramadán a řada resortů na následující tři dny omezuje služby, jelikož jejich malajští zaměstnanci se vrací na pevninu oslavovat Hari Raya s rodinami. Týká se to i našeho oblíbeného Ewana, jak zjišťujeme na obědě.

Potkáváme Čechy Helenu a Tomáše z Českých Budějovic s dětmi Honzíkem a Elou, a další český pár – Martinu a Petra. Kluci mají velkou radost, že si můžou hrát s dětmi, které mluví česky. Celé odpoledne pak trávíme společně na Dlouhé pláži.

Večerní filmy tu pouští více restaurací. Řešením je najíst se před osmou, nebo jít jinam. Jít jinam je ale zrovna teď obtížné, když řada míst kvůli Hari Raya omezila služby.
Senja Bay Resort • Pulau Perhentian Kecil • RM 260 / 1664 Kč vč. snídaně  
     
Den 60 • pondělí 28. 7. 2014 • Pulau Perhentian foto    
Otevřený altán na pláži, kde míváme snídani, je od včerejška slavnostně vyzdobený ozdobami ve tvaru ketupatu, balíčku s rýží zabalenou v proužcích z palmových listů. Ketupat je hlavním symbolem Hari Raya, kdy se servíruje během hostin. Po dvou dnech oslav – dnes a zítra – budou následovat tři týdny, kdy se rodiny a známí navzájem navštěvují a přejí si vše nejlepší.

Helena s Tomášem byly včera večer u Ewana a normálně se tam vařilo. Navzdory tomu co nám obsluha tvrdila přes den. Vzhledem k mnoha dalším podobným zkušenostem zařazuji chaotičnost na seznam zdejších vlastností. 

Společně si najíme člun, která nás má převést do zátoky Turtle Point na Perhentian Besar. Půjčujeme si i šnorchlovací vybavení – kolem Turtle Point jsou korálové útesy a želvy.

Z Dlouhé pláže je to na Turtle Point asi 3 kilometry, plavba trvá čtvrt hodiny. Pláž je tu o něco delší než v Korálovém zálivu, ale vzhledem k tomu, že se podél ní táhne jen jeden ubytovací resort, nepůsobí tak přecpaně. Na severní straně ji ukončují skály, na jižní je stezkou spojena s Rajskou pláží.

Tomáš s Honzíkem a Martina s Petrem se hned vydávají šnorchlovat, my ostatní se s dětmi cachtáme ve vodě. Je tu stejně čistá a průzračná jako na našem ostrově. Díky tomu se „šnorchlovací četa" vrací nadšená z korálů a dvoumetrové karety. Martina s Petrem viděli i malého žraloka, pravděpodobně černoploutvého, který se tu vyskytuje, ale není nebezpečný. Kareta zabírá, chtějí se na ni podívat všichni ostatní. Na břehu zůstávám jen já hlídat věci.

Šnorchl jsem si původně půjčil pro sebe, ale nějak se mi nechce potápět, tak ho zkouší Loni. A je nadšená. Rejdí pak asi hodinu u skal, kde jsou korály. Šnorchlování zaujalo i Mikiho, půjčil si šnorchl od Honzíka a nejraději by ho už nevrátil.
Senja Bay Resort • Pulau Perhentian Kecil • RM 260 / 1664 Kč vč. snídaně  
     
Dokonalá pláž • Teluk Pauh • Pulau Perhentian Besar
     
Den 61 • úterý 29. 7. 2014 • Pulau Perhentian foto   DOPRAVA
Dopoledne se ještě koupeme a pak už se jen loučíme s Tomáš a Helenou, a Martinou a Petrem, balíme a na molu čekáme na loď zpět na pevninu. Opět zpoždění půl hodiny, ale hlavně, že přijela.

Vyzvedávám auto a po obědě vyrážíme na cestu zpět. Tentokrát už jsem tutově očekával zácpy, jelikož je poslední den 4denního volna. S výjimkou zúžení po mýtnici za Karakem, kde se vjíždí do pohoří Titiwangsa, se ale žádné nekonaly.

Mimochodem o tomto 60kilometrovém horském úseku dálnice E8 mezi Karakem a Kuala Lumpur se říká, že na něm straší. Má se zde zjevovat i Pontianak, duch z malajsko-indonéských lidových příběhů. Dokážu si představit, že tu lidé mají zvláštní pocity, obvlášť těsně před Kuala Lumpur. Dálnice tu stoupá a pak zase klesá z 557 m n. m. na 60 m tak prudce, že pokaždé úplně cítím změnu tlaku. Oblast kolem téměř kilometr dlouhého tunelu ve výšce 550 m patří mezi deset nejrizikovějších míst na malajsijských dálnicích.
  počáteční: 31 015 km
14:30 • odjezd Kuala Besut
16:00 • 97. km • Kuala Terengganu – začátek E8
16:49 • 201. km • Paka – konec E8
17:45 – 18:20 • 274 km • tankování Shell
18:26 • 279. km • Chenih – začátek E8
19:05 – 19:45 • 362. km • večeře
21:50 • 517. km • tankování Petronas
23:02 • 594. km • Cyberjaya
     
Den 62 • středa 30. 7. 2014 • Cyberjaya foto    
     
Den 63 • čtvrtek 31. 7. 2014 • Cyberjaya foto    
     
Den 64 • pátek 1. 8. 2014 • Cyberjaya foto a Paya Indah Wetlands foto    
Loni s Noémi a kluky vyrazili do dalšího místního parku – Paya Indah Wetlands (Krásné mokřady) u Dengkilu. Kluci byli nadšení z krokodýlů a hrochů, Loni zase z květů lotosu – jeden i přinesli domů.

Po měsíci jsme se vypravili na noční trh v Putrajayi. Tento týden je ještě mnoho lidí doma na oslavách konce Ramadánu a trh je malinký. Místo večeře na trhu se nakonec uchylujeme do arabské restaurace Sultan v Cyberjayi. Klukům se tam líbí – hlavně melounový džus v obřích sklenicích, který si v Malajsii obzvlášť oblíbili –, mě to moc nenadchlo. Zatím nejlepší arabská restaurace v Cyberjayi je Al-Qasr (Hrad) na Street Mall.
   
     
Den 65 • sobota 2. 8. 2014 • Kuala Lumpur foto    
I když jsme tu už dva měsíce, dost zanedbáváme Kuala Lumpur – zatím jsme byli jen u Petronas. Proto vyrážíme do Tasik Perdana, oblast s parky východně od centra města. Kromě zeleně a jezera (tasik) Perdana je tu planetárium, několik zajímavých muzeí a Masjid Negara, hlavní malajsijská mešita.

Parkujeme u Muzium Negara (Národní muzeum). Během mé poslední návštěvy před lety se mi líbilo, doufám ale, že se nezměnilo tak, jako jeho okolí. Tam, kde dříve stála působivá solitérní budova muzea v malajském tradičním stylu, se dnes dokončují mrakodrapy, vedle nichž vypadá jako dětská hračka. Hlavní vchod je navíc zabarikádován plechovým plotem, vchází se zezadu od parkoviště.

Vstupné do muzema bylo dříve zdarma, dnes už se platí. Expozice mě opět mile překvapila. Není nijak úmorně rozsáhlá a nové prvky – například uměla jeskyně s pravěkými lidmi nebo rekonstrukce brány portugalské pevnosti – z něj dělají daleko modernější muzeum než ty zaprášené a nezáživné expozice v podobných muzeích v ČR. Na řadu exponátů je možné si sáhnout nebo je vyzkoušet.

Po obědě ve výborné muzejní kantýně (už dlouho jsem neviděl takový výběr příloh k nasi campur) se přesunujeme do Tasik Perdana – od Národního muzea tam vede lávka přes tříproudý Jalan Damansara. Schody parkem nás přivádím přímo k Planetarium Negara (Národní planetárium).

Planetárium zabírá prominentní místo na kopci v Tasik Perdana. A jak se ukazuje má to své důvody – jeho expozice je, především díky interaktivitě, velmi dobrá. Kluci si můžou například vyzkoušet proč se mění tvar měsíce na obloze, jak se chovají kapaliny či plyny na povrchu planet, sednout si do kabiny ruského modulu Sojuz apod. Také je tu vystavena motor z rakety Arianne IV. Opět nesrovnatelné se statickou a nezáživnou expozicí planetária v Praze. V interaktivitě jsou zdejší zábavno-vzdělávací instituce o míle napřed před ČR. Viděli jsme to v Taman Wetland (viz den 38), dnes v Národním muzeu, a teď tady. A to jsme ještě nenavštívili vyhlášený Petrosains v Petronas.

V parku u planetária nacházíme další „interaktivní" součást výstavy, modely dvou starověkých astronomických staveb – Stonehenge a pozorovatelny čínského astronoma Guo Shoujing. Na pozorovatelnu se dá vylézt.

Kluci mají v oblibě hračky s policajty, tak si nenecháváme ujít Muzium Polis Diraja Malaysia (Muzeum malajsijské královské policie) v parku pod planetáriem. Zaměřuje se na historii policie od dob Melackého sultanátu po dnešek a je zde i sbírka zbraní, včetně vysloužilých obrněných transportérů, letadla a lodi vystavených na nádvoří. Stejně jako v Národním muzeum i zde je část výstavy věnována 21letému boji proti malajsijským komunistům (1968-1989) – viz také časová osa s historickými milníky Malajsie.

Muzea v Tasik Perdana jsou obklopena parky. Nejsou to sice parky s pískovým cestičkami jak je známe v Evrope, ale spíš ulice s hodně zelení a chodníky, v převážně betonovém Kuala Lumpur však i tak jde o příjemný prostor.

Za Muzium Kesenian Islam (Muzeum islámského umění) končí idylická zelená zóna. Hned vedle stojí Masjid Negara a pak už je rušný tříproudý Jalan Kinabalu, jenž plynule přechází v Jalan Kuching, hlavní výpadovku z Kuala Lumpur na východní pobřeží.

Islámské umění mě bere už od dob, kdy jsem se s ním setkal poprvé. Je neskutečné, jak se muslimští umělci dokázali popasovat s tím, že v náboženském kontextu nesmí zobrazovat živé bytosti. Jejich invence v průběhu staletí stvořila fascinující islámskou kaligrafii a používání geometrických či květinových vzorů povznesla na zcela novou úroveň. Mimochodem vyzkoušejte si jak by vaše jméno vypdalo v různých stylech arabštiny.

Různorodost islámského umění se ukazuje od počátku expozice. Výtah vás vrhne do velké místnosti s modely nejvýznamnejších, avšak velmi rozdílných, světových mešit – od muslimského svatostánku číslo jedna, Svaté mešity v saúdské Mekce, přes kachlíkované mešity Střední Asie, až po zcela neislámsky vypadající Velkou mešitu v čínském Sianu. Následuje záplava kaligrafie, keramiky, textilií, šperků, zbraní, dřevořezeb, rozprostřená do dvou pater muzea. Zdejší sbírka sice není ani nejvýznamnější ani největší na světě, přesto vřele doporučuji.

U Národního muze jsme zcela přehlédli Muzium Etnologi Dunia Melayu (Malajské etnologické muzeum) – malé, s několika diorámaty z tradičního malajského života jako je svatba, kovářství, hraní na hudební nástroje, výroba draků, stínové divadlo.

V kontrastu se všemi dnešními kulturními zážitky se navečer cestou zpět noříme do hloubi TESCO v Puchongu, abychom doplnili zásoby potřebné ke zcela přízemnímu zajištění přežití našich smrtelných tělesných schránek.
   
     
Den 66 • neděle 3. 8. 2014 • Cyberjaya foto    
Jeden z mála opravdu odpočinkových dní – dopoledne dopisuju deník, oběd u Indů Rahmi's, odpoledne koupání v bazénu.    
     
Den 67 • pondělí 4. 8. 2014 • Cyberjaya foto    
Pořád mě ještě svědí některé štípance od písečných much – viz den 34.    
     
Den 68 • úterý 5. 8. 2014 • Cyberjaya foto a Putrajaya    
Po víc něž měsíci je noční trh v Putrajayi v téměř stejné velikosti jako před Ramadánem – opět piknikujeme na břehu putrajayského jezera.    
     
Den 69 • středa 6. 8. 2014 • Cyberjaya foto    
Stav vody ve vodních nádržích Selangoru je kritický. Poslední dva měsíce téměř nepršelo a mluví se o nutnosti zavedení opatření šetřících vodou. Jde o jednu ze situací, která ukazuje, že v Malajsii se problémy neřeší, ale ignorují – místní totiž vodou plýtvají, ať se děje co se děje.

S kolegyněmi z práce jsme na obědě v sousedním městě Dengkilu. Jsou to Číňanky, takže v čínské restauraci. Jídlo výborné, hlavně hořká okurka se slaným kachním vejcem je upravena tak neuvěřitelně, že není hořká, ale naopak chutná a křupe jako slanina.

Stejně zajímavé jako jídlo jsou ale jejich neustálé poznámky o vepřovém. Podotýkám, že jsme v převážně muslimské zemi (60 % populace), což znamená, že vepřové je tabu. Číňané ale jedí všechno a evidentně cítí trochu lítost nad tím, že musejí jídlo s vepřovým pracně hledat. Jakmile totiž v Malajsii restaurace podává vepřové, přichází o velkou část klientely – muslimové do ne-halal restaurace nikdy nepůjdou. A tak se tu z (dle mého osobního názoru) podřadného masa stává maso exkluzivní.
   
     
Den 70 • čtvrtek 7. 8. 2014 • Cyberjaya foto    
     
Den 71 • pátek 8. 8. 2014 • Kuala Selangor foto    
Výlet do Kuala Selangor Nature Park se příliš nepovedl. Tedy on se povedl, ale nebylo tam nic moc k vidění – na rozdíl od informací na webu. Opakovaně se ukazuje, jak jsou Malajsijci dobří v marketingu, ale výsledek může být o ničem. Existují zde i velmi dobrá místa, ale jelikož jsou mistry ve vytváření virtuální reality, není možné dopředu odhadnout, které bude stát za to, a které bude jen prázdná nafouknutá bublina.

V parku má být mangrovová stezka. Byla, ale jednak ohyzdně betonová, místo dřevěné jako na fotkách, a jednak bych snad ani nemluvil o mangrovech, nybrž o kusu pobřeží, který nejspíš slouží k zachytávání odpadků. S láskou jsme vzpomínal na mangrovy v Thajsku. Zbytek parku je směs džungle, lesu a močálů.

Alespoň, že jsme si znovu vyzkoušeli džungli – kluci na ni stále nejsou připraveni, vadí jim nálety komárů. A makaků jsme si také užili dost – v parku i ve městě. Kuala Selangor je zatím první město, kde jsme je viděli pobíhat přímo v centru – i proto nám příšlo příjemné.

Cestou jsem si trochu spravil náladu při projíždění městem Kapar, kde mě zaujaly „ovocné" názvy ulic: Rambutanová, Citrónová, Durianová, Ananasová, Sadová.
   
     
Den 72 • sobota 9. 8. 2014 • Cyberjaya foto    
Česko-slovenský sraz (asi 15 lidí, včetně dětí) u bazénu v Shaftsbury, pokračující pak v jemensko-arabské restauraci Sana'a.    
     
Den 73 • neděle 10. 8. 2014 • Paya Indah Wetlands foto a Putrajaya foto    
V Paya Indah Wetlands, rozsáhlých mokřadech, kde byly holky před pár dny, mají denně krmit hrochy (10 h) a krokodýly (11 h). Z původně zamýšlené krátké návštěvy se stává jeden z nejzajímavějších zážitků v Malajsii. Na hrochy se dá při krmení téměř sáhnout a krokodýli ukazují jak umí skákat do výšky, jde-li o jídlo. Hrochů zde mají pět (viděli jsme 13letou hrošici s 3letou dcerou), krokodýlu asi 50. A k tomu dikobrazy a želvy.

Pavla Jarkulischová mluvila o nové restauraci v Putrajayi – Teh Tarik Place. A jelikož Loni tradiční malajský mléčný teh tarik („tažený" čaj) miluje, bylo jen otázkou času kdy se tam podíváme. Jde o příjemné posezení v novém komplexu budov, kde se kromě teh tarik dá normálně najíst – Loni si dala modrou nasi kerabu. Přes velká, ale špinavá okna (Malajsijci většinou nedotáhnou detaily do konce) je exkluzivní výhled na jezero a monumentální mešitu Mizana Zainala Abidina. Pojmenována je po 13. sultánovi Malajsie – viz rotace malajsijských sultánů – a podle exterieru se jí také přezdívá Besi (železná).
   
     
Bolí mě čtyka vlevo nahoře • Paya Indah Wetlands
     
Den 74 • pondělí 11. 8. 2014 • Cyberjaya foto    
Odpoledne je tropický liják.    
     
Den 75 • úterý 12. 8. 2014 • Cyberjaya foto    
Poprvé od našeho příjezdu prší dvakrát v jeden den – odpoledne je tropická průtrž mračen, večer lehký déšť (odpovídající evropské průtrži mračen). Možná pomalu končí dvouměsíční období sucha, které meteorologové předpovídali když jsme přijeli, a které je příčinou častého prašného závoje.

Kvůli nedostatku vody se tento rok v některých malajsijských státech, včetně Selangoru, několikrát pokoušeli uměle vyvolat déšť rozprašováním krystalů po obloze metodou cloud seeding. Viz také 2014 Negeri Sembilan and Selangor water crisis.
   
     
Den 76 • středa 13. 8. 2014 • Cyberjaya foto    
Dopoledne prší.    
     
Den 77 • čtvrtek 14. 8. 2014 • Cyberjaya foto    
Odpoledne prší.    
     
Den 78 • pátek 15. 8. 2014 • Cyberjaya foto    
Tak krásné mraky na modré obloze jako dnes jsem tu ještě neviděl. Bohužel je to v práci cestou na oběd, kdy nemám foťák. Doufám, že častější deště, jako v posledních dnech, udělají konec prašnému závoji na obloze.

Jinak dnešní oběd s kolegyněmi Chek a Belle byl zážitek. Kdo jste si někdy dal horký kotlík (hot pot), v jihovýchodní Asii známý spíše jako parník (steamboat), asi víte co mám na mysli. Objednáte si různé syrové suroviny – zeleninu, maso, mořské plody, tofu, nudle apod. – a postupně je vaříte ve vývaru a namáčíte v omáčkách. Kromě kulinářského zážitku je to skvělé na konverzaci i hraní s jídlem, ale už ne tak skvělé na čas – nepamatuju si kdy jsem naposledy obědval dvě hodiny.
   
     
Den 79 • sobota 16. 8. 2014 • Kuala Lumpur    
Po dvou a půl měsících v Malajsii bychom se konečně měli dostat do centra Kuala Lumpur. Ráno je zataženo, docela chladno (kolem 25°C) a poprchává. Přesto vyrážíme, jelikož počasí se tady rychle mění. Cestou sledujeme závoje deště nad městem.

Parkujeme v mrakodrapu Intermark, kde je nákupní centrum s podzemním parkovištěm (a také české velvyslanectví). Do centra Kuala Lumpur je to pět zastávek metrem (stanice Pasar Seni). I kdyby pršelo, můžeme z Intermarkt přejít suchou nohou až do stanice metra Ampang Park, chodník na ulici je pro tyto případy krytý. Samoobslužné metro LRT jezdí bez řidiče a kluci čelním oknem nadšeně sledují jízdu tunelem.

Z Čínské čtvrti v centru Kuala Lumpur zbylo jen několik ulic s typickými dvoupatrovými kupeckýmy domy (podloubí v přízemí je tvořeno tzv. 5 foot way, v prvním patře jsou okna zakrytá dřevěnými okenicemi). Nejznámější z nich – Jalan Petaling – je po celé délce zohyzděna moderní krytou střechou. K tomu ale později.

Nakukujeme do Sri Mahamariamman, nejstaršího funkčního hinduistického chrámu v Malajsii, jehož barevný gopuram (věž) posetý soškami je v ulici nepřehlédnutelný. Právě se tam koná bohoslužba. Necháváme boty v šuplíku u botaře a vstupujeme.

Jiho-indické chrámy jako Sri Mahariamman jsou vždy plné pestrobarevné soch hinduistických bohů. Chrám stojí uprostřed nádvoří po jehož stranách jsou výklenky s malbami a plastikami bohů. Kněz při bohoslužbě výklenky obchází, následován věřicími. Je mezi nimi i několik rodiču s úplně malinkými dětmi. K již tak působivému obřadu hrají dva muži na buben a píšťalu. Zůstáváme až do konce.

Již zmíněný Jalan Petaling je pro mě ukázkou jak z působivé ulice, jakou si pamatuju z návštěvy před 15 lety, udělat bezduchou atrakci plnou bezcenných cetek. Dříve normální ulice, která se každý večer měnila v noční trh, je dnes pěší zónou krytou po celé délce skleněno-kovou konstrukcí zcela smazávající její dřívější charakter. Chápu změnu na pěší zónu i praktický vyznam zastřešení pro obchodníky i turisty, ale toto je podle mně odstrašující případ, který městu spíš ublíží, než jej zatraktivní.

Je čas oběda, tak si tu sedáme do arabské restaurace Arabesque, ale jsem zklamaný. Arabské restaurace se v Malajsii nějak nedaří. Opravdu mi chutnalo zatím jen v jediné. Ostatní dělají jídla evidentně lacině a do některých z nich (např. fatoush, humus) ze záhadného důvodu přídávají sladkou sójovku.

Začíná se vyjasňovat, mraky se honí po obloze. Stojíme kousek od Jalan Petaling u soutoku řek Klang a Gombak, které daly městu jméno Bahnitý soutok, malajsky Kuala Lumpur. Přímo na soutoku byla postavena mešita Jamek, jedna z nejstarších v Malajsii. Ob ulici dál se nachází Dataran Merdeka (náměstí Nezávislosti) s jedním z nejvyšších vlajkových stožáru na světě vysokým 95 metrů. Z rozlehlé zatravněné plochy náměstí je možné si udělat dobrý přehled o mrakodrapech v centru. Je odsud vidět Menara Kuala Lumpur, Petronas, budova hlavní pošty a další. Po stranách náměsti stojí atraktivní budova Sultána Abdula Samada, inspirována indickou mogulskou architekturou, a Kelab Di-Raja Selangor (Klub krále Selangoru).

Kluci už jsou docela unaveni chozením. Přecházíme ještě do Little India, kde se koncentruje indická populace Kuala Lumpur. Na pouličním trhu v ulici Tuanku Abdula Rahmana se občerstvujeme místním pitím (kokos a limetka), v přilehlé Jalan Melayu nakupujeme hromadu indických zákusků na doma, a mizíme v chladu metra.

V Intermarktu děláme nákup, díky čemuž nemusíme platit parkovné (platí o víkendu při nákupu v supermarketu Jaya Grocer). V Jaye mají mimo jiné i Chang, jedno z nejlepších thajských piv, které se v Malajsii jinak těžko shání.
   
     
Den 80 • neděle 17. 8. 2014 • Cyberjaya foto    
Pátek 22. 8. byl vyhlášen dnem národního smutku – přiletí ostatky prvních 16 Malajsijců ze sestřeleného letu MH17. Ovlivní to i oslavy nezávislosti Malajsie připadající na 31. srpna. Běžně se oslavuje celý srpen, kdy jsou také na veřejných budovách a v ulicích vyvěšeny malajsijské vlajky. Tento rok budou oslavy z piety méně okázalé a v pátek mají vlajky vlát na půl žerdi.    
     
Den 81 • pondělí 18. 8. 2014 • Cyberjaya foto    
Součástí oslav konce ramadánu je obyčej zvaný rumah terbuka (Otevřený dům). Pozváni jsou příbuzní a známy, ale vítaný je každý. V Malajsii se tyto sešlosti konají celý měsíc po konci ramadánu. Hostitel připraví občerstvení, hlavní je užít si dobré jídlo a příjemnou společnost. V podobném duchu se nese i Otevřený dům organizovaný Shaftsbury Residences, kam jsme jako zdejší hosté pozvání.    
     
Den 82 • útery 19. 8. 2014 • Cyberjaya foto    
Odpoledne prší. Teď už prší každý den, i když někdy pouze v noci.    
     
Den 83 • středa 20. 8. 2014 • Cyberjaya foto    
Parkoviště DHL kapacitně nestačí pro všechny zaměstnance, proto se tu praktikuje parkování ve dvou řadách (double parking), kdy auta v druhé parkovací řadě blokují výjezd aut v první řadě. Domluva je taková, že pokud někdo stojí v druhé řadě, musí za sklem nechat svůj telefon, aby mu mohl človek z první řady zavolat, pokud potřebuje vyjet.

Vzpomněl jsem si na to, když jsem objevil článek o double parking v Malajsii. V DHL to díky dohodě funguje, ale jinak jde o nešvar. Samozřejmě mi ihned vytanula další vzpomínka na každodenní kilometrové kolony v Cameron Highlands také způsobené bezohledným parkováním (viz den 44).

Otázka bezohlednosti se mi v Malajsii vynořuje poměrně často. Nemůžu se vyhnout srovnání se sousedním Thajskem, kde jsme před lety strávili pár měsíců, a které je pro mě prototypem pohostinné země. O Malajsii to zatím říct nemůžu. S bezohledností a lhostejností se setkávám často – na silnicích, v obchodech, ve službách. Začíná to být asi opravdu problém, protože zrovna dnes jsem četl text Raise the hospitality bar právě na toto téma.

Když už zmiňuji řidiče, tak ještě přihodím krátky satirický článek How to be a Malaysian Driver, který zdejší řidičské nešvary výstižně shrnuje. V sekci Fun je podobných článků víc.
   
     
Den 84 • čtvrtek 21. 8. 2014 • Cyberjaya foto    
Nenechte se odradit mou kritičností vůči Malajsii z poslední doby. V procesu kulturního šoku jsem ve fázi frustrace, takže by to časem mělo přejit.

Před 16 lety jsme s Loni v rámci začátku cesty kolem světa provedli mírumilovnou invazi do Ruska.
   
     
Den 85 • pátek 22. 8. 2014 • Port Dickson foto UBYTOVÁNÍ  
V posledních několika desítkách let se Malajsie cíleně odchylují od svých tradic. Zcela zmizel tradiční tanec, mizí staré tradiční domy, stát Kelantan zakázal stínové divadlo wayang kulit, rozmáhají se řetězce západních junk foods, mizí džungle a různorodost plantáží, které byly nahrazeny monokulturní olejovou palmou, úrodná půda je nahrazována betonem a asfaltem. A ač by to Malajsijci nikdy nepřiznali, s obdivem hledí k Západu a chtějí se mu podobat.

Jedním z příznaků této změny jsou resorty a zábavní parky se západní tématikou – rekonstrukce Alsaské vesnice Colmar Tropicale kousek od Kuala Lumpur, Legoland v Johoru, aquapark Sunway Lagoon v Petaling Jaya, či westernový Eagle Ranch Resort u Port Dickson. A právě posledně jmenovaný je naším dnešním cílem.

Cestou do Port Dickson se zastavujeme na oběd v čínské restauraci Yun Long. Má podobu tradičného čínského domu se střechou se zvednutými rohy. Hned vedle stojí chrám Wan Loong, takže na první pohled je obtížné rozeznat kde končí restaurace a začíná chrám. Přestávku si děláme také v nedaleké pštrosí farmě. Je tu sice poměrně vysoké vstupné, ale možnost vidět volně pobíhat pštrosi, pohladit si leguána zeleného, či chřestýše, nemají kluci každý den.

Eagle Ranch Resort není přímo v Port Dickson, ale asi 25 km jižněji. Slouží především k akcím team-buildingu, proto je dnes, v pátek, úplně prázdný. Lidé začínají přijíždět až navečer.

Hlavní atrakci resortu je jeho westernový styl. Je možné bydlet v (klimatizovaném) týpí nebo v chatě o tvaru (klimatizovaného) koňského povozu. My jsme si vybrali týpí. Je tu Eagle Street se saloonem a roubenými budovami, dřevěné ploty jsou imitované betonem. Kluci hned hupsnou do bazénu, ale kdyby jim bylo o 10 let víc, určitě by se vrhli na adrenalinovou lanovou stezku.

Navečer přijíždí Pavla a David Jarkulischovi s dětmi, kteří resort objevili. Stíháme s nimi už jen večeři – na resort překvapivě dobrou a levnou – ostatní aktivity necháváme na zítra.
Eagle Ranch Resort • Port Dickson • RM 144 / 970 Kč  
     
Den 86 • sobota 23. 8. 2014 • Port Dickson foto a Seri Menanti foto    
Resort je 5 minut od pláže s vodou jako kafe – jak teplotou, tak barvou. Moře v Malackém průlivu je obecně špinavé, ale tady je to extrém. Pláž z toho důvodu nikdo neudržuje, takže se tu povalují plastové lahve, boty, igelitky.

Kvůli pláži sem ale nikdo nejezdí. Jezdí sem především firemní zaměstnanci na společné akce, pro něž může být špinavé moře výhodou – lidé z týmů, které jsme ráno viděli v rámci team-buildingu nosit do moře barely a pak je zase vynášet, budou ještě dlouho vzpomínat jak společně čelili bahnu na zanešené pláži. Obzvlášť pro malajsijské bílé límečky, kteří jsou na čistotu pinktlich, je to zážitek na celý život.

I jednotlivci tu však mají na výběr spousty aktivit – lukostřelba, paintball, plavání, jízda na koni nebo motokárách. Miki s Daníkem by nejraději motokáry, ale jsou na ně ještě malí. Proto zkoušíme lukostřelbu a paintball – to druhé jen v podobě individuálního střílení na plechovky – a obojí má úspěch. V plavání udělali kluci další velký pokrok. Miki už se potápí, a tady se mu nejvíc líbilo lovit napůl shnilý kokosový ořech ze dna bazénu. Daník zase neohroženě skáče do vody i s kruhem.

Do Cyberjayi se nevracíme rovnou. Děláme si menší zajížďku do městečka Seri Menanti v kopcích nad Serembanem. Většinu obyvatele státu Negeri Sembilan, jehož je Seremban hlavním městem, tvoří lidé kultury Minangkabau ze Sumatry. Začali se zde usazovat už v 15. století, od 17. století pak ve větších počtech. Jednou z hlavních charakteristik jejich kultury je matrilinearita (dědí se po ženské linii). Známé jsou také jejich tradiční domy se střechou ve tvaru býčích rohu – viz indonéské Bukittinggi z deníku cesty kolem světa. V tomto stylu je postavena i mýtnice na dálnici E29 Seremban – Port Dickson, a také řada veřejných i soukromých budov v Negeri Sembilanu.

Už v Serembanu pozorujeme temná mračna nad horami. V Seri Menanti ještě máme možnost se projít po parku Minangkabau paláce Istana Lama. Palác samotný je kvůli půlroční rekonstrukci zavřený, otevírat by se měl počátkem roku 2015. Pak se ale obloha zatáhne a spustí se tropická průtrž mračen. Těch pár minut těsně před průtrží je obzvlášť působivých – výjev paláce posazeného v zelených kopcích, s dramatickými olověnými mraky na obloze, působí až magicky.

Cestu do Cyberjayi si chceme zkrátit po dálnici E21. Ale chyba lávky. Několik kilometrů po setulské mýtnici, s nadmořskou výškou 258 m nejvýše položené v Malajsii, se dostáváme do zácpy způsobené nehodou.

Asi hodinu popojíždíme, což nám dává další možnost nahlédnout do mentality Malajsijců. Že se roztáhli i do odstavného pruhu, čímž efektivně zablokovali přístup pro hasiče a sanitky, nás moc nepřekvapilo. Koneckonců to dělají i Češi. Překvapivý ale pro nás je výjev kolem pěti nabouraných aut. Na obou stranách dálnice řidiči odstavili svoje auta a bouračku očumují, někteří s deštníky nad hlavou, protože prší. Policajti tu nejsou – mimochodem jsem je ještě nikdy neviděl tam, kdy by byli potřeba – a hasiči mají příliš práce na to, aby je rozehnali.
   
     
Den 87 • neděle 24. 8. 2014 • Cyberjaya foto a Seri Kembangan foto    
Města v okolí Kuala Lumpur se přelávají jedno v druhé a není možné je rozlišit. Jednolitá zástavba se táhne desítky kilometrů, prošpikována je stovkami kilometrů dálnic. Pokrývá velkou část tzv. údolí Klang, což je neoficiální název industriálně nejrozvinutější oblasti Malajsie, pojmenované po řece Klang. Údolí je na severo-východě ohraničeno pohořím Titiwangsa, na jihozápadě Malackou úžinou.

Jedním z těch nerozlišitelných měst je i 150tisícové Seri Kembangan 15 kilometrů od Cyberjayi. Chtěli jsme se tam podívat jen na nákupy do hypermarketu Giant, pak jsem ale našel informace o projektu „Artsphere 20/8ty 3D Murals at The Atmosphere".

Samotný Giant není nijak zajímavý, i když děti a masožrouti by nejspíš nesouhlasili. Ti první by si užívali jezdících autíček na baterie, jako Daník s Mikim. Ti druzí by zašli do sekce pro ne-halal produkty a koupili by si vepřové konzervy, v běžných obchodech nesehnatelné.

To komplex The Atmosphere v sousedství Giantu je jiná káva. Ne, že by šlo o převratné nákupní centrum – prostory jsou otevřené, takže bez klimatizace, což u Malajsijců nemůže mít větší úspěch. Poskytnutí prostoru pro projekt Artsphere 20/8ty 3D Murals z něj však dělá inspirující místo k návštěvě – 80 3D nástěnných maleb stojí za prozkoumání. Zábavné jsou i pro děti – je možné se projít po nakreslených 3D schodech, stát se loutkou nebo hasičem, vylézt ke stromovému domečku, či si zahrát obrovskou verzi staroindické sebepoznávací stolní hry Líla, ve světě více známé jako Hadi a žebříky. Všechny malby si můžete prohlédnou zde, mapa rozmístění zde.
   
     
Den 88 • pondělí 25. 8. 2014 • Cyberjaya foto    
     
Den 89 • úterý 26. 8. 2014 • Cyberjaya foto a Putrajaya    
Od ledna do července 2014 odešlo z Malaysia Airlines 5 % palubního personálu (186 lidí). Bojí se létat nebo je od setrvání zrazují jejich rodiny. Zbylých 3400 lidí musí sloužit přesčasy, nebo mají mezi lety kratší odpočinek. Článek zmíňuje i jejich platy – od RM 10 / 65 Kč do RM 13 / 85 Kč za hodinu letu. Z důvodu nedostatku palubního personálu MAS povolává ty, kteří požádali o dřívější důchod, a nové žádosti o předčasný důchod zamítá.

Srpen je v Malajsii měsícem Nezávislosti (Merdeka), tento rok ve znamení čísla 57 – v neděli 31. srpna to bude 57 let co se Malajsie v roce 1957 stala nezávislou zemí. Po celé zemí jsou vyvěšeny vlajky, jejichž počet se s blížícím se 31. srpnem zvyšuje – DHL je přidala minulý pátek.

Na rozdíl od ČR je v Malajsii nezávislost silně prožívána a je zdrojem hrdosti Malajsijců. Ve většině měst vlají vlajky po celý měsíc.

Celý srpen si slibuju, že udělám pár fotek, ale dostal jsem se k tomu až dnes. Jelikož je úterý vysazuju Loni s Noémi a klukama na nočním trhu v Putrajayi a vydávám se na obhlídku vlajek. Jsou jimi posety hlavní bulváry v Putrajayi, a také vládní budovy a mrakodrapy – nejvetší vlajka pokrývá 14 pater na jednom z nich.
   
     
Den 90 • středa 27. 8. 2014 • Cyberjaya foto    
Zítra jsme v Malajsii 90 dní, což je maximální délka pobytu na turistické vízum. Musíme tedy vycestovat ze země. Naplánovali jsme výjezd do Singapuru, při návratu do Malajsie dostaneme vízum na dalších 90 dní.    
     

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit